Stavba domu v harmonické a ničím nerušené krajině CHKO Jeseníky vyžaduje jistá pravidla

Redakce | Pondělí, 10. srpen 2020 |

Bydlet v nedotčené či harmonicky utvářené krajině je snem mnohého stavebníka. Hledání krásného prostředí nás často zavede do chráněných krajinných oblastí. I tam se dá stavět či rekonstruovat, znamená to však přizpůsobit se jejich charakteru. Dohledem nad souladem plánované novostavby či rekonstrukce s krajinným rázem dané oblasti jsou pověřeny Správy chráněných krajinných oblastí, jakožto regionální pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. V minulém vydání jsme si povídali o základních pravidlech pro stavby v CHKO, tentokrát se zaměříme na konkrétní region – Jeseníky.

Oblasti CHKO

Chráněná krajinná oblast se rozkládá na částech okresů Bruntál, Jeseník a Šumperk v Olomouckém a Moravskoslezském kraji. Území CHKO je členěno do čtyř zón, z nichž první dvě podléhají nejpřísnějšímu režimu ochrany – původně jedinými stavbami zde byla osamocená kamenná nebo dřevěná přístřeší pastevců a dobytka.

V první zóně není v současnosti žádná nová výstavba přípustná. Novostavby, stejně jako nové využití území, jsou zde ze zákona zakázány. Stavební úpravy stávajících objektů musí vést ke zhodnocení vzhledu a k zachování nebo zlepšení krajinného rázu, který se vyznačuje vysokou přírodní hodnotou.

Má-li být novostavba umístěna do jesenické krajiny v místě s hodnotným krajinným rázem, měla by co nejlépe navázat na typické znaky domů, stavěných v Jeseníkách zhruba před 100 až 200 lety a dochovaných v podobě jednotlivých památkově chráněných objektů nebo památkových zón architektury lidového stavitelství.

Hraběšice – novostavba s kombinací zděné a roubené části vhodně doplněná tradičním jednoduchým plaňkovým oplocením. Foto: Jakub Černoch, Vladimír Mikeš a archiv redakce

Tradiční lidová architektura

Hornatá a poměrně nepřístupná oblast Jeseníků byla osídlována později než v úrodných nížinných oblastech. Datuje se do 13. a 14. století v rámci kolonizace německým obyvatelstvem a ve spojitosti s prospekcí, dobýváním a zpracováním rud, zejména železa a zlata.

Od této doby do odsunu po druhé světové válce převažovalo v Jeseníkách německé obyvatelstvo. Německá architektura byla po celá staletí ovlivňována architekturou slezskou, moravskou i českou. Vzájemné působení různých stavebních a výtvarných stylů dalo vzniknout jedinečnému souboru staveb, který jetypický pouze pro zdejší jesenickou krajinu.

Jednotlivé stavby vznikaly v závislosti na přírodních podmínkách, nepříznivém klimatu a souvisejícím způsobu obživy. Vyznačují se kompaktností, jednoduchostí a jsou bez nadbytečných ozdob. Jejich tvary a vzhled prověřovalo po staletí a po generace drsné podnebí a život v horách. Většina dochovaných lidových domů není starší než dvě století.

Bedřichov – zajímavé řešení novostavby rekreačního objektu, který svým vzhledem připomíná tradiční hospodářské stavení. Foto: Jakub Černoch, Vladimír Mikeš a archiv redakce

Bělá pod Pradědem – vše pod jednou střechou, žádné další kůlničky, přístřešky, boudičky a domečky, hospodářská přístavba za domem vše zahrnuje. Foto: Jakub Černoch, Vladimír Mikeš a archiv redakce

Nové Losiny – novostavba s hospodářským stavením, chata byla rozebrána na jiném místě v obci a nově postavena na starém zboru, pěkné užití dřeva, opět bez dnes standardně požadovaných betonových zpevněných ploch. Foto: Jakub Černoch, Vladimír Mikeš a archiv redakce

Typické znaky jesenického domu

Tradiční jesenickou horskou chalupou se nazývá dobová a místní forma tzv. východosudetského domu. Původní jesenický dům byl přízemní s roubenou konstrukcí z hraněných trámů na skládané kamenné podezdívce. Vysoká sedlová střecha byla kryta šindelem, štít byl bedněný nebo zděný a omítnutý, nezřídka i krytý břidlicí.

