Výjimečnost v architektuře zachraňují originální veřejné stavby ze dřeva
Dana Jakoubková | Čtvrtek, 23. leden 2020 |
V dnešním světě je pouze omezená poptávka po výjimečnosti. Daleko více lidi zajímá průměrnost. Kupříkladu příchuť dřeva ze sudu, v němž zraje víno, už není tak žádaná. Spotřebitelé si vystačí s kovovými tanky. Přitom právě sud rozhoduje o tom, jak „velké" víno dostanete na stůl. Architektura je na tom podobně. V segmentu rodinné výstavby je stav doslova alarmující. Jinakost tak zbývá především na stavby veřejné. Pojďme si tedy spravit chuť několika příklady.
Doubravka - Proutěná kráska
Celý svět hledá cestu lepšího souznění s přírodou, minimalizace uhlíkové stopy a vybřednutí z hluboké krize, kterou architektura prožívá. Věž Doubravka, postavená z kmínků akátového dřeva, je odpovědí na řadu otázek, a lze říci, že jako výsledek experimentální práce je technologickým a výrazovým impulzem nově vznikající architektury. Experimentální ale neznamená nedotažená nebo nejistá. Jde o to, že nikde na světě nic podobného nestojí.
Nová dominanta Prahy 14 vyrostla na kopci Horka v lesoparku Čihadla na Černém Mostě. Svým charakterem a materiálovým pojetím zcela zapadá do zdejší náletové zeleně. Hlavní nosnou konstrukci tvoří trojboký jehlan – nejstabilnější statické schéma. Tři „nohy", ukotvené v železobetonové desce a spletené v příhradové konstrukci z odkorněné a fermeží ošetřené akátové kulatiny, jsou na vrcholu spojené ocelovými prvky, které nesou ve výšce devatenácti metrů modřínovou podlahu vyhlídkové plošiny.
Do pomyslného středu jehlanu je na osmnácti sloupcích a jedné střední závitové tyči zavěšeno točité modřínové schodiště s osmadevadesáti stupni. Do jejich plochy je vyfrézované číslo schodu a jméno člověka, který na stavbu přispěl. Schodišťový tubus je pak z vnější strany opláštěný dřevěnými horizontálně uloženými latěmi.
Co je na Doubravce skvělé
- Konstrukce harmonizuje s přírodou
- Ekonomická stavba – žádná pila, žádná nákladná doprava
- Využití materiálu, který je považován za odpad
- Dřevo je v nejpřirozenější formě – vyšší pevnost i odolnost
- Přirozená architektura – jedna z cest pokroku v architektuře i stavění
- Celková výška: 23,5 m
- Počet schodů: 98
- Spotřeba akátové kulatiny: 7 km
- Vstup: zdarma
- Návrh a realizace: Huť architektury Martin Rajniš – David Kubík, 2018
- Foto: Aleš Jungman, Lucie Hlaváčková
Martin Rajniš
architekt
Připadá mi, že v rozhlednách je určitá magie. Ta magie je velmi pochopitelná. Věže většinou stojí na krásných vyvýšených místech, a to do nich dává první vlnu síly. Projektovat rozhlednu je krásná práce a my architekti to děláme s nesmírnou chutí, a to je druhá vlna energie, která do toho vstupuje. Ale musíme mít zrovna dobrej den, aby se nám to povedlo.
Jsou i nevzhledný věže, bohužel. Ale to nejdůležitější je, že lidi, který přicházej k rozhledně, dostávají chuť na ní vylézt, je to cíl jejich cesty, a ta chuť rozhlídnout se po kraji nám možná nahrazuje staré pohanské obřady, jakési zvláštní spojení se zemí. My, národ neznabohů, se dostáváme na vrcholu rozhledny do jinýho rozměru života. Najednou cejtíme, že jsme součástí široký krajiny, cejtíme v sobě poryvy svobody, poryvy odvahy, a to jsou věci, kterých je v Čechách hrozně málo. Klasik by řekl – jako šafránu.
