Z AKTUÁLNÍHO VYDÁNÍ: Vytápění elektřinou

Dagmar Šimonová | Pátek, 13. prosinec 2013 |

Diskuze o vhodném zdroji vytápění pro různé typy domů - od těch málo úsporných až po pasivní, nebere konce. Výpočty reálných nákladů různých zdrojů vytápění u velmi úsporných domů mluví ve prospěch elektřiny, v mnoha odbornících však tento verdikt vzbouzí vlnu nevole. Pryč je doba, kdy se elektrické přímotopy instalovaly do každé domácnosti, dokonce se dnes hovoří o tom, že by stát měl používání tohoto druhu vytápění znevýhodnit. Je vhodné vytápět dřevostavbu elektřinou? Vhodné a dokonce výhodné...za určitých podmínek. Zeptali jsme se za vás těch nejpovolanějších.

Ing. Milan Schmiedt, jednatel společnosti MS Haus s.r.o. a místopředseda Asociace montovaných domů

„Jako nejvýhodnější se mi jeví použít jako hlavní zdroj tepla elektřinu doplněnou krbovými kamny či krbem."

V souvislosti s vytápěním objektu je nutno nejprve zdůraznit, že čím lépe je izolována obálka budovy, tím menší hraje zdroj tepla roli. Pokud se dále využijí rekuperační systémy pro uchování tepelné energie z větrání, nevidím důvod, proč nevyužít jako zdroj tepla i ten mnohokráte zatracovaný přímotop, nebo lépe elektrické odporové podlahové topení.

Na problematiku vytápění rodinných domů mohou být dva úhly pohledu. Ten první je pohled uživatele, který porovnává výši nákladů a to jednak pořizovacích, v tomto směru jsou přímotopy jednoznačně nejvýhodnější, a provozních, kde jsou přímotopy jednoznačně nejdražší. Druhý pohled je řekněme celospolečenský, pohled trvale udržitelného rozvoje.

Pro uživatele, srovnávajícího a hledajícího nejvhodnější řešení tu mám příklad, postavený na mých zkušenostech z praxe – malý rodinný dům s užitnou plochou okolo 100 m2. Pořizovací náklady na vytápění přímotopy jsou zde v řádu cca 30 tis. Kč a roční provozní náklady na celkovou elektrickou energii v dnešních cenách někde v rozmezí 25 – 30 tis. Kč (součet nákladů na celkovou elektřinu, tedy i svícení, vaření atd.). Pokud ve stejném domě použijeme ústřední teplovodní systém s plynovým kondenzačním kotlem, budou se pořizovací náklady pohybovat někde od 150 tis. Kč a náklady provozní budou někde mezi 20 – 25 tis. Kč za rok. Úspora je tedy cca 5 tis. Kč ročně a zvýšené pořizovací náklady se nám vrátí v řádu více než 20-ti let, tedy za hranicí životnosti zařízení. Obdobně vychází srovnání s moderními ekologickými zdroji tepla jako je tepelné čerpadlo. V tomto případě je nejvýhodnější využít vodní podlahové topení se zdrojem tepla tepelným čerpadlem systému vzduch/voda. Zde se pořizovací náklady vyšplhají do výše okolo 250tis. Kč. Celkové provozní náklady na elektřinu se budou pohybovat někde v rozmezí 17 – 20 tis. Kč, oproti přímotopům jsem tedy ročně ušetřil v řádu 8 -10 tis. Kč při zvýšených pořizovacích nákladech o cca 220 tis. Kč. Návratnost je tedy za hranicí životnosti většiny zařízení tohoto typu. Je ještě nutno vzít v úvahu, že většina novostaveb je dnes financována prostřednictvím hypotéčních či jiných úvěrů, kde se pořizovací náklady ještě zvýší o úroky. Přidáme-li aspekt jednoduchosti zařízení a jeho ovládání, jeví se mi jako nejvýhodnější použít jako hlavní zdroj tepla elektřinu – lépe elektrické podlahové topení, které znamená vyšší standard, a jako doplňující zdroj, který může plnit i funkci pocitovou, zdroj na biomasu – krbová kamna či krb.

Pohled ze strany trvale udržitelného rozvoje zohledňuje kromě ekonomické i ekologickou stránku věci. Ptá se proto i kolik energie je potřebné k výrobě tepelného zdroje, kolik zdroj spotřebuje při provozu po dobu své životnosti a kolik energie je potřeba na jeho likvidaci. V tomto směru jsem laik a neznám věrohodnou studii, ale z logického pohledu na věc přímotop či drát v podlaze s termostatem je tak jednoduché zařízení s určitě nižšími nároky na energii potřebnou na vývoj a výrobu, dopravu a montáž, než vytápění s rozvodem ústředního topení, radiátory, kotlem, čerpadly, řídící jednotkou v případě plynového topení či v případě topení s tepelným čerpadlem. Obdobný pohled vidím i na problematiku likvidace těchto zařízení.

