Dřevomorka domácí doputovala z Himalájí až do našich srubů...

Redakce | Čtvrtek, 05. leden 2017 |

Nezaměnitelná vůně sušících se hříbků, babek a dalších hub patří k podzimu na chatě stejně jako sněhulák či praskající krb k zimě. Horší ale je, když houbovou vůni v chatě ucítíme na jaře, nebo po delším dešti. Dřevomorka je asi to první, co nás napadne. Dřevomorka domácí je původem z Himalájí a traduje se, že do Evropy se dostala z Indie až po té, co Angličané spotřebovali všechny své stromy na lodě či do krbů a hledali levné stavební dřevo v koloniích. Ať tak či onak, nejen chataři při slově dřevomorka zatrne.

Dlouhodobé vlhko, zatékání, nedostatečné větrání, to všechno výskyt hub a plísní usnadňuje. Houbové nákazy dřeva, a nemusí jít nutně vždy jen o dřevomorku, postihují nejčastěji krovy, půdy, sklepy; v bytech bývají často pod prahy, v rozích dřevěných podlah či pod okenními parapety. Někdy bývají houbové provazce vidět i v nevětraných kůlnách nebo na starších hromadách dřeva, určených časem k topení.

Mezi houby, které se nejčastěji objevují v dřevěných objektech, patří kromě dřevomorky domácí a poprašky (koniofory) sklepní také trámovky plotní a jedlová, nebo pórnatky, nejčastěji pórnatka velkopórá nebo Vaillantova. Na hromadách dřeva a plotech bývá často vedle trámovek klanolístka obecná, někdy různé pevníky nebo outkovky.

Zachraňte svůj srub - seznamte se s dřevomorkou

Dřevomorka domácí vytváří světlé vějířky nebo tmavohnědou spleť až provazce někdy až několik metrů dlouhých vláken (rhizomorf), kterými hledá a přijímá vodu a živiny. Ve chvíli, kdy objevíme její rozlitou hnědožlutou plodnici s bílým okrajem, už často bývá na jednoduchý zákrok pozdě. Ostatně pro srovnání: u jedlých hub (a platí to obecně pro všechny houby) se počítá, že zhruba stejně tolik kilogramů hub, co nasbíráme, zůstává našim očím skryto v bezprostředním okolí v hrabance, půdě, nebo ve dřevě živých nebo mrtvých stromů. Celý houbový organismus se tedy může vyskytovat v extrémních případech až i několik metrů daleko od plodnice.

Houby dřevo rozkládají - pomalu ale jistě

Pokud není dřevo povrchově ošetřeno, dřevokazné houby do něho pronikají a rozkládají ho. Často pomalu, ale za to účinně; zvlášť, pokud na dřevo občas zaprší, anebo je už napadené jinými mikroorganismy či dřevokazným hmyzem. Všechny houby svými vlákny (hyfami) prorůstají substrát a produkují do svého okolí enzymy, které ho svou činností štěpí na jednodušší složky, které houba vstřebává a tak roste. Dřevokazné houby jsou schopné na jednom místě přežívat i několik let, dokud nevyčerpají živiny. Za sucha růst zpomalují, ve větší vlhkosti (obvykle 40-60 procent) se rozrůstají a někdy, zvlášť po krátkodobém ochlazení, vytvářejí plodnice. Z plodnic se uvolňují mikroskopické spóry, které se vzduchem šíří do značných vzdáleností a pokud se setkají s příznivými podmínkami, mohou nákazu šířit dál.

Jak na dřevomorku?

Nátěry fungicidními přípravky mohou dřevo proti houbám ochránit, ale co dělat, když už v chatě houbu najdeme? Škodám způsobeným dřevokaznými houbami lze v prvé řadě zabránit odstraněním vlhkosti a její příčiny. Napadení houbou u stavebního řeziva je možné nad 20 procent obsahu vlhkosti ve vztahu k hmotnosti suchého dřeva. Téměř všechny houby potřebují i významně vyšší vlhkost dřeva v rozsahu meze nasycení vláken a optimální relativní vlhkost vzduchu nad 90 procent. Odstranění příčin zvýšené vlhkosti, ať už se jedná o kondenzaci vody ve stavbě, zatékání či škody po havarijních situacích typu prasklé potrubí, vadně instalované odvody vody nebo zabudování dřeva se zvýšenou vlhkostí bez kvalitního umělého vysušení, je prvním krokem. Další kroky jsou obvykle stejné – postižené místo vyměnit, případně zdivo opatrně opálit, nové konstrukce ošetřit, prostor často větrat a vytvořit tak optimální vnitřní mikroklima.

Dřevomorka ve srubu? Použijte horký vzduch a mikrovlny

Jako jiná možnost zejména tam, kde je výměna z nějakého důvodu obtížná nebo nemožná, se nabízí ošetření horkým vzduchem nebo mikrovlnami. Horkovzdušná metoda je na základě několika desetiletého praktického používání normou DIN 68 800 – 4 považována za osvědčenou metodu v likvidaci dřevokazného hmyzu a povoleným způsobem ošetření staveb. Proti dřevokazným houbám je tato metoda nedostatečně účinná, a proto se nedoporučuje. V praxi není možné dosáhnout teplot potřebných k usmrcení spor, zvláště když je nutné vysokých teplot dosáhnout v celém rozsahu napadeného dřeva, zdiva nebo jiných stavebních celků. Pokud nejsou zničeny všechny spory, je nutné počítat s jejich možným vyklíčením a novým napadením. Proto spíše než mnohaleté podhoubí zůstává opravdovou hrozbou nové napadení sporami, které po mnoho let zůstávají klíčivé.

Druhou tepelnou metodou, která se v hubení dřevokazných hub nabízí, je mikrovlnné záření. Stejně jako horkovzdušná sanace jsou i mikrovlny metodou tepelnou, avšak s opačným teplotním gradientem. Přímým ozářením dřeva napadeného dřevokazným hmyzem dochází v rotaci polárních částic, tedy vody v těle brouka a k jeho usmrcení. U dřevokazných hub je nutné brát v úvahu likvidaci houby ve všech jejich stádiích. Účinek mikrovln na dřevokazné houby, konkrétně dřevomorku domácí, byl zjištěn zatím pouze na jejím rostoucím myceliu. Likvidace houbových spor, stejně jako enzymů, které houba produkuje do prostředí a které rozkládají dřevní hmotu, není dosud úplně potvrzena.

Oba dva fyzikální přístupy mají společného jmenovatele a to zahubení houby v aktivní fázi růstu. Eliminují šíření hub z ložisek dál, ale při větším narušení a ztrátě mechanických vlastností napadeného dřeva je výměna nezbytná. I když dřevomorka patří mezi houby hřibovité (a je v nouzi i jedlá), je přece jen lepší se jí pokud možno zdálky vyhnout.

Jiří Gabriel, Karel Švec, Mikrobiologický ústav AV ČR

Andrea Nasswettrová, Pavel Šmíra, Thermo Sanace s.r.o.

Hodnocení uživatelů: 5 / 21
Líbil se Vám článek?219