A když jako architekti kreslíme a stavíme rozhledny, není to práce, je to služba, jak by možná řekl Karel Čapek. A tahle služba je na těch stavbách doufáme vidět. Je to jakýsi stav zapojení plné síly a maximální koncentrace, kdy člověk s chutí tvoří dílo, protože cítí, že věž se stane součástí krásnýho kusu země. Že má cenu tady být, že tu jsme a budeme dlouho, a vlastně je to něco, kde se přiznáváme, že přes všechny možný obtíže a nevlídnosti máme tuhle zemi hrozně rádi.
Přístavba školní družiny - S úctou k historii, s radostí do školy
V Česku není mnoho veřejných staveb, které by propojovaly současnou výstavbu s historií v jeden celek. Natož pak, aby onou moderní částí byla dřevostavba. V tomto ohledu se jeví přístavba nové družiny ke stávající budově základní školy Plzeň-Újezd jako záležitost hodná osvíceného investora i architekta.
Moderní dvoupodlažní objekt s plochou střechou je pojatý v minimalistickém stylu jako vzdušná stavba v podobě dřevěného hranolu, který funguje jako protiváha k „uzavřené" kamenné budově školy z roku 1899. S respektem k dvoupodlažní historizující budově je objekt družiny připojen pouze přízemním „krčkem", který dělí obě hmoty a zvýrazňuje návaznost v časové ose. Do koridoru krčku je situována hala s prosklenými vchody na obou koncích – jeden hlavní z ulice, druhý do školní zahrady –, zvýrazněnými mohutnou šambránou.
V přízemí novostavby se nachází i jídelna, jejíž stěny jsou rovněž prosklené a stejně jako hala poskytuje kolemjdoucím průhled z ulice skrz interiér dále do zahrady. Tímto prvkem je celý areál propojený vizuálně s vnějším světem a přináší do koncepce školních budov svěží vítr. V patře jsou pak umístěné dvě třídy družiny oddělené akustickou stěnou. Velkoformátovými pásovými okny, směrovanými k severu, aby se předešlo přehřívání, jsou pak děti spojené se zahradou a hřištěm vizuálně.
Fasáda, opláštěná modřínovými latěmi, akcentuje relaxační funkci objektu jako protipólu k výuce v budově staré. Předsazený dřevěný rošt kryje přiznaný tvar schodiště, umístěného k líci fasády, pod jehož konzolou je schovaný vedlejší vchod do budovy, a zároveň potlačuje i výraz několika oken v patře, přičemž pro větší dynamiku a večerní hru světel jsou latě poskládané řidčeji. Čistota a jednoduchost tvarového řešení dávají stavbě jasný výraz a nezaměnitelný charakter. Není proto divu, že za komplexně zvládnuté uchopení problematiky provázanosti a kontrastu mezi moderní a historickou budovou získala tato stavba ocenění Stavba roku Plzeňského kraje 2018.
- Investor: Magistrát města Plzně
- Autor arch. návrhu: Bohuslav Strejc, Ondřej Janout, Jiří Korelus – projectstudio8
- Konstrukce: prefabrikovaný panel na bázi dřeva / difuzně otevřená skladba (OSB Egger 4PD; dřevovláknitá izolace + minerální vlna, sádrovláknitá deska fermacell)
- Návrh konstrukce a realizace stavby: PALIS Plzeň s.r.o., 2018
- Foto: Matěj Hošek
Herní krajina Pecka - Tohle není pro pecky
Dětské hřiště, umělecké dílo, naučná stezka, nebo cokoliv jiného. Tím vším může Herní krajina Pecka být. Je v pořádku, když jsou hranice rozmazané, jde přece o „krajinu" pro děti a fantazii nelze klást meze. Soubor herních prvků a instalací na pomezí sochařství a folly architektury má motivovat rodiče i děti pro pobyt v lese, na vysokohorském vzduchu, v kontaktu s přírodními materiály – dřevo, voda, kámen, to vše v monumentálním měřítku prostředí krajiny Krkonošského národního parku.
