Nekopírujte časopisy ani sousedy - jak se nedělá obytná zahrada

Jiří Kuthan | Pondělí, 24. únor 2020 |

Pro současnou zahradu jako obytný prostor platí podobné zásady funkčnosti a účelnosti jako pro současné bydlení. Tato účelnost má dvojí stránku – materiální a psychickou: musí vyhovět nejen fyzickým potřebám, ale musí být také příjemná, vlídná a esteticky hodnotná. Všechny tyto požadavky lze shrnout pod jeden termín – zahrada musí být obyvatelná.

Obyvatelná nebo obytná zahrada má být skutečným rozšířením obydlí, přírodním příbytkem. Musí sloužit všem potřebám neokázalého, prostého a pohodlného bydlení. Musí zajistit volný pohyb, krátké procházení, pohodlný odpočinek v sede či v leže, na trávníku i na lehátku, pobyt na slunci, ve stínu i v polostínu, na větru i v zátiší, s rozhledem i v krytém zákoutí.

Přímé spojení s obytnými místnostmi v domě zajistí přechod do zahrady prostřednictvím terasy, verandy nebo alespoň prosklené plochy, které poskytují pobyt na vzduchu i za deště a spojují opticky prostor zahrady s interiérem domu.

Základem obyvatelnosti je vždy hmotná skutečnost: sprcha nebo bazén je například mnohem důležitější než zdánlivé nepostradatelný květinový nebo keřový záhon, protože hmotné pohodlí je zároveň psychickou i estetickou hodnotou.

Foto: Garpa

Dobré uspořádání a dokonalá dispozice zahrady má rozhodne vyšší význam než vzácné a drahé rostliny či architektonické prvky. Proto i v zahradní architektuře platí známý výrok belgického architekta a urbanisty Victora Bourgeoise: „Nedostatek peněz je spásou architektury!"

Vytvořit funkční obytnou zahradu je věcí odborné zdatného architekta a není možné dávat obecně platné návody a předpisy, jak se to dělá. Je však možné poměrně přesně říci, čím obytná zahrada být nemá.

Obr.: Obyvatelnost zahrady nespočívá jen v jejím propojení s domem, ale i ve vytvoření nejjednodušších zákoutí pro chvíle samoty.

1. Obytná zahrada nemá být neužitečným reprezentačním salonem

Pochybná, vtíravá a nesnesitelně ješitná krása souměrných i nesouměrných zahradních útvaru ubíjí a znehodnocuje velmi často stavby i nejvyšší architektonické úrovně. Vyvarujme se sbírky nejrůznějších okrasných dřevin, nepostradatelných bazénů, zdobných zídek a teras, zástěn, besídek, pergol, chodníku a dlážděných ploch vroubených nejlépe cizokrajnými rostlinami. Nesnažme se do zahrady implementovat prvky zhlédnuté v sousední zahradě nebo obrázkovém časopisu.

Neomylným zkušebním kamenem vkusu bývá vazba kamenných zdí: autor je nepochybně bez vkusu, dopustí-li se nešvaru „ozdobné" vazby, v níž se střídají různě dlouhé a vysoké obdélníky kamenů se čtverci a obdélníky postavenými na výšku. Jak prostě, vážně a důstojně vyhlíží proti těmto nevkusům staré řádkové zdivo nebo jednoduchá vazba starých zdí venkovských budov!

Obr.: Pestrost zahrady se nemusí projevovat pouze v jejích květech, ale i tvarech a barvách listů.

2. Obytná zahrada nesmí být skladištěm rostlin, sbírkou vegetace ani botanickou zahradou

Milovníci zahrad mívají nezkrotný sklon k podivnému sběratelství, jež způsobuje, že zahrada není nikdo dost přeplněna nesčetnými rostlinami všech druhů, odrůd a velikostí. Přílišným množstvím a rozmanitostí však vzniká nesnesitelný chaos, jenž nakonec vždy zcela pohltí obytné prostory.

Jak praví Karel Čapek: „A tak se vám jednoho dne sejde doma nějakých sto sedmdesát sazenic, které chtějí do půdy; v tom okamžiku se rozhlédnete po své zahrádce a shledáte se zdrcující jistotou, že to nemáte kam dát. Ustavičně přerovnáváte, měníte a přestavujete svou zahrádku, komponujete barvy, přeskupujete trsy a vyměňujete, co vám kde stojí a roste, štváni tak řečenou tvůrčí nespokojeností."

Obr.: Vodní plocha nebo jednoduchá nádrž jsou pro obyvatelnost zahrady mnohem významnější než záhon květin.

3. Obytná zahrada nemůže být trvalým pracovním místem

Sotva by se dobře bydlelo v domě, kde by se neustále malovalo, přestavovalo a uklízelo. Obytné zahradě je třeba dopřát klid a čas k nerušenému volnému růstu. Nelze se v ní bez ustání rýt, neboť nepotřebuje a ani nesnáší ošetřování, jako ho nepotřebuje volná příroda, mnohdy velmi obyvatelná a přece nikým neošetřovaná. Nemohla by se tak stát řádným a čistým obytným prostorem.

Tím ale není řečeno, že by někde v zahradě nesmělo být místo vyhrazené malému množství květin nebo zeleniny. Krásný vzor poskytují malé květinové zahrádky starých venkovských domků, barevné obdélníky pod okny obytné světnice nebo opodál volně umístěné a ohrazené obyčejně nízkým plůtkem proti domácímu zvířectvu.

