Jaroslav si svou dřevostavbu v alpském stylu postavil podle fotografií

Redakce | Středa, 16. prosinec 2020 |

Dřevostavba na okraji Českého Krumlova nás zaujala nejen svým alpským nádechem, ale také poutavým příběhem, který její realizaci předcházel. Nenechte se však mýlit, tahle dřevostavba už rozhodně pár let není nová i když tak stále vypadá. O tom, jak silná touha a odhodlání pana Jaroslava dovedla ke stavbě jeho vysněné dřevostavby nám podrobně vylíčil on sám.

Když jsem se před pětadvaceti lety ocitnul v západní části Salzburgu a s úžasem hleděl do ulice plné překrásných dřevostaveb, dal jsem si životní předsevzetí: Až přijedu do Čech, jeden takový dům si postavím! Od skutečnosti mě však dělila ještě řádka let a notná dávka úsilí. Ani mé rozhodnutí nepřišlo hned, i když ke dřevu jsem měl blízko vždycky.

Za minulého režimu jsem se dočasně usadil v Německu, kde jsem se, stejně jako ostatní imigranti, bez ohledu na dosažené vzdělání živil manuální prací, konkrétně montáží sádrokartonů a půdními vestavbami, a později i na běžných stavbách v Porýní-Vestfálsku.

Tehdy bylo v Německu bydlení v dřevostavbách považováno za luxus, v domech ze dřeva bydleli jen vlivní a bohatí lidé. Mnohem markantnější byl ale tento trend v Rakousku, kam jsem se přestěhoval v době, kdy se začala blížit revoluce a já už netrpělivě očekával návrat do vlasti. Tak začal poutavě vyprávět svůj příběh pan Jaroslav.

Touha po dřevostavbě byla silná

V Německu měl pan Jaroslav možnost podílet se jen na několika stavbách ze dřeva, zato v lokalitách poblíž Alp, jako byl právě Salzburg nebo Anteil si jich skutečně užil. "Doslova jsem hltal všemi doušky vůni a krásu dřeva. Fascinovaly mě domy rakouské smetánky v Anifu. Pokaždé, když jsem tudy jezdil ze stavby, připadal jsem si jako v pohádce. Nejkrásnější atmosféra tu byla, když začalo sněžit a interiéry se blyštěly dřevem, na které dopadalo ostré zimní slunce. Bezostyšně jsem jejich majitelům záviděl a tehdy začal po dřevostavbě skutečně toužit."

Po revoluci se Jaroslav usadil v Českém Krumlově. Koupil si tu byt a také si založil vlastní firmu specializovanou na suchou výstavbu a sádrokartony, která dodnes funguje. "Zpočátku jsem nestavěl dřevostavby, protože to bylo příliš nákladné, a vydělával jsem si pouze pílí klasické stavařiny, vesměs pro krumlovské hoteliéry. Za pár let jsem si na vysněný dům konečně ušetřil. Vyhlídnul jsem si parcelu s nádherným výhledem na celý Krumlov, které se dodnes nedá nic vytknout. Když jsem na pozemku stál, řekl jsem si: „Tak tady si postavím tu salcburskou dřevostavbu!"

obr.: Investora na domě zaujala především jeho přívětivá tvář a vyvážená míra užití dřevěných prvků v interiéru i exteriéru. Foto: Martin Zeman

obr.: Ať už člověk vstoupí do tohoto domu v jakoukoliv denní dobu, neustále je hýčkán světlem. V létě chrání interiér před přehříváním účinná stínící technika. Foto: Martin Zeman

Zlaté české ručičky

Zanedlouho potom shodou okolností Jaroslav objevil v jednom časopise o bydlení dům Linz od rakouského výrobce dřevostaveb. "Ihned mne zaujal svou přívětivou tváří a vyváženou mírou užití dřevěných prvků."  Zavolal proto do redakce, aby zjistil podrobnosti, ale kontakt na zahraniční firmu neměli. Rozjel tedy „pátrání" na vlastní pěst, což v době, kdy internet byl teprve v plenkách, bylo hodně dobrodružné. "Telefonní číslo se mi podařilo najít až přes rakouské Zlaté stránky."

Když potom zástupci firmy dům do telefonu popsal, odkázali ho na centrum vzorových domů v Linci, kam se brzy vypravil. "Dům jsem si prošel a rozhodl se. Oslovil jsem proto vedení společnosti dopisem a požádal je o schůzku. Osobní setkání problém nebyl, stavba v České republice ovšem ano. Bylo mi řečeno, že o klientelu v České republice nemají zájem, protože nejsme v EU a oni jsou luxusní firma. Jejich přístup mě hodně zklamal, a tak jsem se zdravě naštval a rozhodl se postavit si dům podle fotek sám se svou stavební firmou." Oslovil proto svého dlouholetého známého Michala Brože, který zpracoval projekt pro stavební povolení. "Brzy na to jsme dům bez jakýchkoliv komplikací postavili a já se mohl stěhovat."

