Alena Sobotková: Ekodesign jednou předefinuje význam slova úspěch

Ing. Alena Sobotková (1991)

• Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav nábytku, designu a bydlení
• Magisterské studium – Design nábytku
• Doktorské studium – Procesy tvorby nábytku (specializace na trvale udržitelný design a ekologii v procesu navrhování nábytku)

Zahraniční stáže

• Louisiana State University (LSU ) / USA
• Salzburg University of Applied Sciences (SUAS) / Rakousko
• Kymenlaakssoo University of Applied Sciences (KYAMK ) / Finsko
• Escola Superior de Educação (ESEC ) / Portugalsko

Úspěchy

• Vystavený prototyp lavičky BOW na veletrhu Habitare v rámci Helsinki Design Week 2016
• Návrh a organizace expozice za Ústav nábytku, designu a bydlení v rámci výstavy Designblok 2020
• Nominace na Národní cenu za studentský design 2021
• Vlastní ateliér Also Design

Ing. Alena Sobotková

O ekodesignu může mít spousta čtenářů vágní představu. Můžete vysvětlit, co je ekodesign, na co klade důraz a které české výrazy nejlépe vystihují jeho podstatu?

Abychom si vysvětlili, co je ekodesign, bylo by vhodné zmínit i pojem design jako takový. V angličtině slovo „design" znamená vytvářet či vymýšlet. U nás si však lidé často myslí, že design a designové znamená pěkný vzhled výrobku. Design produktu ale spočívá nejenom v tom, jak daný produkt vypadá, ale především v jeho funkci.

Ekodesign má přidanou hodnotu v tom, že se již do samotného procesu navrhování promítají požadavky na ochranu životního prostředí. Ekodesign je tedy udržitelný design. Úzce s ním souvisí také cirkulární ekonomika, kde už ze samotného názvu vyplývá, že se jedná o neustálý kolotoč, na jehož začátku máme surovinu, následuje výroba produktu, jeho užívání i možnost oprav a namísto, aby pak skončil třeba na skládce, dostane daný produkt jinou funkci, nebo je materiál využit pro výrobu něčeho nového.

Na co všechno musí myslet designér při návrhu výrobku v duchu ekodesignu?

Designér je člověk, který navrhuje nové produkty a výrobky a má jedinečnou příležitost ovlivnit také vybrané materiály pro jejich výrobu. Jedná se o systematický proces navrhování, kde je důležitá nejen funkčnost, ekonomičnost, ergonomie, estetika či technická proveditelnost, ale právě také ekologie a vliv výrobku na životní prostředí během celého jeho životního cyklu.

Designér by tedy neměl pouze vymýšlet nové produkty a tvořit takzvaný design pro design, ale především se zabývat funkčností daného produktu. Dobrý design je takový, který si na první pohled ani neuvědomíte. Začíná již u obyčejné svorky na papíry, kterou musel také někdo vymyslet. U takové obyčejné věci by vás ani nenapadlo říct, že je svorka „designová". Vzniká tu však problém se samotným chápáním slova design v českém jazyce, kdy si ho lidé často vykládají jako něco drahého a luxusního.

Jde u ekodesignu o záležitost stylu, trendu, nebo v nějakém ohledu o závaznou normu?

Záleží na tom, o jakou oblast se jedná. Například pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie, tedy osvětlení, elektrické přístroje a zařízení či domácí spotřebiče a podobně, legislativní předpis existuje a je závazný. Výrobek musí splňovat požadavky na ekodesign vyplývající z nařízení Evropského parlamentu a Rady. Ale v oboru designu nábytku či interiérů jde spíše o tendenci v designu, kdy je cílem navrhovat a vyrábět produkty, které nemají negativní vliv na životní prostředí. Nejedná se o závaznou normu, ale o dobrovolný regulační nástroj environmentální politiky na ochranu životního prostředí.

Ekodesign nábytku tedy není nařízen legislativou, ale musí se dodržovat například emisní třídy pro těkavé organické látky – VOC u velkoplošných materiálů jako je dřevotřísková deska či MDF deska. Cílem každého designéra by však mělo být navrhovat produkty v duchu ekologie a udržitelnosti, jelikož, jak jsem zmínila, právě on je osobou, která může ovlivnit výběr materiálů a výrobu nových produktů. Nicméně, je zde důležitá také legislativa v dané zemi ohledně možnosti používaných materiálů.

