Jakou dřevostavbu zvolit aneb šest základních konstrukcí dřevostaveb

1. Skeletové dřevostavby

V rámci skeletových dřevostaveb můžeme rozlišit dvě podskupiny – lehké dřevěné skelety a těžké dřevěné skelety.

Lehký dřevěný skelet

První z nich, často označovaný také jako Two by Four, je odvozen od nejrozšířenějšího smrkového, fošnového profilu 2" × 4", tedy cca 50 × 100 mm. Celá dřevostavba je skládána jako stavebnice přímo na stavbě prakticky z jednoho fošnového profilu, z něhož se vytvoří základní kostra domu, a ztužení z deskových prvků, nejčastěji dřevoštěpkových desek, které se hřebíky nebo sponkami kotví na nosnou konstrukci a spolupodílejí se na její statice. Moderní dřevostavby využívají i profily jiného rozměru než 2" × 4", ale cílem je, aby četnost prvků byla co nejmenší.

Doba realizace je delší než u panelových dřevostaveb, ale nevyžaduje náročnou investici do výrobního závodu jako v případě panelových konstrukcí. Tento způsob výstavby je proto dostupnější i pro menší regionální firmy, některé z nich však mívají problémy s dodržením potřebné technologické kázně a kvality.

Těžký dřevěný skelet

Moderní podoba druhé podskupiny, těžkého dřevěného skeletu, pracuje výhradně s certifikovanými tyčovými prvky z lepeného dřeva, které jsou spojovány ocelovými svorníky a styčníky. Nosnou konstrukci tvoří sloupy v pravidelném rastru spojené vodorovnými průvlaky v obou směrech.

Vodorovné ztužení je zajištěno zejména stropy, svislé pak obvodovým pláštěm a tuhými jádry. Vzhledem k nutnosti důsledně přerušit tepelné mosty je obvodový plášť montován vždy vně nosné konstrukce, která je vizuálně přiznána v interiéru.

Zvláštní skupinou jsou montované stavby s lehkým ocelovým skeletem. Jejich vnější stěny tvoří sendvičová skladba s deskovými materiály na bázi dřeva, izolací a dalšími funkčními vrstvami.

↑ Zpět nahoru

2. Panelové dřevostavby

Rozhodující část výroby panelových dřevostaveb se odehrává ve výrobních halách: dřevostavba se zde smontuje „nanečisto" a po ověření je převezena na staveniště, kde je hrubá stavba na předem připravený základ hotová za dva až tři dny.

Významnou předností je proto rychlost výstavby. Ekonomická výroba spočívá v opakovatelnosti jednoho prvku vyráběného ve velkých sériích, řádově od několika desítek až stovek domů za rok. Panely jsou ze zákona stanoveným výrobkem, musí být u nich ověřena shoda se základními požadavky.

↑ Zpět nahoru

3. Sruby

Základem této jednovrstvé konstrukce jsou masivní dřevěné bloky nejčastěji kulatého průřezu pečlivě zbavené kůry a důsledně ošetřené proti plísním a škůdcům. Jednotlivé díly se hrubě opracují a následně formují podle předem zvoleného návrhu. Takto se sruby většinou připraví ještě ve výrobně.

Hrubá stavba je v továrně rozebrána, odvezena na příslušné místo a znovu sestavena. Charakteristickým prvkem srubů je zatesání sedlovým spojem, přes nějž klády probíhají a vyčnívají ven ze stěny. Na detailech, jako jsou například rozvody elektřiny, je možné se po dohodě s dodavatelem domluvit přímo na místě.

↑ Zpět nahoru

4. Roubenky

Také roubené dřevěné domy jsou jednovrstvé konstrukce sestavené z masivních profilů, tentokrát opracovaných do tvaru trámů. Charakteristickým prvkem je právě roubení – zatesání tzv. na rybinu, přes níž trámy nepřesahují a tvoří tak prakticky klasický roh. Vnitřní stěny, stropy i schody mohou být rovněž roubené.

