Libušín, Maměnka, Pustevny... Po „dřevěných“ stopách architekta Dušana Jurkoviče

Jiří Kuthan | Pátek, 08. listopad 2019 |

I když architekt Dušan Jurkovič projektoval a realizoval takové stavby, jakými je například stanice lanovky na Lomnický štít ve Vysokých Tatrách, nebo řídil stavby hřbitovů rakouskouherských vojáků, většině z nás se při vyslovení jeho jména vybaví spíše dřevěné stavby, barevně malované, postavené na Pustevnách, v Luhačovicích nebo v Brně.

První velkou architektovou zakázkou byla Turistická jídelna Libušín a útulna Maměnka na Radhošti (1897–99), kterou získal na základě vybudování krátkodobého skanzenu na Národopisné výstavě českoslovanské v roce 1895 v Praze. Tam poprvé představil dřevěné stavby ze slovenské vesnice Čičmany, které ho celoživotně inspirovaly.

Obr.: Část středoslovenské obce Čičmany s malovanými dřevěnicemi je od roku 1977 památkovou rezervací lidové architektury, v dolní části je 33 národních kulturních památek. Foto: Dreamstime

Dušan Samo Jurkovič (1868-1947)
architekt, návrhář nábytku a etnograf

Foto Wikimedia

Dřevostavby na Pustevnách

Stavby na Pustevnách se staly symbolem a patří mezi nejznámější beskydské dřevěné stavby secesní lidové architektury. Jurkovič v nich použil principy skládání a kombinování různých prvků a motivů lidového stavitelství, které převzal jak z Valašska, tak ze Slovenska. Historické roubenky na Pustevnách jsou barevně zdobené, s bohatou dřevořezbou a ornamentálními ozdobami, i okraje šindelové krytiny vypadají jako krajka.

Obr.: Maměnka, Libušín a Tanečnice na Pustevnách v roce 2011. Foto: Dreamstime

I když se při návrhu těchto staveb Jurkovič inspiroval v lidové architektuře, vždycky se do nich snažil vložit něco vlastního a původního, něco svého. Proto je jeho Libušín zvlášť ozdobný svými ochozy, verandami, řezanými sloupy, vroubkovanými trámy, skládanými štíty a malovanými kozuby, takže působí dojmem honosného sídla.

Libušín i Maměnka sloužily léta svému účelu – poskytovaly zázemí turistům, kteří přicházejí obdivovat krásy hor a zlepšovat svoji fyzickou kondici. Postupně však začaly chátrat a zvažovalo se i jejich stržení. Řada odborníků však byla proti, dokonce sám Jurkovič v roce 1947 jen několik měsíců před svou smrtí přijel na Pustevny a zasadil se o to, aby se tak nestalo. Nicméně rekonstrukce se dočkaly až se změnou majitele v roce 1995.

Obr.: Útulna Maměnka na Pustevnách. Foto: Dreamstime

Nebezpečná vzduchová kapsa

Nedlouho poté však Libušín potkal nešťastný osud, v roce 2014 vyhořel. Podle znaleckých posudků stavbu nikdo úmyslně nezapálil, na vině byla špatná konstrukce komína. Valašské muzeum v přírodě, které památku spravuje, nechalo šest let před vyhořením vyměnit elektrické topení za kamna na pevná paliva. Ani při opakovaných revizích ale nebyla odhalena vzduchová kapsa, která dlouhodobě zahřívala dřevěnou konstrukci stavby. Podle hasičů bylo jen otázkou času, než k požáru dojde.

Obr.: Rekonstrukce Libušína v roce 2018. Foto: Dreamstime

V současné době je Libušín před dokončením rekonstrukce a koncem roku 2019 by měl začít znovu fungovat.

Stavby na Pustevnách se tak budou moci zařadit do evropské trasy mapující Jurkovičova díla, která se podle ředitele Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm připravuje.

Luhačovické stavby ve stylu lidové secese

Součástí trasy budou také významné Jurkovičovy stavby v Luhačovicích na Zlínsku. Architekt tam v letech 1902 až 1907 postavil deset staveb a čtyři objekty přestavěl, lázeňské město tak získalo neopakovatelnou podobu. Cílem přestavby města bylo vytvořit centrum slovanského života a pro tento záměr se ideálně hodil nezaměnitelný architektův rukopis.

Obr.: Jurkovičův (dříve Janův) dům v Luhačovicích z roku 1902. Foto: Dreamstime

Podle Jurkovičových návrhů byly prakticky všechny nové stavby postaveny ze dřeva, a ty, které se rekonstruovaly, ve velké míře používají dřevěné prvky, ať ozdobné nebo konstrukční, kdy například na staré původní zdivo byla vyprojektována hrázděná ornamentální nástavba.

V Luhačovicích architekt postavil pro svého známého Vilu Vlastimilu, která v jeho tvorbě znamenala miniaturní model k postavení vlastní vily v Brně.

Od roubenky k sendvičové konstrukci

Po příchodu do Brna bydlel Dušan Jurkovič v nájemních domech. Na začátku 20. století se však oženil a zakoupil pozemek v Žabovřeskách, v lokalitě Pod kopcem u Císařského lesa, kde plánoval postavit vlastní vilu. Místo vybíral pečlivě, protože měl vysoké požadavky na zdravé bydlení v přírodě i krásné okolí.

Jurkovič pojal stavbu vily jako manifest moderní architektury, a to nejen vzhledově. Netradiční konstrukce vily je důkazem toho, že občas se něco tváří úplně jinak, než čím ve skutečnosti je. V tomto případě vypadá vila jako masivní zděná stavba založená na mohutných kamenných obloucích, jedná se však o dřevostavbu!

Na kamenné podezdívce je umístěna konstrukce z dřevěných trámů (zděná jsou pouze komínová tělesa) pobitá oboustranně deskami z několikacentimetrového korku s omítkou. V dutině obvodových stěn je mezi korkovými deskami strusková výsypka, interiérové stěny mají dutiny prázdné. Dá se říci, že tato konstrukce je předchůdkyní moderních sendvičových konstrukcí. Pokrokové bylo v době svého vzniku i vybavení domu rozvodem elektřiny a plynu.

K lehké dřevěné nosné konstrukci použité na své vile v Brně dospěl Dušan Jurkovič po zkušenostech ze srubových domů, které stavěl na Pustevnách, a hrázděných domů v Luhačovicích.

Po první světové válce se vydal Jurkovič pracovat a žít na Slovensko, vilu tedy prodal. Skončilo tím jeho „dřevěné" období – na Slovensku do své smrti v roce 1947 realizoval ještě řadu staveb, které však už používaly jiné stavební technologie a materiály než je dřevo.

Co dalšího architekt Dušan Jurkovič (1868–1947) realizoval?

• V letech 1903–1904 navrhl křížovou cestu na Hostýn, ve které mísil nadčasové tvary s folklorními ornamenty.
• V průběhu první světové války řídil stavby hřbitovů rakousko-uherských vojáků.
• Realizoval památník Milana Rastislava Štefánika na Bradle (1919–1928).
• Postavil svou vlastní vilu v Bratislavě (1919).
• V druhé polovině 20. let realizoval Kochovo sanatorium v Bratislavě.
• Zabýval se řešením dělnických kolonií, montovaných domků apod.
• Projektoval různé technické stavby, např. stanici lanovky na Lomnický štít, třetí nejvyšší horu Vysokých Tater.
• Věnoval se památkové péči.

Připravila Zoja Skopalová
Redkačně upraveno pro web

Četli jste?

Publikoval Jiří Kuthan

Nejnovější články autora