V Rakousku roste budoucnost na stromech. Přesvědčte se sami

Dana Jakoubková | Čtvrtek, 18. červenec 2024 |

Po mnoho staletí symbolizovaly dřevěné domy důležitou součást rakouské venkovské krajiny. Dřevo bylo snadno dostupné a opracovatelné. Stavění ze dřeva tedy bylo nejpřirozenější a téměř samozřejmou volbou. Dokonce i do hlavního města připlouvaly po Dunaji každodenně vory se stavebním materiálem. Dřevo prostě není v Rakousku žádnou vycházející hvězdou. Jde o stálici nejen na stavebním nebi, která představuje nejdůležitější surovinu, jakou země má.

První doložené dřevěné domy pocházejí z mladší doby kamenné. Byly postaveny z kmenů vertikálně zaražených do půdy. Masivní dřevo zajišťovalo tuhost a pevnost, ale také izolaci. Druhým nejstarším a dosud používaným způsobem výstavby jsou domy srubové a roubené. Dnes představují nejčistší způsob stavby ze dřeva a stále demonstrují její podstatu v nejvyšší rozmanitosti.

Srubové domy vždy byly – a stále jsou – typickým stavebním rysem venkova, jsou to především selské usedlosti. Z historických pramenů lze usuzovat, že tyto stavby byly sotva dílem profesionálních tesařů; spíše je postavila sama rodina farmáře s pomocí sousedů. A protože se stavební tradice předávaly z jedné generace na druhou ústně, není dnes k dispozici téměř žádná technická dokumentace. Znalost toho, jak tento materiál správně využít, je však ve starých domech stále patrná a demonstruje pokračující přenos znalostí jako dynamický a inovativní proces.

Od počátku 20. století bylo dřevo jako stavební materiál postupně nahrazováno. Jedním z důvodů byly požáry ve druhé polovině 19. století. Moderní umělecká hnutí, jako „vídeňská secese", se pak snažila pak najít nové způsoby výstavby a opustila staré tradice. Dvě světové války stavební činnost sice opět rozpumpovaly, ale kvůli nedostatku času byly ochrana dřeva a jeho správné využití často ignorovány, což vedlo k mnoha předsudkům, na jejichž základě vznikaly mýty předávané až do současnosti.

Dnes jsou bariéry, které ještě na konci 20. století existovaly ve stavebních zákonech, téměř smazány. Architekti si materiál oblíbili a pochopili obrovský tvůrčí potenciál dřeva. Dřevostavby si začaly brát zpět i město a opustily staré a přirozené. Mnoho starých stavebních tradic sice téměř vymizelo, ale už v roce 2008 bylo 20 % všech stavebních konstrukcí v Rakousku opět realizováno ze dřeva.

TIP NA ČLÁNEK: Dřevo je norské zlato. Proč jsou dřevostavby v Norsku tak populární a jakou historii má zdejší architektura?

Z čeho se v Rakousku staví

Rakousko je topograficky, etnograficky a klimaticky nehomogenní země. V důsledku toho se stavební tradice liší od jednoho údolí k druhému a vzhledem k přirozenému rozšíření druhů stromů od východu na západ také v různých spolkových zemích a nadmořských výškách (podhůří, Alpy). Prakticky od 15. století se domy stavěly z jehličnatých dřevin smrku a modřínu. Rozhodujícími faktory pro použití měkkého dřeva byly délka a přímost kmene, stejně jako nízká hustota, díky níž dřevo snáze vysychá.

Smrk ovšem stavebnímu dřevu v Alpách i v jejich podhůří jednoznačně dominoval (80 %). Jen pro menší stavby typu seníky, mlýny a sýpky se využívala jedle. Vysoké procento smrku lze vysvětlit ekonomickými a technickými důvody. Pokud smrk není v kontaktu se zemí a je chráněn před vodou bez možnosti vyschnutí, má velmi vysokou trvanlivost. Jeho excelentní životnost dodnes dokládá například historická sýpka v Muzeu pod širým nebem u Štýrského Hradce postavená ze smrkového dřeva v roce 1452.

