Dřevostavby v zemích polárních oblastí (3)
Úterý, 28. červenec 2009 |
Dřevostavby na Faerských ostrovech
Faerské ostrovy jsou samosprávným územím Dánska. Nejdůležitějším odvětvím je rybářství, jež představuje více než 90 % exportu; tradiční a významný je chov ovcí, kterých je zde okolo 80 tis. Důležitým zdrojem příjmů je turismus.
Co na ostrovech nenajdete, jsou lesy - jediný původní porost v hlavním městě Tórshavnu byl v roce 1988 zničen vichřicí. Nyní je zde obnovený lesopark, který si Faeřané střeží jako oko v hlavě. Současnou branou ostrovů je zmíněný Tórshavn. Dominantou přístavu je zdánlivá změť kaštanově hnědě natřených dřevěných domů s bílou podezdívkou a živě zelenými drnovými střechami. Již od 9. století se zde scházel ostrovní sněm, většina současných objektů však vznikla na přelomu 17. a 18. století, a faerský parlament zde zasedá dodnes.
Úzkými uličkami s dřevěnými minidomky a dřevěnou katedrálou se lze dostal do moderních částí města. Zde je architektonickou zajímavostí Nordický dům postavený v roce 1983, jenž je kulturním centrem ostrovů. Nepravidelnými tvary a travnatou střechou dokonale splývá s okolním terénem. Pozoruhodný je i z hlediska použitých materiálů: foyer a terasa jsou vydlážděny norskou břidlicí, podlahy jsou ze švédské borovice, stropy z dánského jasanu, dveře a vnitřní obklady jsou z finské břízy, vnější materiály jsou tuzemské, částečně také z Islandu: kovové konstrukce a sklo jsou z Dánska.
Nedaleko na jih od hlavního města je osada Kirkjubour, kde se v minulosti soustřeďovala politická i duchovní moc faerských biskupů. Před větry chráněné srazy směřují do fjordu Vága, kam odedávna přinášely mořské proudy kmeny kanadských a sibiřských smrků, jež měly na bezlesých ostrovech cenu zlata. Na místě bývalé biskupské rezidence stojí Reyksrovan - shluk dřevěných domů z černých kmenů na kamenné podezdívce a s drnovými střechami. Tyto stavby se datují okolo roku 1550 - a jsou nejstarší na ostrovech
(pokračování Současnost dřevostaveb v zemích polárních oblastí)
Doc. Ing. Václav Kupčák, CSc.
Článek byl převzat z časopisu Lesnická práce.