Dřevo je norské zlato. Proč jsou dřevostavby v Norsku tak populární a jakou historii má zdejší architektura?

Dana Jakoubková | Středa, 22. květen 2024 |

Na první pohled by se mohlo zdát, že norská architektura je jen o přírodě a dostupnosti materiálu. Dřevo, výhledy, topografie a krajinné prvky jsou beze sporu její důležitou a silně proklamovanou součástí. Hlubší pohled ale ukáže portrét norské společnosti, která vlastně vyrostla na kultu, respektive kultuře dřeva. A protože 21. století přidalo architektuře novou dimenzi, více než kdy dříve platí, že dřevo je norské zlato.

Příroda není v Norsku nikdy daleko a patří k základním prvkům mnoha architektonických projektů. Budovy jsou vystaveny dlouhým obdobím sněhu a ledu a spolu s deštěm, sluncem a větrem zakládají potřebu vysoce kvalitní a odolné architektury. Ta byla historicky především skromnou a praktickou interpretací odolných domů a užitkových budov. Dnes je stavebnictví – měřeno počtem společností – největším pozemním průmyslem Norska. A hlavní důvody, proč Norové staví tolik ze dřeva, lze shrnout do několika klíčových slov:

Hluboké kořeny norské architektury

O síle norské preference dřeva nejzřetelněji svědčí fenomén městských požárů. Stará města sestávala z natěsnaných dřevěných budov a byla k požárům náchylná, protože otevřený oheň byl součástí domácností. Ovšem ani přesto, že v průběhu 400 let v průměru každé čtyři roky srovnal města se zemí velký požár, se Norové dřeva nevzdali. Chyběl totiž adekvátní právní rámec a úřady čelily silnému odporu jak ve vládě, tak mezi tesaři i v obecné populaci.

Do hry vstupovaly všemožné argumenty, jak se vyhnout nutnosti stavět z cihel. Jediné město, kde se cihly povedlo prosadit, bylo Oslo v roce 1624. Nicméně ještě v roce 1766 bylo stále 80 % budov města dřevěných. Stavebníci totiž využívali všemožných mezer v předpisech, jen aby nemuseli stavět zděné domy. Historik Anders Haaland shrnuje období mezi lety 1860–1875 takto: „Neúspěšný pokus vynutit si zděné město stavebními předpisy." Až teprve na počátku 19. století protlačila městská elita vyhlášku, že alespoň centra velkých měst musí být zděná.

obr.: Důvěrná znalost technik dřevostaveb a mimořádná řemeslná zručnost byly před téměř 1 000 lety klíčovým faktorem pro povznesení Vikingů mezi nejbohatších a nejvyspělejších civilizace světa. Jejich dlouhé domy měly rámovou konstrukci (dnes bychom řekli těžký skelet) a v půdorysu někdy i prohnuté stěny a oblou střechu, které imitovaly obrys lodi. Stěny tvořila prkna umístěná svisle, nebo proutí s mazaninou. Stabilita rámu i střechy byla jištěna vnějšími podpůrnými sloupy. Největší vikingský dům vykopaný v norském Lofotru patřil náčelníkovi a měl půdorys 67 × 10 metrů (běžných bylo 22 × 5 m). Střecha byla šikmá došková nebo dřevěná. Okna ani komín dům neměl. Odkouření středového ohniště zajišťoval otvor ve střeše a ventilaci domu křížové provětrávaní několika dveřními otvory ve stěnách proti sobě. Proti vlhkosti a škůdcům Vikingové dřevo opalovali ohněm a svoje domy neustále opravovali. Tam, kde byl nedostatek stromů, byl variantou typ domu tvaru A, nebo dům zakopaný (kámen, drny). Foto: Ricochet, Zdroj: Dreamstime

Prefabrikace

V bezlesých oblastech pobřeží a hor se sice cihlovému nátlaku odolávalo těžko, ale Norové si cestu ke dřevěným domům dokázali najít. Prostě zkušení řemeslníci odjeli do silně zalesněné oblasti i stovky kilometrů vzdálené, stromy pokáceli a dům postavili přímo na místě. Pak ho rozebrali, jednotlivé klády označili a jako stavebnici je převezli na místa určení, kde už čekaly základy pro dům. Prefabrikáty se dopravovaly hlavně po řekách k moři a pak na lodích do měst.

V novinách z té doby lze najít inzeráty typu: Dopravíme váš dům do vyhořelého Ålesundu až z Osla. To, že společnosti byly ochotné plavit se se dřevem za nevelké peníze podél celého jižního pobřeží Norska jenom ilustruje důležitost tradice a odbornosti: Tohle umíme, toto můžeme, žádný problém. Zdivo = komplikace. Bylo vybudováno i několik obrovských kanálů pro dopravu dřeva ze vzdálenějších zalesněných vnitrozemských údolí do pobřežních přístavů. Pro představu dnes můžete na historických dřevěných plavidlech proplouvat impozantními dřevěnými plavebními komorami jako například na 105 kilometrů dlouhém kanálu Telemark nebo Halden.