Jsou tedy tato zařízení tak úsporná? Nejedná se pouze o lobbystická tažení, jako tomu bylo např. v případě slunečních elektráren, kde se dobrá myšlenka zabila zisky na úkor ostatní společnosti? Nechci tím nijak zatracovat moderní způsoby vytápění, alternativní zdroje a jejich vývoj. Ten je potřebný, neboť jen tak můžeme objevovat nové cesty a docházet ke skutečným úsporám energií. Nelze však globalizovat. Vždy tu budou nadšenci, kteří budou propagovat a užívat novinky a jejich zásluhou se tyto zdokonalí a dostanou se do běžného života, snadno ale také mohou upadnout v zapomnění.

Miroslav Petr, vedoucí tuzemského obchodu, FENIX Jeseník

„Život „regulačních opatření" na místním trhu obvykle nepřesahuje délku volebního období."

Jsem přesvědčen, že elektrické vytápění má mezi ostatními topnými systémy svou pevnou a oprávněnou pozici. Již samotný úvod tohoto tématu uvádí, že výpočty reálných nákladů hovoří ve prospěch elektřiny a s ohledem na výsledky u rodinných domů, které dlouhodobě sledujeme, s tím naprosto souhlasím. Bez výhrad souhlasím i s tím, že doba hromadného (a často neuváženého) instalování přímotopů je za námi. Objektivně patří elektřina mezi drahé energie a nelze ji paušálně doporučovat všude – jako zdroj vytápění patří především do novostaveb, které mají výborné tepelně-izolační vlastnosti. Navíc nové aplikace obvykle obsahují i kvalitní regulaci, což v minulosti u rekonstrukcí a různých dodatečných instalací zdaleka nebylo samozřejmostí. Absence odpovídající regulace pak byla jednou ze základních příčin vysokých provozních nákladů.

Pokud se týká odborníků v oboru, má zkušenost je spíše opačná. Stále více specialistů v oblasti navrhování staveb – ať už architektů nebo stavebních inženýrů – dochází ke zjištění, že pokud dům potřebuje jen minimum energie na vytápění, je elektřina nejoptimálnějším řešením. Znovu ale zdůrazňuji, že to nelze pojmout paušálně. Má-li objekt vysoké nároky na tepelnou energii, např. díky ohřevu vody v bazénu, je namístě použít alternativní zdroje – třeba tepelné čerpadlo.

K různým „regulačním" opatřením na místním trhu se stavím, mírně řečeno, zdrženlivě. Tato pravidla jsou často poplatná zájmům té či oné skupiny a žijí svým vlastním životem, který obvykle nepřesahuje délku volebního období. Mnohem větší obavu mám ale z legislativy přicházející z Evropské Unie. Různé lobbistické skupiny jsou zde pod záminkou „dobra nás všech" schopny prosadit leccos a zachytit tato jednání včas, aby návrhy mohly připomínkovat kompetentní osoby, je obrovský problém. Dodatečně zvrátit tento proces je pak nadlidský úkol. Přesto pevně věřím, že navzdory různým regulacím a doporučením si trh půjde svou vlastní cestou, na které elektrické vytápění své místo i v budoucnosti určitě má.

Ing. Jan Truxa, senior konzultant | energetický auditor

„Spálením 3 kg uhlí v elektrárně vznikne elektrická energie odpovídající 1kg uhlí u zákazníka."

