Omítaná tvář dřevostavby

Lucie Němcová | Pondělí, 19. září 2016 |

Stejně jako tradiční zděný dům, i dřevostavba může být z vnějšku opatřena klasickou omítkou. Je však třeba myslet na její specifika a zvolit materiály adekvátních vlastností. Životnost omítané fasády pak můžeme výrazně ovlivnit například volbou barevného odstínu omítky nebo důkladnou údržbou.

Fasádní materiály pro použití na dřevostavbách musí být zvoleny v souladu s daným konstrukčním systémem. Jako příklad můžeme uvést kontaktní zateplovací systém, používaný na difuzně uzavřené dřevostavby, kde musí být lepidlo uzpůsobeno pro lepení na dřevěný podklad, například na OSB desky. Celý systém pak musí být schopen odolávat většímu dotvarování dřevostavby. Dalším příkladem může být stěrková hmota používaná na dřevovláknité desky v případě difuzně otevřené konstrukce obvodové stěny, která musí být mimo jiné dostatečně prodyšná, pružná a dosahovat dobré přídržnosti.

Jaké omítky máme na výběr?

• Vápenné (vysoká propustnost pro páry, nízká odolnost vůči povětrnostním vlivům)
• Akrylátové (nízké náklady, vysoký difuzní odpor)
• Silikonové (vysoká odolnost, vyšší cena penetračního nátěru)
• Silikátové (nízký difuzní odpor, vysoká odolnost, vysoké nároky na řemeslné zpracování).

Světové strany hrají roli

Jižní plochy fasády jsou extrémně zatěžovány slunečním zářením, proto se tmavé odstíny omítky zahřívají na vysoké teploty. „Takové střídání teplot zatěžuje především fasádu tvořenou klasickým kontaktním zateplovacím systémem. V tomto případě obecně platí omezení, že by neměly být použity odstíny s hodnotou celkové sluneční odrazivosti (Total Solar Reflectance, TSR) nižší než 25 pro akrylátové a silikonové omítky a 30 pro silikátové omítky,“ vysvětluje Stanislav Bárta ze společnosti Weber.

Tmavá omítka se na zateplovacím systému dokáže ohřát i na teplotu kolem 70 °C. Následkem teplotní roztažnosti v ní dochází ke tvorbě mikrotrhlin anebo i k jejímu oddělování od podkladní vyztužené stěrkové vrstvy. Tato porušení se pak stávají vstupní branou pro srážkovou vodu, která po zmrznutí započne své dílo zkázy. Každé zvýšení teploty uměle zrychlí proces stárnutí fasády, které se může projevovat nadměrným křídováním povrchu, křehnutím pojiva, degradací pigmentů nebo jejich uvolňováním z omítky.

Pokud přesto trváme na tmavém odstínu, lze přijmou opatření, při kterých je možné použít i tmavší odstíny, například technologie, které zajistí nižší zahřívání fasády. Na tato pravidla by se mělo samozřejmě myslet již ve fázi návrhu.

Naopak severní, méně osluněné fasády bývají ve větší míře zatěžovány vodou, a to nejen dešťovou, ale také kondenzační. Díky tomu bývají severní strany fasády mnohdy esteticky znehodnoceny zelenými řasami, které ke svému životu potřebují právě vodu. Existují však omítky, které dokážou regulovat vlhkost na svém povrchu a velmi rychle se vysouší.

Údržba určuje životnost

Vlastnosti vnějšího povrchu rozhodují o tom, zda bude skladba opravdu difuzně otevřená s co nejlepší schopností nehromadit kondenzované vodní páry a zároveň bude chránit proti větru. Každá vrstva v konstrukci obvodového pláště klade odpor pro prostup vodních par, a proto musí být celá konstrukce obvodového pláště, nejen omítka, navržena tak, aby v ní pokud možno nedocházelo ke kondenzaci, nebo jen v minimálním povoleném množství a místě. Spolehlivost řešení je tím vyšší, čím je vnější omítkové souvrství pro vodní páru propustnější. Povrchová úprava však musí být zároveň také spolehlivě odolná vůči průsaku srážkové vody. Vlastnosti materiálu propouštět vodní páru difuzí vyjadřuje hodnota faktoru difuzního odporu µ (mí) – čím je hodnota µ nižší, tím lépe materiál propouští vodní páru.

Nejprodyšnější jsou obvykle silikátové omítky, nejméně akrylátové. Volba vnější omítky by měla zohlednit i polohu objektu, například blízkost prašné cesty silnice a podobně, kde je předpoklad vyššího znečištění povrchu fasády a lze využít omítky se samočistícím efektem. Fasádu je vhodné kontrolovat každý rok a podle stavu volit údržbu, například omytí čisticím prostředkem, odstranění řas, ochranný nátěr a podobně. Potom může mít fasáda životnost desetiletí.

Není-li umožněn prostup par ven z omítky, důsledkem může být hromadění vlhkosti v konstrukci, což přináší další problémy. Může docházet ke snížení tepelně izolačních schopností stěny, vzniku plísní v konstrukci, které se dostávají do interiéru, vznikají podmínky pro růst dřevokazných hub a v konečném důsledku může dojít k narušení statiky dřevostavby. Je proto dobré finální řešení včas důkladně zvážit, a pak už jen užívat příjemný a funkční vzhled domu po další desítky let.

Autor článku Ing. arch. Lucie Němcová

Náklonnost k přirozeným materiálům a dřevu jsem objevila již při studiích architektury a šíření osvěty a inspirace z této oblasti mi dává velký smysl. Baví mě lidi motivovat k tomu, aby bydleli zdravě, komfortně a více či méně soběstačně.

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 5 / 16
Líbil se Vám článek?115