Kateřina Mastroianni: Kouzlo přírodního domu čísly nevyjádříme

Přibližte nám prosím, jak vypadá ideální start cesty za novým bydlením.

Začíná otázkou: kdo jsem já a co chci. Je důležité nejprve si utvořit širší představu. Jaké jsou mé zájmy? Kde a jak trávím hodně času? Co pro mě znamená být doma? Chci si domov pouze užívat a netrávit čas péčí a úklidem, nebo mě naopak naplňuje si dům opečovávat? Chci mít doma luxusní design a nějaké nábytkové ikony, nebo je pro mě spíše prioritou postavit levně, rychle a jednoduše?

První představa o novém domově by měla být hlavně o emocích. Například: ležím v hamace a koukám na stromy. Otevřu si pivo na terase. Vařím a koukám do přírody (protože teď při vaření koukám do zdi)... Podle těchto emocí zjistíte, co je pro vás podstatné.

Poté, co si ujasním své představy, je dobré se o nich důkladně pobavit s partnerem. Předcházíme tak velkým nedorozuměním během realizace. Samozřejmě je důležité účastnit se společně jednání, která vedou k návrhu a realizaci nového domova.

Pak se teprve začíná rodit interiér. Je pochopitelně důležitý půdorys – dispozice. Zpočátku je nepodstatný fakt, jestli je sedačka červená, modrá nebo zelená. Kladu si otázku: co od interiéru chci, co od něj očekávám? Teprve pak vzniká projekt a obálka.

Komplikací je, že máme dnes tolik možností, jak udělat (nejen) obálku domu, že ztrácíme ze zřetele to podstatné. Uniká nám původní záměr. Často od lidí slýchám po dokončení domu, co vše měli udělat jinak a co se nepovedlo. To je přesně důkaz zanedbané první fáze projektu.

Jakými konkrétními kroky si ujasnit, co chceme v novém domě?

Začíná to u malých věcí. Dám příklad z návrhu kuchyně. Spousta lidí ví, zda chtějí linku v lesku, nebo matu, ale málokdo má jasnou představu o tom, co do ní chce přesně dát, kolik má věcí, kdo bude vařit víc a kdo méně.

Bude vařit rodina společně nebo s dětmi? Budou děti prostírat stůl? Chceme, aby měly přístup k talířům? Člověk si uvědomí, že je potřeba nad tím takto prakticky přemýšlet. Je důležité poznat, jak chci žít. Zhodnotit, kolik místností celkově budu mít, a pak jim udělit priority.

Můžu být člověk, který tráví hodiny v koupelně, rád se koupe ve vaně a chce tam výhled. Nebo potřebuji mít hodně prostorný obývák, jelikož jsme velká rodina a míváme často návštěvy. A tím pádem chci třeba jednu koupelnu nebo WC navíc. Nebo naopak volím malinkatou koupelnu, protože mě nebaví ji uklízet. Naproti tomu ale můžu chtít velkou ložnici, abych tam mohla každé ráno cvičit jógu.

Je ještě něco, co mi může na začátku pomoci vytvořit spokojený domov?

Dobře si rozhodnout celkovou velikost domu. Začít u jednotlivých místností a pečlivě promyslet jednu za druhou. Je podstatné, aby domov byl veliký tak akorát. Obrovský prostor může být pro rodinu horší než malý. V menším jsme nuceni hledat cesty, jak spolu komunikovat.

Může vznikat konflikt, to je pravda, ale v příliš velkém domě se lidé velmi oddělí a ztrácí spojení. Zaplnit jej životem je těžší. Navíc menší bydlení rychleji uklidím, nemám takové náklady a podobně.

Také si myslím, že je důležité, aby domov odrážel hierarchii v rodině i to, jak chcete mít doma nastavené vztahy. V tom je dobré mít jasno. Od toho se pak odvíjí poměr velikostí a pozice jednotlivých místností, ale třeba i uspořádání nábytku v obýváku.

Jaké jsou vaše důvody pro použití přírodních materiálů v bydlení?

