Mít kapsy plné pilin, to je, oč tu běží

Tomáš Svoboda | Pondělí, 14. duben 2014 |

Sáhnout si vlastníma rukama na práci se dřevem je touhou stále většího množství lidí. Lze tak soudit alespoň podle zájmu o nejrůznější kurzy a workshopy zaměřené na ruční zpracování dřeva, které většinou pořádají stavitelští nadšenci či třeba tesařská sdružení. Zájemci se jim hlásí napříč obory i profesemi, avšak všechny spojuje jednoznačná motivace: vyzkoušet si vlastní dovednosti a naučit se něco nového.

„Již delší dobu pozoruji zájem lidí o to aktivně se věnovat tesařskému řemeslu. Dá se to říct i tak, že spíše než to, co postavíme, je zajímá možnost osobně si práci se dřevem vyzkoušet nebo vidět zkušenější řemeslníky v akci,“ vysvětluje tesař Roman Klouček, který v rámci sdružení Tesařská huť pravidelně pořádá kurzy zaměřené na tesání trámů z kulatiny a rekonstrukce historických krovů sestavených z tesaných trámů.

Zájem veřejnosti často překračuje kapacitu takovýchto akcí, což v současnosti, kdy se stále mluví o úpadku řemesel, působí jako překvapivá informace. Avšak vysvětlení je prosté. Stále více lidí investujících do stavby domu volí dřevo v jeho co nejpřirozenější podobě. Tato skupina stavebníků má pak už jen pověstný krůček k tomu, aby se sami, byť třeba částečně, pustili do realizace stavby nebo zkrátka pouze přiložili ruku k dílu profesionálů.

„Jsou to lidé, kteří zpravidla sami nemají fyzicky náročnou práci, a tak se není čemu divit, že ve volném čase vyhledávají tesařské či truhlářské řemeslo. Přirozeně je na tom láká vidina hmatatelných výsledků vlastní práce. Jejich řemeslná činnost nemusí nutně jít až do takových cílů, jako je stavba domu, ale radost z vlastní pergoly nebo nábytku to plně vynahradí,“ říká odborník na tradiční truhlařinu Jan Marek, který se o rozvoj rukodělného řemesla stará formou kurzů a popularizací ručního nářadí.

Podobné kurzy však mají v konečném důsledku mnohem větší přesah, než by se na první pohled mohlo zdát. Pomáhají totiž udržovat v širším povědomí téměř zapomenuté způsoby práce se dřevem a předávat je dál. Navíc jde o něco, co běžná tesařská praxe nenabízí, a proto i lidé se zkušenostmi z oboru patří mezi účastníky akcí, kde se "oprašují tradice". Pozitivním aspektem je i to, že v některých případech jsou tesařské kurzy a workshopy jedinou možností, jak v daném regionu či lokalitě obnovit historické dřevěné konstrukce, kterým by jinak hrozil zánik.

Hodnocení uživatelů: 5 / 4
Líbil se Vám článek?04