Aleš Erber: Rok 2024 bude pro dřevostavby zlomovým

• 2005 – Střední lesnická škola v Trutnově
• 2011 – Česká zemědělská univerzita v Praze / Fakulta lesnická a dřevařská / obor Lesní inženýrství
• 2008 – pomocný lesník na Lesní správě Choceň / Lesy ČR, s.p. 2013 – revírník Lesů ČR
• 2017 – lesní specialista u nevládní neziskové organizace Forest Stewardship Council (FSC) ČR
• 2018 – nezávislý lesní poradce, akreditovaný poradce Ministerstva zemědělství v oboru lesnictví, správce lesů na necelé výměře 3 tis. ha lesa.
• 2020 – odborný vědecký pracovník Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze Člen České lesnické společnosti, Pro Silva Bohemica, Českého spolku pro agrolesnictví a Hospodářské komory ČR
• Člen Výboru pro životní prostředí, venkov a zemědělství zastupitelstva Pardubického kraje
• Člen Kůrovcového kalamitního štábu Pardubického kraje
• Moderátor pořadu „Blíže k přírodě" na Východočeské televizi V1
• Iniciátor konferencí na půdě Poslanecké sněmovny ČR

Ing. Aleš Erber
(*1985)

Před čtyřmi roky jste uvedl: „Strašák, že tu do pěti let nebude živý smrk, opravdu hrozí, což může katapultovat trh s dřevostavbami do závratných cenových výšin." Postavil byste se za toto tvrzení i dnes, rok před termínem? Stále hrozí kolaps trhu se dřevem?

Onen strašák tu stále je. Klimatická změna je skutečností. Buďme rádi, že období extrémního sucha netrvala déle. Nicméně razantní oteplování probíhá. Rok 2023 byl z globálního hlediska opět nejteplejší. To bude mít dopad na naši krajinu i lesy. Předpokládá se, že pokud se bude pěstovat dosavadním holosečným způsobem a bude se stále extrémně oteplovat, budou smrky výhledově optimálně růst jen na horách, maximálně v podhůří. Už dnes jsou životaschopné smrkové porosty narušené suchem, což se projevuje na oko prořídlými korunami, kdy strom má málo jehlic.

K tomu v řadě regionů dominuje nahodilá těžba, která by měla činit maximálně 20 %, tedy stále převyšuje tu plánovanou. V západních Čechách a v Povltaví má v současné době velké problémy borovice, která usychá. Kalamita dlouhodobě trvala na severní Moravě a na Vysočině, kde byl smrk lokálně celkově vytěžen.

Již kvůli suchu a následné kůrovcové kalamitě v minulých letech vznikly velké holiny, které jsou dobře viditelné například podél dálnice mezi Prahou a Brnem. Rychle se zalesnily s větším podílem listnáčů, jedlí a douglaskou. Podíl smrku se snížil, leč stále se ve velkém sází na rozpálené holiny a o živiny ochuzenou půdu.

Navíc ušlechtilé listnáče a jehličnany často okusuje přemnožená zvěř, která později poškozuje smrk loupáním a ohryzem, což je trvalé poškození kmene. Z takového stromu se jen těžko použije dřevo na dřevostavbu. Přemnožená zvěř je vážný problém našich lesů, který kromě sucha negativně ovlivňuje i kvalitu, kterou požaduje dřevozpracující průmysl.

Vaše vize adaptace lesa na klimatickou změnu ale není jen o lepším pěstování, je i o změně myšlení, zpracování a využití dřeva. Ani zde se věci nehnuly k lepšímu?

Ona výše zmíněná citace je z dnešního pohledu dosti tvrdá. Nicméně v tu dobu se teprve společnost seznamovala se skutečným stavem lesa, v němž gradovala kůrovcová kalamita. V tu dobu jsme se v mediálním prostředí snažili maximálně vyburcovat společnost a hlavně politiky k nějaké aktivitě z pohledu celého lesnicko-dřevařského sektoru, což se do jisté míry podařilo. Dnes problematiku vnímají politici napříč stranami. Současná vláda již na to reagovala v programovém prohlášení.

Ačkoliv by si mnoho lidí představovalo výraznější změnu, tak musím říct, že nelze změnit myšlení vlastníků lesů, státního a politického aparátu, dřevařského sektoru a navazujících odvětví během pár let, a to doslova mávnutím kouzelného proutku. Adaptace lesů je přes generační práci lesníků a změna lesnicko-dřevařského sektoru je dlouhodobý proces. Někomu rychlá adaptace nedělá problémy, někdo je na druhou stranu těžce konzervativní a změnu nepřipouští, dokud mu celý les neodumře suchem a jeho dům následně vyplaví přívalový déšť. Pak se mění názor rychle.

