Když chceme mít teplo od nohou

Tomáš Svoboda | Úterý, 24. listopad 2015 |

Snížit energetickou náročnost bydlení a zároveň zvýšit tepelný komfort v jednotlivých místnostech – to jsou hlavní důvody, které nás mohou přivést k rekonstrukci podlah v dřevostavbě formou instalace podlahového vytápění. Vybírat budeme ze dvou hlavních variant, které představují topné systémy na bázi elektrických odporových prvků a teplovodních systémů.

Pokud je dům dobře zateplen, lze si dovolit čistý a bezpracný komfort, který představuje elektrické podlahové vytápění. V moderních dřevostavbách, které mají jen minimální tepelné ztráty, je to stále častější řešení. Jeho předností je rychlá a finančně nenáročná instalace. Většinou však stavebníci volí, a to zejména u rekonstrukcí, zachování původního hlavního zdroje tepla, které je doplněno podlahovým. Tady lze kalkulovat také s teplovodním systémem, jehož výhodou je snadné napojení na stávající systém vytápění, jehož ústředním prvkem je krb či kotel na dřevo.

Jaký systém zvolit – teplovodní, nebo elektrický?

Pokud jste rozhodnuti, že si chcete dopřát komfort podlahového topení, budete stát před otázkou, zda zvolit teplovodní nebo elektrické. Každé má své výhody i nevýhody, záleží na konkrétní situaci. Například celková tloušťka podlahy je vyšší u teplovodního než u elektrického, což může být u rekonstrukcí překážkou. Na druhou stranu má díky tomu podlaha vyšší akumulační schopnost, takže vytápěná místnost tak rychle nevychladne. Ale zase se déle zahřívá a celý systém obtížněji reaguje na změnu požadované teploty.

Teplovodní systém sice může být napojen na jakýkoliv zdroj tepla a v budoucnu případně zaměněn za jiný, ale vždy je u něj obtížnější instalace a vyšší pořizovací náklady spojené především s vybudováním komína, plynové přípojky, skladu paliva a podobně. Elektrické podlahové topení je naopak investičně méně náročné a je možné instalovat je prakticky kamkoli bez ohledu na typ místnosti a podklad. Je to systém, který umožňuje vyhřívat jen některá místa či místnosti, je pružnější a má jednoduchou a přesnou regulaci. Účinnost přeměny elektrické energie v tepelnou je téměř stoprocentní. Hlavní nevýhodou elektrického vytápění tak zůstává cena elektrické energie, a tedy vyšší provozní náklady. Ty jsou pak nejvíce ovlivněny tepelnou ztrátou budovy.

Tam, kde je malá, bude na vytápění potřeba málo energie a absolutní úspora v porovnání s jiným, levnějším druhem paliva, není vysoká. Návratnost investice do dražšího topného systému se proto prodlužuje a může být dokonce delší než životnost zařízení. Ve vztahu ceny a pořizovacích nákladů tak klesá význam ceny a vzrůstá váha prvotní investice a udržovacích nákladů. Elektrické podlahové topení je proto mimo jiné vhodné pro současné energeticky úsporné dřevostavby, jež se svými parametry velmi často patří do kategorie nízkoenergetických nebo pasivních domů. Z hlediska ekonomiky provozu celé domácnosti je velmi důležitý fakt, že při vytápění domu pomocí elektřiny je možné zažádat o zvýhodněnou sazbu, která platí zpravidla 20 hodin denně, a to pro všechny elektrické spotřebiče, což znamená výraznou úsporu. Pro starší objekty s větší tepelnou ztrátou je možné elektrické podlahové topení doporučit pouze k lokálnímu vyhřívání podlah či k temperování v kombinaci s jiným hlavním zdrojem tepla.

Poraďte se s odborníkem

Kterou z možností vytápění podlah zvolit, záleží zejména na tom, zda pro nás bude hlavním nebo jen doplňkovým zdrojem tepla. V domech s nízkou tepelnou ztrátou můžeme bez obav použít například elektrický topný systém jako hlavní zdroj tepla. Přesto se často kombinuje ještě s jiným zdrojem tepla, například krbovou vložkou, která slouží k navození příjemné atmosféry živého ohně a zejména jako jistota pro případné delší období bez dodávky elektřiny. Do instalace podlahového vytápění bychom se neměli pouštět bez projektu a konzultace s odborníkem. Jedině tak můžeme optimalizovat pořizovací a provozní náklady vzhledem ke komfortu, který od vytápění vyžadujeme.

Tip na rekonstrukci

Podlahové topení se v současné době stává samozřejmostí, a proto se také málokdo ptá, zda je možné umístit elektrické topné rohože do tmelu pod dlažbu. Je to běžná instalace a nikdo se nad ní nepozastaví. Poněkud jiné je to ale u ostatních podlahových krytin. Téměř všichni výrobci jednotlivých druhů krytin mají v nabídce také typ, který je vhodný pro kombinaci s podlahovým vytápěním. U novostaveb to většinou nebývá vůbec žádný problém, aplikace dlažby, PVC či koberce lze snadno řešit pomocí topných kabelů nebo rohoží ve flexibilním tmelu nebo samonivelačním potěru. Výrobci nabízejí také elektrické topné fólie, které jsou vhodné pod plovoucí podlahy.

Topné fólie pod koberec

Komplikovanější je však řešení u dodatečných instalací a rekonstrukcí, kdy má stavebník zájem například o podlahové vytápění pouze do některé z obytných místností a jako finální vrstvu chce koberec nebo PVC. Nechce přitom z nejrůznějších důvodů připustit rekonstrukci formou „mokrého procesu“. Většinou pak jeho zájem směřuje k topným fóliím, které se jeví jako ideální i pro použití v dřevostavbách. Jejich instalace probíhá formou „suchého procesu“, fólie je velmi tenká a hřeje v celé ploše. Jenže ani toto vytápění nelze položit přímo pod koberec nebo PVC. Přece jen je to topný prvek o síťovém napětí 230 V a tyto podlahové krytiny mu neposkytují dostatečnou ochranu, navíc hrozí reálné nebezpečí poškození při manipulaci s těžšími předměty.

Proto se pro tyto aplikace používají speciální podlahové desky či podložky na bázi lisované celulózy. Díky své dobré tepelné vodivosti mohou být umístěny mezi topnou fólii a krytinu, aniž by negativně ovlivnily předávání tepla do místnosti. Samotné desky jsou prodávány v balení v tloušťkách 3 a 4 mm, které se pokládají na sebe. Desky jsou z výroby opatřeny vrstvou lepidla, takže po složení vznikne velmi pevná a tuhá podlahová konstrukce tloušťky 7 mm, která topné fólii poskytne potřebnou ochranu před poškozením a přitom je možné přímo na ni pokládat koberce a PVC.

Hodnocení uživatelů: 5 / 15
Líbil se Vám článek?114