Hasič – profesionál Daniel Miklós: Dřevostavby bych se nebál

• Vysoká škola báňská – Technická univerzita v Ostravě
• Vysoká škola CEVRO
• bezpečnostní studia 20 let působí na Generálním ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR
• z toho 8 let jako šéf oddělení krizového managementu
• a posledních 7 let ve funkci náměstka Generálního ředitele HZS ČR pro prevenci a civilní nouzovou připravenost

Brig. gen. Ing. Daniel Miklós, MPA
*1978

Dřevo je zápalné, hořlavé, ale má i docela značnou odolnost vůči ohni. Proč myslíte, že je spojitost dřevostavby s požárem tak zakořeněná?

Dřevostavbu mají lidé stále spojenou ponejvíce s chatou a chalupou. Ačkoliv máme spoustu historických příkladů, že se ve dřevěných domech žilo, dnešní člověk o něm neuvažuje jako u standardu pro běžné bydlení. Bohužel jsme u nás zvyklí na beton a cihlu. Druhou věcí je, co všechno může dřevostavbu ovlivnit. Kromě požáru je to i záležitost vlhkosti, hmyzu, tepelné izolace, přenosu hluku... I když jsou tyto mýty využitím inovativních technologií a postupů už překonané, v mysli lidí jsou stále usazené.

A nakonec životnost. Kdo staví dům, má obvykle představu, že v domě budou bydlet ještě jeho pravnuci. Proč bych ale měl své děti fixovat k něčemu, co se líbilo mně? Může přece zůstat jen pozemek, základy, ale dům mohou děti zrecyklovat, pokud jim starý nevyhovuje, a postavit si nový podle aktuálních požadavků a trendů. Flexibilita se mi na dřevostavbách moc líbí. Pokud tedy přijmeme fakt, že dřevostavba zde nemusí vydržet dvě stě let (ačkoliv by při dodržení všech se dřevem spojených zásad mohla), máme napůl vyhráno.

Je dřevostavba rizikovější vůči ohni než stavba zděná? Jsou obavy z požáru u případných stavebníků namístě?

Oheň je rizikovým činitelem pro každou stavbu, nejen pro dřevostavbu, protože riziko požáru představuje vše v budově, od materiálu, přes umístění schodiště až po elektroniku v lednici. Ovšem, dřevo jako materiál se chová úplně jinak než ostatní. Zkusím to nastínit na příkladu z podzemního dolu: Kdysi se na šachtě používala dřevěná výztuha štol a skrze dřevo důl s havíři „mluvil". Podle toho, jaké vydávalo zvuky, jak reagovalo na pohyby v zemi, respektive praskalo, dokázali havíři odvodit, zda se děje něco nebezpečného, nebo ne. Pak přišla hydraulická výztuha a spousta starých havířů si stěžovala, že nemají žádný signál, upozornění, že se skála hýbe, že se něco děje. Hydraulika je totiž potichu až do hraniční meze a pak prostě povolí, bez varování. A to už je pozdě. A u ohně je to podobné.

Dřevo hoří a má nějakou požární odolnost. Ale podstatnější je rozlišit tři zásadní věci, které s požárem souvisejí: zaprvé detekce, tedy aby budova na případný požár zareagovala tak, aby byli lidé včas varováni. Pak aby bylo zajištěno odvětrání zplodin hoření (ventilace) a současně aby byl dostatek času a prostoru pro to, dostat lidi z budovy, hasit a všechno stihnout tak, aby hasičům přitom nespadla budova na hlavu. To znamená, že nejsou stejná kritéria pro dům, kde lidé bydlí a ten dům znají, jako pro lidi v nemocnici nebo hotelu, kteří se v budově nevyznají, případně nejsou schopni se o sebe postarat, nejsou třeba mobilní.

