Dřevěnou terasu lze postavit v každé zahradě bez nákladného a masivního základu

Helena Petáková | Pátek, 06. květen 2022 |

Terasa patří mezi nejoblíbenější doplněk domu a zahrady. V horkých slunečných dnech nám poslouží jako obývací pokoj pod širým nebem a když se místo ještě zastřeší, můžeme venku pobývat i za deště. Řešení podlahy terasy a zejména způsob ukotvení v terénu se liší podle její polohy, podle typu domu, ke kterému přiléhá, podle uspořádání zahrady a zejména podle osobních přání obyvatel.

Jako stavební materiál má dřevo ve srovnání s kamenem, betonem nebo keramickými dlaždicemi své výhody. Venkovní podlahy ze dřeva můžeme postavit v každé zahradě bez nákladného a masivního základu. Dřevo umožňuje i netradiční konstrukce, například postavit terasy o několika rovinách, které se snadno později rozšiřují.

Na rozdíl od kamenné venkovní podlahy postačí pod dřevěnou terasu jednoduchá dřevěná nebo kovová podkladová konstrukce, která také snáze propojí jednotlivé části budovy nebo překlene výškové rozdíly v terénu. Stejně tak umožňuje využít zavěšených konstrukcí – mostovek nad zahradním rybníčkem nebo v okolí bazénu.

Vzhled a uspořádání dřevěné terasy

Nejvhodnější místo pro terasu je na jižní nebo jihozápadní straně domu. Tvar a rozloha terasy se řídí polohou a velikostí plochy, které máme k dispozici. Pokud je to možné, měli bychom terasu přistavět ke zdi domu tak, aby její podlaha byla ve stejné výšce, jako je podlaha přízemí, usnadní to pohodlný přístup.

Podle velikosti domu můžeme využít celé jeho půdorysné šířky, nebo terasu také odbočit za roh, takže vcházet na ni budeme nejen z obývacího pokoje, ale i z kuchyně, pracovny nebo dětského pokoje. Taková komplikovanější stavba, zabírající dvě nebo dokonce tři strany domu, nám otevírá venkovní prostor na jižní, ale i západní nebo východní stranu. Tím získáme různá odpočinková místa, která budeme využívat podle denní doby nebo výšky slunce nad obzorem.

obr.: Pokud volíme posuvné dveře velkých rozměrů s vysokou hmotností křídel, pak je vhodné použít zdvižně posuvné dveře HS-portal. Jejich křídlo se posouvá po vlastní kolejnici paralelně s neotevíranou částí. Vozíky, na kterých dveřní křídlo jezdí, jsou elegantně ukryty uvnitř tohoto křídla. Foto: Monika Hlaváčová

obr.: Terasa vynesená nad rybníkem umožní pozorování vodního světa z bezprostřední blízkosti. Foto: Darko Plohl

Tvořivosti se meze nekladou

Dřevo se snadno obrábí, což nám dává bezpočet možností vytvářet bez zvláštních technologických nároků i neobvyklé tvary teras – obdélníkové, lichoběžníkové, kruhové nebo zaoblené a různě členité. Pokud to konstrukce základů a výškové rozdíly na pozemku dovolují, je vhodné dřevěné venkovní podlahy rozdělit do několika rovin, vzájemně spojených schody. Vzniklé podesty schodišť pak můžeme uzpůsobit, aby sloužily jako místo k sezení.

TIP NA ČLÁNEK: 5 skvělých příkladů dřevěné terasy u dřevostaveb

Foto: Katarzyna Bialasiewicz

Vertikálně členěné terasy originálně zvýrazňují svažitý terén pozemku a vzhled zahrady. Na druhé straně toto uspořádání se musí důkladně promyslet a naplánovat, aby pozemek nepůsobil příliš chaoticky. Stejně tak při přílišné členitosti je každá dřevostavba víc náchylná ke zvětrávání, především v důsledku toho, že se na vodorovných plochách drží dešťová voda

TIP NA ČLÁNEK: Dřevěná terasa hladká, nebo radši drážkovaná?

obr.: Předčasnému zastarání dřevěných konstrukcí lze zabránit výběrem dřeva, konstrukční ochranou nebo vhodným zastřešením. Foto: Michael Mond

Základy dřevěné terasy

Dřevěné terasy, podobně jako jiné podlahové stavby, vyžadují dostatečný nosný základ, aby pochozí plocha byla pevná a odolná, dřevěná prkna se neprohýbala a aby při zátěži nedošlo k pohybu stavby. Spodní část musí vykazovat odolnost proti povětrnostním podmínkám a nesmí se zvedat při promrznutí podkladu.