Řešení jednotlivých instalací je zcela unikátní. Každá jednotlivá stavba je svého druhu prototypovým modelem. Najdete zde například 15 metrů dlouhou dřevěnou sochu rysa, jehož tlamou lze projít, nebo devět metrů vysoké paroží jelena, sloužící jako vyhlídka, která se promění v tobogán. Na rozdíl od unifikovaných dětských hřišť, má tady každý objekt svou originální podobu.
Kromě konstrukce z modřínových kulatin a hranolů bez povrchové úpravy založené na zemních vrutech a opláštěné modřínovými fošnami, tvoří některé prvky nosná, svařená ocelová kostra, na kterou jsou kotveny části z lepeného nebo masivního modřínového dřeva. Konstrukce zmije či vřetenovky je z ocelových obručí svařených z plechů, parohy a žebra jelena jsou složeny vždy ze tří hlavních svislých příhradových nosníků z lepeného lamelového modřínového dřeva. Stezku ve stromech tvoří soustava plošin v podobě čapích hnízd propojených visutými lanovými mostky. Hlavní nosná konstrukce plošin je tvořena ocelovými profily s povrchovou úpravou žárového zinku. Pochozí části konstrukce pak představuje tlakově impregnované jehličnaté dřevo.
Konstrukce jednotlivých prvků jsou navrženy s ohledem k prostředí, do kterého jsou umístěny. Pojícím motivem celé krajiny je pak dřevěná koule Pecka, kterou mohou děti využít v hned několika herních prvcích.
- Lokace: Portášovy boudy, KRNAP
- Vstup: zdarma
- Autor arch. návrhu: MgA. Matěj Hájek a MgA. Tereza Kučerová – Moloarchitekti s.r.o.
- Autor projektu: Taros Nova s.r.o.
- Realizace stavby: Taros Nova s.r.o.; Gardenline s.r.o., 2018
- Foto: BoysPlayNice
Revitalizace - K odpočinku a rozjímání
Obec Prostřední Bečva, ležící v údolích Rožnovské Bečvy, Bacovského potoka a Kněhyně, je významným střediskem cestovního ruchu. Účelem revitalizace její návsi bylo vytvoření fungujícího středu správné valašské dědiny. Tak, aby sem lidi rádi chodili pobesedovat se sousedy a cérky a ogaři si chodili hrát. Tak, aby se člověk, projíždějící tudy na kole, zastavil a řekl si: „Tady se mi to líbí, sem budu jezdit častějc".
Jedním z nových prvků v centrálním parčíku je drobný ikonický objekt, určený k rozjímání. Jednoduchá hmota je zamýšlenou opozicí k budoucímu novému obecnímu úřadu. Interiér tvoří uzavřený prostor pro kontemplaci s dopadajícím světlem horního nasvětlení pomocí úzké okenní obruče. Dřevostavba v interiéru přiznané rámové konstrukce je opláštěná šindelem odkazujícím na místní tradiční stavební techniku.
V tomto případě však spíše než o stavbu samotnou, architektonicky vytříbenou, jde o atmosféru kolem ní, o způsob užívání, o hodnoty emoční, pocitové a nesdělitelné. A s přesně takovým motivem kaple pracuje.
- Autoři návrhu: Ing. arch. Daniel Baroš, Ing. arch. Michal Nejezchleb (Henkai architekti)
- Foto: Daniel Baroš
Přečtěte si další články o moderní architektuře
Publicistka s náklonností ke smysluplným činům a věcem. Obdivuje brilantně provázané duchovní gangsterky, ale neodvrhne ani lyrické, tajemné, lakonické a současně vtipné příběhy s tématem originální syntézy křehkosti úmrtnosti.
Vytvořeno v xart.cz