Foto: AVC MENDELU

Promítá se ekodesign i do stavby domu?

Stavebnictví patří mezi obory, kde vzniká nejvíce odpadního materiálu. Roli zde hraje hlavně cena – ekologičtější materiály jsou mnohdy dražší. Je to podobné jako u nábytku – lidé, kteří mají ekologické smýšlení, chtějí ekologičtější řešení i při stavbě svého domu. Nejde ale jen o použité materiály, ať už se jedná o dřevostavbu, zděný dům, izolace, opláštění a tak dále, ale i o energetický a uživatelsky přívětivý koncept domu – nulový, pasivní, aktivní, kde roli designéra nahrazuje, nebo přebírá architekt.

Pokud zadáte návrh domu pouze projektantovi, s největší pravděpodobností se bude zabývat především legislativně-technickými požadavky a technologiemi. Architekt ale vezme v potaz udržitelný design i v oblastech, které mu právní rámec neukládá. Například nebude brát ohled jen na potřebu energie, ale bude se snažit, aby dům fungoval bez znečištění, může zakomponovat ekodesignová řešení do návrhu interiéru, respektive do každodenních činností obyvatel domu. Řekla bych, že zde má české stavebnictví ještě velké rezervy.

Myslíte si, že mají výrobky v duchu ekodesignu konkurenční výhodu?

Neřekla bych, že je ekodesign výhodou, jelikož je někdy velmi těžké takové produkty prosadit na trh, respektive do výroby. Nicméně díky propagaci ekologických témat a zvyšování povědomí o udržitelnosti a cirkulární ekonomice spotřebitelé více přemýšlí nad tím, co kupují a začínají vyžadovat ekologická řešení. Stále je však na trhu velké množství nekvalitních výrobků a lidé se mnohdy, například z finančních důvodů a tam, kde to legislativa nevyžaduje, rozhodnou pro levnější neekologické řešení.

Jak náročné je zhodnotit ekodesign výrobků? Existuje na to nějaká „vědecká" metoda?

Ano, existuje takzvaná analýza životního cyklu – LCA (Life Cycle Assesment), která má za úkol vypočítat vliv výrobku na životní prostředí. Zhodnocení není úplně jednoduché a tímto tématem se zabývají odborníci na danou problematiku. Existují však různé softwarové nástroje, ale také online možnosti, jak zjistit LCA daného produktu.

Může se stát i to, že po analýze cyklu se ukáže běžný materiál šetrnější k prostředí než nějaká inovace?

Určitě může. Ne vše, co se tváří jako ekologické, ve výsledku ekologické je. Příkladem může být jogurt ve skle a v plastovém kelímku. Paradoxně je totiž podle vědců méně ekologická první varianta, tedy ve skle, jelikož má sklo větší uhlíkovou stopu než plastový kelímek vyrobený z polypropylenu.

Jak integrujete udržitelnost do svých návrhů vy? Která kritéria jsou pro vás nejcennější?

Kromě toho, že se vždy snažím přemýšlet především nad funkčností daného výrobku a aby vypadal hezky, zohledňuji i to, jak zapadne do daného prostoru. Udržitelnost se snažím zakomponovat díky použitým materiálům, což se mi povedlo například u stolků PapeerStack – stolová deska je vyrobena z odpadního slisovaného papíru, který jsem posbírala v eko dvorech po Brně. Tyto desky vznikly v rámci mé disertační práce, kde jsem testovala různé fyzikální a mechanické vlastnosti materiálu, což obnášelo mnoho hodin práce a vývoje. Nejvíce mě těší, když potom vidím daný materiál na reálném produktu, který lze používat.

obr.: Kolekce odkládacích stohovatelných stolků PapeerStack byla stejně jako nábytek BOW navržena v jednoduchém designu pro snadnou demontáž a převoz především pro mladé lidi, kteří se často stěhují. Podnož je vyrobena ze dvou kusů masivního dubového dřeva a stolové desky ze slisovaného odpadního papíru a recyklovaného, biologicky rozložitelného plastu. Foto: Filip Zvěřina

Co vás k udržitelnému designu vlastně přivedlo?