Ale požární odolnost, respektive její predikce a zajištění, má jedno společné zásadní kritérium bez ohledu na typ stavby – dostat lidi z hořící budovy do bezpečí. Žádný stavební úřad vám nepovolí postavit dům, který by nesplňoval potřebné parametry požární bezpečnosti, ať je zděný, nebo dřevěný, ať jde o dům rodinný, nebo hotel. Ale samozřejmě ten rodinný nepodléhá stejnému požárnímu režimu jako velkokapacitní budova, v tom je významný rozdíl.

Jsou předpisy benevolentnější i v případě, že chci mít na střeše solární panely, fotovoltaiku?

Když to zbagatelizuji, z hlediska požární ochrany si můžete dát na střechu a do baráku, co chcete. Výkon elektrárny do 50 kWp nepodléhá schvalovacímu řízení ohledně požární ochrany. Takový systém dimenzuje pouze projektant domu podle normy. Ale, samozřejmě, panely i baterie jsou hořlavé. Je to elektronika napojená do elektrických rozvodů domu, a tedy zvyšuje riziko požáru. Ovšem opět jako cokoli jiného hořlavého.

Baterie se často ukládají do technické místnosti v domě, která ale nebývá od obytných prostor nijak speciálně oddělena (pouze příčka, interiérové dveře), často je přímo v srdci domu. Dělají se i designově povedená bateriová úložiště, která nemusíte mít schovaná před zraky návštěvy. Je to podle vás ok?

Já bych si je do bytu nedal. Vždy doporučujeme mít baterie uložené v místnosti oddělené od zbytku domu, tedy mimo pobytové prostory. Baterie se zahřívá při nabíjení i vybíjení, může se i přehřát a vzplanout. Je třeba, aby byl prostor dobře větraný, chlazený, ale i nezámrzný a ideálně od zbytku domu požárně oddělený. Ze stejného důvodu by se měla v oddělené prostoře dobíjet i elektrokola, koloběžky a podobně, protože se obvykle jedná o nekontrolované dobíjení. Je totiž potřeba odlišit, zda dobíjíte jen z domácí zásuvky, nebo z nějakého zařízení, které umí dobíjení kontrolovat. Také záleží, jaký software má daná baterie, jestli umí kontrolovat sama sebe, respektive svoji teplotu, a jestli dokáže zařízení v případě nutnosti odpojit. Každá taková věc zvyšuje riziko požáru.

Lze to u fotovoltaiky nějak predikovat?

Fotovoltaické panely už tu nějaký čas máme a do jisté míry umíme předpokládat problém. Ale bateriové úložiště, dobíjení elektromobilu nebo dedikované nabíjení tady nejsou zase tak dlouho, abychom dokázali statisticky říci, jak velký vliv mají na vznik požáru. Na stavbu je třeba vždycky myslet v horizontu 15 až 20 let, protože až tehdy lze očekávat, že s technologiemi začnou nějaké potíže. Nicméně můžete minimalizovat riziko tím, že vám systém instaluje a údržbu/kontrolu provádí odborná firma.

Má hašení dřevostavby nějaká specifika?

Když přijedou hasiči na zásah, dům s nimi musí hrát jejich hru a je jedno, jestli je ze dřeva, nebo z betonu. Hasiči nemohou jít dovnitř v případě, že jim hrozí nebezpečí. Jinými slovy, dům musí být předvídatelný, aby byl zásah bezpečný i pro hasiče. Je třeba předem vědět, co lze od domu očekávat, jak se bude chovat. Takže požární ochrana tady není jen z pohledu ochrany zdraví a majetku těch, co v domě aktuálně bydlí, ale i těch, kteří je přijedou zachránit. Na to se velmi často zapomíná, že kromě evakuačních tras máme i zásahové trasy.

