Petrof – zrození nástroje

Dana D. Daňková | Středa, 28. červen 2017 |

Na počátku byla myšlenka. Nový koncertní nástroj s novou značkou Ant. Petrof. Koncertní klavír nejvyšší kvality. Taková příležitost se nenaskytne často, ale když přijde, dostane benjamínek do vínku nejlepší vlastnosti, jaké současné technologie, materiály a konstruktérský a hudební um odborníků firmy umožní.

Například odlišné tvarování lubu či rezonanční desky, speciální materiály... Třeba součástky, pozlacené pravým zlatem, ne snad z marnivosti nebo kvůli vyšší ceně, ale z důvodů ryze praktických – kupříkladu mosazné součástky v tropech obvykle oxidují, takže pokud je nelze jinak povrchově upravit, jsou potaženy mikronovou vrstvičkou zlata, která nikdy nezoxiduje. Nástroj bude dokonalý a bezchybný. Ale to trochu předbíháme. Musíme se vrátit do doby, kdy byl na počátku Sen.

Svůj první klavír postavil Antonín Petrof v roce 1864. Když se v Hradci Králové podílel na opravě katedrály, tento nástroj mu učaroval. Odešel do Vídně, kde se klavíry naučil stavět, a po návratu založil firmu, kde je začal i vyrábět. Po desetiletích růstu ovšem přišlo v roce 1948 znárodnění a ponížení – rodina měla dokonce do továrny zakázán vstup. Opětovné získání rodinného podniku nebylo vůbec lehké a ne každý by to zvládl. Ale podařilo se a slavná značka Petrof se špičkovými nástroji je i nadále součástí takzvaného rodinného stříbra naší země.

Vyrábíme kolem 2 000 nástrojů ročně

„Nebylo to jednoduché," vypráví Zuzana Ceralová Petrofová, prapravnučka zakladatele firmy Antonína Petrofa. „Osm let ho tatínek privatizoval. Nakonec jsme v restituci získali čtyři procenta a zbylých 96 procent jsme museli odkoupit od státu. Jako rodina jsme se velmi zadlužili, ale šli jsme do toho s tím, že musíme vše zkrátka překonat. Nyní zde v Hradci Králové vyrábíme kolem dvou tisíc kusů nástrojů ročně, jsme tedy největším výrobcem v Evropě, ovšem v porovnání se světovou produkcí, dnes především asijskou, je to opravdu malý podíl. Když jsme podnik získali zpět, vyrábělo se tu řekněme po socialistickém způsobu. Problémů bylo mnoho, museli jsme řešit nejen interní věci, ale i nový marketing, restrukturalizovat výrobu, propouštět zaměstnance, ustát hospodářské krize. Zásadním rozhodnutím ale bylo opuštění masové výroby, dali jsme se cestou špičkové kvality, což bylo riskantní a také dražší."

Petrof - prémiová značka Ant

Důkazem správně zvolené strategie je mimo jiné již zmíněná nová prémiová značka Ant. Petrof, pojmenovaná po zakladateli firmy. Jde o návrat k původní značce, odkaz k její historii, ale současně i o špičkový produkt, který nemá na trhu konkurenci. Než spatřil nový nástroj světlo světa, trvalo to pět let.

Ing. Ivan Vaculík
autor nového nástroje a ředitel oddělení výzkumu a vývoje PETROF

Co všechno předchází výrobě nového hudebního nástroje?
Těšilo mě již v zadání, že půjde o prestižní výrobek. Vznik nového nástroje je událost, protože klavír má svůj tvar, ale veškeré inovace se do něj vždy musí vejít, což je limitující a současně atraktivní – já jako konstruktér musím z mnoha možností vybrat správnou kombinaci materiálů a konstrukci tak, aby byl výsledek a dojem co nejlepší ve všech ohledech. Nový model reprezentuje novou generaci nástrojů Petrof.

Nejdříve je třeba určit rozměry – požadovaná optimální délka 275 cm, šířka odpovídající rozsahu 88 tónů, pak je možné vytvořit strunovou menzuru – soustavu strun, navrženou podle určitých základních principů, pak je možné spočítat délky a průměry strun, z nichž vycházejí frekvence a tóny, které mají mít jednotlivé klávesy. Poté určit umístění strun a tak stanovit akustickou rozlohu, rozmístění kobylek a žeber na rezonanční desce. Až do této chvíle nesmí konstruktér udělat žádnou chybu – jak nástroj na počátku navrhne, tak již zůstane, později nelze nic měnit.

Výjimečnost prémiové řady určuje v prvé řadě zvuk, velmi důležitá je i hratelnost nástroje, neboť mnoho pianistů nedokáže při hraní oddělit pocity mechanické od zvuku. K tomu pak přistupuje ergonomie a kvalita jeho zhotovení. A důležitá je i estetická stránka. Například pro povrchovou úpravu používáme polyesterové laky, nanášené v mnoha vrstvách. Když lak cca po měsíci uzraje, povrch se obrousí a vyleští do vysokého lesku a správný klavírní lak je na světě. Špičkový klavírní lak je synonymem pro černé a lesklé. Je užíván k povrchové úpravě luxusních výrobků.

