Nábytek k dřevostavbě: Teakové dřevo má svou konkurenci

Redakce | Čtvrtek, 12. duben 2018 |

Když se u nás objevil poprvé, byl určen jen pro hrstku vyvolených. Luxusní nábytek, který prý odolá větru, dešti i sněhové peřině, zešedne, ale nerozpadne se – tak se mluvilo o teakovém zahradním nábytku. Na této stručné charakteristice se nic nezměnilo, jen tomuto exotickému dřevu přibyli noví konkurenti – meranti, robinie a další.

80% lidí má pozitivní zkušenost se dřevem

Kdo si jednou vyzkoušel použití dřeva v zahradě, vždycky se už k němu bude vracet – jednoduchý závěr marketingové studie vypracované v loňském roce v Německu. Podle ní má 80 procent všech lidí, kteří si do zahrady pořídili jakékoliv dřevěné vybavení od terasy přes pergolu, plot až po nábytek, se dřevem pouze pozitivní zkušenosti. Jeho atraktivní vzhled patří podle studie k jednoznačně nejuznávanějším vlastnostem, následován argumenty přírodního původu a dobré opracovatelnosti. Zaměříme-li se na zahradní nábytek, pak připadají v úvahu pouze první dva argumenty; ovšem s polámanou dřevěnou lavičkou si poradí každý zkušenější kutil, což se třeba o plastu nebo umělých výpletech říci nedá.

Dřevostavba a zahradní nábytek: teak – pionýr i evergreen

Teakový zahradní nábytek patřil k prvním vlaštovkám, které k nám přiletěly po pádu železné opony. O exotickém dřevě Thajska, Barmy či Indie, které odolává každému počasí, dešti i tropickým horkům, mrazu i sněhu, a neublíží mu dokonce ani slaná voda, věděl do té doby jen málokdo. Jestliže se teak používá mimo jiné pro stavbu lodí, proč by neměl odolat českému klimatu?

Teak(botanicky správně Tectona grandis) je mohutný strom, který je ve své domovině něčím podobným jako dub u nás – stromem statným, pevným, s objemnou korunou. Také pevnost teaku je srovnatelná s dubem, proto se mu často přezdívá "indický dub". Díky své extrémní hustotě (680 kg/m3) a vysokému obsahu oleje a kaučuku je přirozeně rezistentní vůči dřevokaznému hmyzu, houbám a hnilobě, odolává kyselým dešťům a navíc špatně hoří. Dřevo je velmi tvrdé, těžké a má vysokou životnost, proto se s oblibou používá kromě už zmíněného loďařství také pro výrobu podlah a nábytku (nejen venkovního). Přirozená žlutá až žluto-hnědá barva působením klimatu postupně bledne až šedne, takže nábytek získává stříbřitou vrstvu patiny, která však nijak neovlivňuje výchozí vlastnosti materiálu a navíc je v prostředí přírodní zahrady velmi vítána. Nábytek tak může zůstat na terase nebo v zahradě skutečně po celý rok, aniž by se to na jeho kvalitě jakkoli odrazilo. Na jaře stačí omýt plochy roztokem mýdlové vody a případně jemným kartáčem odstranit vznikající vrstvu mechu.

Komu se však vzhled stříbřité patiny nelíbí, může dřevo pravidelně ošetřovat teakovým olejem nebo voskem a zachovat tak jeho původní barvu. Toto opatření se však doporučuje pouze pro nábytek na krytém stanovišti, protože déšť by vrstvu oleje nerovnoměrně vymýval a vznikly by hnědošedé skvrny.

Případná vystupující dřevěná vlákna lze přebrousit jemným brusným papírem a docílit tak hladkého, jemného povrchu.

Meranti – problém s přírodou

Také za meranti, což je označení pro několik druhů dřevin z rodu Shorea, bychom museli do jihovýchodní Asie. Jádrové dřevo má červenohnědou barvu, bělové dřevo je žlutavé až šedorůžové. Jednotlivé druhy se liší podle barvy a hustoty (hmotnosti) – setkat se můžeme například s dark red meranti, white meranti a podobně. Také toto dřevo je velmi tvrdé a odolné, jádrová část je na rozdíl od bělového dřeva výborně rezistentní proti dřevokaznému hmyzu a hnilobě. Charakteristickým znakem meranti jsou drobné dírky – pryskyřičné kanálky vznikající při růstu stromů.

