Moderní roubenka ve skandinávském stylu byla postavena v rekordním čase

Redakce | Středa, 09. duben 2025 |

Tak tohle bylo vypočítané! Těžké mraky nad Děčínským Sněžníkem se protrhají a sluníčko vysvitne přesně v tu chvíli, kdy otočím klíčkem a motor auta ztichne. Tuhle návštěvu jsme kvůli počasí už jednou museli odložit, říjen umí být na focení zrádný. Na terase se líně povalují dva labradoři, které vůbec nezajímám, za oknem se ale mihne stín a Martin, novopečený „moderní roubenkář", už mi běží v ústrety.

V útulné kuchyni mi představí svou přítelkyni Katku, společně se pak uvelebíme za stolem a krásně praskající oheň v kamnech vytvoří ideální kulisu pro vyprávění. Příběh téhle roubenky začíná už v roce 2019. Martin mi oknem ukazuje sousední stavbu, historickou chalupu. Tu s Katkou tehdy koupili a zrekonstruovali, jejich záměrem bylo ji pronajímat. Jenže když bylo vše hotové, začala covidová uzávěra. Využili toho a místo hostů se sem z nedalekého Děčína na zimu přes těhovali sami.

Krom chalupy se také starali o další zanedbané pozemky, které si nejdříve pronajímali a později je odkoupili. „Zahrada" tak najednou byla zbytečně velká, a netrvalo tedy dlouho a Martin přišel s nápadem postavit chalupu druhou. I když i ta zpočátku měla mít přízvisko „nájemní", oba si tento záměr brzy rozmysleli. Martin je poctivec, do stavby se pustil s vervou, s nadšením řešil každý detail. Navíc si s Katkou v době svého covidového exilu tohle klidné místo kousek od lesa tak zamilovali, že když přišlo na lámaní chleba, přenechali byt v Děčíně dětem a do nové roubenky se nastěhovali sami.

Od kulatiny k hranolu

O tom, že na pozemku vyroste masivní dřevostavba, měl Martin jasno hned. Už v roce 2008 si nechal postavit srub, ve kterém se mu žilo příjemně. S rekonstrukcí a bydlením v historické roubence pak nasbírali zkušenosti zde. Tentokrát chtěli vyzkoušet ještě další cestu, a tak se nakonec s Katkou rozhodli pro moderní roubenku z lepených BSH hranolů ve skandinávském stylu.

Jak by měla vypadat, si Martin vymyslel a nakreslil sám. Své návrhy pak předal projektantce, která zpracovala potřebnou dokumentaci. Stavební povolení si také vyběhal sám – bylo nutné vyjmout pozemek ze zemědělského fondu a vyjednat podmínky na CHKO. Kvůli tomu se návrh musel mírně poupravit, nicméně i díky Martinovým zkušenostem z předchozích staveb bylo za tři měsíce hotovo.

Jako velké dřevěné lego

Doba covidu byla složitá. Materiál drahý a často nedostupný, jednání s realizačními firmami velmi složité. Na společnost, která jejich dům nakonec realizovala, narazili víceméně náhodou při brouzdání po internetu a zaujala je na první pohled. A protože se zrovna chystali na tradiční dubnový výlet na otevírání sklepů na Moravě, rovnou si po cestě domluvili schůzku.

Ve výrobní hale nedaleko Jihlavy si s majitelem, panem Mifkou, vzájemně padli do oka. Po návratu domů mu Martin poslal připravený projekt a stavební dokumentaci a v květnu uzavřeli smlouvu s plánem začít stavět na začátku zimy. V červnu byla hotová základová deska, a protože z různých důvodů došlo k posunutí několika termínů jiných zakázek, začalo se stavět už na přelomu srpna a září. Hrubá stavba byla hotová za týden – roubenka přijela kompletně připravená z výroby, pečlivě zabalená, na místě už došlo jen k jejímu sestavení. Martinovi se líbilo, že stavební parta byla ochotná a ničemu se nevyhýbala.

Stavba roubenky jako po másle

Střechu, příčky a veškeré dokončovací práce uvnitř už si pak majitelé zajišťovali sami. Z minulosti a zejména pak z doby, kdy rekonstruovali sousední roubenku, měli hodně kontaktů na drobné místní firmy, živnostníky i přátele. Ať už šlo o okna, dveře, nebo třeba kuchyňskou linku. Zděný je tu nakonec jen komín, všechno ostatní je dřevo ve formě sendvičové konstrukce obložené palubkami.

