Dřevo má budoucnost – i v zateplování

Redakce | Úterý, 06. září 2016 |

Přestože jsou přírodní materiály v rámci celkové nabídky tepelněizolačních systémů zastoupeny stále spíše okrajově, předpovídají jim mnozí odborníci velkou budoucnost. Týká se to i desek na bázi dřevních vláken, které na tuzemský trh dodává několik renomovaných výrobců. Dřevovláknité desky lze použít zejména k zateplení vnějších stěn dřevostaveb, a to jak k opláštění dřevěné rámové konstrukce, tak i v systémech z masivního dřeva.

Dřevovláknité desky se vyrábějí ze dřeva jehličnatých stromů, kdy nejprve dochází k jeho zpracování na dřevní štěpku, která se ve vodní páře nechá změknout a následně se strojově rozvlákní. Do výsledné formy jsou desky upraveny mokrým procesem, kdy se k sobě dřevěná vlákna pojí přirozeným způsobem bez užití chemických činidel. Při výrobě dřevovláknitých izolací se používají pouze přírodní komponenty a desky jsou proto plně recyklovatelné, což je činí šetrnými k životnímu prostředí.

Materiál pro difuzně otevřené konstrukce

Za největší přednost dřevovláknitých desek lze bez pochyby označit jejich difúzní otevřenost. Kapilární struktura dřevitých vláken totiž zajišťuje plynulý odvod přebytečné vlhkosti z konstrukcí a umožňuje tak velkoplošné odpařování na vnější straně fasády. Dřevovláknité desky mohou také pohlcovat vlhkost, a to až do 20 procent jejich hmotnosti, aniž by tím byly ovlivněny jejich izolační vlastnosti. Desky mají velmi vysokou tepelně akumulační schopnost, která zvyšuje celkovou tepelnou stabilitu objektu a zabraňuje přehřívání domu v letních měsících.

Zároveň však dřevovláknitá izolace funguje jako spolehlivá ochrana proti chladu v zimě díky tepelně izolačním vlastnostem. Dřevostavby s tepelnou izolací na bázi dřevních vláken jsou také účinně odizolované od hluku z vnějšího prostředí a vyznačují se požární odolností konstrukcí dosahující až 90 minut. Desky mohou být použity prakticky ve všech typech konstrukcí bez omezení. Tedy v obvodových stěnách, vnitřních příčkách i ve střešní konstrukci. Aplikovány mohou být navíc i jako součást klasického fasádního zateplovacího systému, který obsahuje podkladní i finální omítky, fasádní barvy, zakládací lišty, dilatační profily a další potřebné komponenty.

Tepelně izolační vrstva z dřevních vláken se může provádět i způsobem, který využívá vláken v jejich původní podobě. Jde o vysokotlaké foukání do předpřipravených dutin v konstrukcích, kterým se tvarově přizpůsobí. Díky tomu je možné dřevovláknitou izolaci s výhodou použít jak pro prefabrikované systémy střešních, stěnových a stropních konstrukcí, tak i pro zateplení stávajících domů.

Srovnání s jinými typy izolací

Dřevovláknité desky mají součinitel tepelné vodivosti (0,039 až 0,049 W/mK) v průměru jen o 10 až 15 procent horší než běžné izolace. Mohou proto sloužit jako zcela plnohodnotná tepelná izolace. Obvykle se ovšem do konstrukcí dřevostaveb zabudovávají jako součást stavebnicového systému, v němž tvoří doplňkovou vrstvu k tradiční tepelné izolaci. Nejčastěji je to minerální vata. V takové kombinaci dřevěné konstrukce velmi snadno dosahují hodnot U od parametrů nízkoenergetických objektů až po pasivní standard.

Handicapem lehkých konstrukcí plášťů dřevostaveb či zateplených podkrovních prostor je jejich obecně nízká tepelná akumulace. Ta způsobuje v letním období rychlé přehřívání objektů. Tento problém dokáže zásadně omezit právě použití dřevovláknitých desek. Díky tepelné kapacitě až 2100 J/kg.K a relativně velké objemové hmotnosti, zhruba 250 kg/m³, mají i více než dvacetkrát vyšší schopnost akumulace tepla v porovnání se stejně tlustými vrstvami izolací z minerálních vláken nebo polystyrenu. Z uživatelského hlediska je pak velmi vítaným důsledkem to, že se doba prohřátí obvodové či střešní konstrukce výrazně prodlužuje. Ideálně by to v praxi mělo vypadat tak, že v době, kdy dorazí tepelná vlna do interiéru, je už možné využít v místnosti přirozené větrání chladným nočním vzduchem.

Pozoruhodný je také fakt, že díky řádově desetkrát až patnáctkrát vyšší plošné hmotnosti, než jakou mají minerální izolace nebo pěnové polystyreny či polyuretany, dosahují obvodové i střešní pláště izolované samostatným či kombinovaným dřevním vláknem také lepších akustických vlastností.

Dřevovláknité desky v zateplovacím systému

Dřevovláknité desky se vyrábějí v několika variantách, které se odlišují různou objemovou hmotností a pevností. Mezi desky s velmi pevným povrchem patří ty, které lze bez problému aplikovat v kontaktních zateplovacích systémech. Nejenže jsou naprosto spolehlivým podkladem pro tenkovrstvé fasádní omítky, ale také u nich nehrozí poškození hran a rohů. Díky větší plošné hmotnosti mají tyto desky nejenom dobré tepelně izolační, ale i akustické vlastnosti.

Zpracování dřevovláknitých desek v zateplovacím systému je možné pomocí běžných dřevoobráběcích nástrojů. Broušení povrchu desek se provádí bruskou, pro řezání jsou vhodné okružní pily nebo oscilující ocasky. Podklad by měl být rovný, suchý s vlhkostí dřeva pod 20 procent a čistý. První řada desek se obvykle osazuje napevno do soklové lišty, následně se desky pokládají na vazbu tak, aby se zabránilo křížovým spárám. Upevnění dřevovláknité izolace je kromě montáže pomocí svorek z ušlechtilé oceli možné také pomocí tzv. termo-šroubů. Fasádní omítkový systém se pak na izolaci nanáší obvyklým způsobem.

Využitím přírodních tepelných izolací se konstrukce plášťů dřevostaveb postupně vracejí k původnímu chápání pojmu dřevostavba. Samozřejmě v podmínkách 21. století. Stavba s dřevovláknitými deskami má konstrukci, která díky svým unikátním vlastnostem umožňuje přírodě, aby v ní realizovala přirozené transportní procesy. A to zejména vedení tepla a difuzi vodní páry.

Připravil Tomáš Svoboda

Hodnocení uživatelů: 5 / 12
Líbil se Vám článek?111