Jana: Dům musí být dobrý, i když zavřete oči

Jakou roli hraje architekt ve spolupráci s klientem?

Snažím se, aby lidé nevnímali architekta jen jako osobu, která zajistí design a oku lahodící kompozice. Bydlení je také o pocitu, o tom, že se v prostoru cítíte dobře, o prožívání architektury. Mnoho lidí, kteří vybírají architekta, ani nenapadne, že by se dalo na tuto problematiku podívat tímto způsobem.

Mnohdy jsou to zdánlivě iracionální a nedůležité věci, ale v průběhu bydlení mají významný vliv. Architekt zprostředkuje zkušenosti a rady, jak může člověk dům zažívat jinak, jak ho v rámci svého rozpočtu uchopit odlišně, aby přinášel další kvality. Třeba trošku jiné, ale pro každodenní život nesmírně cenné.

Prožívání domu je důležité a souvisí mimo jiné také s financemi, s životním stylem. Návrh je prostě jeden celek, jeden organismus. Jsem ráda za klienty, kteří jsou otevření, zajímají je nové informace a získávají nový úhel pohledu. chtějí věci vnímat jinak. Úplně nejlepší je, když se naladí na jinou vlnu přemýšlení nad prostorem a sami přicházejí s novými nápady.

Jak směřovat za kvalitním bydlením i přes limitovaný rozpočet?

Je běžnou situací, že klient přijde s konkrétními finančními možnostmi a vizí o budoucím domě a tyto dvě představy spolu úplně nekorespondují. Na začátku své praxe jsem si říkala, že přece nemohu ovlivňovat přání svých klientů o budoucím domě.

Na druhou stranu, je v pořádku, když odborník vnese do celé situace reálný pohled. Často si neuvědomíme, že tak velkorysá řešení, jaká si představujeme, nejsou mnohdy ani potřeba. Je určitě důležité, aby dům poskytoval to, co si přejeme.

Proto si jej pochopitelně stavíme. Na druhou stranu bychom však měli zvažovat výhodnost investice. Někdy je lepší zvolit kvalitnější materiály na úkor velikosti domu. Snažíme se lidem vysvětlovat, že když upustí od realizace některých místností, například pracovny, získají tak prostředky pro zvelebení interiéru.

Prostor lze také navrhnout tak, že není potřeba samostatný pokoj pro danou činnost, ale pouze funkční zóna. Řada funkcí nevyžaduje oddělené pokoje, mohou být zařazeny v rámci jednoho hlavního prostoru, který by tam byl tak jako tak.

Klienti často říkají, že staví dům, protože chtějí vyjít na terasu, trávit čas spolu, dívat se na okolní krajinu… Sní o spoustě činností, pro které bude dům přizpůsobený a těmto snům a potřebám je třeba naslouchat a s ohledem na finance takový prostor vytvořit.

Co znamená dobrý dům?

Mám zkušenost s domy, které vypadají hezky, ale uvnitř se člověk necítí dobře. Proto jsem toho názoru, že dobrý dům musí být dobrý, i když zavřete oči a vnímáte prostor dalšími smysly. Důležitá je pochopitelně funkčnost, tedy dobře fungující komunikace a správně navržená dispozice. Nestačí, aby architektura byla pouze pěkná na pohled, prostorem musí proudit příjemná energie.

S oblibou děláme prohlídky hotových realizací, protože to klientům pomáhá udělat si reálnější představu. Bývají nadšeni a často mám pocit, že to není pouze dům, který dělá dobrý dojem. Jsou to také jeho obyvatelé. Stavba musí být v souladu se svými majiteli. Pokud tento princip nezafunguje, nikdy ji nemohou označit za dobrou.

Jaké kvality do domu přinášejí přírodní materiály?

Rozdíl ve stavbě, která je z přírodních materiálů, je nejen v pohledové, ale zejména v té pocitové rovině opravdu veliký. Působí prakticky na všechny naše smysly – prostor vidíme, ale také cítíme, dotýkáme se… Proto jsme ve volbě materiálů obezřetní již v počátku návrhu, tato rozhodnutí nejdou odložit na později. Když se snažíme vejít do rozpočtu a zmenšujeme prostor, další v pořadí řešení jsou použité materiály.

Zvažujeme, zda použít dřevěná okna (prvek, který vnímáme zevnitř i zvenku), plastovým se snažíme co nejvíce vyhnout, dřevěné podlahy, které jsou úplně jiné než podlahy z vinylu nebo PVC, vybíráme materiály pro zateplení a spoustu dalšího. V dřevostavbě jsou často navrhovány sádrokartony. My se snažíme mimo jiné dodávat akumulaci do dřevostavby a používáme například ekopanely z lisované slámy.