K udržitelnému designu a vůbec udržitelnějšímu způsobu života mě paradoxně přivedl roční pobyt v USA, kde jsem byla na pracovní stáži na Státní univerzitě v Louisianě. Ve Státech se obecně vyprodukuje velké množství odpadu. Rozšířené fast food řetězce tomu přímo nahrávají, avšak díky mé spolubydlící a kamarádce, umělkyni Leah Hamel, jsem se dostala více do hloubky této problematiky. Leah se ve své tvorbě zabývá tématem ekologie a navrhuje i produkuje sochy z ručně vyráběného papíru.

V domácnosti se snažila žít také co nejvíce ekologicky, tedy třídí odpad, používá ekologické saponáty a podobně. V té době jsem začínala pracovat na své disertační práci na téma Udržitelnost v designu nábytku a v rámci projektu jsem musela vytvořit zadání, čím se budu zabývat. Společně s Leah jsme začaly experimentovat s papírem a vznikla myšlenka vytvořit nábytek z papíru.

Začínaly jsme tak, že jsme v kuchyňském robotu na zahradě mixovaly odpadní papír ze supermarketů s vodou. Následně jsme tuto hmotu testovaly a zkoušely lisovat do formy vytvořené pomocí CNC stroje. To je stejná „mašinka", která umí tak dokonale přesně vyrobit i konstrukci domu ze dřeva. Já jsem u této myšlenky zůstala a dále ji rozvíjela v rámci stáže na univerzitě v Salzburku (SUAS), kde už se ale jednalo o více odborné prostředí a testování.

Jste naplno ponořena do témat souvisejících s udržitelností, cirkulární ekonomikou, nebo je to jen okrajová část vaší činnosti?

Toto téma je mi momentálně bližší než dříve, jelikož disertační práci právě dokončuji. Snažím se však ekologický aspekt zahrnovat i do práce designéra interiérů a vybírat adekvátní materiály. Ve svém osobním životě se snažím podporovat lokální výrobce, nakupuji v bezobalových obchodech, třídím odpad a mnohdy dávám další funkci věcem, které by už jinak byly na vyhození a skončily na skládce.

Děláte své návrhy jako jedinečné řemeslné kousky? Nebo jsou navrženy tak, aby se každý dal reprodukovat a měl masivnější výrobu?

Jde spíše o řemeslné kousky, avšak jejich design je navržen tak, aby se daly vyrábět i ve větším množství.

Zmínila jste, že je složité implementovat návrh do výrobního procesu a následně ho uvést na trh. Máte s tím vlastní zkušenost?

Ano, bohužel není to vůbec jednoduché. Návrh již zmíněných stolků jsem představila několika firmám, jim však připadalo jako velký risk investovat do technologií pro jeho zpracování. Ale stále hledám možnosti, jak tento materiál dále posunout.

Spousta firem se tváří, že je pro ně ekologie důležitá, leckdy se ale jen „vezou na vlně okamžiku", protože vědí, že ekologická reklamní tvrzení nemají dostatečnou oporu v zákoně...

Před několika lety byl ekodesign často nadužívaným pojmem a za slovy „eko" a 100 % udržitelný nebo přírodní se často skrýval produkt, který v konečném důsledku příliš ekologický nebyl. Takzvaný green washing je mantrou mnoha zavedených firem i teď a rozpoznat opravdu ekologický výrobek je někdy velmi obtížné.

Myslíte si, že se časem dopracujeme ke kultuře udržitelného designu?

Domnívám se, že jak roste povědomí o udržitelnosti, o kvalitě výrobků v souvislosti se zdravím spotřebitelů i rozsah zveřejňovaných informací, má kultura udržitelného designu šanci proniknout do našich domovů. Zákazníci mají snahu zajímat se o produkty do hloubky; z jakých materiálů jsou vyrobeny, jakým způsobem výroba ovlivnila prostředí, zda jde o lokální zdroje a výrobu, nebo z druhého konce světa, i o to, co se s výrobkem stane po skončení jeho živnosti. Je to pomalý proces, ale troufám si říci, že není daleko doba, kdy bude ekodesign standardem v každé domácnosti napříč obory.