Na základě našich dlouholetých zkušeností a konzultací s klienty, kteří za námi chodí v rámci porad EKIS (Energetické konzultační a informační středisko vedené pod záštitou MPO) jsme zaznamenali útlum klasického elektrického vytápění (přímotopy, elektrokotle). Důvod je celkem prostý, pokud klient nemá velmi úsporný dům (nízkoenergetický nebo pasivní), je elektrické vytápění provozně nejnákladnější. Z tohoto důvodu se mnohem častěji volí jiný systém - buď klasický (obvykle kondenzační kotel na ZP, kotel na tuhá paliva či propan), nebo alternativní (tepelné čerpadlo, kotel na biomasu), případně kombinace. To je správné i z pohledu snížení spotřeby neobnovitelných primárních energií (dále NPE), které je žádoucí z národohospodářského hlediska. Výroba elektrická energie klasickými elektrárnami znečišťuje životní prostředí a dochází k velkým ztrátám NPE (typicky hnědé uhlí). Zjednodušeně řečeno spálením 3 kg uhlí v elektrárně vznikne elektrická energie odpovídající 1kg uhlí u zákazníka. Rozdíl cca 2 kg (66%) jsou ztráty. Proto je elektrická energie tak drahá a je mnohem rozumnější ji využívat pro pohon strojů, počítačů a další ušlechtilejší činnosti, než pro klasické vytápění. To je zohledněno také v případě novostavby, kdy vytápění elektrickou energií ve většině případů nesplní závazný ukazatel spotřeby NPE (vyjma pasivních domů) v Průkazu energetické náročnosti budovy (dále PENB). Nesplnění tohoto požadavku v PENB znamená neudělení stavebního povolení. Zákonodárce se tím snaží minimalizovat spotřebu NPE. Klasické elektrické vytápění se tak stane spíše jedním z více zdrojů tepla v domě. Pro splnění požadavku na NPE musí být běžné a nízkoenergetické domy vybaveny dalším zdrojem tepla (typicky kotlem na biomasu), což se již několik let běžně děje. Důvodem je spojení výhod nízkonákladového vytápění (biomasou) a možnost bezobslužného vytápění elektřinou s možností dálkového ovládání. Snížení spotřeby NPE byl v minulosti víceméně podružný kladný efekt.

Prof. Ing. Jiří Bašta, Ph.D., vedoucí Ústavu techniky prostředí, FS ČVUT v Praze

„Jakákoli paušalizace v této otázce je chybná."

Budovy v rámci dnešní výstavby splňují požadavky ČSN 73 0540 na jejich tepelně-technické parametry. Každá budova tak splní požadované hodnoty, mnoho z nich doporučené a výjimkou už nejsou ani budovy splňující doporučené hodnoty pro pasivní budovy. Pracujeme tedy s potřebou vytápění budov s malými tepelnými ztrátami, tj. s malým požadovaným výkonem zdroje tepla a otopných ploch. U staveb s výbornými tepelně-technickými vlastnostmi se neustále snižuje tepelná ztráta prostupem tepla, ale požadavek na výměnu vzduchu zůstává stejný, a tak tepelná ztráta větráním postupně zaujímá dominantní roli. Podstatné je, vzhledem k využití elektrického vytápění, že celková tepelná ztráta objektů neustále klesá.

To, že spotřeba energie na vytápění klesá, však přímo neznamená, že bude vytápění elektřinou to optimální řešení, které máme vybrat. Vždy je třeba brát v úvahu i další požadavky jako je zajištění větrání (systémy vzduchotechniky), příprava teplé vody atd., s čímž souvisí i využívání obnovitelných a alternativních zdrojů energií. K řešení vytápění domu, a to ať už s využitím elektrické energie, či jiné je třeba přistupovat v souvislostech. Nikdy nelze univerzálně tvrdit, že např. pro nízkoenergetické domy je vhodné elektrické vytápění. Projektant vytápění a vzduchotechniky musí přistupovat ke každému objektu samostatně a posoudit, jaké nejvhodnější systémy má pro daný objekt a jeho potřeby navrhnout. Jakákoli paušalizace v této otázce je chybná.

Podíváme-li se na systémy elektrického vytápění, vykazují mnohé výhody ale i nevýhody. Mezi výhody můžeme zcela jistě zahrnout dobrou dostupnost v ČR, z hlediska technického výborné možnosti regulace – byť nejsou vždy využívány, rychlý náběh, rychlou reakci na regulační zásah (vyjma poloakumulačních a akumulačních soustav), jednoduchou montáž a poměrně nízké pořizovací náklady. Za zásadní nevýhodu považuji vysoké provozní náklady. Byť mají distributoři elektřiny a makro-ekonomové názor jiný, domnívám se, že cena elektřiny je stále neúměrně vysoká a brání tak využívání elektřiny pro vytápění v aplikacích, kdy by to bylo z hlediska technického elegantní a opodstatněné řešení, ale z hlediska provozních nákladů patří mezi varianty nejnákladnější.

Ing. Juraj Hazucha, nezávislý expert z Centra pasivního domu

"Bez významných úspor nelze zajistit dlouhodobě energetickou bezpečnost a soběstačnost."

Úsporný dům a vytápění přímotopy? Je to stejné, jako bychom si do úsporného domu pořídili ledničku s třídou úspornosti C jenom kvůli její nízké ceně na začátku. Zavádění „společenského" kritéria efektivity, které je u budov definováno potřebou primární energie, je určitě správným krokem. Význam to má zejména v době, kdy v našem energetickém mixu převládá uhlí a jádro a kdy jsou ceny elektřiny regulovány, aniž by se započítala řada externalit. O jaderné energii se v energetických koncepcích okolních států mluví téměř výhradně s přívlastkem ekonomicky neefektivní. Pouze u nás se v diskusích zmiňuje dostavba Temelína jako dobré energetické řešení.