Nicméně se snažíme být aktivní a urychlovat věci za pomoci edukace společnosti prostřednictvím médií a diplomacie u politiků na všech úrovních. Činíme tak i u důležitých partnerů, jako jsou různé svazy, sdružení či odbory. To vše právě s cílem pochopení naší práce, činnosti a vytvoření lepšího podnikatelského prostředí pracujícího se dřevem – surovinou budoucnosti.

Vnímat problém nebo sepsat k němu nějaké prohlášení je ale pouhé teoretizování. Podařilo se za ty čtyři roky něco hmatatelného?

Komplexně pozoruji pozvolně se měnící jiný přístup, ale výhradně u zakládání mladých porostů na kalamitních plochách. Tam ano. U mladých a dospívajících lesních porostů už to je výrazně slabší a jsou zde velké rezervy bez ohledu na vlastníka. Stále mi nejen u státních lesů chybí dlouhodobá adaptační strategie a nejen u lesů ohrožených suchem, což jsou defacto smrkové i borové porosty do 800 metrů. Bavorské státní lesy mají takový plán od roku 2006 a už byl několikrát revidován. V ČR detailnější plány nejsou, jen první vlaštovky.

Vojenské lesy a statky v minulém roce přišly ve spolupráci s Fakultou lesnickou a dřevařskou ČZU v Praze s prvním projektem Adaptace lesů na změnu klimatu v Brdské vrchovině na rozloze přesahující 22 tisíc hektarů, což je pozitivní a může to být impuls pro ostatní vlastníky lesů. Jenže vlastníci jsou pod finančním tlakem inflace, nejistoty vývoje cen dříví, obrovským tlakem investic na náklady ochrany kultur proti přemnožené zvěři, které brání větším investicím a rychlejším a efektivnějším postupům. Holt to není jednoduché.

Ideální čas na adaptaci lesů, která si žádá 30–60 let, jsme zřejmě promarnili. Určitá pěstební opatření pomohou, ale mohou trvat jen krátkodobě. Bohužel je les opravdu složitý ekosystém. Ke všemu čím větší majetek, tím je to složitější. Jde o to, že vlastník lesa musí vědět, co od lesa chce. Tedy jakou by měl mít podobu z pohledu zastoupení dřevin, struktury, způsobu hospodaření a nakládaní s lesní krajinou včetně zvěře, která v ní žije, a to na více jak 50 let.

Plán hospodaření musí být kontinuální. Všechny úrovně řízení a lesních pracovníků ho musí akceptovat a rozumět mu. Pokud jeden ze článků pracovního řetězce pochybuje či je proti během tří pracovních generací, může se veškerá práce a investice do adaptace lesů jednou těžební operací zničit.

Dejme tomu, že vlastník lesa ví, co chce. Ale co když to nestačí, nebo je to i v rozporu s tím, co potřebuje dřevařský, potažmo stavební průmysl? Jak tady probíhá kooperace, kdo hlídá koncepci?

To jste asi píchla do vosího hnízda. Lesníci a dřevaři mezi sebou musí více komunikovat a navzájem si umět pomoci. Často se setkávám s tím, že naše obory si moc nerozumí, nevědí o sobě, kam se posouvají, kam směřují, jaké dřeviny se využívají a jaké jsou trendy ve dřevařském dřevostavitelském sektoru. Lesnicí by přeci měli vědět, pro co hospodářský les pěstují, a naopak dřevaři by měli vědět, co v našich lesích má růst, aby měli zajištěný přísun dřevní hmoty v odpovídající kvalitě a množství, a tím si zajistili jistotu byznysu.

K lesu budoucnosti a k přechodu na přírodě blízce obhospodařovaný les rostoucí s vyváženým stavem zvěře by nám měli pomoci, jelikož je to i v jejich zájmu. Kvůli poptávce výhradně po smrku a borovici se v minulosti les přetvořil na nestabilní lesní ekosystém, na monokultury. Les se jednoduše přizpůsobil průmyslu, což vedlo a stále vede k degradaci lesní půdy. Aby již nedošlo k velkoplošným kalamitám a aby se les přizpůsobil na nové růstové podmínky, tak se musí zákonitě změnit.