Také v tomto případě se dřevostavba nejprve předvyrobí a po demontáži znovu instaluje na parcele. Vodorovné mezery mezi jednotlivými trámy se vyplňují většinou tmelem nebo izolací krytou z obou stran dřevěnou lištou. Náročnější utěsnění podélné drážky lze provést také vydlabáním žlábku a jeho vyplněním přírodní izolací.

Druhou, dnes již velmi velmi rozšířenou technologií je výroba roubených staveb na CNC obráběcím centru z lepeného, masivního lamelového dřeva (BSH, KVH). Výhoda této technologie spočívá mj. v tom, že lepené dřevo nepracuje (nekroutí se, nepraská) a stavba nesedá. Odpadá tak nutnost technologické přestávky.

↑ Zpět nahoru

5. Modulární dřevostavby

Konstrukční systém modulárního (modulového) domu tvoří jednotlivé, rozměrově unifikované moduly, které seskládáním a smontováním k sobě vytváří požadovaný prostor. Dřevostavba může být tvořena jedním či několika moduly v závislosti na potřebách stavebníka. Předností modulárního domu je velmi rychlá výstavba – moduly se přivezou hotové a usadí na jednoduché základy (často patky nebo zemní vruty).

↑ Zpět nahoru

6. Konstrukce z vrstveného masivního dřeva

Tento typ dřevostaveb se vyrábí z prefabrikovaných velkoplošných dílců - CLT panelů, které vznikají vrstvením lepeného dřeva, přičemž jednotlivé vrstvy jsou proti sobě vždy otočeny o 90 stupňů, což zajišťuje dokonalou tvarovou stabilitu. Vzhledem k technologii sušení a lepení vykazují tvarovou stálost i při změnách vlhkosti. Nosné prvky jsou používány jako stavebnice pro stěnové, stropní i střešní konstrukce. Celá „skládačka" je vyráběna na počítačem řízených automatizovaných linkách.

Pro technologii je charakteristické atraktivní přiznání pohledové textury dřeva v interiéru místností. Kontaktní tepelná izolace obvodového pláště se aplikuje zásadně z vnější strany nosné konstrukce tak, aby byla zachována difuzní otevřenost stěny. Další výhodou je rychlost výstavby a jednoduchost montážních spojů. Jedná se sice o dosud méně rozšířenou, ale zajímavou a perspektivní technologii pro moderní dřevostavbu.

↑ Zpět nahoru

S jakými termíny se ještě můžeme setkat?

• Sendvičová dřevostavba – nejde o konstrukční systém, ale spíše o charakteristiku skladby obvodové stěny složené z několika vrstev různých materiálů, tedy jakéhosi sendviče. Většinou se tímto označením myslí sloupková konstrukce, sendvičem je však i panelová dřevostavba a de facto i roubená dvoustěna s vloženou izolací.
• Rámová dřevostavba – nejedná se o rámovou konstrukci z hlediska statického, ale o stavbu ze stavebních dílů – rámů. Jde vlastně o variantu lehkého skeletu. Může být stavěna přímo na stavbě nebo tzv. panelovou výstavbou.
• Prefabrikovaná dřevostavba – označení pro systém výstavby. Prefabrikace spočívá ve výrobě jednotlivých dílců v hale a jejich montáži na staveništi.
• Pasivní dům lze definovat jako stavbu, která se vytápí téměř sama za pomoci slunečního záření a vnitřních tepelných zisků (ze spotřebičů, osob apod.). Ve srovnání s běžnou stavbou potřebuje pasivní dům méně než 15 kWh / m² za rok, což je asi desetkrát méně. Obejde se proto bez klasické topné soustavy, kterou nahrazuje pouze malý zdroj kryjící zbytkovou potřebu tepla. Pro konstrukci pasivního domu je dřevo ideálním stavebním materiálem.