obr.: Na rozdíl od jiných malých norských měst, centrální Ålesund má více společného s Prahou než s Oslem. Když v roce 1904 požár zničil většinu města, na pomoc se postavil celý národ. Za angažmá nejlepších mladých norských architektů bylo město převlečeno do secesní kamenné podoby, ale navlečené na dřevěnou kostru. Foto: Harun, Zdroj: Dreamstime

Od renesance k modernismu

V norské dřevěné architektuře můžete vidět stopy všech evropských uměleckých stylů, od renesance, klasicismu a baroka až po funkcionalismus a modernismus. Nejzajímavější na tom ale je, že zatímco jinde na kontinentu těmto vývojovým trendům vládla cihla a kámen, v Norsku se „to" stavělo stále ze dřeva. Zvláště pozoruhodné jsou staré patricijské domy a domy postavené v romantickém „švýcarském stylu", kterých můžete najít po celém Norsku spoustu. Skvělými příklady tohoto stylu jsou třeba budovy železničních stanic. Po druhé světové válce, kdy bylo materiálu málo, dřevo opět pomohlo rekonstruovat norské domovy a zemi začaly zaplavovat první „ferdighus" – levné montované dřevostavby.

obr.: V Norsku je téměř 500 000 dřevěných chat na necelých 5,5 milionů obyvatel. Často jsou malé a jednoduché, bez tekoucí vody a elektřiny – někdy k nim nevede žádná cesta, takže k domovním dveřím musíte na lyžích, pěšky nebo na sněžném skútru. Obvyke však mají bohatou historii a většinou i „rodokmen". Vegetační střecha je tradiční, obvykle tráva a dokonce i malé stromy! Až do 30. let 20. století se běžně prodávala jako střešní krytina březová kůra. Torvtak – střechy z březové kůry a rašeliny byly běžné až do 18. století. Dnes se zatravněné střechy vrátily a lze je vidět i na soudobých chatách, jakou je třeba Skigard. Každý centimetr je tu postaven ze dřeva, včetně izolace. Dokonce i koupelny jsou celé dřevěné; kromě záchodové mísy a umyvadla je ve dřevě prostě vše, včetně sprchového koutu. Arch. návrh: Mork-Ulnes Architects, Foto: Bruce Damonte

Dřevo pro budoucnost

Řemeslo „dřeva" je v Norsku stále velmi živé. Ačkoliv staří tesaři umírají a většina tradičního dřevařského know-how upadá v zapomnění, z tesařiny se stal průmysl a vývoj technologií a výrobků je rychlý. Přesto je tradiční stavební techniky vidět i v současné norské architektuře a to nejen rezidenční. Zlomovým počinem v mnoha ohledech byly zimní olympijské hry v Lillehammeru (1994), kde Norsko přesvědčivě odprezentovalo své národní kvality a dřevo potvrdilo statut něčeho typicky norského. Od té doby spatřilo světlo světa mnoho inovativních projektů a výjimečných staveb, které odolají i hurikánům a drastickým změnám klimatu.

Od roku 2000 hraje důležitou roli při podpoře rozvoje nových a inovativních způsobů využití dřeva ve stavebnictví organizace Innovation Norway. A výsledky jsou krásné. Ze dřeva byly postaveny projekty od mostů, nákupních center a letišť přes sportovní haly, kancelářské budovy a studentské bydlení, až po chaty na pozorování ptáků a některé skutečně úžasné rezidence. Nemluvě o velkolepých vyhlídkách a odpočívadlech podél silnic a turistických tras.

obr.: V průběhu staletí byly postaveny téměř všechny výškové budovy na evropském kontinentu jako zděné. Norsko je do značné míry reinterpretovalo jako architekturu ve dřevě. Dřevěný 18patrový objekt od Voll Arkitekter v Brumunddalu zahrnuje hotel, byty, restauraci, bazén i kanceláře. Postaven je z CLT, přičemž s výškou 84,5 metru byl v době dokončení (2019) nejvyšší dřevěnou budovou na světě. Foto: Innovation Norway

Udržitelná naděje

Norský model demokratické společnosti nepochybně ovlivnil moderní architekturu a podpořil udržitelné budovy a prostředí, a to jak z hlediska klimatických, tak sociálních aspektů. Klíčovými slovy současnosti jsou udržitelnost, inovace a architektonický charakter. V celém environmentálním účetnictví vychází dřevo pokaždé v položce zisků, oproti ztrátám u betonu, cihel a oceli.

Přestože v Norsku bylo dosaženo v tomto odvětví již velkého pokroku, to nejlepší může teprve přijít. Dřevo je extrémně všestranný materiál a může přispět k budoucnosti novými a nečekanými způsoby, protože všechno, co lze vyrobit z kamene nebo ropy, lze vyrobit také ze dřeva.

obr.: Rozdíl mezi současnou a historickou formou dřevěných staveb je patrný na první pohled – obejde se bez výrazných barev. Zážitkový Juvet Landscape Hotel / Foto Christopher Tønnesen

Autor článku Dana Jakoubková

Publicistka s náklonností ke smysluplným činům a věcem. Obdivuje brilantně provázané duchovní gangsterky, ale neodvrhne ani lyrické, tajemné, lakonické a současně vtipné příběhy s tématem originální syntézy křehkosti úmrtnosti.

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00