V budoucnu bude v našich lesích převládat jiná druhová skladba a struktura. Dřevařský průmysl na to musí reagovat. A musím říct, že řada zpracovatelů dřeva a navazujícího průmyslu si toho je vědoma a již k tomu koná dílčí kroky. V zahraničí se již staví nebo zkoušejí stavět dřevostavby s větším podílem listnáčů, kde i například buk, bříza či dub tvoří část nebo celé dřevěné konstrukce budov.

V jakých vlastnostech v souvislosti se stavebním oborem tyto dřeviny vynikají?

Při porovnání budov z křížem lepeného dřeva (CLT ) ušetří bříza oproti smrku až 30 % objemu díky pomalému hoření a vysoké mechanické odolnosti. Ale využívají se i další tvrdé dřeviny jako dub, ořech, buk nebo kaštan. Speciální druhy tvrdého dřeva jsou kromě použití v plném průřezu vhodné i pro hybridní komponenty nebo jako finální vrstva pro vysoké pohledové požadavky. Hybrid lepeného lamelového dřeva představuje dokonalou synergii dvou druhů dřeva. Jádro lepeného nosníku a staticky nosný průřez tvoří jehličnaté dřevo – například smrk, a pouze vnější nosná vrstva je vyrobena z ušlechtilého listnáče.

Lze říci, že v budoucnu se budou různé druhy dřeva kombinovat a využívat pro jejich identické vlastnosti. Stát by toto měl podpořit včetně investice do vědy a výzkumu v rámci zpracování dřeva a využití různých dřevin pro dřevařský a stavební průmysl. Otevírá se nepředstavitelná paleta možností, jak využít dřevo – kromě rodinných domů i velká logistická centra, letiště, nemocnice, mosty, větrné elektrárny.

Je otázkou času, kdy se dřevo bude více využívat pro dopravní prostředky a v ostatním průmyslu. Dřevo je po všech stránkách materiál budoucnosti. Používání druhové pestrosti dřevin jde naproti směřování lesů k přirozené skladbě.

Uvědomuje si už stát tento potenciál? Když jsme spolu hovořili v roce 2020, zmínil jste, že nevnímá dřevo jako náš národní poklad a že spolu resorty lesnicko-dřevařského sektoru nespolupracují. Došlo k nějaké změně?

Došlo, a to velmi citelné. Myslím, že letošní rok bude pro dřevostavby, a především ty výškové, zlomový. Ale nejen pro dřevostavby, i pro lesy a dřevo jako takové. Určitá diplomatická komunikace napříč politickými stranami, zahájená na počátku minulého vládnoucího uskupení, vyústila konferencí, jejíž výstupy daly sektoru obrovský náboj.

Dokonce se promítla do již zmíněného programového prohlášení současné Vlády ČR, a to tím, že se zavázala zpracovat surovinovou politiku dřeva ČR, což bude základní dokument pro rozvoj celého lesnicko-dřevařského sektoru včetvíceně stavebního, jehož základním materiálem bude dřevo. Dokument bude v první polovině roku schválen.

Bylo mi ctí být součástí Stálé pracovní skupiny pro surovinou politiku pro dřevo při Radě vlády pro energetickou a surovinovou strategii ČR jako zástupce Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze, která zpracování dokumentu zaštítila.

Dále byl již předloni schválen Ministerstvem životního prostředí Akční plán Cirkulární Česko 2040 pro období 2022–2027, v němž je dán úkol, aby se dřevo stalo strategickou surovinou s cílem dosažení co nejvyššího stupně využívání. Výše zmíněným dokumentům byly položeny základy již před několika lety. Ale jsem rád, že odborníci pracují a že jim lidé z oboru a politiky budou tvořit co nejlepší pracovní podmínky, nikoliv nemístné tlaky z pozice politických a osobních zájmů a zviditelnění.

Nebýt covidu, který náš lesnicko-dřevařský sektor ve vývoji zpomalil, mohli jsme být výrazně dál. Především z pohledu dotační politiky, úlev na daních pro dřevostavby, financování osvěty z pohledu státu a v edukaci společnosti o dřevu a dřevostavbách.

Je tam i nějaké ale?

Samozřejmě; zajištění finančních prostředků na marketing, PR dřevostaveb a dřeva jako ekologické suroviny. Toto se nám u současné vlády za dva roky nepodařilo změnit. Přesto věřím, že se i tento rok najde cesta, jak zlepšit současný stav a mít v našem sektoru zajištěno pravidelné a dlouhobé financování osvěty a edukace ve veřejném prostředí, např. přes založení Lesnicko-dřevařského marketingového fondu.