4. Obytná zahrada nemůže mít anglický trávník

Požadavek anglického trávníku je zřejmě mylný. Anglický trávník je vymoženost šlechty a bohatých vrstev, je to přepychový a velice drahý přírodní koberec vyžadující nekonečné péče a pěstění, aby jeho dokonalost byla dosažena a udržena. Složité pěstění drahocenného zeleného koberce, na který mnohdy ani nikdo nevkročí a jehož se neužívá, je stejným formalismem a předsudkem jako záliba v každém jiném drahém cizokrajném materiálu v domě.

Daleko dosažitelnější a vhodnější je trávník český, trávník našich chudých luk, palouků, úhorů a mezí. Není třeba navážet do zahrady drahou a zvláštní půdu, neustále hnojit, vytrhávat plevel, zalévat, sekat. Není třeba brčálové zeleně, protože lepší a krásnější je přirozená, nepřebarvená tráva, třebas v horkém létě sprahlá a rezavá, jak ji vidíme na obrazech Antonína Slavíčka nebo Jindřicha Průchy.

Obr.: Trávník – nač anglický, když máme svůj český?

5. Obytná zahrada nepotřebuje časově náročnou péči

I když dobrý architekt vytvoří prostou obyvatelnou zahradu inspirovanou například pohorským pastviskem s borovicemi, jeřáby, šípkovými keři a podobnými prostými prvky venkovského rostlinstva, domnívá se mnohý majitel zahrady, že je občas nutno zavolat zahradníka, aby zahradu ošetřil a dal do pořádku. I to je však omyl a předsudek laický i zahradnický. Vždyť není třeba, aby všechno rostlo co nejlépe a nejrychleji, jako z vody. Nechť se rostlinám daří, jak je jim libo, bez kypření, hnojení a zalévání, jako rostou v přírodě.

---

Victor Bourgeois: „Nedostatek peněz je spásou architektury!"

---

6. V obytné zahradě nemusí vždy něco kvést

Velmi rozšířený a oblíbený omyl je toto mínění laiků, zahradníků i tak zvaných zahradních architektů! Proč by měl být člověk stále oblažován nějakou zvláštní nápadnou krásou? Nejsou snad obyčejné stromy, keře a drobné rostliny stále krásné i v době, kdy nekvetou? Nezdravá touha po stálém oblažování nevšední a mimořádnou krásou květů připomíná jinou, ještě daleko nepříjemnější zálibu člověka – být neustále doprovázen hudbou z rozhlasu nebo hlukem televize. Jestliže má být dům prostý jako denní chléb, pak zajisté i zahrada, pokračování bytu, musí mít tytéž ctnosti.

7. Obytná zahrada se obejde bez skalky či alpina

Proč bychom u nás v českých zemích nutně potřebovali alpina, když cela postačí a je mnohem krásnější naše prostá kamenná zídka obrostlá suchou travou, netřeskem, mateřídouškou? Neexistuje rozumný důvod, proč do rovinaté zahrady navážet celé hromady kamení nejrůznějších barev. Prvek terasy nebo kamenné zdi je oprávněn pouze na stráních, ve svažitém terénu, kde vytváří stupně a získává užitečnou plochu zahrady.

Obr.: Skalky a kamenné terasy mají v smysl jen tam, kde pomáhají získat užitečnou plochu.

8. Obytná zahrada nemůže být výrobní plochou

Poměrně malé množství zeleniny a ovoce, které by celkem zahrada poskytla, je vzhledem k celkové roční spotřebě bezvýznamné. Naopak zelinářské a sadařské výrobní plochy mohou být se svou všední užitkovou krásou dobrými obytnými prostorami, alespoň po značnou část roku, nebo takové zvláštní obytné plochy vhodně doplňovat. Ovšem za podmínky, že pravidelné pěstění, ošetřování a ochrana těchto užitkových ploch nebude starostí osob pobývajících v zahradě kvůli odpočinku. Proto také v zahradě malého venkovského domku bude na místě přiměřená míra užitkovosti či chov drobného domácího zvířectva.

9. Obytná zahrada nepotřebuje druhové bohatství rostlin

Snaha o nápadné a co nejrozmanitější barvy a druhy rostlin souvisí nepochybně s nedostatečným viděním a cítěním barev i tvarů a jejich jemných odstínů. Několik málo rostlinných druhů dokonale postačí, aby vznikly libovolně velké a rozmanité přírodní prostory, velmi obyvatelné, krásné i výrazné. Člověk, který rozezná červenou barvu od zelené, nerozezná patrně nesmírné bohatství jemných odstínů různých zelení, nemá náležitého a dosti silného požitku z těchto jemných barevných harmonií a vztahů. Je nutno rozeznat barvy od pouhých barviček, hlubokou a jemnou barevnost od povrchního křiklavého barvičkářství, jako je třeba odlišit skutečné umělecké dílo od kýče.

Obr.: Nač pestré barvy? Naučme se rozlišovat barvy od barviček stejně jako pravé umění od kýče!

10. Obytná zahrada nemusí být odrazem svého majitele

Z praxe dobře víme, že člověk, který často mluví o své osobnosti a vkusu, většinou žádnou osobnost ani vkus nemá a jen bídně napodobuje to, co jinde viděl. Ve skutečnosti bývají takové zahrady důkazem nekulturnosti, zaostalosti a duševní omezenosti majitele.

O projektu zahrady platí totéž, co o domě a bytě: svěřit se kvalitnímu odborníkovi, dobrému architektovi, ne však takovému, jehož snahou je udělat co nejlepší obchod prodejem co největšího množství materiálu a práce a vnucováním co nejčastějšího tak zvaného odborného ošetřování.

Připravila: Jana Morávková

Mohlo by vás zajímat:

Publikoval Jiří Kuthan

Nejnovější články autora