V dalším vývoji mohou velkou roli hrát také obnovitelné zdroje. I navzdory vytrvalému strašení rostoucími cenami elektřiny kvůli fotovoltaice ze strany ČEZu, prognózy předpokládají naopak spíše pokles cen. Příčinou je snižování výrobních nákladů právě sluneční a větrné energie, a to zejména v Německu. Spoléhat se však pouze na obnovitelné zdroje také není v pořádku. Při současné vysoké spotřebě energie nelze jednoduše vyřešit plýtvání tím, že začneme používat energii „zelenou". Bez významných úspor – zejména v sektoru provozu budov – nelze zajistit dlouhodobě energetickou bezpečnost a soběstačnost. Ze studií vychází jako několikanásobně efektivnější investice státu do úspor energie, spíše než dostavba jaderné elektrárny nebo prolomení limitů těžby uhlí.

Podívejme se však na problém ještě z jiné strany. Uživatelsky jsou přímotopy bezpochyby jednoduché na instalaci a výborně regulovatelné. Změnit však v budoucnu zdroj energie za efektivnější je při chybějící teplovodní soustavě složité a nákladné. V době, kdy mluvíme o decentralizaci zdrojů energie, nám přímotopy tuto možnost soběstačnosti nenabízí. I při nasazení velké míry fotovoltaiky bychom totiž potřebovali neúměrné množství systémů na akumulaci energie. Pokud bychom elektřinu z fotovoltaiky posílali do sítě, nesetkává se výroba se spotřebou. V zimě totiž bereme mnoho, ale nedodáváme skoro nic a v létě je tomu samozřejmě naopak. Nedokážu předpovídat, jak se v budoucnu budou vyvíjet technologie, ale dnes bych přímotopy ani do úsporných domů nedoporučil.

Karel Simon, majitel pasivního domu

„Kombinaci krbu a elektrického vytápění považuji u pasovního domu za ideální."

Bydlíme ve dvoupodlažním pasivním domě o podlahové ploše 156 m2 s tepelnou ztrátou 2,9 kW. Jako hlavní zdroj využíváme krbovou vložku s rozvodem teplého vzduchu do všech obytných místností, doplňkovým a záložním zdrojem je elektrické podlahové topení s celkovým instalovaným příkonem 6,6 kW. Ohřev vody je realizován pomocí využití odpadního teplého vzduchu z rekuperační jednotky přes čerpadlo do zásobníku s elektrickým dohřevem. Topná sazba je D45 a hodnota hlavních jističů 3x 25A. Za období od 2.8.2012 do 1.8.2013 byla spotřeba elektrické energie na vytápění i provoz domácnosti 4,7910 MWh, za které jsme zaplatili 22.432 Kč. Vytápění dřevem nás stálo 4 000 Kč a moji práci se zpracováním, uložením a denním topením. Tyto činnosti já považuji spíše za relaxační a topení dřevem za příjemné, ale uznávám, že ne každému se to může takto jevit. Bohužel při první sezóně jsme neměli ještě příliš suché dřevo, takže jeho výhřevnost nebyla vysoká, nicméně i tak postačila a nebylo nutné ani trvale zapínat elektrické podlahové topení, ačkoliv byla poměrně dlouhá topná sezóna. Celková spotřeba elektrické energie tak „padla" na běžný provoz domu jako osvětlení, vaření, televize, PC apod. a dohřev TUV. V tomto kontextu považuji náklady za velice příznivé. Díky elektrickému podlahovému topení máme i sazbu D45, čili s 20 hod. nízkého tarifu a 2+2 hodiny s vysokým tarifem denně, což se samozřejmě projevilo na uvedeném vyúčtování provozu domu. Kombinace krbu a elektrického vytápění považuji u podobného objektu za ideální – pasivní dům má velmi nízkou spotřebu a tu většinu topné sezóny pokryje krb. Elektrické podlahové vytápění nebylo drahé – náklady na pořízení byly kolem 80.000 Kč a instalovaný příkon je přitom realizován s velkou rezervou – a i když jej máme jako zálohu, přináší úspory. Nízký tarif výrazně zlevňuje provoz elektrospotřebičů a ty dnes představují větší položku, než samotné topení.

Připravila Dagmar Šimonová

Celý článek najdete v novém vydání časopisu Dřevo&Stavby 6/2013, který si můžete koupit v našem e-shopu, v síti prodejen Geco Tabák, HDS-Relay, na čerpacích stanicích Agip, OMV a dalších a u všech dobrých prodejců tisku.

Pokud se Vám časopis líbí, objednejte si předplatné a ušetříte!

Hodnocení uživatelů: 5 / 4
Líbil se Vám článek?04