Jak se žije ve 140 let staré roubence? Střídmě a v souladu s přírodou

DAS | Pondělí, 25. září 2017 |

Roubenku z roku 1870 v Orlických horách koupil někdy ve 30. letech 20. století Karlův dědeček. Patřila mu nedaleká tkalcovna a chaloupku pořídil jako bydlení pro svého předáka. O roubenku, tehdy už více než šedesátiletou, s láskou pečovali, ale brzy ji měly čekat horší časy.

Životnost roubenek dokazuje odolnost tradičních domů ze dřeva

Tkalcovna byla v roce 1948 znárodněna a do chaloupky se přestalo investovat; začalo pro ni několik desetiletí chátrání. Když se začátkem 90. let v rámci restitucí vrátila do rodiny vnuka původního majitele, byla už v mnohem horší kondici. Jenže všechno zlé je k něčemu dobré – 40 let nedostatečné údržby a téměř žádných oprav je důkazem, jak poctivě a odolně se roubenky dříve stavěly. Vypovídá to o životnosti a odolnosti tradičních domů z masivního dřeva.

Co všechno bylo třeba na roubence opravit

„Chalupu z modřínového dřeva zvelebujeme od roku 1994, kdy jsme ji dostali zpět v restituci. Nedovedu si představit rekonstrukci bez pomoci kamarádů, kteří zde odpracovali pěknou řádku víkendů. Za to je jim chalupa kdykoliv k dispozici.

Protože se do domu několik desítek let neinvestovalo, nebylo to jednoduché," vypráví majitel, pro jehož rodinu s dětmi se stala roubenka druhým domovem. Tráví tady každou volnou chvíli, prázdniny a víkendy.

 Oprava roubenky - zásahu do konstrukce jsme se nevyhnuli

„Například veškeré roubení v interiéru bylo překryté deskami hobry a stropní vazníkové trámy pobité překližkou. Po jejich sejmutí jsme si oddechli, protože dřevo pod nimi zůstalo v poměrně dobrém stavu. Čekala nás ale kompletní oprava spár mezi trámy roubení. Spáry se musely pečlivě vyškrábat, vyčistit, zkontrolovat, ošetřit proti škůdci a opět vyspárovat. Podlahy se musely udělat v celé roubence úplně nové. Vybrali jsme modřínovou podlahu z fošen, velmi podobnou té původní.

A nakonec jsme se nevyhnuli ani několika zásahům do samotné konstrukce domu. To když jsme měnili dva trámy a vazníky, které zasáhla hniloba postupující ze zadní části domu, kde byl chlév. Tam je dnes místo ovcí multifunkční místnost – dají se tam skladovat zavazadla návštěv, v létě se tam může přespávat. Na zahradě jsme také zrekonstruovali a vyčistili původní kopanou studnu."

Lepší místo pro roubenku předci vybrat nemohli

Roubenka stojí na ideálním, romantickém místě, lepší snad Karlovi předci vybrat nemohli. S lesem za zády, otevřená na jih do údolí potoka. Chalupa byla postavena prozíravě na vyšší kamenné podezdívce, to kdyby se rozvodnil nedaleký potok. „Ale v posledních 20 letech jsme neměli v tomto směru problémy," dodává Karel.

Obvyklý půdorys roubenky

Roubenka má půdorys 16x9 metrů a je stavěná tak, jak to bývalo obvyklé: vzadu stodola – nyní garáž na zahradní techniku, uprostřed chlév, vpředu velká jizba s mnoha okny, kde spáče budí ranní slunce a pak sem svítí celý den, než zapadne nad lesem.

„V roubence žijeme střídmě, více dáme na soužití s přírodou a setkávání s přáteli, takže na léto máme třeba jenom elektrický dvojvařič, žádný sporák. Kamna jsou tady totiž stará klasická na dřevo, na nich se vaří od září do června. Šíří kolem sebe nejen teplo, ale i pohodu a pocit starých časů. Neustále se na nich vaří voda, je v nich původní měděnec. Ochutnat takovou vepřovou pečeni, vynikající slíváky nebo štědrovečerní hubník upečený v troubě je naprostá fantazie," dodává gurmánsky Karel. „Krásné jsou tady i tradiční svátky jako Velikonoce a Vánoce. Stromek strojíme „domácí" ve světnici a potom ještě jeden živý na zahradě." Jednou zde budou i stylová kachlová kamna – topný systém pro celou chalupu včetně plánované vestavbu podkroví. Výrobou kachlů se totiž majitel roubenky živí...

Roubená chalupa plná života a přátel

„V roubence nás často navštěvují naši přátelé i kamarádi dětí. Nikdy se nenudíme a o program je vždy postaráno," vyjmenovává majitel roubenky. V roubence může přespat až 18 lidí, venku se pak v létě spí i ve stanech a ve vedlejší dřevěné stavbě, kterou s přáteli přestavěl z původní polorozpadlé boudy. Ta slouží jako zahradní zázemí, výčep a krytý gril, kde se pečou krůty, selata a poslouchá country kapela tvořená z kamarádů.

Postavili i dětské hřiště s dřevěnými prolézačkami, skluzavkou a dokonce u lesa něco jako posed – „zašívárnu" pro děti, kterých se tu někdy sejde i kolem dvaceti. „Jsou ale také dny, kdy jsme sami a věnujeme se jenom sobě, naší roubence a rozlehlé zahradě," usmívá se majitel staletého dřevěného skvostu. „Manželka je milovnicí květin, takže celé dny sází a přesazuje. Já s nejstarším synem se zase věnujeme jinému koníčku – opravujeme starý nábytek, který máme po půdách. Když je taková skříňka nebo židle opravená, interiér se nám mění doslova před očima. Máme pocit, jako bychom naši roubenku znovu viděli tak, jak asi vypadala, když ji před těmi 140 lety dávní majitelé postavili a zařídili."

Připravila Alena Gembalová
Foto archiv majitele

Hodnocení uživatelů: 5 / 19
Líbil se Vám článek?019