Trvalo zhruba rok, než tu Martin s Katkou mohli strávit první Vánoce ve veškerém komfortu. Když se ohlížejí zpátky, konstatují, že s touto stavbou nebyly de facto žádné problémy a nečekala na ně ani žádná překvapení. Po předchozích zkušenostech se srubem i s rekonstrukcí roubenky, která je kulturní památkou, byla stavba bezproblémová a všechny termíny klaply. Díky konstrukci z BSH hranolů se také minimalizovalo sedání dřeva a problémy s tím spojené.

Kachlové srdce chalupy

I když roubenka není velká, vejde se sem všechno, co majitelé potřebují. Kuchyni vévodí akumulační kachlová kamna od pana Königa. Je to kompaktní moderní kousek z velkoformátových kachlů, který slouží nejen k vytápění, ale i k sezení a nahrazuje dominantní kus nábytku. Když jsou majitelé doma, kamna bez problémů vyhřejí veškeré prostory včetně otevřeného patra. Navíc v nich stačí zatopit jednou za dva dny. Sice chvilku trvá, než se teplo dostane skrz plášť do prostoru, sálají pak ale opravdu dlouho. Na topnou sezónu si díky tomu vystačí s pěti kubíky dřeva. Když jsou všichni pryč, slouží k temperování podlahové topení napojené na tepelné čerpadlo, které zároveň ohřívá i vodu.

Vedle kuchyně jsou v přízemí ještě dvě obytné místnosti – ložnice a pokoj pro hosty spojený se šatnou, dále pak koupelna, technická místnost a předsíň. V otevřeném patře je prostor pro odpočinek a pracovní stůl. Schody jsou sice minimalistické a vyžadují obratnost, s trochou cviku je prý ale pohyb po nich hračka. Majitelé ještě do budoucna plánují dořešit úložné prostory.

V zimě teplo, v létě chládek

Když se zeptám, jak se tady bydlí, Martin se jen usměje. Prý dobře, nic jiného ale po zkušenostech z masivních dřevostaveb ani neočekával. Katka se však rozzáří jako sluníčko. Vyzkoušela si bydlení ve zděném rodinném domě i v bytě v činžáku, ale tady je nejspokojenější. „Je tu teplo, ale jiné teplo, jestli mi rozumíte," snaží se popsat svoje pocity. Kombinace sálavého tepla z akumulačních kamen a masivního dřeva totiž vytváří úplně jiný tepelný komfort než ve zděném domě s běžným vytápěním. Zároveň je přírodní materiál pocitově příjemnější, teplejší, dýchá a voní. V létě naopak udrží chládek a nepřehřívá se.

Všude dobře, doma nejlíp

Katka si také zamilovala krytou terasu a přímé propojení obytného prostoru se zahradou i okolní krajinou. Může tam trávit čas, i když prší, což oceňují také oba labradoři. Zároveň je prostor uvnitř prosvětlený, a jelikož z té strany nemají majitelé žádné přímé sousedy, nemusí se bát ani o soukromí. Oba tak rádi a každý den využívají relax zónu s terasou, vířivkou a saunou.

K všeobecnému nadšení přispívá i lokalita – kousek do lesa i do města, za rodinou i prací. Do nedalekého Děčína to trvá deset minut a majitelé se tam tak někdy otočí za den i několikrát. Zároveň mají blízko i druhou svou chalupu a mohou na ni tak dohlížet a postarat se o hosty. Okolní klid už nic nenaruší, stavět by se tu nemělo a trvalých obyvatel je tu málo – kolem jsou spíše rekreační objekty a chalupy.

Oblohu sice znovu zakryly mraky, ale uvnitř je opravdu příjemně – kamna začínají krásně sálat. Já se přesto rozloučím, naplánovala jsem si totiž výlet na Sněžník. Tak snad to vymodlené počasí ještě chvíli vydrží. Na rozloučenou podrbu oba labradory, kteří mi konečně věnují trochu pozornosti, rozloučím se s majiteli a vyrazím ozkoušet krásy zdejšího kraje na vlastní kůži.

Technické informace

• Zastavěná plocha: 95 m²
• Užitná plocha: 112 m²
• Dispozice: přízemí 3 + 1, obytné podkroví
• Konstrukční systém: obvodové masivní stěny BSH hranoly 280 mm, vnitřní příčky sendvičová dřevostavba, obklad palubkami, sádrokarton
• Ošetření stěn: olejová HS LASUR
• Střešní krytina: hliníková Satjam
• Zdroj energie / teplo: tepelné čerpadlo, podlahové topení, akumulační kamna na dřevo
• Větrání: přirozené okny
• Podlahy: keramická dlažba, dřevo
• Projekt: Daniela Bičišťová
• Realizace: 2022–2023, JIMBER, Roubené stavby s.r.o., www.jimber.cz

AUTOR ČLÁNKU: MARTINA MÁTA NOSKOVÁ pro časopis sruby&ROUBENKY

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00