Redakce | Středa, 19. březen 2025 |

S prvním číslem letošního roku přinášíme nový seriál, ve kterém projdeme cestu dřeva od semínka přes růst stromu až po jeho zabudování v konstrukci domu. Jakým výzvám čelí lesnictví v České republice? Proč chtějí národní a evropské autority maximálně podporovat používání dřeva ve stavebnictví a je na to český dřevařský sektor připraven? Jakým způsobem umíme zpracovat kulatinu a proč se tolik dřeva vyváží ze země? Nevymírá nám generace šikovných tesařů a proč se výroba posouvá zejména směrem k prefabrikaci? Co na dřevu fascinuje vědce a budeme se jednou do dřeva i oblékat? Na tyhle a další otázky se postupně pokusíme odpovědět.

Dřevostavby jsou po opatrném počátečním přešlapování plném předsudků a mýtů v posledních desetiletích na slibném konstantním vzestupu. Nejčastějšími argumenty stavebníků pro dřevo jako hlavní konstrukční materiál rodinných domů jsou rychlost výstavby a cena. I když odhlédneme od starobylých dřevěných staveb, které přežívají už staletí, i novodobá historie nám ukazuje, že se není čeho obávat a že dřevo v konkurenci stavebních materiálů obstojí.

Nyní však stojíme na prahu éry, která má potenciál velkých změn a prudkých nárůstů zastoupení dřevostaveb nejen v oblasti individuálního bydlení. Už se totiž ví, že právě dřevo je surovinou budoucnosti.

Využívání dřeva jako nástroj proti změně klimatu

---

Proč? Z pohledu ekologie a globálně skloňované udržitelnosti je totiž jediným stavebním materiálem, který vychází uhlíkově neutrálně. Na výrobu dřeva není potřeba tolik energie. Stromy rostou díky pohlcování oxidu uhličitého a uhlík je následně na dlouhou dobu zafixován v dřevěných výrobcích. Díky pěstování lesů v rámci lesního hospodářství se tvoří trvale obnovitelná surovina – dřevo.

Jeho používáním ve stavebnictví se tak emise CO2 minimalizují na zpracování a dopravu, což je nesrovnatelné s ostatními konstrukčními materiály, využívajícími neobnovitelné zdroje vstupních surovin. Ty navíc při výrobě stavebních materiálů spotřebují velké množství elektrické energie a vzniká různě velké množství prachu, CO2 a dalších plynů, které mají velký vliv na globální oteplování a stabilitu ekosystémů. Další pozitiva dřevostaveb jsou v rovině sekundárních externalit.

„Dřevo pro stavební sektor získáváme těžbou stromů výhradně z hospodářských lesů a jeho využívání je nejúčinnějším a nejefektivnějším nástrojem proti změně klimatu. A v našich podmínkách také nejekonomičtějším a nejlogičtějším," říká Ing. Aleš Erber, jeden z nejpovolanějších odborníků na tuto problematiku. Ekologickým hospodařením a adaptací lesů na teplejší klima v lesích se zabývá již mnoho let a má široký rozhled i v otázce skutečného stavu našich lesů a možností racionální a efektivní péče o něj i pro další roky.

„Česká republika patří k nejvíce zalesněným zemím, celou třetinu našeho území pokrývají lesy, které pro nás i historicky bývaly strategickou komoditou. Zájmem všech zainteresovaných stran by tedy mělo být co největší využívání českého dřeva pro české stavebnictví, přesto je ČR jedním z největších exportérů dřeva na světě. Chybí nám zajištění dlouhodobých a garantovaných finančních prostředků na marketing, PR dřevostaveb a dřeva jako ekologické suroviny. V otázce osvěty a edukace hlavně ve veřejném prostředí máme co napravovat. Proto věřím, že se letos podaří schválit Lesnicko-dřevařský marketingový fond, který by měl být založen v rámci novely zákona o lesích."

Mohlo by vás zajímat:

Proč je udržitelnost aktuálním tématem?

---

Emise skleníkových plynů zásadním způsobem urychlují klimatické změny na naší planetě a CO2 se na těchto změnách podílí celými 80 %. Po Číně a USA je Evropská unie třetím největším emitentem CO2 a ČR se v roce 2019 umístila na 8. příčce tohoto nelichotivého žebříčku mezi zeměmi EU. V rámci boje proti globálnímu oteplování přijal Evropský parlament zákon o klimatu, který stanovuje cíl snížení emisí o 55 % do roku 2030 a EU k tomu přišla s ambiciózním balíčkem právních předpisů „Fit for 55".