Navíc se smrk řeže snadněji, a proto je levnější než modřín. Evropský modřín je odolnější a houževnatější než jiné druhy měkkého dřeva. Proto se přednostně používal tam, kde byla potřeba nejvyšší trvanlivosti a odolnosti, jako např. pro střešní šindele. Nicméně v oblastech, kde bylo modřínové dřevo dostupné, tzn. v horách, bylo také používáno na stavbu domů.

obr.: Dřevo bylo základním stavebním materiálem na území Rakouska už v době kamenné. I když nás od stavitelů pravěku dělí předlouhý čas, jak vidno z interpretace dřevěného domu z Muzea Neustadt an der Donau, nahlížení člověka na dřevěnou konstrukci se prakticky nezměnilo. Foto: Wolfgang Sauberg

Historická recyklace

Těžba dřeva na dům byla jedním z nejtěžších úkolů historického stavebníka a často trvala dva až tři roky, protože kácení, zpracování a svoz se prováděly ručně a současně farmáři měli na přípravu stavebního materiálu jen omezený čas mimo zemědělskou sezónu. I z toho důvodu se někdy stavěly velké hospodářské dvory z opětovně použitého dřeva domů starých. V některých krajích dokonce nebylo dovoleno stavět nový dřevěný dům bez odstranění toho starého. Jedna korutanská listina z roku 1474 uvádí, že v případě renovace je třeba vzít na stavbu nových budov staré, ale použitelné dřevo.

Hodnota stavebního dřeva v té době byla tedy bezesporu vysoká. Podle lidové tradice by se dřevo na stavbu mělo kácet v zimě. Zimní těžba byla upravena i u některých lesnických předpisů. Například ten z roku 1803 uvádí, že stavební dřevo, které bude od zemní vlhkosti izolováno, muselo být pokáceno v prosinci, lednu nebo únoru. Jedním aspektem bylo, že ruční doprava dřeva je snazší, když zem pokrývá sníh. Nebo kvůli nízkým teplotám dřevo nenapadají brouci a houby. Kromě toho dřevo těžené v zimě pomalu schne, a proto lze minimalizovat výsušné trhliny. Naproti tomu u dřeva káceného na začátku léta je jednodušší odkorňování.

Každopádně dřevo na rakouské stavby se téměř výhradně těžilo v zimě. Působivý posun V 90. letech byla v Rakousku postavena řada třípatrových dřevěných budov a stále rostoucí potřeba rozšíření bytového fondu vyústila v roce 2001 v technickou změnu vídeňského stavebního zákona, aby bylo poprvé možné použít dřevo pro čtyřpatrové budovy.

obr.: V minulém století stavební legislativa pro dřevostavby ve střední Evropě stěží umožňovala více než třípodlažní budovy. Stavbu vyšších dřevěných konstrukcí usnadnila až změna rakouských národních stavebních předpisů v 90. letech 20. století. A rychle se rozvíjející trend výškových budov neminul ani Vídeň. Multifunkční 24patrová HoHo aspirovala v roce 2016 na nejvyšší dřevěnou komerční budovu na světě. Těsně před dokončením sice musela tento statut přenechat Norům, ale stále je nejvyšší dřevostavbou Rakouska, a vzhledem k tomu, že 75 % budovy je postaveno ze dřeva, je také ukázkovým projektem moderní výškové dřevostavby, která tvoří dominantu vídeňské „chytré čtvrti" Seestadt Aspern, jako příkladu perspektivní energetické koncepce budoucnosti. Dřevěný 84 metrů vysoký gigant se železobetonovým jádrem spolykal 4350 kubíků dřeva – objem, který v lese vyroste za 77 minut – a ušetřil ekvivalent 2 800 tun CO2, což odpovídá emisím z výfuků aut při zhruba 20 milionech ujetých kilometrů. Foto: Aspern-Seestadt Vienna

V roce 2005 tak byla zkolaudována první dřevěná bytovka z CLT – Spöttlgasse. Za posledních 20 let se podíl dřevostaveb na trhu téměř zdvojnásobil a z celkového objemu budov je v současné době postavena ze dřeva téměř třetina, z toho 53 % tvoří rodinné domy a vícepodlažní bytové budovy. Stavba ze dřeva velmi prospívá místní ekonomice, která zohledňuje kompletní hodnotový řetězec od lesnictví přes dřevařský průmysl až po finální zpracování dřeva tesaři a truhláři. Pozitivní je i fakt, že vysoký podíl dřevostaveb realizují lokální a regionální firmy; například u rodinných domů je kvóta kolem 80 % dřevostaveb.

Není obvyklé a je to považováno i za neekologické, aby stavební firma z jedné spolkové země řešila zakázku v zemi jiné, třeba na druhém konci republiky. O dřevostavbě je přesvědčeno stále více stavebníků. Zejména v případě vícegeneračních domů a vícepodlažních obytných domů očekává dřevařský průmysl do budoucna ekonomický růst, a to především pro ekologická kritéria budovy.