Jsou trošku dražší, ale v místnosti, kde strávíme většinu dne, je pak dobrý vzduch a klima. Máme vyzkoušeno, že je to opravdu rozdíl. Když si na stěnu sáhnete, máte pocit, že je to tradiční stěna, ne pouhá deska, kterou mohu třeba jednoduše promáčknout. Materiály použité v konstrukci jsou zásadní, ale ty v interiéru jsou neméně důležité. vždy je třeba zohlednit celou řadu parametrů a neexistuje žádné univerzální řešení. Do hry během výběru vstupují tři faktory:

• přání investorů
• naše odborná zkušenost s daným materiálem nebo konstrukcí
• rozpočet, který je k dispozici výsledek je spojením všech těchto bodů

Existuje něco jako ideální podmínky nebo pozemek pro dobrý dům?

Když člověk hledá pozemek, hledá vysněné idealistické místo s krásnými výhledy. Na druhou stranu, určitý jiný pohled je, že si mohu ideální pozemek vytvořit i sám. Je to možná trošku idealistické, ale já myslím, že to krásné místo lze vytvořit kdekoli. To krásné není jen okolí, je to dáno také sousedskými vztahy, dá se kooperovat s lidmi, aby se vytvořilo příjemné prostředí.

Idealistické je toto řešení v tom, že jej musí chtít všichni. Na druhou stranu, nic není nemožné. vše jde zkritizovat, ale v některých oblastech vidím, jak málo by stačilo a prostor by získal úplně jinou kvalitu - daly by se odstranit ploty, vytvořit prostor pro společné setkávání a podobně. I drobné detaily mohou charakter lokality úplně změnit

Jak důležité jsou sousedské vztahy? Jaký vliv mají na architekturu a urbanismus sídel?

Fungující sousedské vztahy nejen zkvalitňují bydlení, ale přinášejí další hodnotný element pro život v domě. Když chcete, má přesahy dále za hranice vašeho vlastního pozemku. Vždy je příjemnější, když vyjdete ven a můžete se na někoho usmát a pozdravit ho, než když se bojíte vyjít, aby vás támhle Franta neviděl.

Zvláště dnes, když vidíme, jak velké (tedy spíše malé) pozemky se prodávají například v satelitech, většinou jde o 700, 800 metrů čtverečních, kde nezbyde tolik prostoru pro využití zahrady k relaxaci, aktivity a ještě zeleň, která by vytvořila pocit soukromí.

Je znát, když spolu tamní obyvatelé nekooperují, nebo se ani nezabývají myšlenkou, že by to bylo možné. Přitom se připravují se o různá velmi zajímavá a výhodná řešení. Například plot opticky vše zmenšuje, je samozřejmě potřeba například kvůli zvířatům, ale dá se řešit v rámci celku.

Ploty třeba nemusí být mezi sousedy. Mnohdy je velmi příjemné mít možnost se s někým náhodou potkat a popovídat si. Zejména ženy to často vítají. vzniká tak mnohem větší otevřenost, míra vzájemné pomoci, sdílení a pocit sounáležitosti. v typickém šachovnicovém uspořádání satelitu třeba málokdy vznikne plocha pro setkávání, altán, se skluzavkou nebo pískovištěm vedle. Prostě místo, kde se mohou dospělí potkat během dne.

Co je COHOUSING?

Cohousing je možné přeložit například jako blízké sousedské bydlení nebo spolubydlení. Je druhem komunitního bydlení a jedná se o vědomě budované sousedské společenství, které klade důraz na hlouběji prožívané mezilidské vztahy a současně zachovává a podporuje osobní nezávislost.

Co přinášejí otevřenější formy sousedského soužití?

Cohousing (druh komunitního bydlení), nebo jiné způsoby bydlení s blízkými sousedskými vztahy, jsou nepochybně mnohem náročnější styl bydlení z hlediska vztahů a komunikace. Je to obdoba partnerského vztahu na jiné úrovni.

Najednou si uvědomíte, že stejně jako je potřeba dělat ústupky a kompromisy v partnerském vztahu, tak je to nutné v těchto vztazích sousedských. Nemohu se chovat sobecky, nebo brát ohledy jen na sebe. Člověka to dostává do jiné roviny vnímání sebe a okolí. Já to pociťuji jako velký osobní růst, být součástí takto velké skupiny lidí (společenství na principech cohousingu s názvem 9 pramenů, pozn. red).

Je velkou zkušeností přijímat názor jiného, i když mám odlišný, být schopna fungovat v pohodě i s jiným úhlem pohledu. v komunitě lidí můžete jít do soukromých osobních vztahů. cohousing však může mít různé úrovně. Ta první může začít již urbanismem, návrhem tvarů a rozmístěním domů, prostorů pro setkávání obyvatel.

