Kdo chce vidět dřevěný unikát, musí do Mostu

Tomáš Svoboda | Pondělí, 26. květen 2014 |

Ojedinělá dřevěná stavba, kterou nelze přehlédnout, se stala jednou z novodobých dominant severočeského města Mostu. Jde o dřevěný kostel či oficiálně chrám svatého Valentina, který je v mnoha ohledech výjimečným stavebním dílem. Ať už díky architektonickému pojetí ve stylu transylvánské lidové gotiky, tak i proto, že dřevo pro jeho výstavbu bylo na místo určení převezeno z Rumunska. Tamní tesaři se pak také ujali samotné realizace tohoto po řemeslné stránce vskutku mistrovského díla.

Samotný nápad postavit v Mostě dřevěný kostel byla úzce spjata s aktivitou rumunské a české pravoslavné církve, které chtěly vytvořit poutní místo. A to na památku více než 66 tisíc rumunských vojáků, kteří padli nebo byli zraněni na našem území během druhé světové války. Město Most bylo vybráno proto, že pravoslaví má na jeho území tradici a představitelé církve mají s místními dobré vztahy. Po dohodě všech zainteresovaných stran vznikl projekt zahrnující nejen stavbu kostela, ale také monastýru a letní modlitebny.

Na stavbu kostela, který byl dokončen v roce 2011,  bylo použito více druhů dřeva. Smrková konstrukce obvodových stěn je založena na dubových trámech a střecha je pokryta ručně štípanými jedlovými šindeli. Dubové dřevo pak našlo uplatnění také při výrobě oken a dveří. „Většinu dřevěných prvků jsme si do Mostu přivezli nahrubo opracovaných. Trámy či ozdobné sloupy jsme otesávali přímo na místě a veškeré tesařské spoje prováděli bez zajištění kovovými prvky. V konstrukci obvodových stěn pak zcela absentují i dřevěné spojovací prvky," vysvětloval tesařský mistr Ilie Ioan Benta, který realizaci dřevěného svatostánku řídil.

Při sestavení obvodové roubené konstrukce tesaři využívali historickou techniku. „Doufám, že se nebudete zlobit, ale detailní postup si vždy necháváme pro sebe jakožto výrobní tajemství. Můžu vám však říci, že využíváme zároveň vlastností suchého a vlhkého dřeva, které na stavbě kombinujeme. Trámy jsou do sebe zaklíněné a spoje jsou zpevněné tím, jak vlhké dřevo pracuje," řekl s úsměvem rumunský odborník. Podle jeho slov se s partou kolegů během stavby výrazněji zapotili jen ve chvíli, kdy bylo potřeba jeřábem vztyčit konstrukci 23 metrů vysoké kostelní věže.

Byl právě dost větrný a sychravý podzimní den, a tak se jeřábu nedařilo věž zvednout a usadit na správné místo. Navíc se při opakovaném zvedání na jednom místě mírně prolomila. „Už jsme si mysleli, že se nám věž nepodaří postavit. Avšak s padající tmou se vítr najednou utišil a za světel reflektorů se povedlo věž dostat tam, kam jsme chtěli," popisoval Benta, který ještě podotknul, že se muselo jednat o malý zázrak. Téměř zázračnou zručnost a trpělivost pak řemeslníci potřebovali také při pokládce štípaného šindele.

Tato krásná krytina střechu pokrývá v počtu bezmála padesáti tisíc kusů. Šindele jsou přitlučeny do laťování a v průběhu let je bude čekat pravidelné natírání ochrannou impregnací. Celek střechy působí mimořádně poutavým dojmem, který vzniká díky v našich podmínkách neobvyklému vyřezávanému tvaru každého kusu krytiny. Šindele jsou tím prvkem stavby, který byl v Rumunsku vyroben jako první a pro použití připraven ve značném předstihu. Samotné výrobě ovšem předcházel ještě pečlivý výběr dobře štípatelných jedlových kmenů.

Hodnocení uživatelů: 5 / 6
Líbil se Vám článek?06