Mladší typ jesenického domu má konstrukci stěn kamennou nebo cihlovou, šindel je nahrazen místní břidlicí často kladenou přímo na starý šindel. Svébytnou tradiční jesenickou architekturu reprezentuje tzv. jednotný jesenický dům s typickým, někdy až neuvěřitelně dlouhým obdélníkovým půdorysem, z něhož vyrůstá přízemní stavba s půdním prostorem a podlahou zpravidla těsně nad terénem.

Dlouhý půdorys vychází z tehdejšího praktického požadavku, aby vše – obytná část, maštal, chlévy, stodola – bylo schováno a dalo se obhospodařovat „pod jednou střechou" bez nutnosti zřizování dalších vedlejších staveb. Tradiční střecha je sedlová, rovnoramenná se sklonem od 42 do 48 stupňů.

Vrcholy štítů často uzavírá čelní polovalba. Ve štítové zdi jsou zpravidla tři symetricky rozložená okna, dvě menší okýnka jsou stejně symetricky osazena ve štítu. Okna jsou dvoukřídlá, dělená venkovními výraznými příčkami na čtyři až šest tabulek.

Pro jesenický dům je typický výrazný štít ukončený podlomenicí, v případě omítaných štítů římsou nebo profilací v omítce a s větracím oknem ve vrcholu. Vstup do domu běžně chráněný dřevěným zádveřím je umístěn zhruba doprostřed okapové stěny na úroveň příčné chodby, která oddělovala obytnou část od hospodářské.

Komín je usazen poblíž hřebene uprostřed objektu. Omítky jsou hladké, vápenné, nejčastěji bílé. Není výjimkou, že zápraží bývá přestřešené přesahem střechy tak, aby se i za deště dalo chodit mezi stodolou, maštalí a obytnou částí.

Loučná nad Desnou – zdařilá novostavba i zachovalý původní terén s vhodnou výsadbou ovocných stromů (žádné túje a jiné exoty). Nejen stavba, ale i její okolí, tvořené vegetací a terénem utváří ráz krajiny. Foto: Jakub Černoch, Vladimír Mikeš a archiv redakce

"Novostavba nemusí být nutně replikou tradiční zástavby, ale měla by se jejími znaky alespoň inspirovat."

Branná – unikátní zachovalý objekt typické jesenické podhorské architektury, chalupa udržovaná osvícenými chalupáři. Hojně je užit tradiční stavební materiál – místní kámen a dřevo. Foto: Jakub Černoch, Vladimír Mikeš a archiv redakce

Moderní architektura v CHKO Jeseníky

V CHKO Jeseníky lze připustit nové architektonicky kvalitní a hodnotné stavby, které nejsou replikami tradiční venkovské zástavby. Snahou je však vycházet z takových existujících znaků, které se uplatňují od historie až do dneška a je účelné se jimi inspirovat i v současnosti.

Pozitivní přístup k umísťování novostaveb s moderní architekturou na území CHKO Jeseníky ale zároveň znamená akceptovat pouze takové novostavby, které svým vzhledem respektují tradiční architekturu, přestože jsou od ní zřetelně rozeznatelné.

Je důležité, aby odkazovaly na historické lidové stavitelství, mohou být přitom soudobé svým provedením a moderní svým výrazem. Ve složitějších případech posuzuje návrh nezávislá regionální nebo agenturní architektonická komise.

Rejvíz – nová rekreační chata s vhodně symetricky umístěnými okny ve štítu. Škoda velké dlážděné plochy před domem. Foto: Jakub Černoch, Vladimír Mikeš a archiv redakce

Filipovice – novostavba plně roubené stavby, místní kámen a dřevo zde pěkně vyniká, stavbu neruší cizorodé stavební materiály. Foto: Jakub Černoch, Vladimír Mikeš a archiv redakce

Ostružná – v současnosti apartmánový dům – zdařilá rekonstrukce a nové využití této specifické hrázděné stavby bývalého objektu finanční stáže. Hrázděné stavby nejsou oproti jiným částem Sudet v Jeseníkách tak časté. Foto: Jakub Černoch, Vladimír Mikeš a archiv redakce

Vernířovice – novostavba penzionu plnící požadavky pro stavby v CHKO. Nicméně stavba je příkladem současného negativního trendu vylidňování obcí a zastavováním volné krajiny penziony, chatami a investičními rekreačními chalupami. Foto: Jakub Černoch, Vladimír Mikeš a archiv redakce

Autor textu: Správa CHKO Jeseníky

Mohlo by vás zajímat...