Ta nejnižší úroveň může být ta, že se lidé z nějaké oblasti domluví a udělají si třeba grilování. Míra otevřenosti může být různá. Nemusíme být nejlepší přátelé, ale můžeme se jednou za měsíc sejít na společnou sousedskou slavnost. Můžeme si domluvit půjčování různých věcí. A úplně ideální je, když mezi sousedy funguje princip „bereme se takoví, jací jsme“, ale to je taková nejvyšší příčka osobního rozvoje.

Většina lidí se asi takového řešení zalekne. Přináší mnoho potenciálních komplikací. Jaké jsou benefity soužití ve větší otevřenosti a spolupráci?

Určitě dobré vztahy se sousedy. Ve chvíli, kdy máte malé pozemky, můžete využít toho, že nemusíte mít všude oplocení, na každém pozemku zahradní domek, ale třeba jen jeden, který můžete využívat ve více lidech. Je možno sdílet nějaké vybavení, sekačku, záhon se zeleninou, ale i hlídání dětí nebo auto…

Děti mohou mít větší prostor pro hry. Dalším aspektem je osobní rozvoj – je výzva se vůbec do něčeho takového pustit. Člověk posouvá své hranice (v pozitivním slova smyslu). Hlavně máte pocit, že to není jen o prostředí, kde bydlíte, třeba o krásném pozemku, ale i o energii, kterou vytvářejí právě otevření srdeční lidé. Takoví, kteří chtějí sdílet a chtějí se kamarádit.

To pak v daném prostředí rozhodně pocítíte. Samozřejmě je potřeba dodržovat určitá pravidla. Pokud vám něco nevyhovuje, musíte se ozvat. výhodou naší skupiny 9 pramenů je, že se většina z nás zajímá o své silné a slabé stránky. Často o tom hovoříme. Jsme si pak více vědomí toho, co komu jde a naopak.

Máme pak větší pochopení pro naše slabosti a chování v některých situacích. Známe se delší dobu, ale také mezi sebe přijímáme nové členy. Stanovili jsme si, že chceme novou rodinu třeba rok předtím poznávat, než se shodneme, že je náš přístup podobný a sdílíme určité hodnoty, jinak by to později nefungovalo.

Komunitu většinou spojují nějaké hodnoty. Právě nedávno jsme si ty naše sumarizovali. Jsou hodně o výchově dětí a životním stylu, souladu s přírodou i přístupu k našemu tělu. Zdá se mi, že kámen úrazu, který brání lidem se do takových řešení vůbec pustit, je vyjít z komfortní zóny, komunikovat, konfrontovat se s jiným názorem. Často je přitom nějaká forma spolupráce a dohody i velkou úsporou času a financí.

Jakou roli v sousedském soužití hraje architektura a urbanismus? Jak se v ní mohou principy otevřeného společenství projevit, jak je může podpořit?

Architektura může celý proces podporovat, ale není tím hlavním, co komunitu buduje. v našem případě jsme vytvořili takový regulační plán toho, jak by měly domy přibližně vypadat. Ovšem i v této otevřené komunitě lidé potřebují mít volnost volby, ne mít nalinkovanou cestu.

Většina těchto lidí má srovnaný názor na věci a to by se těžko slučovalo s jasně danými pravidly. chvíli se zdálo, že navrhnout podobné domy nebude možné, ale byla to pouze první fáze, kdy jsem měla pocit, že ideální řešení bylo ztraceno.

Uvědomila jsem si, že není důležité mít stejný sklon střechy, ale stejné měřítko. Nyní se u nás staví dům z nosné slámy, která má úplně jiný charakter než ostatní stavby, ale když v té lokalitě stojíte, vnímáte, že tam zapadá – je z přírodních materiálů a respektuje měřítko. Každý chce mít v bydlení samozřejmě nějaký pocit soukromí. Proto pracujeme s různými zákoutími u domů, kde jsou obyvatelé úplně sami.

Prostor se dělí na soukromý, polosoukromý, poloveřejný a veřejný. Ten veřejný se snažíme navrhovat také příjemně, můžete se v něm potkávat s ostatními sousedy, v rámci pozemku a návrhu domu se pak snažíme pracovat s ostatními třemi druhy. venku tedy mohou obyvatelé trávit čas o samotě, nebo když mají chuť, se sousedy. Je ale důležité, aby hranice mezi jednotlivými typy prostor byly jasně viditelné.

Ing. arch. Jana Dedecius Martochová
architektonický ateliér COARCHITECTS