Prach je masivním zdrojem nebezpečných látek ovlivňujících naše zdraví. Jak účinně zamezit jeho šíření

Polétavý prach

Dospělý člověk vdechne za den v průměru 15–22 m³ vzduchu, včetně prachu. Částice větší než 10 mikrometrů se vyskytují v oblasti, kde byly vyprodukovány, a tvoří vrstvy, které můžete vidět na nábytku. Mají tendenci být zachyceny v nose a ústech a mohou být snadno vydechnuté zpět, nebo neškodně polykány.

Menší nebo jemné částice prachu, takzvaný polétavý prach, jsou ale neviditelné (menší než 10 mikrometrů) a pronikají hluboko do plic. Ultrajemné částice pak mohou být absorbovány přímo do krevního oběhu. Našemu dýchacímu systému škodí už jenom jeho samotné mechanické zaprášení.

Mnohem větším problémem je ale fakt, že prachové částice mohou dopravit do těla i jedovaté či rakovinotvorné látky. Polétavý prach je tak lehký, že se na površích jen tak neusadí. Pohybem člověka v místnosti je vlastně neustále vířený a vdechovaný.

Čím menší částice je, tím déle v ovzduší zůstává; frakce PM10 „poletují" ve vzduchu několik hodin, PM1,0 i několik týdnů, respektive dokud nejsou odpovídajícím způsobem odstraněny.

Frakce prachu

• PM10 – částice menší než 10 mikrometrů
• PM2,5 – částice jemného prachu menší než 2,5 mikrometru
• PM1,0 – částice ultrajemného prachu o velikosti menší než 100 nanometrů Pro představu, průměr lidského vlasu je 50–70 tisíc nanometrů. Utrajemný prach je tedy až 1000× menší.

Alarmující výzkumy

Jedním ze způsobů, jak snížit množství prachu uvnitř, by bylo například vnitřní prostředí bez domácích zvířat a bez vláken. Z nedávné analýzy výsledků 26 studií, které zkoumaly chemické látky ze současných spotřebitelských produktů nalezených v interiérovém prachu, vyplývají u vědců z pěti institucí, včetně Rady pro ochranu přírodních zdrojů (NRDC), další obavy: vzestup antimikrobiální rezistence a poznatek, že prach funguje jako nositel toxických chemických látek z vybavení domácnosti.

Vědci už dávno vědí, že prach je důležitým zdrojem expozice určitým znečišťujícím látkám, zejména pro kojence a batolata, která tráví 90 procent svého času uvnitř domů a vkládají do úst téměř cokoli, na co narazí. Jsou proto mnohem citlivější než dospělí na stovky a tisíce sloučenin, které se v prachu nacházejí.

Typický domácí prach obsahuje podle vědců v průměru 45 druhů chemikálií. V 90 procentech všech studovaných vzorků bylo nalezeno deset potenciálně škodlivých sloučenin. Identifikované chemikálie pocházely z televizorů, nábytku, podlah, textilií, kosmetických a čisticích prostředků i podlahových materiálů.

Sloučeniny s vysokou molekulární hmotností, jakými jsou například některé zpomalovače hoření, používané ve stavebních materiálech i domácím vybavení, z prostředí nevyprchají, nýbrž vstupují do prachu jako miniaturní vlákna, uvolněná při manipulaci s věcí.

Dalším mechanismem, na který vědci narazili, je přímý přenos nebo difuze do prachu. Například, pokud se prach usadí na televizoru, existuje velká pravděpodobnost, že retardéry hoření migrují do prachu přímo. Další a zcela průlomový výzkum American Chemical Society našel spojení mezi rezistencí na antibiotika a antimikrobiálními chemikáliemi, uhnízděnými v prachu z prostředků osobní hygieny a čištění.

Průzkumy domácího prachu z Belgie, Kanady, Číny a Španělska zjistily, že například triclosan – chlorovaná organická látka, užívaná jako konzervační složka čistících, dezinfekčních, kosmetických a farmaceutických přípravků a běžná součást řady plastových a textilních výrobků denní potřeby, je zastoupený v domácím prachu v koncentraci srovnatelné s koncentrací zjištěnou v odpadních vodách, kde je považovaný za látku kontaminující.

Další antimikrobiální látka, zjištěná v domácím prachu – methylparaben, dokonce koncentrace zjištěné v komunálních odpadních vodách převýšil přibližně o čtyři řády. Co to všechno znamená pro zdraví, je lepkavá otázka.

Prokázalo se však, že hlavní složkou domácího prachu jsou chlorované parafiny, azofarbiva a nonylfenolethoxyláty, které mohou vážně narušit například endokrinní systém:

• Ftaláty – používané k výrobě měkčích a flexibilnějších plastů, zejména ve vinylových podlahách, roletách, plastech pro balení potravin a pro osobní péči.
• Fenoly – používané jako konzervační látky v šamponech, pleťových vodách, kosmetice a také v opakovaně použitelných lahvích na vodu a v saponátech.
• Zpomalovače hoření – používané v nábytku, kojeneckých výrobcích, elektronice a při izolaci budov.
• Parfemace – čisticích a hygienických prostředků, osvěžovačů, svíček...

