Stavba domu v chráněné krajinné oblasti. Na co si dát pozor a jaké informace je dobré vědět před zpracováním projektu

Redakce | Pondělí, 06. duben 2020 |

Chráněné krajinné oblasti (CHKO) jsou podle zákona rozsáhlá území s harmonickou krajinou. Výstavba by se zde měla řídit určitými pravidly, která mají za cíl zachování stávajících přírodních, ale také kulturně historických hodnot území. Které hodnoty CHKO chrání, kde je ochrana přísnější a jaké informace je dobré znát již před zpracováním stavebního projektu?

Na území České republiky bylo dosud vyhlášeno 26 CHKO, které byly zřízeny za účelem ochrany krajiny, jejího typického charakteru a struktury krajinného pokryvu včetně stávající zástavby. Nové stavby nebo úpravy a rekonstrukce by tedy měly být prováděny tak, aby stávající charakter území nenarušily.

CHKO jsou ale většinou velmi rozsáhlé a zahrnují různé typy osídlení včetně velkých měst, typický charakter oblasti hodný ochrany určují tedy spíše zachovalejší lokality ve venkovském prostředí. Proto je důležité rozlišovat, ve které části území by měl být realizován konkrétní stavební záměr, a podle toho k němu přistupovat. Z polohy záměru a charakteru okolního prostředí také vychází doporučená pravidla, která by nové stavby měly splňovat.

Základní podmínky pro stavění v CHKO

CHKO jsou obvykle rozděleny do čtyř zón podle cennosti a zachovalosti přírodních hodnot. Zonace je důležitá zejména z hlediska umisťování staveb a regulace intenzity zástavby v cenných částech území.

K územním plánům na území CHKO se v době jejich pořízení či zpracování vyjadřuje příslušný orgán ochrany přírody, tedy regionální pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, jednotlivé správy CHKO (v případě CHKO Šumava je to Správa Národního parku a CHKO Šumava a v CHKO Labské pískovce pak Správa Národního parku České Švýcarsko).

Územní plán ale nemusí odrážet všechny skutečnosti a aktuální situaci na konkrétním pozemku. Navíc některé územní plány podmínky ochrany krajinného rázu z různých důvodů neobsahují.

Případná pravidla týkající se konkrétní podoby staveb je třeba v takových případech dořešit až v navazujících řízeních.

obr.: Pro stavění v CHKO je klíčové nejen umístění stavebního záměru určující je i charakter okolní zástavby. Foto: Martin Zeman

Klíčové je umístění stavebního záměru a okolní zástavba

Ideální je zkonzultovat záměr na příslušné správě CHKO (respektive na regionálním pracovišti Agentury ochrany přírody a krajiny či správě přilehlého národního parku) ještě před zadáním projektu. Zmíněné orgány ochrany přírody vydávají závazná stanoviska podle ustanovení § 44 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění.

Věcně se závazná stanoviska týkají právě především ochrany krajinného rázu ve smyslu ustanovení § 12 téhož zákona. Podmínky umisťování staveb s ohledem na ochranu krajinného rázu je možné zjistit mimo jiné v dokumentu „preventivní hodnocení krajinného rázu", který je dostupný na příslušné správě CHKO a který orgány ochrany přírody využívají jako jeden z podkladů při rozhodování o stavební činnosti.

obr.: Pro stavění v CHKO je klíčové nejen umístění stavebního záměru určující je i charakter okolní zástavby. Foto: Vladimír Mikeš

Citlivé začlenění novostavby do krajiny

Každá CHKO má svá specifika, a tak nemohou platit stejné podmínky pro novostavby například v Českém lese a na Broumovsku. Způsob rozhodování by však měl být ve všech CHKO srovnatelný, transparentní a předvídatelný.

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR vnímá potřebu zrychlení mnohdy zdlouhavého povolovacího režimu a preferuje zapracování podmínek ochrany krajinného rázu již do územně plánovací dokumentace.

Pokud ale územní či regulační plán podmínky neobsahuje, je nutné odpovídající ochranu cenného území zajistit rozhodováním o podobě novostaveb v CHKO stále až ve fázi územního rozhodnutí a stavebního povolení.