O několik měsíců později vyšla o domě reportáž v časopise a pan Jaroslav s výtiskem v ruce a tvrdohlavou náladou vydal do sídla výrobní společnosti. "Znovu jsme se bavili o spolupráci, znovu následovaly stejné vyhýbavé řeči. Když ale uviděli článek v časopise, moc nechápali, jak je možné, že jejich dům stojí v Čechách. Vůbec nepoznali, že se jedná o plagiát!" Potom byli zase překvapeni, že Češi dokáží bez továren s moderní technikou postavit kvalitní dřevostavbu. "Nakonec nastal obrat o 180 stupňů, začali se mnou jednat jako s partnerem a naše malá firma z Čech se stala „oficiálním plagiátorem".

obr.: Životnost dřevěné fasády prodlužují mimo kvalitních nátěrových hmot i nadstandartní přesahy střechy. Fasády si vyžádá údržbu vždy jednou za pět let. Foto: Martin Zeman

obr.: Horskou atmosféru dokreslují i takové detaily, jako je studna s vědrem. Foto: Martin Zeman

obr.: U vstupu do domu nechybí prostorné závětří. Foto: Martin Zeman

Ani po letech nevyprchalo kouzlo dřevostavby

"Ačkoliv jsme dům stavěli podle rakouského vzoru, přece jen nese i náš vlastní rukopis." Originál se staví z masivních lepených panelů, které se vyrábějí a připravují na míru ve velkokapacitní továrně. Původní dům je tak daleko uhlazenější, plastičtější, zatímco v tom mém nechybí trámy a tradiční dřevěné stavební prvky. "Myslím, že tím jsme do projektu vnesli kousek naší domoviny. Dřevo se sice kroutí a praská, ale na druhou stranu tak mohou vzniknout i zajímavé interiérové prvky."

"Už po prvním roce mě velmi potěšila energetická bilance domu. Ročně spotřebuji k vytápění elektřinu zhruba za 30 tisíc korun, vybral jsem si ale nejdražší a nejpohodlnější médium, navíc vytápím i garáž, ohřívám vodu v bazénu a vířivce. Dům spotřebuje přibližně 50 kW na m² za rok. Třetinu tepla navíc získám ze slunce díky prosklení, další třetinu topením v krbu."

"V domě žiji už od roku 1997 a ani po tolika letech se z něj nevytratila charakteristická vůně a atmosféra. Kdykoliv se vrátím z dovolené, vždycky mě znovu ohromí. Tenhle pocit bych nikdy neměnil. Dům má navíc ještě jednu obrovskou přednost – všudypřítomné světlo. Myslím si, že právě kombinace světla, vůně a prostoru představuje skutečný komfort bydlení. S oblibou říkám, že se koupu v záplavě světla od snídaně do večeře."

Subtilní dřevostavbě zkrátka v tomto směru nemůže dům z cihel nebo betonu nikdy konkurovat. "Před dvaceti třemi lety se na můj dům někteří lidé dívali skepticky – prý nic nevydrží, budu jej muset neustále ošetřovat... Kromě dvou obnovovacích nátěrů fasády po každých pěti letech jsem na dům vůbec nesáhl a stále vypadá skoro jako nový, zachovává si svěží ráz. " Dřevěný obklad navíc chrání enormní přesahy střechy typické pro alpský styl. "Jinak bych dnes udělal snad jen jediné – obklopil bych se dřevem všude a namísto cotta bych si pořídil dřevo také na podlahu do kuchyně a koupelny."

obr.: Hlavní nosné prvky původního domu Linz jsou rakouskou firmou konstruovány z vrstveného dřeva. Majitel českého plagiátu neměl k dispozici velkovýrobnu s nejmodernější technikou, a tak byl nucen realizovat dům tradiční cestou, čímž interiér obohatil o celou řadu příjemných prvků. Foot: Martin Zeman

obr.: V kuchyni je pohledová část stropu ponechána jen částečně. Ačkoliv by se dnes investoři obklopili dřevem úplně všude, před třinácti lety bylo možné použít jako podlahovou krytinu na frekventovanějších místech jedině dlažbu nebo kámen. Foto: Martin Zeman

obr.: Specialitou rakouského výrobce jsou všudypřítomná rohová okna. Foto: Martin Zeman

Foto: Martin Zeman

Foto: Martin Zeman

obr.: Prostor v jednom ze štítů střechy majitel využil pro pracovnu s dokonalým výhledem na Český Krumlov, která je věčně zalitá sluncem. Foto: Martin Zeman

Dřevostavbu v alpském stylu můžete obdivovat i v krátkém videospotu

Hodnocení uživatelů: 5 / 1
Líbil se Vám článek?01