Česká republika na to přirozeně musela reagovat a podniknout mnohé legislativní a normativní kroky, jejichž prostřednictvím bude schopná dané cíle splnit. Vedle např. snižování energetické náročnosti budov směrem k nZEB přijala i opatření směrem k vyššímu podílu použitého dřeva ve stavbách, včetně úpravy maximální požární výšky budov či již zmíněného průlomového dokumentu Surovinová politika pro dřevo, který mění pohledy mnoha zainteresovaných stran a je velkou nadějí pro dřevostavby, naše lesy i průmysl.

Dřevo jako strategická surovina státu

---

„Pro naše lesy a dřevo nastává období důležitých změn. V minulém roce se schválila Surovinová politika pro dřevo ČR, což je zásadní krok pro rozvoj celého lesnicko-dřevařského sektoru včetně stavebního, jehož základním materiálem bude dřevo. Dává jasný impuls k podpoře dřevostaveb všeho typu a dalších finálních výrobků ze dřeva v kontextu měnící se druhové skladby našich lesů, reagující na klimatické změny," uvádí Erber, který byl členem

Stálé pracovní skupiny pro Surovinou politiku pro dřevo při Radě vlády pro energetickou a surovinovou strategii ČR jako zástupce Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze. Ta zpracování dokumentu zaštítila, iniciovala a pracovala na jeho vzniku již od roku 2019. Byl to jeden z jejích dlouhodobých cílů. „Úkolem je, aby se dřevo stalo strategickou surovinou s cílem dosažení co nejvyššího stupně využívání, vytvořilo se lepší prostředí pro širší uplatnění dřeva, zlepšil se marketing a PR a celý sektor se spojil tak, aby spolupracoval jako jeden celek."

Četli jste?

Více pater, více bytů v jednom

---

Dalším logickým, ekonomickým i ekologickým krokem, jak snížit zátěž stavebního průmyslu v oblasti emisí CO2, je využití dřeva v podobě konstrukčního materiálu pro vícepodlažní stavby, mostní konstrukce či jiné veřejné stavby. Ať už se jedná o školy, nemocnice, či domovy pro seniory, budovy soukromé, administrativní, nebo určené pro bydlení více rodin, vyřeší se více cílů v rámci jedné stavby a to samo o sobě znamená nižší zátěž pro klima. A nic by nemělo stát v cestě tomu, aby i toto řešení spočívalo ve vyšším podílu dřeva ve stavbě. V případě dřevostaveb i hybridních budov s kombinovanými konstrukčními materiály stále platí, že čím více dřeva v nich bude, tím více CO2 v nich „uzamkneme" namísto jeho vypouštění.

obr.: Využití dřeva v podobě konstrukčního materiálu pro vícepodlažní stavby, mostní konstrukce či jiné veřejné stavby je dalším logickým, ekonomickým i ekologickým krokem, jak snížit zátěž stavebního průmyslu v oblasti emisí CO2. Foto: Aleš Erber

Musí dojít ke změně ve vnímání veřejnosti

---

V této oblasti rovněž došlo k zásadním krokům, zejména v otázce požárně-bezpečnostních pravidel, která upravují výškové limity, pro něž není třeba individuální požární inženýrský přístup (PIP). To samo o sobě však nestačí, problematika je hlubší a legislativních předpisů, které je třeba změnit (např. hygienické normy) je více.

Kromě právně závazných dokumentů však musí dojít i ke změně ve vnímání veřejnosti a k tomu je potřeba osvěta. Ideálně řízená a podporovaná i politicky a ekonomicky. „Je třeba najít a prosadit účinné nástroje, jak více podpořit stavbu vícepodlažních budov z českého dřeva a českými firmami, ať už prostřednictvím úlev na daních (byť i jen dočasných), například snížením DPH na dřevostavby či daně z nemovitosti, popřípadě správným nastavením dotačních podmínek pro zvýhodnění dřeva," říká Aleš Erber, který se už řadu let s kolegy ze sektoru snaží prosadit důležité kroky, které by k takovým změnám mohly vést.

Související článek:

Budeme na to vůbec mít dost kvalitního dřeva?

---

Pokud už přijmeme informaci o tom, že se dřevostaveb, ať už individuálních, nebo vícepodlažních, bude i u nás stavět více, logicky následuje úvaha, zda k tomu budeme mít dostatek suroviny. Nevyčerpáme si kvůli tomu v krátké době veškeré vhodné, po desítky let rostlé dřevo a nepřijdeme o naše lesy? Realita je taková, že zásoby a přírůsty v našich lesích jsou vyšší, než zvládneme vytěžit a využít.

Pro konkrétní představu: celková těžba v ČR za rok 2023 byla dle údajů ČSÚ cca 18,5 tis. m3, zatímco celkový běžný přírůst odpovídal 22,1 m3. Obavy tedy nejsou na místě, ačkoliv v některých lokalitách může dočasně chybět. Jak vyplývá ze Zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2023, kterou vydalo Ministerstvo zemědělství, podle Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů je v celkových zásobách patrný jistý pokles, přisuzovaný klimatickým změnám a vysokému nárůstu kalamitních holin.

