Pocta dřevu aneb o rituálech tesařského řemesla

Tomáš Svoboda | Středa, 19. únor 2014 |

Tesařský slovník obsahuje řadu pozoruhodných výrazů, které připomínají historii zpracování dřeva v tuzemsku. Příkladem za všechny budiž slovo „glajcha“ označující jak opentlený stromek, který se vztyčuje ve vrcholu krovu jako symbol zdárného dokončení stavby, tak slavnostní řeč s přípitkem pronášenou tesařem u příležitosti hostiny pro všechny, kdož na stavbě pracovali.

Na tento historický rituál nikdy nezapomíná tesař Martin Šnajdr, který je jedním z pokračovatelů tesařské dynastie z jihočeských Komařic: „Glajcha musí zdobit dřevěný krov a vlastně i celou stavbu vždycky, a to bez výjimky. Pokud na ni zapomene majitel, dáme ji na hotovou konstrukci sami.“ Spolu se svým bratrem Bohumírem navazují na práci předchozích tří generací předků. Podle historických pramenů pak nepřímo udržují řemeslnický rukopis komařických tesařů, jejichž písemně doložené kořeny sahají až do první poloviny 18. století.

V současné době se bratři Šnajdrovi zabývají hlavně výrobou krovových konstrukcí. Jejich další specializací jsou pak opravy historických krovů na památkových objektech. „K těm se sice člověk nedostane příliš často, ale vždy je to velká výzva. Při takové práci můžu uplatnit všechno, co jsem se v tesařině naučil. Na historické konstrukci pouhým pohledem poznám, o jakou vazbu se jedná, jaké dřevo staří tesaři používali a jakými nástroji jej opracovali,“ vysvětluje tesař, který svůj silný vztah ke dřevu přičítá rodinné tradici.

Pokladnici řemeslných zásad spolu s bratrem převzal po otci, který zase předtím čerpal z poznatků jejich dědečka. Dřívější přístup k práci tesaře by se dal shrnout do věty: „Muselo to sedět.“ Nepochybně to platí i dnes, avšak přesnost konstrukcí je značně ovlivněna strojovou výrobou a nikoli pouze ručním opracováním masivního dřeva, jako tomu bývalo kdysi. „Nesmíme však být příliš nostalgičtí. I dnes se dělá spousta pěkné tesařské práce, jenom už to většinou není ruční výroba. Doba se změnila a je logické, že i v tomto řemesle nám pomáhá vyspělá technika,“ říká Šnajdr.

Práce se dřevem byla podle něj vždy o čistém řemesle, kdy tesaři stavěli krovy v bílých košilích a jako doplněk nosili tmavé vesty. „My už se takto oblékáme jenom na speciálních akcích nebo výstavách. Většinou však na stavbě nosíme bílá trička, čímž si historický oděv trošku připomínáme,“ dodává řemeslník, jemuž dělá radost každá práce se dřevem, ale obzvláště si užívá té, u které může uplatnit znalosti ručního opracování a tesání dřeva. Což jsou postupy, které dávají plně vyniknout ryzí kráse tohoto úžasného přírodního materiálu.

Hodnocení uživatelů: 5 / 7
Líbil se Vám článek?07