Jaké druhy dřeva se používají při výrobě klavírů a pian?
Nejdůležitější dřevinou je rezonanční smrk, který v současnosti dovážíme z rakouských či italských Alp, kde existují ideální podmínky pro jeho růst. Další materiály nakupujeme mimo Evropu – například smrk sitka, který se poněkud liší v barvě a ve vlastnostech, ale je rezonančnímu smrku evropského původu nejvíce podobný.

Při výrobě používáme kromě rostlého dřeva také dýhy z různých druhů dřevin. Speciální dýhy, které se vyskytnou pouze jednou za čas, využíváme k dekorování v limitovaných edicích, vyrábíme také různě zdobené či barevné nástroje na zakázku.

Kolik se v konstrukci dnešních klavírů zachovalo prapůvodních řešení nástrojů vyrobených před sto lety?
Podobnost původního a dnešního nástroje je především ve tvaru, který se časem ustálil ve vodorovném směru jako křídlo nebo, v případě pianina obdélníkový tvar ve svislém směru. Dřívější konstrukce však byly subtilnější, protože strunový drát nebyl natolik kvalitní a tahové síly strun byly podstatně menší. Konstrukce byla původně také rovnostrunná – struny byly nataženy vedle sebe a nijak se nekřížily. Časem bylo zjištěno, že překřížením části strun se ušetří prostor, struny mohou být delší a zvuk klavíru lepší. Ovšem s délkou strun narostla současně i jejich tahová síla, bylo proto nutné posilovat konstrukci. Když se dnes podíváte na starší nástroj, zejména klavír, který skoro vždycky stojí na třech nohách (ale jsou i varianty s podstatně vyšším počtem noh – pěti, sedmi...), má tendenci se pod tahem strun kroutit.

Tématem mnoha výzkumů v této oblasti je hudební akustika...
Ano a k ní se stále více přidružuje i takzvaná psychoakustika, vědní podobor, který zkoumá akustiku z hlediska subjektivního lidského vnímání. Akustické parametry nástrojů měříme v bezodrazové komoře. Máme přehrávací zařízení, které se k nástroji přistaví a nahrazuje klavíristu – v případě měření hlasitosti musí být údery do kláves vždy stejné, což člověk nedokáže zopakovat. Toto zařízení jsme měli ve starším provedení, nyní máme nové a měření v bezodrazové komoře budeme zajišťovat ve spolupráci s VÚTS v Liberci, a také v úzké součinnosti s Výzkumným centrem hudební akustiky HAMU v Praze, neboť tam jsou špičkoví odborníci pro oblast měření zvuku a hluku, a mají špičkové vybavení měřicím SW a podobně. Komora byla asi největší investicí, vejde se do ní celý klavír, a není v ní nic slyšet. Jde o betonový monolit v budově – nejdříve byla postavena vnitřní část a pak okolo ní ta vnější. Celý monolit je navíc položen na pružinách, takže je odizolovaný od země – od vibrací či otřesů. Stejně je však ideální provádět tato měření v noci, kdy není tak velký provoz, a to i přesto, že komora je v místě, kde je relativně klid. Podobnou komoru mají i na HAMU v Praze a tam jim někdy vadí i tekoucí Vltava...

Může materiál, z něhož postaven dům, ovlivnit nástroj funkčně, případně z hlediska akustiky?
Přímo materiál nejspíše ne. Pouze pokud je dům stavěný mokrou cestou, doporučujeme nastěhovat nástroj nejdříve za rok, až stavba vyschne a vyrovnají se vlhkosti. V moderní dřevostavbě či masivní dřevostavbě z vysušeného dřeva toto odpadá, takže tam lze piano umístit relativně brzy po dokončení. V případě roubenky či srubu z mokrého dřeva je třeba počkat, až se vlhkost ustálí.

Optimální vlhkost pro piano je okolo 50 procent v závislosti na teplotě prostoru. Dále by nástroj neměl stát vedle kamen či jiného sálavého zdroje tepla. Určitou nevýhodou je i podlahové topení, neboť piano má pak tendenci hodně vysychat a může dojít například k prasknutí rezonanční desky, pokud by vlhkost byla příliš nízká. Nástroj všeobecně nesnáší klimatické změny a nemělo by na něj svítit přímé slunce.

Pokud jde o akustiku, záleží na tom, jak je řešen interiér. Zde jde spíše o odrazivost zvuku. Takže v dřevostavbě s mramorovou podlahou, stěnami obloženými sádrokartonem a minimem nábytku a čalounění, bude dozvuk možná příliš velký. Ale když tam bude dřevěná podlaha i stěny, a ty budou případně navíc zkosené, a zařízení bude bohatší, bude to zcela v pořádku. Nejde podle mého o materiál, z něhož je dům postaven, ale spíše o charakter interiéru, vlastnosti povrchů podlahy, stropu a stěn, a o poměr pohltivých a odrazivých materiálů. Vždy by se však měl interiér přizpůsobit pianu. Ovšem je možné udělat i speciální vestavbu, například klimatizovanou buňku, v níž je piano umístěno. Ta udržuje stejné klima a současně také zvukově izoluje.