Průměrná zásoba na 1 ha lesních pozemků (počítaná na porostní plochu s holinami) je 262,56 m3 a celkový objem zásob dřeva v našich lesích nás v porovnání s historickými čísly může nechat klidně plánovat, jak dřevo jako jednu z našich národních komodit ještě více a lépe zužitkovat.

Co nám může plány překazit nebo ztížit?

---

Bylo by krásné si představovat, jak se teď obor dřevostaveb bude ideálně rozvíjet a společně pomůžeme jak českému hospodářství, tak životnímu prostředí. Je třeba si ovšem připustit i s tím spojená rizika a možné komplikace.

Export/import

V otázce zpracování českého dřeva na českém území nestačí nacionální úvahy, velké slovo zde bude logicky mít ekonomická stránka věci. Podle údajů Ministerstva zemědělství bylo v roce 2023 z ČR vyvezeno 5 143 tis. m3 dřeva (což oproti předchozímu roku představuje výrazný pokles způsobený razantním snížením tuzemské jehličnaté tzv. nahodilé těžby) a 1 570 tis. m3 pro změnu putovalo přes hranice k nám (čísla importu jsou o něco vyšší zejména u zpracovatelů jehličnaté kulatiny v příhraničí Německa, Slovenska a Polska).

Dokud dostanou v zahraničí naši vlastníci lesů vyšší ceny za kulatinu, těžko můžeme očekávat, že upřednostní společný zájem před efektivitou vlastního hospodaření. A naopak, nákup levného řeziva či dřevěných konstrukčních materiálů (KVH, BSH, CLT) bude jistě rozhodovat o ceně pořízení nového domu tak zásadní měrou, že se mnohý stavebník přikloní k jinému než tuzemskému řešení.

Opět je tedy namístě otázka podpory státu, který by měl formou různých ekonomických nástrojů podporovat co nejvyšší míru udržení českého dřeva v našich stavbách, a tím i ponechání přidané hodnoty „doma".

Spalování biomasy v podobě kulatiny

Kulatina jako palivo pro české elektrárny? Ano, rizika, že by kulatina mohla směřovat spíše do spaloven namísto do stavebního průmyslu, na českém trhu panují. Proto lesnicko-dřevařský sektor vyvíjí snahu o to, aby získala vyšší přidanou hodnotu s pragmatičtějším využitím, než že ji lesníci budou desítky let pěstovat a ona pak proletí komínem.

Kůrovec a jiné kalamity

S klimatickou změnou souvisí i nežádoucí a čím dál častější extrémy počasí, při nichž dochází ke kalamitám v našich lesích, kde se potom veškeré síly musí soustředit na aktuální zpracování znehodnoceného dřeva a efektivní hospodaření musí jít na čas stranou. Kůrovcové kalamity ve velkém trápí lesy na našem území od počátku tohoto století.

Vlivem sucha v roce 2003 začala první velká vlna, kterou se několik let nedařilo zvládnout. V roce 2015 pak udeřila další vlna na severní Moravě, a to už se začalo hovořit o nevhodnosti smrkových monokultur (šlo o největší kalamitu lýkožroutem od dob Marie Terezie). Vedle bořivých větrů jsou totiž právě ony největšími příčinami kůrovcových kalamit.

Kromě brouka se ale příroda hlásí i extrémními vedry, přívalovými srážkami a následnými povodněmi, při nichž dochází k velkým škodám na lesní infrastruktuře, které negativně ovlivňují plánované hospodaření v českých lesích. Opět nežádoucí, nečekané, ale v posledních letech bohužel velmi časté zásahy vyšší moci, které mají společného jmenovatele – globální oteplování a chování člověka. Dvojitým negativním efektem tak je, že se při nich připravujeme o dřevo, které dokáže CO2 navázat.

Škody zvěří na lesních porostech

Každý řádný hospodář snažící se vypěstovat kvalitní les ví, jaké škody na mladých a dospívajících lesních porostech dokáže napáchat zejména srnčí a vysoká zvěř. Šťavnaté pupeny jí velmi chutnají a výsledkem jsou poničené kmínky, které už nemají šanci vyrůst v kvalitní a silný strom.

