Helena Petáková | Pátek, 26. říjen 2012 |
Méně je někdy více. Pravdivost tohoto rčení můžeme vnímat také v souvislosti s malými, ale efektivně navrženými mikrodomy, které nás fascinují o to víc, když jsou cenově dostupné, dobře prostorově vyřešené a s jejich stavbou si poradí i laik. Většinou se setkáváme s domy pravoúhlých tvarů, je ale tento konstrukční tvar skutečně nejvhodnějším řešením? Odpověď na tuto otázku se snaží najít švédský designér Torsten Ottesjöa záměrně své mikrodomy tvarově odlišuje od malých stavebních kostek.
Dům je stroj na bydlení...
...prohlásil slavný architekt Le Corbusier. Tento čistě mechanický přístup zohledňuje v návrzích i Ottesjö, své domy ale přirovnává naopak k živému organismu, který se vyvíjí v přirozeném prostředí: „Dům na venkově s povahou živé bytosti se adaptuje ve svém prostředí a přizpůsobí se potřebám svých obyvatelů. A co přímo vytvořit dům ve tvaru zvířete, který se adaptuje do charakteru krajiny?"
Dům se "vědomě" vyhýbá pravým úhlům
Stěny vyrůstají ze země a semknou se do výjimečného tvaru připomínajícího šupinatou a svíjející se nejznámější švédskou rybu – sledě.
Minimalistický interiér a vestavěný nábytek odrážejí Ottesjöho názor, že lidé potřebují jen velmi málo, aby pohodlně prožili svůj život v harmonii s přírodou. Malý obytný prostor vnímá jako ctnostné a smysluplné rozhodnutí, ne jako k nepříjemnou překážku.
Mikrodům je orientovaný tak, aby maximálně využíval přirozené světlo a redukoval potřebu umělého osvětlení a s ním spojeného zařízení. Postavený je z místních druhů dřeva – z osiky, jasanu, borovice a smrku, zatímco střecha a stěny jsou vyrobené z biologicky rozložitelného materiálu – ze sádrovláknitých desek.
Co dělá místnost skutečně prostornou?
Je to nevyhnutelně pouze velikost kostky? Podle designéra Torstena Ottesjöho je prostor spíše otázkou života, vyvíjejícího se celku, důvěrného propojení se svými obyvateli, s jejich pohybem a bezprostředním okolím. Určitě není pouze otázkou rozměrů a konstrukčního uspořádání!