Alergie na prach, nebo na roztoče?

Složení prachu se liší domácnost od domácnosti. Jde o pestrou směs drobných organických i anorganických látek, textilních vláken, lidského i zvířecího epitelu, chlupů, sporů plísní, chemických látek, které se uvolňují ze syntetických materiálů...

To, co je mu ale v každé domácnosti společné, jsou roztoči, tvořící hlavní složku prachu. Nealergikům prach dráždí sliznice, alergici ale reagují na roztoče. Fakticky vzato tedy nejde o alergii na prach, ale na roztoče, kteří jsou označováni termínem „roztoči bytového prachu".

Dospělý roztoč dorůstá velikosti cca 420 μm na délku a 250 až 320 μm na šířku. Průměrná délka života samčího jedince je 20 až 30 dnů, samice žije až 10 týdnů, během kterých naklade 60–100 vajíček. Prostředí s teplotou 22–26 °C a vlhkostí 70–80 % je pro jejich růst ideální, 60 % jim ještě stačí, při 50 % přežívají a pod padesát hynou.

Živí se „mikrodrobky" z naší kůže a dobře prosperují ve tmě. Vedle živých a mrtvých roztočů jsou nebezpečné hlavně jejich exkrementy a natrávená potrava, které se nabalují na prach. Aby tyto nepatrné částice vysavač odstranil, musí disponovat HEPA filtrem s číslem 13 a vyšším.

Foto: Dreamstime

Vzduchové filtry

Téměř každý vysavač, leckterá čistička vzduchu a další zařízení filtrující vzduch jsou opatřena vysoce účinnými filtry. Zbaví vzduch nejen prachových částic, ale i mikrobů, plísní, odumřelých kožních buněk, pachů...

• EPA (z anglického Efficiency Particulate Air filter) – filtr pevných částic o průměru 0,5 μm s účinností až 99,5 %.
• HEPA (z anglického High Efficiency Particulate Air filter) – filtr pevných částic o průměru 0,3 μm s účinností až 99,995 %. HEPA filtr je vynález NASA. Byl vyvinut jako ochrana astronautů před nebezpečnými částicemi.
• ULPA(z anglického Ultra Low Penetration Air) – filtr pevných částic o průměru 0,1 μm s ultratenkým průnikem vzduchu a účinností až 99,999 %. Filtry HEPA a ULPA byly navrženy tak, aby zachytávaly velmi malé částice znečišťujících látek z proudu vzduchu tlačeného skrz filtr, složený ze skleněných vláken a náhodně uspořádaných do husté sítě. Kvalita filtrů je znázorněna číselným označením. Čím vyšší číslo, tím vyšší třída filtrace a tím pádem lepší kvalita výstupního vzduchu. Jde o dva z nejběžnějších vzduchových filtrů používaných pro prevenci šíření vzdušných alergenů, infekcí a křížové kontaminace v obytných i komerčních prostředích. Podobnost obou filtrů spočívá i v tom, že neodstraní plyny ani pachy. Pokud potřebujete odstranit aerosoly a odéry, je efektivním pomocníkem filtr s aktivním uhlím, který zachycuje i těkavé organické sloučeniny. Často je doplňkem přístrojů s HEPA filtrem.
• Vodní filtr – tato filtrace není doporučována alergikům, protože ve vodě, která obsahuje nečistoty, se velice rychle množí bakterie a choroboplodné zárodky. Na druhou stranu však zvlhčuje vzduch, což je vhodné zejména v zimních měsících.
• Elektrostatický filtr – funguje na principu magnetismu, nezachytává však pachy.
• Fotokatalický filtr – využívá chemické reakce pod vlivem UV záření jako katalyzátoru. Může produkovat nežádoucí ozón.

Robotický vysavač

Vynikajícím pomocníkem v domácnosti je i robotický vysavač, který může výrazně prodloužit interval mezi denním poklízením a generálním úklidem. Hravě si poradí se všemi druhy nečistot včetně chlupů domácích mazlíčků a antibakteriální HEPA filtr zadrží až 99 procent jemného prachu uvnitř sběrné nádoby.

S ohledem na celkové rozměry vysavače ale není nádoba velká a je třeba počítat s vyprazdňováním po úklidu zhruba 70 m² plochy. Také filtr je třeba zhruba jednou za tři až šest měsíců vyměnit. Většina filtrů se totiž nesmí mýt vodou. Lze to jen u některých modelů.