Mrzí mě, že žádný z resortů, pod které problematika lesnicko-dřevařského sektoru (Ministerstvo zemědělství, průmyslu a obchodu a životního prostředí) spadá, si nevzal za své, aby nám pomohl k osvětě. . Dokonce někteří ministři současné vlády si myslí, že není rolí státu, dělat osvětu dřevu a dřevostavbám pro byznys soukromých společností a že si to mají financovat samy ze svých prostředků. Přitom by to šlo společně, vyváženě.

Že je Česká republika jedním z největších exportérů dřeva, a že stát kvůli tomu přichází o 60–80 miliard korun ročně, si asi neuvědomují. O úlevách na daních, jako například snížení DPH na dřevostavby či na stanovení dotačních podmínek pro zvýhodnění dřeva jako obnovitelné suroviny poutající CO2 a tím zlepšující koncentraci plynu v ovzduší, ani nemluvě. Proto jsem došel k názoru, že na to musíme jít jinak, a už před dvěma roky jsem inicioval kroky, které by to měly razantně změnit a promítnout se do světa dřevostaveb v tomto roce.

Můžete je konkretizovat?

Bohužel zatím nemohu. Možná příště. Ovšem mohu čtenářům pár věcí přiblížit. Ku příkladu bude rozhodně stát za to pozorovat výsledky týmu Univerzitního centra energeticky efektivních budov (UCEEB) pod vedením doc. Petra Kuklíka, který je středobodem našeho současného dění, jelikož pracuje mimo jiné na úpravách požárních norem pro vícepodlažní dřevostavby a metodice postupu výstavby vícepodlažních budov (přes 12 metrů výšky) na základě tzv. požárního inženýrského přístupu (PIP ).

Ruku v ruce s tím řeší několik soukromých stavebních a architektonických společností právě ve spolupráci s UCEEB, Hasičským záchranným sborem ČR a mnohými odborníky z oboru protipožární normy budov pro výstavbu vícepodlažních dřevostaveb cestou PIP. Na tento unikátní projekt pro ČR se velmi těším. Bude revoluční. Naproti dřevostavbám jde i Česká asociace pojišťoven, se kterou již několik let spolupracuji.

Vedle toho se o dřevostavby zajímají ve velkém banky. Řada z nich již pochopila potenciál dřeva a vícepodlažní dřevostavby jsou pro ně velkou příležitostí. Takové projekty chtějí upřednostňovat, a to nejen z pohledu docílení požadavků svých ESG strategií (udržitelnost a sociální ohled, pozn. red.). To se v budoucnu může odrazit na poskytování levnějších úvěrů na dřevostavby a výrazně pak na ty s veřejným významem.

To dřevostavební trh ještě více nakopne. A troufnu si říct, že se tak stane velmi brzy. Takže vidíte, dřevo prostě táhne a bankovnímu sektoru se stane trendem. Jen je otázkou, jestli se bude stavět ze dřeva našich lesů, budovy budou stavět české firmy a zda na to český stavební trh bude včas připraven. V tom nám nesmí ujet vlak. A stát, respektive politická reprezentace, si to musí rychle uvědomit. Je to příležitost, jak se stát mozkovnou, nikoliv opět montovnou.

obr.: Vysokopodlažní dřevostavby by mohly vyřešit bytovou krizi ve městech. Autor fotografie se souhlasem: archiv Aleše Erbera

Stavět dřevostavbu nad výškový limit, respektive obejít normy a zvolit inženýrský přístup, ale šlo už v minulosti, ne?

Ano, požární norma to umožňovala. Bohužel tento postup výstavby do nedávna nikdo neřešil, ačkoliv se s ním mohly stavět dřevostavby přes 12 metrů výšky už roky. Každá stavební firma mohla vytvořit tým lidí, investovat čas a peníze a vydat se tímto směrem. Leč byla by to riziková cesta s nejasným výsledkem, a proto se zavrhovala hned v úvodu a tvrdilo se, že to nejde. Zřejmě muselo vše tak nějak dozrát.

Dnes toto riziko několik jednotlivců podstupuje a vlastně prošlapává cestu ostatním. Každopádně se domnívám, že ho mohl zaštítit nějaký výzkum, který by navazoval na studii financovanou Grantovou službou Lesů ČR, zaměřenou na požadavky požární bezpečnosti dřevostaveb. Ale k tomu, ku škodě věci, nedošlo.