Dům z přírodních materiálů funguje úplně jinak. Je zdravější, voní a má zkrátka jinou energii. Je to podobná volba jako jíst kvalitní potraviny průmyslově neupravené a bez éček, nosit oblečení z bavlny místo polyesteru a používat přírodní kosmetiku.

Stejně tak dům s přírodními materiály působí lépe na naše tělo a zdraví už během stavby a hlavně během jeho obývání. Jenže zatímco jídlo, kosmetika a oblečení se dá během života neustále měnit, izolace v hotovém domě se mění hůře.

Proto mi připadá důležité dům postavit pořádně ihned. Když si vybírám postel, záleží mi na tom, protože na ní budu spát. Ale když si vybírám dům, mám někdy pocit, že materiály budou schované. To ale není úplně pravda. Bohužel fakt, že dům je zdravější, pozná člověk hlavně pocitově. Máte zde více energie, lépe se v něm spí... Je to ale velmi individuální.

Řekla bych, že je nejlepší podívat se do nějakého ekologicky postaveného domu, zkusit si v něm chvilku pobýt, a pak se rozhodnout, co je pro mě ideální.

7 způsobů jak stavět zdravě vůči planetě

• Volit nízkoenergetické nebo pasivní domy
• Minimalizovat odpad a dopravu
• Vybírat z lokálních materiálů a podporovat místní podniky
• Omezit uhlíkovou stopu
• Upřednostňovat přírodní materiály
• Používat obnovitelné zdroje energie
• Omezit výkopy a stavět s respektem k pozemku

"Když nastupuji na cestu za novým bydlením, mohu začít u toho současného a sepsat si, co se mi zde líbí, a co ne."

Bouda – malý dřevěný domek z udržitelných přírodních materiálů: Bouda je naším dočasným domovem na pozemku, než se nám zde podaří postavit rodinný dům. V budoucnu bude sloužit jako pracovna, domek pro hosty, nebo první samostatné "bydlení" pro odrostlé děti. Pozorně zkoumáme, jak naše ekologická dřevostavba v průběhu roku "žije" a hledáme její silná i slabá místa, abychom se mohli podělit o zkušenosti s ostatními lidmi a posunout ekostavění o kus dál. Foto: archiv Kateřiny Mastroianni

Dům z přírodních prvků je tedy taková dlouhodobá investice do zdraví a komfortu.

Ano. Ale to není všechno. S ekologickými materiály nejraději pracují jinak smýšlející lidé, stavebníci i dodavatelé. Když jdete touto cestou, většinou si můžete stavbu víc užít. Má jinou atmosféru. Na ekologickou stavbu se prostě nabalují jiní lidé v celém procesu. V pohodě s vámi řeší jakýkoliv problém. Dobře komunikují. Nemají tendenci plýtvat.

Máte na stavbě lidi, na které se můžete spolehnout. Tohle prostě nevyčíslíte. Velkým pozitivem přírodních materiálů je, že v sobě kumulují vícero dobrých vlastností současně. Například hliněná omítka není jen omítkou, ale umí také regulovat vlhkost v interiéru. Dřevo stejně tak a zároveň je přirozeně desinfekční. Lněné izolace umí izolovat i akumulovat a tak dále. Proto je důležité nedívat se jen na pořizovací cenu, ale vidět veškeré výhody.

Tradiční přesvědčení, že stavba z přírodních materiálů je dražší, stavebníky od této volby často odradí. Jak to tedy s cenou doopravdy je?

Jsem čím dál víc přesvědčena, že použití ekomateriálů rozpočet výrazně neovlivní. Jde totiž také o racionalizaci dodávek na stavbě, neplýtvání a další roviny, kde se dá během stavby rozumně ušetřit. Například materiál na naši Boudu stál 350 000 Kč, což byla v době jejího vzniku běžná cena podobně velkého, zděného, dřevěného či panelového domku s konvenčními izolacemi stejných tepelně technických vlastností.