Některé vysavače jsou opatřené UV lampou likvidující mikroby. Její účinnost je však sporná, respektive lampa bývá často příliš slabá pro kýžený efekt. Podobné to může být i s přídavnou funkcí vytírání (mopování). Zaschlé skvrny se pro ni mohou stát neřešitelné. Vhodnější je proto specializovaný samostatný robotický mop.

Technologicky nejvyspělejší a nejvýkonnější robotické vysavače zvládnou efektivně jak hladké povrchy, tak koberce, ultratenký profil jim umožňuje dostat se snadno i na těžko přístupná místa, dokonce umí překonávat i vnitřní prahy až do výšky 15 milimetrů.

Nadto vysokého sacího výkonu lze dosáhnout i při nízké hlučnosti. Pohodlné ovládání a přístup k dalším funkcím prostřednictvím aplikace na chytrém telefonu s možností kontroly stavu úklidu v reálném čase jim pak dává výhody proti konkurentům.

Foto: iClebo

Centrální filtrace vzduchu

Velká část prachu se do domu dostává v souvislosti s přirozeným větráním okny. Toto zatížení může výrazně omezit automatické řízené větrání. Vzduch je do interiéru přiváděn přes větrací jednotku opatřenou filtry vzduchu.

Ty nejúčinnější protialergenní filtry třídy F7 jsou schopné odstranit ze vzduchu až 98 % i těch nejmenších částic prachu (frakce menší než 2,5 mikrometru).

Nejnovější jednotky jsou uživatelsky přívětivé, umožňují rychlou a bezproblémovou instalaci, jsou již v základu vybavené potřebnými součástmi pro spolehlivý a celoroční provoz, jako je automatická regulace konstantního průtoku a ochranný předehřev s regulací detekce ledu, a minimalizují údržbu.

Velmi nízká spotřeba energie, vysoká účinnost, tichý chod a snadné ovládání by měly být samozřejmostí.

Foto: Štorc Brink Flair

Lokální filtrace vzduchu

Pořízení čističky vzduchu dokáže zbavit mnoha nepříjemností a zachytit téměř sto procent velmi jemných částic a pachů. Pokud se i vy rozhodnete pro tohoto užitečného domácího pomocníka, měli byste vědět pár věcí, které prodejce ne vždy uvádí. Účinnost čističky se vztahuje pouze k jedné uzavřené místnosti.

Určitě nestačí jedna na celý dům. Je-li dům opatřený řízeným větráním nebo klimatizací, postrádá čistička význam. Efektivní je v tomto případě jen ta, která disponuje ionizátorem, případně samostatný ionizátor.

Ten urychluje shlukování a sedimentaci prašných částic z ovzduší a elektrickými silami je navíc odpuzuje, takže se zachytí na nejbližších plochách. Výsledkem je výrazné snížení koncentrace respirabilního prachu ve vnitřním ovzduší a produkce zdraví prospěšných záporných iontů.

Nedostatečné větrání, kouření, vaření, ale i řízené větrání a klimatizace, respektive průchod vzduchu potrubím, totiž obvykle přispívají (přes všechny jiné benefity) ke zhoršení elektroiontového mikroklimatu ve smyslu nedostatku zdraví prospěšných lehkých záporných iontů.

Pro zajímavost – nejmenší vliv na celkovou koncentraci atmosférických iontů ve vnitřním prostředí mají objekty z přírodních materiálů, a zvláště tam, kde je v interiéru zastoupeno dřevo. Výkon čističky by měl alespoň 1,5× převýšit objem čištěné místnosti.

Rovněž by měl mít přístroj tichý chod (do 35 dB) a ideálně také noční režim, při kterém je ztlumený LED displej. U moderních přístrojů lze na noc přednastavit časovač nebo regulovat výkon (a tím i hlučnost a spotřebu). Samozřejmostí by měl být zabudovaný indikátor výměny či vyčištění filtru.

Čistička sama však špatný vzduch a prach nevyřeší, může stav jen zlepšit. Základem je perfektní úklid a specifické vybavení bytu.

Foto: Dyson

Podlaha

Vědecké studie potvrdily, že ftaláty, třída chemikálií běžně používaných ke změkčení plastu, mají nejvyšší koncentrace právě v prachových částicích. Vezmeme-li v úvahu, jak velkou plochu představuje například podlaha, bude moudré od některých typů ustoupit a nahradit je jistějším materiálem, třeba dřevem.

Foto: Admonter

Sálavé panely

Významným problémem v domácnosti je i víření prachu při využívání konvekčního vytápění. Řešením je využití sálavého vytápění, například ve formě sálavých panelů. Ty jsou k dostání v řadě provedení a dekorů, například ze slinuté keramiky s dokonalou imitací přírodního kamene.

obr.: Jejich výhodou je mimo jiné systém úchytů, které v postranním rámu umožňují umístit na panel libovolné množství držáků nebo na panel instalovat boční lišty k zakrytí zadní strany. Foto: Fenix Trading

Foto: Fenix Trading