Proto jsem rád, že už v roce 2021 Česká agentura pro standardizaci vyhlásila dvanáct rozborových úkolů, které od té doby zpracovává již zmíněné UCEEB při ČVUT. Ať už se v minulosti odehrálo cokoliv, je dobře, že je vytyčena cesta a je vidět světlo na konci tunelu světa dřevostaveb a struktury lesa budoucnosti.

A vy si myslíte, ve světle informací zmíněných v úvodu, že jsou naše lesy připravené jít „na ruku" zvýšené poptávce po stavebním dřevě?

Les přirůstá každou vteřinou a za rok vyroste cca 26 milionů kubíků dřeva. Smutnou záležitostí ovšem je, že většina dřeva, které se v ČR vytěží, se vyveze, ať v kulatině nebo ve stavu primárního zpracování. České zpracovatelské kapacity pořežou maximálně 14 milionů m³ (těžba je cca 15–18 m³) a z toho jde jen 300 tisíc kubíků ročně na stavbu českých dřevostaveb. Takže si myslím, že i kdyby se rapidně zvýšila poptávka po dřevě pro stavebnictví nejen české, tak jen dobře a prostor k tomu je.

Dokonce se domnívám, že je potřeba, aby vlastníci lesů pravidelněji těžili a nepřezásobovali porosty. Tedy aby se více zaměřili na výchovné těžby a takové těžby, které budou zvyšovat odolnost a prostor pro využití přirozené obnovy lesa. Zašetřováním porostů a vysávání dřeva zahraničím se vytváří tlak na stoupající cenu kulatiny, která je v ČR aktuálně nejdražší v rámci střední Evropy, což může být pro střední české pily likvidační.

Co vidím jako nutnost je, aby stát ochránil české pily a české dřevo dřív, než se vytvoří evropský trh s větší poptávkou po dříví, jehož vývoj je důležitý z celosvětového pohledu. Zajistí, že vlastníci lesů, dřevaři a navazující průmysl v EU budou moci díky stabilnímu trhu s kulatinou a řezivem, potažmo konstrukčními KVH, BSH a CLT prvky, lépe plánovat, lépe absorbovat kalamitní dříví a lépe odolávat výkyvům amerického trhu s řezivem. A tím pádem se sníží riziko znehodnocených investic, ať už se jedná o vlastníky lesů, zpracovatele dřeva nebo stavitele dřevostaveb.

Ačkoliv bude dřevostavební trh potřebovat více českého dřeva, neznamená to plundrování lesů. Půjde spíše o přesměrování toku dřeva, kdy se bude snižovat, doufejme, export a spíše se využije tuzemské dřevo, k němuž půjde vyšší přidaná hodnota.

Vítáte tedy i nově schválenou směrnici Evropské komise EPBD4, jejíž aplikace by mimo jiné měla vést k výstavbě budov s převahou nebo alespoň vysokým podílem dřeva? Chystá se stát jít příkladem?

Požadavek směrnice lesům a lesnickému trhu výrazně nahrává. Bohužel český průmysl nemá tradici ve využívání dřeva, jako tomu je ve Skandinávii či v Rakousku. Proto je k nově vznikajícímu trhu tak nějak slepá a nevidí v něm onen obrovský potenciál. Místo toho, abychom tuto šanci využili a vytvořili vlastní dřevostavební trh s ryze českým kapitálem, tak náš stát a politici opět spí.

Ano, jsou tu výjimky, nicméně zatím jsem neslyšel představitele Vlády ČR, která by dala jasně najevo, že o české dřevo stojí a že tento materiál budoucnosti chce využívat a že půjde, jako největší investor v zemi, příkladem. Zatím tomu tak není a rozhodně mně a jiným nejde o to, aby lesy byly továrnou na dřevo, což je jen mediální zkratka vsunutá do programového prohlášení vlády ČR. Les budoucnosti musí plnit vyváženě, to zdůrazňuji, všechny funkce lesa a stále být udržitelným. Tedy plnit funkci jak mimoprodukční, tak dřevoprodukční.

Věřím, že společným úsilím našeho oboru se to změní a snad to nebude dlouho trvat. Trend ekologického a udržitelnějšího bydlení totiž větří silné zahraniční developerské skupiny provázané se zahraničními bankami působícími v ČR, díky kterým již investoři staví či se chystají stavět vícepodlažní dřevěné budovy do 22 metrů. A řekněme si to upřímně, většina velkých developerských a stavebních firem v ČR, jenž nejsou ryze české, by nikdy samy od sebe nezačaly připravovat velké developerské projekty ze dřeva, pokud by je netlačily banky, a tedy evropské směrnice v kontextu taxonomie a tudíž matky těchto firem.

