Tradiční pálení dřevního dehtu v milířích

Helena Petáková | Pátek, 20. duben 2012 |

V Norsku je tradice pálení dřevního dehtu stále živá. Staré dřevěné kostely nazývané Stav-kirke je povoleno natírat pouze tímto tradičně vypáleným dehtem, který je nejkvalitnější. 

Průmyslová výroba dřevního dehtu

Dřevní dehet se vyrábí i průmyslově, což ho činí levnějším a široce využívaným pro venkovní nátěry nových i starších budov. V Čechách se dehet dříve také pálil a používal hlavně k výrobě kolomazi. Dnes na tuto tradici upomínají místní názvy jako jsou například Dehtář a Dehetník.

Pálení dřevního dehtu

Dřevní dehet se pálí v milířích, podobným těm, ve kterých se pálilo dřevěné uhlí (ty je možné vidět třeba v pohádce Pyšná princezna). Rozdíl je pouze v užívaném materiálu. Místo bukového dříví se pro získání dřevního dehtu používá smolnatá borovice. Vedlejším produktem je pak dřevěné uhlí, výtečné pro kováře do výhní.

Dřevní dehet je vlastně smůla, která v při vysoké teplotě vytéká z naštípané borovice v milíři.

Ochrana dřevěných domů a kostelů

Dřevěné domy a kostely chráněné tímto nátěrem mají nezaměnitelnou barvu, od tmavě hnědé (stinné, severní stěny) až po zlatavou (stěny obrácené k jihu, ke Slunci). Barvu nanášeného dřevního dehtu lze též ovlivnit mírou jeho zředění.

Ideální poměr je údajně 1/3 dřevního dehtu, 1/3 lněného oleje a 1/3 terpentýnu. Zajímavostí je, že tuto směs používali již staří Vikingové, a to na ochranu svých dřevěných lodí.

Milíř

Na následujících fotografiích jsou zachyceny jednotlivé fáze stavby, pálení a hašení milíře, který:

• Stavělo asi 10 lidí po dobu 3 dní.
• Je vystavěn z předem připraveného naštípaného borového dříví.
• Hořel asi 20 hodin.
• Spotřeboval 8 krychlových metrů dříví.
• Vypálil asi 500 litrů dehtu.

Autor článku PhDr. Helena Petáková

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 4 / 3
Líbil se Vám článek?12