O povrchové úpravě meranti platí totéž co o teaku – ošetření voskem či olejem je vhodné pouze na zastřešeném stanovišti, jinak lze použít lazuru nebo ponechat dřevo bez úpravy. Výjimkou je pouze yellow meranti, které bez ošetření může špinit.

Používání meranti dlouhodobě kritizují některé organizace ochrany životního prostředí jako World Wildlife Fun nebo Robin Wood, protože největší část tohoto dřeva pro obchodní účely pochází z nezákonné těžby, která má mimo jiné negativní vliv na zachování kriticky ohrožených druhů zvířat. Světové organizace proto vyzývají dřevozpracující podniky i koncové zákazníky, aby nakupovali dřevo a výrobky výhradně z účelových plantáží. K tomu stačí jediné – nechat si doložit certifikaci FSC (viz box), pokud touto značkou už není označen samotný výrobek.

Robinie – po stopách akátu

Robinie patří v současné době kromě topolu a eukalyptu k nejčastěji pěstovaným listnatým stromům. Původem je sice v Severní Americe, postupně však zdomácněla také v Evropě a pro produkci dřeva se dnes nejvíce pěstuje překvapivě v Maďarsku a Rumunsku. Dřevo robinie má výborné technické vlastnosti – dlouhou životnost a velmi příjemný vzhled. Je pružné, ale pevné a trvanlivější než například bukové. Používá se proto často pro výrobu zahradního nábytku bez nutnosti chemického ošetřování. Díky tomu se stává stále častěji alternativou tropických druhů dřevin.

Jádrové dřevo robinie je světle hnědé, vlivem UV záření tmavne do hněda až šeda. Dřevo inklinuje ke kroucení a praskání, musí se proto sušit velmi pomalu. Po vysušení však získává vysokou tvarovou stálost. Způsob ošetření je stejný jako v předchozím případě – nábytek pod zastřešením lze napustit olejem nebo voskem, mobiliář pod širým nebem se bez ošetření potáhne šedavou vrstvou.

Speciálně upravené a zušlechtěné dřevo akátu nabízí výrobci zahradního nábytku pod obchodní značkou Rotimber. Vysoce tvrdé dřevo je odolné vůči vlivům počasí a vyniká nadprůměrnou životností. Rotimber předčí svými vynikajícími užitnými vlastnostmi i samotné teakové dřevo, které bylo doposud jedničkou mezi dřevy pro venkovní použití. Rotimber disponuje mimořádnou elasticitou a současně i tvrdostí, což se prokázalo mimo jiné i v dlouhodobém srovnávacím testu.

Dřevostavby a nábytek z českých lesů

Především příznivá cena, ale také poněkud horší vlastnosti – to je rychlá charakteristika zahradního nábytku vyrobeného z tuzemských dřevin. Nejde ani tak o řemeslné zpracování jako spíše o vlastnosti smrkového či borového dřeva, které se pro výrobu exteriérového mobiliáře z našich dřevin používají nejčastěji, jako spíše o nutnost ošetřit dřevo proti hnilobě. Ta se může objevit i u nábytku pod střechou, zejména v průběhu vlhké zimy. Levnější nábytek lze zakoupit v přírodní podobě, tedy bez impregnace a finální vrstvy nátěru. Protože ochrana proti účinkům UV záření je vázána na pigmenty obsažené v barvě, měl by být nátěr raději tmavší než světlejší. Dlouhodobou životnost nábytku zajistí pravidelné nátěry opakované jednou za dva až tři roky.

Nepříjemným jevem zejména u nábytku z borovice je výron pryskyřice působením intenzivního slunečního záření. Protože jde o přirozený projev materiálu, nelze nábytek z tohoto důvodu reklamovat. Výron lze však snadno odstranit mechanicky pomocí škrabky a brusného papíru. Takto očištěná plocha se ošetří technickým benzínem a zatře renovačním nátěrem.

Kromě smrku a borovice se pro výrobu zahradního nábytku používá také modřín, dub, buk a další.

Jana Morávková

Hodnocení uživatelů: 5 / 9
Líbil se Vám článek?18