Zřizovací výnosy jednotlivých CHKO často obsahují formulaci, že krajinný ráz oblasti je dotvářen mimo jiné dochovanými soubory objektů lidové architektury nebo obecně strukturou osídlení. Nové objekty by ale měly dodržovat limity vycházející z charakteru převládající zástavby hlavně v bezprostředním okolí.

Pokud má například většina okolních staveb půdorys obdélníku, sedlovou střechu a štít orientovaný směrem ke komunikaci, podobná pravidla měl dodržet i nový objekt. Často je ale obtížné definovat znaky urbanistické struktury, které skutečně v lokalitě převládají.

obr.: Novostavby roubenek nabízejí obytné podkroví, které obnáší použití prvků, jako jsou balkóny či vikýře. Tradiční objekty bývají tvarově jednodušší. Foto: Martin Zeman

Některé části území CHKO navíc vůbec nevykazují znaky cenné a typické zástavby, která je předmětem ochrany (například běžná městská zástavba). S ohledem na předvídatelnost rozhodování je třeba při posuzování stavebních záměrů vždy zohlednit skutečný stav zástavby v místě.

Výše zmíněná „preventivní hodnocení krajinného rázu" obsahují rozčlenění území podle shodných znaků a stanovují odpovídající pásma ochrany pro jednotlivé části území. V těchto dokumentech je možné nalézt také takzvanou kategorizaci sídel, která rozčleňuje obce do skupin podle míry zachovaných urbanistických hodnot.

Sídla nebo jejich části zařazené do první či druhé kategorie (obvykle se používají čtyři) obsahují často celé soubory hodnotných staveb typické lidové architektury.

obr.: Pro zachování charakteru území je důležité dodržování typických urbanistických zvyklostí. Roubený dům v severních Čechách (CHKO České středohoří) v uliční zástavbě. Foto: Vladimír Mikeš

Roubené stavby v CHKO a jejich specifika

Území některých CHKO se částečně překrývá s regiony lidové architektury. Pokud se stavebník rozhodne pro roubenku, je vhodné držet se místních, respektive regionálních zvyklostí. Valašská roubenka by například ve středních Čechách působila nepatřičně.

Z pohledu územního plánování a rozhodování o umístění staveb mohou být ale typické prvky regionální lidové architektury detailem, který lze snadno pominout.

V textové části územního plánu se může objevit obecné doporučení k dodržování regionálních specifik, nicméně jednoznačně dané prostorové a hmotové podmínky jsou často mimo podrobnost územního, ale i regulačního plánu.

Obdobně tomu je i u srubových objektů z kulatiny, u kterých jde většinou o stavební typ nepůvodní, importovaný ze zahraničí. Orgánu ochrany přírody nepřísluší hodnotit stavební technologii, míra posuzování by měla zůstat na úrovni hlavních hmot, začlenění do urbanistické struktury a obrazu sídla v krajině.

Bohužel, často jde o výrazné stavby poutající pozornost a vyvolávající zbytečné spory.

obr.: Sruby z kulatiny představují spíše nepůvodní stavební typ, importovaný ze zahraničí. Jejich uplatnění v CHKO s sebou obvykle nese řadu otázek, vždy záleží na konkrétním umístění a charakteru okolní zástavby. Foto: Martin Zeman

Obecně platí, že stavby ve venkovském prostoru, které utvářejí typický charakter většiny CHKO, mají většinou spíše jednoduchý půdorys i hmotu střech. Ale také toto pravidlo pro novostavby lze uplatňovat především tam, kde je na co navazovat u okolní zachované zástavby.

Moderní dřevostavby mohou obsahovat některé netradiční prvky, například velké prosklené plochy. Ty mohou působit dominantně a ovlivnit i celkový obraz sídla v krajině, za tmy pak mohou díky propustnosti osvětlení z interiérů přispívat ke světelnému znečištění.

Vhodným umístěním nebo doplňkovými konstrukcemi lze zmíněné vlivy potlačit a přispět třeba i k tomu, že prosklené plochy nebudou nebezpečné pro ptáky.

obr.: Roubené stavby dotvářejí charakter vesnické zástavby také na Broumovsku. Foto: Vladimír Mikeš

Text: Vladimír Mikeš, AOPK ČR

Přečtěte si skutečné příběhy lidí, kteří si postavili dům v CHKO