I piana musí splňovat ekologická hlediska a nejrůznější předpisy. Firma je proto držitelem certifikátu ISO 14001:2005, již ve výrobním procesu musí tedy splňovat podmínky ochrany životního prostředí. Aby však mohla nástroje vyvážet za hranice, musí dokládat řadu certifikátů k původu dřeva – zda se netěžilo v pralesích a nebyla využívána dětská práce. Pro expedici nástroje do USA musí například doložit 360 dřevěných položek, z nichž každá musí být v daném nástroji podrobně rozepsaná – odkud pochází a jak je zabezpečena certifikátem. Do různých koutů světa jsou podmínky různé, všechny je třeba respektovat a dodržovat.

 Klavír či piano jsou dlouhodobou investicí, správně umístěné v prostoru a v dobrých klimatických podmínkách vydrží padesát či dokonce sto let. Nástroj je ve všech aspektech nadimenzován k nejvyšší odolnosti, což je možná pro nás vlastně nevýhodné. Ale i kdyby někdo vymyslel levné piano s životností pouhých dvacet let, nikdo by ho nekoupil, protože v případě evropských pian a klavírů je očekávána dlouhá životnost a funkčnost – krásný zvuk, stabilní ladění...

Pro výrobu hudebních nástrojů, především tedy pro akustický element, který tvoří zvuk, je nejdůležitější rezonanční smrk. Je charakterizován několika proměnnými – roste v určitém místě, v dané nadmořské výšce, na severních svazích hor a chybí mu spodní větve, takže kmen je čistý. Při pořezu na pile jsou prkna řezána radiálně. Lze říci, že s rezonančním dřevem je to jako s člověkem. Když je malým dítětem, také nevíme, kdo z něj vyroste, čím bude výjimečný. Stejně tak lesníci ani lidé z lesních školek nevědí dopředu, z jaké sazenice vyroste strom, jehož dřevo bude rezonanční, tedy využitelné pro výrobu hudebních nástrojů. Proto ani nelze cíleně pěstovat dřeviny, jejichž dřevo bude jednou takto mimořádné. Stromy vhodné pro výrobu nástrojů v minulosti nacházeli znalci ve středních polohách Šumavy.
Lesy ČR

---

Mgr. Zuzana Ceralová Petrofová, jednatelka PETROF :

Mám dobrý vztah k českým značkám, a Petrof patří k těm nejlepším... Existují stále lidé, kteří se chtějí podílet na výrobě těchto nástrojů?

Existují, ale aktuálně máme hlavní problém s jejich nedostatkem – především řemeslníků a lidí znalých zde využívaných odborností. Snažíme se tedy s našimi lidmi vycházet tak, aby je práce těšila a měli z ní radost, a zároveň abychom měli do budoucna s kým piana vyrábět, ono je to je skutečně těžké... Na druhé straně Pracují zde zaměstnanci již v několikátém pokolení, je zde také několik rodin stejně starých, jako naše rodina a zkušenosti se v nich předávají z generace na generaci. Těch si samozřejmě velmi vážíme.

Je dost nových mladých lidí, kteří by se třeba rádi vyučili tomuto řemeslu, ale nejde jim to tak, jak by si představovali a nejsou tak manuálně zruční, protože neprošli žádnou podobnou praxí. Je otázka, zda budou mít dostatek trpělivosti. Klavírník potřebuje alespoň deset let praxe, musí mít hudební sluch, ale také cit v rukách pro jemnou práci, zručnost. A musí být také ochotný a trpělivý stále se učit, učit a pořád učit, to trvá dlouho. Na webových stránkách máme pořád otevřené požadavky na pozice ladič, intonér, technik... Chybí ale i dělníci pro řemeslné profese. Hovoříme s rodiči, ukazujeme jim podnik, práce u nás je perspektivní i proto, že když zaměstnanci umí jazyk, mají ještě větší možnosti – například ladiči projedou celý svět. Rodičům ale často vadí, že je to „pouze" učňovský obor, chtějí střední školu, gymnázium..."

Získat preciznost a zručnost a vyrobit opravdu kvalitní nástroj trvá mnoho let. Stroj může pomoci, ovšem jen člověk umí vdechnout nástroji život. Ale doba se mění a lidí, ochotných obětovat svůj čas tak náročnému řemeslu, stále ubývá... Zase čas... Shrnuto, podtrženo, nároky jsou tak vysoké, že přes ně není vidět dnes již málem zapomenuté zlaté dno řemesla...

Autor článku Ing. Dana D. Daňková

Ráda přicházím věcem na kloub, z čehož mé okolí někdy ztrácí nervy :-), a ráda se učím, v životě i v práci potřebuji tvořivost. Zajímá mne architektura, stavební technologie a funkční design

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 5 / 15
Líbil se Vám článek?114