Čím větší je budova, tím větší je pravděpodobnost, že se v ní někdo ztratí. U výškových budov jde ale především o to, aby se lidé sami dostali evakuační trasou ven. A proto je zásadní rozdíl, jestli je dřevostavba čistě dřevěná, to znamená únikové cesty, výtahové šachty, stoupačky... jsou ve dřevě, nebo jde o kombinovanou konstrukci, kde jsou výše zmíněné komunikační trasy například železobetonové.

obr.: Požárnímu žebříku je 160 let. Vymyslel ho v roce 1864 hasič Conrad Dietrich Magirus z německého Ulmu. Původně byl dřevěný, výsuvný na dvou kolech a dosahoval výšky až 14 metrů. Ve své době šlo o převratný technologický vynález, díky němuž získala firma Magirus celosvětovou proslulost. Postupně pak uvedla na trh i koňmi taženou motorovou stříkačku a první samohybný elektrický otočný žebřík. V roce 1921 vyjela z dílen firmy i první automobilová stříkačka na 1,5tunovém podvozku, které se začalo říkat Bavorská pumpa (Bayernspritze). Brzy poté následovaly také cisternové stříkačky s vlastním zdrojem vody k hašení. Novodobé hasičské žebříky dosáhnou až do výšky 42 m a pořízení jednoho vyjde na více než dvacet milionů korun. Foto Tázik/Dreamstime

Jaký hasicí přístroj bychom měli mít v rodinném domě? Na co byste laika upozornil?

Stačí standardní hasičák, který vídáme všude kolem sebe. Zároveň je potřeba dodržovat důležitá pravidla. Například při nabíjení mít zařízení na nehořlavé podložce. Nebo dbát o revize a kontroly. V případě, že dojde k požáru, je ze zákona každý povinen se pokusit požár uhasit a zavolat hasiče. Pokud je však oheň zjevně mimo jeho schopnosti, pak vzít své blízké, varovat sousedy a utéct mimo budovu. Oheň a zejména kouř jsou velmi nebezpečný a rychlý soupeř.

Ze stavitelských kruhů zaznívá, že požární požadavky prodražují stavby. Vidíte to stejně?

Ale to můžeme říci i o normových požadavcích na hygienu, hluk, množství světla, izolaci a podobně. Bez požadavků na cokoli by bylo bydlení pěkná džungle. Pro nás je podstatné, že požární požadavky související s povolením stavby nepřekračují to, co je jinde v Evropě standardem. Existují i státy, kde jsou už od druhého podlaží dřevostavby povinně instalované detektory nebo sprinklery (samočinné hasicí zařízení – „stropní sprcha", pozn. red.).

Ani v České republice ale nebudeme požadovat po stavbách, ani po dřevěných, aby byly vybaveny něčím nestandardním. Je mrzuté, že tyto dezinformace přicházejí často i z míst, odkud bychom to nečekali, například z Ekonomické rady státu, která tvrdí, že požární bezpečnost „stojí" 10 % z ceny stavby. Proti tomu bych se rád ohradil, protože naše prověrky to neprokázaly. Dokonce jsme Radu požádali o předložení analýzy, která došla k takové výši, ale nikdo nám zatím neodpověděl.

A v jaké „kondici" jsou podle vás naše požární normy? Nejsou zbytečně přísné?

Jestli máme v Česku na čem stavět, tak jsou to právě normy požární ochrany, které vznikly někdy v 70. letech minulého století. To, v jaké jsou kondici, mohu demonstrovat třeba na příkladu požáru 60 metrů vysoké londýnské Grenfell Tower anebo nedávného požáru 14-patrového bytového domu ve Valencii – u obou budov bylo použito opláštění, které je u nás od 70. let 20. století zakázáno. Tedy zatímco naše normy jsou přísné již od počátku, v zahraničí naopak byly „průstřelné" a teprve po tragických omylech ve výstavbě a ztrátě desítek životů dochází k jejich přitvrzení.