Zde vidím velké pozitivum Green Dealu (Soubor politických iniciativ, který má EU nasměrovat na cestu k ekologické transformaci, pozn. red.). Zatím všichni ti, co chtějí stavět velké dřevostavby, více méně drží spolu a jde se po společné cestě, aby se zlepšily podmínky výstavby dřevostaveb.

Mezi těmi „všemi" jsou i české firmy? Máme „hráče", kteří se dokážou popasovat s velkými projekty dřevostaveb i z nich profitovat?

Kdo a kdy z toho bude profitovat je otázkou. Zda české firmy, naše ekonomika a společnost, nebo zahraniční firmy z českého dřeva se zahraniční přidanou hodnotou. Každopádně mám dobrý pocit z toho, že jsou u nás dřevostavební firmy, které již konkurují těm zahraničním a jsou inovativní. Plánují stavět vícepodlažní dřevostavby modulárně, což sníží náklady na výstavbu, samotnou stavbu zrychlí, zpřesní, zkvalitní a ve finále sníží pořizovací cenu. Firma NEMA dokonce prohlásila, že chce stavět takové dřevostavby modulární bytů, které by se mohly prodávat za 35 tisíc Kč/m2. I kdyby byla částka ve finále dvojnásobná, stále by byla výrazně nižší, než u stávajících prodávaných bytů.

Myslím, že to je cesta, jak vyřešit celou řadu bytového fondu a zkrácení doby výstaveb jako takové. Bez inovací by to nešlo. Že je dřevostavební sektor do velké míry digitalizovaný, automatizovaný, robotizovaný a budovy se plánují v BIM (digitální model stavby, pozn. red.) dává oboru obrovský potenciál a konkurenční výhodu před jiným běženě používanými materiály.

Ke všemu díky přednostem dřeva ve stavebnictví se k tomuto materiálu vrací či obrací celý svět. U vícepodlažních dřevostaveb (nad 12 m) je modularita budoucností a trendem, kterého bude využívat čím dál více firem kvůli nedostatku řemeslníků, snížení nákladů, zvýšení kvality práce i její efektivity. Nutno podotknout, že vždy to budou spíše hybridní stavby, tedy v kombinaci s betonem či ocelí. Ovšem jejich podíl se bude zřejmě snižovat, i když nevymizí zcela.

Autor fotografie se souhlasem: archiv Aleše Erbera

Dřevěné činžáky zní skvěle. Podporuje tento záměr i stát, třeba za účelem řešení bytové krize ve městech, pro sociální byty a podobně?

Stát by měl jít samozřejmě příkladem. To je jasné. Bohužel, a to je má častá zkušenost, politici na všech úrovních, když zahajují první fázi projektů budov, často ani neuvažují o tom, že by ta či ona školka, škola, administrativní budova, hala či byty šly postavit ze dřeva. Že by z dlouhodobého hlediska na tom stát výrazně vydělal je ani nenapadne. Tedy stát příkladem nejde. A to je důvod, proč je osvěta o dřevostavbách ve veřejném sektoru velmi důležitá.

Tento rok se dokončuje několik větších bytových a kancelářských budov dosahujících limitních protipožárních opatření. Skutečností ale je, že v ČR nejsou zkušenosti s vícepodlažními dřevostavbami do limitní výšky, a přesto už existují investoři, kteří by tu chtěli stavět dřevěné mrakodrapy. Jsem názoru, že musíme projít nějakým vývojem. Naučme se stavět domy s maximální výškou. Získejme zkušenosti, a pak se vrhněme výš bez větších limitů. Chápu ten tlak už dnes stavět přes 12 metrů, ale v ČR s tím nejsou až takové zkušenosti a zvyklosti navazujících oborů, státní správy apod.

Vyzval bych k obezřetnosti a ať to zbytečně neuspěcháme. Nicméně je důležité říci, že všechny výškové budovy v zahraničí jsou stavěny přes inženýrský požární přístup (uplatňuje se tam, kde řešení podle technické normy je proveditelné obtížně nebo v podstatě neproveditelné, pozn. red.). Na základě těchto realizovaných projektů se pak mohou, a často se tak děje, měnit samotné normy. Jejich zpracování si žádá určitý čas. Proto buďme trpěliví, vše dobře dopadne.

Děkuji za rozhovor!