Potěšující je ale zejména vývoj v kategorii komerčních a průmyslových budov, který stoupá o desítky procent. Dřevo je sice často využíváno ve školkách a školách, při rekonstrukcích a přístavbách, ale dřevoprůmysl očekává v budoucnu silnější závazek k místní, obnovitelné surovině především v administrativních, komunálních a dopravních stavbách.

obr.: Co se týká tradic, má každá spolková země nějaké želízko v ohni. Ve Vorarlbersku je tento statut dán dřevu. Že jde o jeden z nejlepších příkladů tradice dřevostavitelství v Evropě dokládá i fakt, že se typická chalupa z Bregenzwaldu dostala na národní bankovkuAutor:Janusz, Zdroj: Dreamstime

Převratná inovace

Převratnou změnu v dřevostavbách asi nejpůsobivěji vyjadřuje zavedení křížem lepeného dřeva, které lze použít pro nosnou konstrukci budov. CLT bylo poprvé popsáno v roce 1994 v doktorské práci Rakušana Gerharda Schickhofera. Ze dřeva dělá předvídatelný materiál, z nějž lze vyrábět velké masivní a rozměrově stabilní panely (přirozené bobtnání a smršťování, které umožňuje dřevěným prknům „pracovat" při různých úrovních vlhkosti, je blokováno křížovým směrem vláken lamel CLT).

Navíc z něho lze vytvořit panel různě pevný a tuhý v závislosti na druhu dřeva, kvalitě a tloušťce vrstvy. Stavebními úřady bylo CLT v Rakousku schváleno v roce 1998 a v roce 2000 k němu architekt Andrea Deplazes řekl: „Základním prvkem současné dřevěné konstrukce již není sloupek, ale panel."

obr.: Na dřevostavby stále častěji sází také oblast cestovního ruchu a volného času. Zvláště důležitá je možnost vysokého stupně prefabrikace, čistá a suchá výstavba a s tím spojený rychlý stavební postup, protože rozšíření nebo přestavby v provozech cestovního ruchu je často nutné provádět během krátkých zavíracích dob nebo během provozu. Majákem dřevostavitelského průmyslu se stala rozhledna Pyramidenkogel v Korutanech s výhledem na Alpy a jezero Worthersee. Věž, navržená architekty Klaura, Kaden + Partners, je s výškou téměř 100 metrů nejvyšší dřevěnou rozhlednou na světě. Z vyhlídkové plošiny je působivý kruhový výhled. Hybridní konstrukce velkolepé stavby spirálovitě stoupá k nebi díky 16 modřínovým lepeným nosníkům, vyztuženým 80 diagonálními vzpěrami a 10 elipsovitými ocelovými prstenci. Jako atrakce se věž může pochlubit i nejvyšší stavební skluzavkou v Evropě z výšky 52 metrů. Celkem bylo na její stavbu použito 500 kubíků lepeného dřeva, 1000 m2 CLT a 300 tun oceliFoto: Wessel Cirkle, Zdroj: Dreamstime

Směr dřevo

Zajímavé je, že až do konce roku 2023 se dřevostavby sice aktivně nepropagovaly, přesto bylo vidět, že stát považuje obecně lesnictví, dřevařský průmysl a zejména dřevostavitelství za dobrou a úspěšnou cestu k rozvoji regionální tvorby hodnot. Na úrovni vládních prohlášení bylo o posílení významu dřevostaveb v Rakousku rozhodnuto až loni v prosinci.

Cílem tříbodového plánu (veřejné budovy ze dřeva-propagace dřevostaveb-vícepodlažní obytné budovy) je využití ekologických a ekonomických výhod dřevostavby. Veřejné budovy by měly v budoucnu sloužit jako vzory udržitelné a energeticky efektivní výstavby. To platí i pro školy, školky a zdravotnická zařízení. Aby byla zajištěna výstavba šetrná ke zdrojům a klimatu, měly by být dřevostavbám ještě lépe přizpůsobeny stavební normy a rámcové právní podmínky.

