Redakce | Středa, 05. březen 2014 |
Požár, který v pondělí zničil unikátní roubenku Libušín na beskydských Pustevnách, napsal smutnou tečku za její 115 let dlouhou historií. Společně se stavbami malebných názvů Maměnka, Pustevenka a Valašská zvonice tvořila jedinečný architektonický celek roubených staveb, které byly na jednom z nejznámějších valašských kopců postaveny podle návrhu slavného architekta Dušana Sama Jurkoviče.
Dřevěná stavba Libušín, pojmenovaná podle bájné kněžny Libuše, byla postavena v tzv. lidovém stylu v letech 1897 až 1899 jako přízemní a částečně jednopatrový objekt. Na první pohled upoutala nejen svou barevností, ale také ozdobnými ochozy a výrazně přesahující střechou krytou dřevěným šindelem. Od roku 1995 byl celý komplex staveb na Pustevnách prohlášen za Národní kulturní památku s právem hospodaření pro Valašské muzeum v přírodě Rožnov pod Radhoštěm.
Obr.: Unikátní architektonický styl vtiskl roubence Libušín slavný stavitel Dušan Samo Jurkovič. Foto: wikipedie
Roubenka Libušín, která dlouhodobě fungovala jako turistická restaurace, byla rekonstruována v letech 1996 až 1999 a také na jaře loňského roku, kdy bylo třeba vyměnit prahové trámy poškozené hnilobou a také napadené prvky venkovního ochozu. Nádhernou roubenou stavbu, která díky důležité rekonstrukci a několika měsíční skvělé práci tesařů respektujících původní postupy zpracování dřeva mohla veřejnosti sloužit další desítky let, však v noci na pondělí zasáhl ničivý požár.
Zatímco o příčinách jeho vypuknutí nejsou ještě známy bližší informace, veřejnost už se v těchto dnech dozvídá, že správce Libušína chystá jeho brzkou obnovu. Navzdory katastrofickým následkům požáru, který roubenku takřka celou zničil, tak existuje naděje, že se návštěvníkům Beskyd opět představí v plné kráse. Tedy včetně historicky velice cenného interiéru hlavního sálu, který byl vyzdoben freskami a sgrafity s motivy valašských a slovanských pověstí dle návrhů Mikoláše Alše.
Obr.: Pondělní požár roubenku Libušín zničil téměř z 90 procent. Foto: denik.cz
Takřka okamžitě po požáru se především ve valašském regionu vzedmula vlna solidarity a Valašskému muzeu v přírodě už se hlásí zájemci, kteří jsou ochotni darovat pro obnovu Libušína dřevo či poskytnout finanční pomoc. Odhodlání pomoci projevili také představitelé několika valašských obcí i široká veřejnost, která může přispívat formou sbírky. Všechny při tom spojuje vědomí, že Libušín je stavbou, která pro svou výjimečnost zkrátka musí vstát z popela.