Aleš Erber k tomu dodává: „Přemnožená zvěř je vážný problém našich lesů, ovlivňuje i kvalitu, kterou požaduje dřevozpracující průmysl. Ušlechtilé listnáče i jehličnany totiž poškozuje nejen v mladém věku, ale i později zejména u smrku loupáním a ohryzem, což má za následek trvalé poškození kmene. Dřevo z takového stromu se na dřevostavbu použije jen těžko. Je v zájmu dřevařského a dřevostavitelského sektoru se více zapojit do debaty o redukci přemnožené zvěře, aby v našich lesích mohlo růst kvalitní dřevo."

obr.: Škody ohryzu nebo loupání jsou trvalým poškozením stromu. Místem poranění se do kmenu následně dostává hniloba a šíří se dál. Strom je pak náchylnějším ke zlomům, uschnutí či snáze podléhá škůdcům. Takové poškození stromu výrazně znemožňuje jeho použití pro pilařské zpracování, a tím pádem se snižuje jeho hodnota. Foto: archiv Aleš Erber

obr.: Viditelně negativní vliv zvěře na obnovu lesa, kde v oplocené ploše zdárně odrůstá jedle, která se obnovila sama ze semínka. Jedličky mimo plot jsou doslova “vyluxované” zvěří. Foto: archiv Aleš Erber

Nutné změny v lesnickém i dřevařském sektoru

---

Následkem smrkové monokultury, která tu byla po dlouhé desítky let pěstována, jsou především zmíněné kůrovcové kalamity. Zároveň byly lesy pěstovány příliš nahusto, což vysušuje půdu. „Životaschopné smrkové porosty jsou suchem narušené, což je vidět na prořídlých korunách v důsledku menšího počtu jehlic. Pokud se bude i nadále pěstovat holosečným způsobem hospodaření a nepřestane extrémní oteplování, smrky tak jako tak budou schopny optimálního růstu jen na horách či v podhůří," uvádí Erber.

Problémy se podle něj však netýkají pouze smrku. „V západních Čechách a v Povltaví nyní usychá i borovice." Rozsáhlé holiny po popadaných a vykácených stromech nyní bude třeba zalesnit s větší rozvahou. Musí přijít změna druhové skladby lesa, s vyšším podílem listnatých stromů. Současný stav, kdy 90 % těžby za rok 2023 pocházelo z jehličnatých stromů (byť tato čísla byla ovlivněna nahodilou těžbou kůrovcového dříví), by se tak měl brzy navždy stát minulostí.

Za výsledek to bude mít i změny ve stavebnictví a dřevozpracujícím průmyslu – výrobci konstrukčních systémů se budou muset naučit pracovat s listnatým dřevem a menšími průměry kulatiny. Již dnes se v tomto sektoru objevují nové produkty, např. lepený buk BauBuche (který se např. oproti smrku vyznačuje lepšími mechanickými vlastnostmi při objemové úspoře při výstavbě) či ostatní listnáče upravené pro vhodné použití ve stavbách.

A to je cesta, na kterou by se věda a výzkum měly zaměřit, tedy směrem vyššího uplatňovaní listnatého dřeva nejen v konstrukčních systémech, ať už samostatně, či s různou kombinací jehličnatých dřevin.

obr.: Lesem budoucnosti je druhově i věkově pestrý les. Smrkové monokultury budou v našich lesích čím dál víc nahrazovat smíšené porosty s větším procentuálním zastoupením listnáčů. Jejich využití ve stavebnictví bude jednou z výzev pro vědu a výzkum a následné etablování do provozní dřevozpracující a dřevostavbařské praxe v ČR. Již nyní např. buk (systém BauBuche) či bříza některé firmy do dřevěných konstrukcí používají.
Foto: archiv Aleš Erber

Lesníci, dřevaři a dřevostavbaři mezi sebou musí komunikovat

---

V otázce pěstování lesa je třeba mít na mysli dlouhodobý společný cíl. „Lesníci a dřevaři mezi sebou bohužel málo komunikují a vzájemně o svých cílech nevědí," říká Erber. „Přitom dává smysl, aby postupovali společně. Lesníci by přeci měli znát, pro co hospodářský les pěstují, a dřevaři naopak, co má v našich lesích růst, aby měli zajištěný přísun dřevní hmoty v odpovídající kvalitě a množství pro svůj byznys."

Jednoduché není pěstování lesa i s ohledem na dobu růstu. Než les dospěje, uplyne více než sto let – a tou dobou už se o něj stará někdo jiný. „Každý vlastník lesa musí jako správný hospodář vědět, co od lesa chce. Tedy jak by měl vypadat z pohledu zastoupení dřevin, struktury, způsobu hospodaření a nakládaní s lesní krajinou včetně zvěře, a to na více než 50 let dopředu. Plán hospodaření musí být kontinuální a všechny úrovně řízení i lesních pracovníků mu musí rozumět a akceptovat ho. Pokud jeden článek řetězce selže (a mluvíme zde o třech pracovních generacích!), může se veškerá práce a investice do adaptace lesů jednou těžební operací zničit."

AUTOR ČLÁNKU: DAGMAR DIGMA ČECHOVÁ pro časopis DŘEVO&stavby

Vaše komentáře (0)

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00