Těmto nežádoucím poškozením zabráníme vybudováním nezamrzného základu. V naší středoevropské oblasti to znamená, že základové prvky, na kterých je terasa uložena, musí dosahovat minimálně do hloubky 80 cm a spočívat tam na pevném podkladu. Nejjednodušším řešením jsou podpěry z kamene nebo betonu (např. 10×10 cm nebo 20×20 cm průřezové plochy), které se umístí v rovnoměrných vzdálenostech od sebe. Vhodné jsou také základové pásy o šířce 15 až 20 cm, ale jejich vybudování je z důvodu nutnosti větších výkopů značně pracnější.

Konstrukci terasy je možné položit i na upěchovanou třiceticentimetrovou vrstvu štěrku a pro lepší rozdělení zátěže ji podložit například betonovými patkami (plovoucí pokládka). Štěrk nebo štěrková drť lehce prosakují a odvádějí vlhkost od dřevěné podlahy. Další možností řešení základů je položení dřevěné terasy na existující zpevněné plochy. Lamelový rošt se může pokládat přímo na stávající betonový podklad nebo dlažbu, pokud zajistíme odvádění dešťové vody. Nevzhlednou terasu z betonových dlaždic tak jednoduše přestavíme na pohodlnou a útulnou obytnou plochu.

obr.: V nepříliš kamenité půdě můžeme použít zemní vruty, osadit je základovým roštem a pokrýt fošnami. Vápencová drť slouží jako ochrana proti prorůstání plevelů. Foto: Daniel Ronneberg

Prkna a nosné trámy při zakládání dřevěné terasy

Nezávisle na tvaru a velikosti jednotlivých dřevěných teras platí určité konstrukční předpisy, které je třeba vždy dodržovat. Prkna by neměla překrývat příliš velké vzdálenosti mezi nosnými podkladními hranoly. Odstupy mezi hranoly musí odpovídat tloušťce vrchních terasových prken. Pokud mají prkna tloušťku 26-28 mm (podle druhu dřeva), maximální odstup hranolů nosného roštu je 60 cm.

Prkna o tloušťce 21 mm umožňují rozestupy hranolů roštu pouze 40 cm. V zásadě menší rozestupy podkladových hranolů zajišťují větší stabilitu terasy. A také se vyplácí vybrat si silnější prkna než cenově výhodnější prkna tenká, pak mohou být rozestupy mezi podkladovými hranoly větší a ušetříme na jejich počtu. Větší rozestupy dovolují také ocelové podpěry.

Výběr materiálu je samozřejmě otázkou estetického vyznění a osobního vkusu. Jestliže masivní dřevěné nosníky vypadají příliš mohutně, může být elegantně působící ocelová konstrukce lepší volbou, byť za vyšší cenu. V každém případě spodní podkladová konstrukce má být minimálně stejně trvanlivá jako svrchní terasová podlaha. Například se nevyplácí, když se místo dražších modřínových hranolů pro základovou konstrukci použijí levnější hranoly z borového dřeva.

Ve druhém případě by pak dřevo mělo dostat hydrofobní nátěr a shora by mělo být chráněno proti vodě střešní lepenkou. Při montáži dřevěných prvků je dobré nechat si poradit od provozovatele pily nebo odborného pracovníka obchodu se dřevem, zvláště pokud mají dlouholeté zkušenosti. Pracovní postupy jsou většinou obsaženy v prospektech dodavatelů a dají se opatřit i v obchodech se stavebninami.

obr.: Posezení na terase zpříjemní v létě stín ze stromů, keřů a popínavých rostlin. Foto: Katarzyna Bialasiewicz

Autor článku PhDr. Helena Petáková

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 5 / 1
Líbil se Vám článek?01