Samozřejmě se výstavba a technologie vyvíjí, výška i velikost dřevěných budov roste a tomu je třeba přizpůsobovat i normy. I my se jim už nějaký čas věnujeme, jen to řešíme důsledně a postupně; tu dřevostavby, tam parkování a dobíjení elektromobilů a tak dále. Nicméně vždy máme na mysli kontext práva, norem a všeho souvisejícího. Bylo by jednoduché vzít stávající normy zemí, kde už jsou třeba ve výstavbě dřevostaveb dále, ale není možné vytrhnout dílčí normu a naroubovat ji do jiného právního a normového prostředí. Třešeň také nenaroubujete na jasan.

Pokud by se novelou normy usnadnilo schvalování výstavby budov, které je nyní třeba řešit požárně inženýrským přístupem, jistě by to stavitelé uvítali, ušetřili by čas i peníze...

To bezesporu ano. Z pohledu norem může výstavbu zjednodušit například i modifikace nebo prefabrikace. I to, že vím, z čeho se skládá stěna dřevostavby, znamená, že schvalovací proces z pohledu požární bezpečnosti může jet podle zaběhnutých, prověřených principů, a tím bude i rychlejší. Pokud se rozhlédneme po socialistické výstavbě, je vidět, že je z 99 % unifikovaná. V té době se běžně sdílely projekty a stavby tím byly jakoby předschválené, vlastně typové. Dnes je ve veřejném sektoru téměř 100 % budov architektonicky unikátních a s tím souvisí i složitější prověřování požární bezpečnosti. Ovšem prefabrikace v kombinaci s BIM (digitální 3D model stavby včetně materiálů pro celou dobu její životnosti, pozn. red.) nám umožní systém povolování staveb výrazně modernizovat.

V souvislosti s těmi zmíněnými výškovými budovami, jaká je u nás výška dřevostavby, přes kterou z pohledu požární bezpečnosti nelze jít?

Žádné omezení požární výšky tady neexistuje. Odborná veřejnost někdy vnímá 12 metrů požární výšky jako limit, přes který se nedá jít. To ale není pravda. Jediný rozdíl mezi do 12 a nad 12 metrů je v tom, jestli se použije standardní normové řešení, nebo zmíněný inženýrský přístup, který znamená výpočtové modelování situace. Tam jsme se se zástupci vlády, developerů a odborných sdružení dohodli, že ve spolupráci s UCEEB a Agenturou ČAS sepíšeme prohlášení, podle kterého by limity byly chápány jednotně, a to ve znění: ano, jde to. Takže mýtus, že nelze stavět výše než 12 metrů, jsme tím překonali.

Bohužel se však překlopil do jiného mýtu, který prosakuje napříč developerským prostředím a který šíří i média, a ten operuje s budoucí maximální výškou 22,5 metru. Pokud to hodně zbagatelizuji, tak z pohledu požární ochrany, na kterou odkazují vesměs všechna zavádějící tvrzení, dřevostavbu lze postavit od 12 metrů do nekonečna. Zatím ale pouze požárně inženýrským přístupem. Na věc se totiž musíme dívat jako na hru tří pravidel: Jedním je dřevo – těžba, zpracování, příprava výstavby. Druhou je výstavba samotná a třetí spadá pod bezpečnost.

Všechna pravidla na sebe navazují, ale nepředávají si kompletní scénář k tomu, co má následovat. Rozhodně jsme nenašli systém, který by říkal: můžete bez zvýšení bezpečnosti stavět jednopatrové budovy stejně jako ty osmdesátipatrové. Vždycky je nějaká hranice, míra, kde stát řekne: potud to lze normálně, to umíme namodelovat do tabulek, a dál se snažte sami.

Tím normálně máte na mysli výše zmíněné normy?

Ano, právní řád dané země. V podstatě žádná ze zahraničních výškových budov, které zde bývají často prezentovány jako zástupci toho, jak chceme stavět dřevěné budovy, není postavená podle norem. Norma je prověřené doporučení. Vše za její hranou je možné, ale s jistým rizikem, které se snaží maximálně eliminovat právě požárně inženýrský přístup – musíte vypočítat a prokázat, že daná budova bude také bezpečná. A s tím patrně souvisí i tvrzení, že požární požadavky stavby prodražují, protože ano, inženýrský přístup stojí více peněz.

