Hrajte s námi o hodnotné ceny/15

Helena Petáková | Pondělí, 20. srpen 2012 |

Nový soutěžní obrázek v sobě skrývá sladké tajemství – poznáte, k jaké výrobě zařízení sloužilo? Pokud ano, vyplňte soutěžní formulář a máte šanci vyhrát roční předplatné časopisu sruby&roubenky a vstupenky pro dvě osoby do Botanické zahrady Praha.

A zároveň postoupíte do závěrečného hodnocení, kde hlavními cenami jsou: 1. cena SodaStream FIZZ Green, 2. a 3. cena výpravná publikace Poselství dřeva z nakladatelství Golempress.

Správnou odpovědí k fotografii minulého týdne je pákový kráječ na krácení dřevěných drátů, používaný k výrobě sirek. Naší výherkyní se tentokrát stala Věra Kafková.

Podle pověsti dal první oheň lidstvu Prométheus

Už primitivní národy dovedly rozdělat oheň třením suchých dřev, později křesáním křemene do hubky nebo troudu. S tím vystačilo lidstvo až do konce 18. století. Nastupující průmyslová revoluce vyžadovala něco nového. První třecí zápalky, tzv. congrevské, dostaly jméno po vynálezci světelných raket generálu Congreovi. Vyrobil je anglický lékárník John Walker v Londýně ve dvacátých letech 19. století. Zapalovaly se protažením mezi skelnými papíry. O deset let později se objevily první zápalky fosforové.

Vznik sirkařství v Sušici

Ve své laboratoři je vyráběl také vídeňský lékárník Štěpán Römer. Hořlavá směs obsahovala bílý fosfor, minium, chlorečnan draselný a burel. V laboratoři lékárníka Römera připravovala hořlavou směs jeho paní. Při práci jí pomáhala Marie Urbancová z Lipníku na Moravě. Do zcela prozaické historie zápalek vstupuje romantický prvek - láska Marie k truhlářskému tovaryši Vojtěchu Scheinostovi, rodáku ze Sušice. Na svém vandru světem dospěl až k lékárníku Römerovi, aby mu hobloval dřívka na zápalky. Později oba odešli do Vojtěchova rodného města a zde sami začali s výrobou zápalek.

Rukodělné sirkárny působily v 19. století na mnoha místech Čech

Dřívka a dřevěné dráty na sirky vyráběli sirkaři ze špalíčků borového dřeva, nejkvalitnější zápalky jsou ale ze dřeva osikového, na druhém místě z topolu. Upínali je do hoblice a hoblíkem, který byl opatřen vyčnívajícím želízkem se dvěma nebo třemi dírkami, odstrouhávali dřevěný drát, podobný špejlím. Po délce je srovnali do balíčků o průměru asi 7 cm, ve vzdálenosti po 10 cm od sebe je svázali provázkem a pákovým krajákem překrojili. Tak vznikaly svazečky 10 cm dlouhých dřívek, uprostřed obepnutých motouzem, které se přenesly do siřírny a máčírny.

Ručně se na obou koncích namáčely nejdříve do roztavené síry a potom do fosforové masy. Po zaschnutí hlaviček se balíčky dlouhých sirek v půlce překrojily a odnesly do balírny. Hotové sirky se ručně plnily nastojato do oválných dýhových krabiček z jedlového dřeva.
Fosforová masa na hlavičky sirek se připravovala v litinovém kastrolu tak, že se rozvařil kostní klíh, zamíchala se do něho zinková běloba, barvivo a díl bílého nebo žlutého fosforu, který se dovážel z Německa, ponořený do vody v plechových zaletovaných nádobách (fosfor měl vysokou slučivost s kyslíkem, bez uchování ve vodě by hrozilo vznícení).

Prodej hotových sirek zabezpečovali v místě i v po širokém okolí podomní obchodníci, zvaní „hauzírníci". Sirky odnášeli z dílny v tlumocích, nabízeli je v jednotlivých domácnostech, poučovali zájemce o zacházení se snadno zápalnými a jedovatými sirkami - jedovatý bílý fosfor byl příčinou fosforové nekrózy - onemocnění typického pro dělníky v sirkárnách, v roce 1911 byl pro výrobu zápalek zakázán. V polovině 19. století přešly mnohé sirkárny na výrobu zápalek z červeného méně nebezpečného fosforu.

Zdroj informací: Publikace Posledství dřeva a www.susicebranasumavy.cz/

Autor článku PhDr. Helena Petáková

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 5 / 3
Líbil se Vám článek?03