Asi je třeba zdůraznit, že myslím moderní, certifikované materiály, a ne experimenty s balíky slámy a jim podobné, kde je možné hodně ušetřit anebo hodně doplácet. Ekomateriály se pomalu stávají standardem, a čím více je budeme používat, tím levnější a lokálně dostupnější budou moci být. Jak jsem říkala, snad každý přírodní materiál má ještě svou přidanou hodnotu k běžným vlastnostem. A ta se vyčísluje těžko.

Za zmínku určitě stojí také fakt, že dům z obnovitelných materiálů sice vydrží stejně dlouho jako jakákoliv jiná stavba, pokud se ale já nebo mé děti v budoucnu rozhodnou, že stavba nevyhovuje, dá se dům demontovat bez toho, aby vznikla menší ekologická katastrofa. Připadá mi to jako svobodnější stavění.

Proces stavby domu bývá někdy dost útrpný. Jak zařídit, aby nám přinášel radost?

Na začátku si nastavit, že si chci celý proces užít. Pak je důležité dobře si vybrat architekta nebo projektanta, aby vám seděl jako člověk. Řeší se mnohdy intimní záležitosti a zároveň platíte za projekt, tedy něco ohromně virtuálního. Proto potřebujete důvěru.

Stavba domu může být něčím, co vás jako rodinu nebo partnery spojí. Společné vymýšlení domu, tvoření a zhmotňování. Je krásné, když se procesu mohou účastnit i děti (samozřejmě adekvátně jejich věku) a cítit, že plánování bydlení je součást života.

Zásadní je si hned na začátku uvědomit, že stavba bude třeba rok až dva trvat. Jak mi v tom procesu bude? Jak to udělat, aby mi v něm bylo příjemně? Nejen pro mě, ale i pro děti? Tento způsob uvažování ovlivní výběr konstrukčního systému, jednotlivých materiálů i dodavatele.

Liší se z pohledu komfortu stavění jednotlivé konstrukční systémy?

Věřím, že si člověk více užije dřevostavbu než zděnou stavbu. Staveniště je mnohem čistší, materiály jsou využity téměř bez přebytků, vidíte stavbu rychle růst před očima... Investor se stejně nevyhne tomu, aby se pohyboval na stavbě. Občas je třeba staveniště zkontrolovat, nafotit, ukázat rodině...

Mimochodem považuji za velmi důležité, aby každý stavebník jezdil na stavbu a její průběh si fotil. Měl by mít z každé fáze dokumentaci, přesně vědět, kde co má a kde vedou jaké kabely. Z tohoto hlediska jsou velkou výhodou přírodní materiály. Můžete se po staveništi pohybovat, jak často a jak dlouho chcete, třeba i s dětmi a bez obav z neblahých zdravotních následků. Člověk se jich rád dotýká a rád s nimi pracuje.

Nám v tomto ohledu realizace naší Boudy sloužila jako experiment. Byla to malá stavba a měli jsme ji za dva měsíce (měsíc čistého času) hotovou. Její výstavba pro nás byla krásnou dovolenou v době, kdy stejně nešlo jet k moři. Spali jsme v karavanu, grilovali...

Děti měly staveniště jako prolézačku, hrály si s odřezky a přikrývaly se tepelnými izolacemi jako peřinou. Občas s něčím na stavbě pomohly. Všichni jsme si na stavbě příjemně mákli, ale zase se neudřeli.

Je něco, co byste ještě ráda dodala k tématu smysluplného stavění?

Končit se má optimisticky. A já mám velkou radost z toho, jak u nás znovu postupně roste obliba stavění ze dřeva a z dalších přírodních materiálů. V případě stavebníků i výrobců. A je fajn, že se dnes mnoho mladých lidí vrhá na svépomocné stavění svých "tiny" domečků. Vidím to jako skvělý trend.

Pokud se postupně podaří propojit toto mladické nadšení, racionalizaci, lokální, obnovitelné materiály a vyvážené proporce domu, tedy estetiku, pak věřím, že si naše děti budou stavění i bydlení výborně užívat a planeta také.