Musíme ale brát v potaz, že dřevostavby postavené podle tohoto přístupu jsou unikáty a umělecká díla. Jde o velmi specifickou výstavbu, která budí spíš dojem závodu; kdo dřív a výš. Ale v tom netkví gró dřevostavitelství, kvůli tomu nebudeme opravovat normy. Nejde o to, postavit čtvrť či město plné dřevěných mrakodrapů, ale najít správnou míru pro to, abychom dokázali postavit a zaručit požární bezpečnost v objektu o více než čtyřech patrech, které potřebujeme pro běžnou občanskou výstavbu, tedy zhruba 95 % staveb.

To je to, kam míříme, to je důvod, proč chceme stávající normy změnit. Každá skupinka, která na dřevostavitelství participuje (lesy, dřevozpracující závody, stavitelé... ), si hraje svoje „píár", každý si z toho vybere to, čím se chce prezentovat, a někdy jde o informace poněkud vytržené z kontextu. Ale změna norem, vyhlášek a zákonů je společná práce mnoha subjektů, nás všech, ne zásluha pouze jednoho, jak to může někdy v médiích vypadat. Co ale musím říct, je, že více než v jiných pracovních skupinách, je tady ochota mluvit, diskutovat o řešení.

Myslíte v Česku?

Ne, u dřevařů, dřevostavitelů. Když vezmu elektromobilitu, bateriová úložiště, chladicí systémy..., respektive témata, která mám právě k řešení na stole, tak u dřeva, ať už v části lesní, nebo stavitelské, musím říci, že narážím na lidi, kteří jsou ochotni komunikovat, sdílet zkušenosti, a především diskutovat i aktivně hledat řešení. To nebývá běžné. Velmi často voláme: OK, máte zkušenosti ze zahraničí, tak nám prosím ukažte nějaké normy, předpisy k tomu, jak to jinde funguje, nakontaktujte nás na lidi, kteří se požární odolností staveb zabývají, pojeďme se tam podívat... A tady je ochota veliká. Tady si myslím, že jsme na dobré cestě.

Ohledně dřevostaveb jsme dostali podklady ze Švýcarska, Rakouska, Finska, plánujeme cestu do Německa, velmi rádi bychom zavítali do Vídně podívat se na konkrétní projekt výškové dřevostavby za účasti jejich projektanta i hasiče, abychom si ujasnili, jak probíhá proces schvalování budovy, na co dávají pozor, protože, jak říká náš generální ředitel, jinak vytrháváte jen rozinky. Nedá se říct, že požární výška bude podle Finska, odolnost podle Polska, sprinklery podle Rakouska. Je třeba dívat se na to, jak celý systém funguje, a pokusit se ho aplikovat na ten náš.

Proto z hlediska požární ochrany pracujeme s dvěma modely, kde u čistě dřevěného se limit normové požární výšky posune někde zhruba k 18 m (to znamená ze 4 pater na 7) a u hybridní konstrukce (dřevo/ocel/beton) k 22,5 m. Do konce roku bychom měli mít návrh novely normy hotov. Díky ní pak bude i stavění výškových dřevostaveb snazší.

Vzhledem k tomu, že máte požární bezpečnost dřevostavby vlastně z první ruky, patrně byste neměl problém s bydlením v bytě dřevěného paneláku nebo v domku?

Je to jedna z věcí, o které budu do budoucna uvažovat. Musím říct, že komunikace s dřevostaviteli mi v jistém smyslu otevřela oči. Když jsem mohl nahlédnout do jednoho dokončeného projektu, byl jsem překvapen vizuální stránkou i pěknou atmosférou. Dřevostavba mi opravdu přijde příjemná pro bydlení, a vzhledem k tomu, že umím profesionálně použít vědro s vodou, i bezpečná.

Děkuji za rozhovor