Účinnou pákou pro výstavbu by pak měly být nástroje financování a dotace na bydlení. Pro splnění podmínek dotačních titulů, které se projevují například ve snížení úrokových sazeb hypoték, nesmí novostavba překročit měrnou potřebu tepla na vytápění 20 kWh/m2 za rok, obvodová stěna má mít součinitel prostupu tepla max. 0,120 W/m2K a zasklení 0,5 W/m2K.

obr.: Jako zcela logické se jeví použití dřeva jako stavebního materiálu pro rekreační a ozdravné středisko Josefhof u Grazu, které je nepochybně vzorem pro budoucnost sociálně-medicínských institucí. Jde vlastně o čtyřhvězdičkový lázeňský hotel zasazený s plovoucí elegancí do topografie terénu. Tři úzké budovy, každá o délce 115 metrů, jsou paralelně rozloženy a zapuštěny do svahu. Konce nejnižší a nejjižnější „lodi“ směle pronikají terénem jako vypočítaný symbol blízkosti k přírodě. Důležitým bodem pro všechny zúčastněné bylo využití nových technologických poznatků a ekologických stavebních materiálů. I proto byly ve stavbě použity konstrukční desky Riduro společnosti RIGIPS/Saint Gobain, jejíž výrobní závod je v Rakousku od roku 1971, a minerální izolace Ultimate a MK-KF značky Isover/Saint Gobain, působící na rakouském trhu od roku 1947. Foto: Saint-Gobain

Polovinu Rakouska pokrývá les

Rakousko má dlouhou tradici v obdělávání lesů, které byly historicky klíčovým zdrojem pro stavební a topný materiál. Zatímco sektor dřevařských výrobků nebyl ještě do nedávna podporován konkrétními inovačními politikami ze strany rakouské vlády, jeho surovinová základna byla chráněna lesnickými zákony, které se zaměřují nejen na dodávky stavebního dřeva, výrobu elektřiny a vytápění, ale zahrnují také ochranu dalších výrobků, které lesní hospodářství poskytuje.

Národní lesnické předpisy vznikly v polovině 19. století, kdy císař Franz Josef I. nařídil patentem specifika využívání lesů. Tato struktura zůstala v platnosti až do roku 1975, kdy zákon o lesích aktualizoval postupy tak, aby odrážely moderní standardy. V rámci tohoto přístupu se velikost lesních pozemků neustále zvětšuje prostřednictvím zalesňování a aktivního obdělávání a současně se zlepšují ochranné, blahodárné a rekreační účinky lesů. Dobrý stav rakouského lesa je tedy založen na jedné straně na přísném lesním zákonu a na druhé straně na pečlivém hospodaření vlastníků lesů.

Zelená je normální

Udržitelnost je základním principem lesnictví již více než 300 let a je obecně hnacím imperativem země, protože na dřevu je závislé celé rakouské hospodářství. Energetická účinnost se silně zaměřuje jak na průmysl, tak na obecnou komunitu. Strmý terén a četné vodní cesty umožňují zemi vyrábět 39 % elektřiny z hydroelektráren, což v kombinaci s důrazem na biomasu dává zemi nízkou uhlíkovou stopu při výrobě energie.

Dřevěný odpad se používá k výrobě tepla i elektřiny, přičemž mnoho malých komunit je poháněno výhradně bioenergií. Hlavní město Vídeň má také velký závod, který poskytuje elektřinu a vytápění z dřevěného odpadu. V každém aspektu života, včetně odpadu z domácností, jsou Rakušané velmi ekologičtí. Zelená je v Rakousku prostě normální.

obr.: Největší společností rakouského dřevařského průmyslu je EGGER Holzwerkstoffe. Architektem Bruno Moserem navržená budova centrály společnosti v tyrolském St. Johannu je zacílená na udržitelnost. Za použití ekologických, recyklovaných a 100procentně recyklovatelných materiálů a šetrných technologií, mezi nimiž exceluje konstrukční deska EGGER OSB 4, splňuje budova standardy nízkoenergetických domů. Vytápěna je teplem z vlastního výrobního závodu a chlazena podzemní vodou. Koncepce materiálů a modulů byla přizpůsobena místním podmínkám a díky vysokému stupni prefabrikace stavebních dílů použitých pro dřevěné konstrukce byla postavena za pouhých 12 měsíců. Trvalá udržitelnost je součástí firemní filosofie, která funguje zcela transparentně a podle kritérií cirkulární ekonomiky. Foto: Christian Vorhofer, Thomas Plattner/ EGGER

Autor článku Dana Jakoubková

Publicistka s náklonností ke smysluplným činům a věcem. Obdivuje brilantně provázané duchovní gangsterky, ale neodvrhne ani lyrické, tajemné, lakonické a současně vtipné příběhy s tématem originální syntézy křehkosti úmrtnosti.

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00