Tradiční obydlí 2: Wigwam – dřevostavba lesních Indiánů

Petr Houška | Pátek, 02. listopad 2012 |

Tento týden jsme přinesli první článek o tradičních obydlích, ve kterém jste se dozvěděli o obydlí používaném v Severní Americe - přenosném tee-pee (thípí). Většinou dochází k záměnám výrazů thípí a wigwam a někdy i dokonce k domněnce, že je to jedno a to samé obydlí. Není tomu tak z mnoha důvodů.

Kopule – ne kužel!

Výraz wigwam byl spíše známý na západě a wickiup na severovýchodě. Nedá se přesně popsat, jak takové obydlí má přesně vypadat. Důvodem je holý fakt, že Severní Amerika je na naše evropské poměry obrovská - tím se obydlí liší podle jeho lokace. Styl konstrukce a opláštění byl odrazem vyspělosti daného kmene a především vypovídal o dostupných lokálních zdrojích pro výstavbu a vybavení interiéru. Nebylo to jako dnes, kdy se například ovčí vlna dopravuje z Austrálie do Evropy. Hlavní rozdíl oproti thípí je především ve výšce a zakončení kruhového půdorysu. Thípí jsou typická kuželová obydlí dosahující výšek až 9 metrů a pokrývaná buď bizoní kůží, nebo moderní plachtovinou. Wigwam by se dal tvarem přirovnat k dnešním moderním kupolovitým stanům. Půdorys je také kruhový, avšak střecha má tvar kupole. Ta je podle velikosti a typu začínající buď rovnou na zemi, nebo až v určité výšce – druhá varianta je poněkud pohodlnější pro pohyb v obydlí. Další rozdíl tkví především v podstatě stavby – thípí je konstrukcí přenosné a wigwam je pevně spojený se zemí.

Jak a z čeho se stavělo?

Wigwam byl stavěn lesními Indiány a to zajisté ovlivňovalo použité materiály a styl konstrukce. V lesích byl totiž dostatek zvěře pro obživu, a tak nebylo nutné kočovat, tak jako tomu bylo na Velkých pláních. Proto byla stavba pevně spojena se zemí. Když dosloužila vlivem povětrnostních podmínek, nebo z důvodu přírůstku do rodiny, tak byla buď opuštěna, spálena, nebo rozebrána. Stavební materiál byl tak navrácen přírodě.
Základem stavby jsou čerstvé dlouhé kmínky ohebných dřevin, které jsou po výběru stále ponechány vrostlé v zemi a zavěšováním kamenů postupně ohýbány. Po dostatečném ohnutí jsou pokáceny, nařezány na přesnou míru a na obou koncích osekány do špiček. Konstrukce bývala rozdílná – počet kmínku reflektoval tvar a velikost. Po vyznačení půdorysu se kmínky do země zapíchnuly, nebo zasypaly do připraveného výkopu. Kmínky byly opravdu průběžné – nedocházelo k žádnému spojování na vrcholu – zde se pouze křížily. Až byla konstrukce dostatečně tuhá, přišlo na řadu opláštění, které bylo jednoduché nebo dvojité s vloženým mechem či jiným podobným přírodním tepelným izolantem. Toto odpovídalo klimatickým podmínkám. Plášť odpovídal místním zdrojům: kůže, rákos nebo jiné odolné traviny, březová či jiná kůra a po příchodu bělochů i plachtovina.
Wigwam mohl mít uvnitř i ohniště, tomu však muselo odpovídat stylem pokládky opláštění na vrcholu – bývalo odklápěcí. Ohniště bylo buď přímo na zemi, nebo se vyskytovalo sofistikovanější řešení, které spočívalo v jeho umístění pod úroveň podlahy (viz. obrázek).

Říkejme mu klidně...

Indiánských kmenů a názvů tohoto obydlí je nespočet...wiquoam, wikuwam, wigwôm, wiigiwaam, wiigwaam, wiigiwaam, miigiwaam, wikuom, ookóówa, wickiup, wikiwam, wiikiyaapi, wekeab, wikiop, mekewāp, mīciwāhp, .... přírodní ekologická dřevostavba.

foto: Native American Architecture

Hodnocení uživatelů: 5 / 5
Líbil se Vám článek?05