Dřevostavby v zemích polárních oblastí (1)
Úterý, 21. červenec 2009 |
Dřevostavby jsou nedílnou součástí drsného severu. To je známá věc - zejména ze skandinávských zemí i například z Kanady. Jedním z rozhodujících faktorů jsou zdejší lesy jako zdroj stavebního materiálu. Jsou zde však také země bez lesa, kde je dříví velký problém a navíc zde panují přímo extrémní klimatické podmínky. Přesto i tady jsou dřevěné stavby významně až dominantně zastoupeny. Jedná se o Island a Grónsko; při lodní cestě z Evropy nelze minout Faerské ostrovy. Příspěvek uvádí některé poznatky o tamních dřevostavbách - při příležitosti geografické expedice Island 2008.
Jako obecné determinanty historického vývoje obytných staveb lze označit osídlování území, hospodářství dané země a klimatické podmínky - vše v určité funkční závislosti.
Z pohledu charakteru samotných staveb však svoji roli sehrával i dostupný stavební materiál.
Při osidlování okrajových oblastí severozápadní a severní Evropy v raném středověku se při stavbách v zásadě uplatňoval kámen, který nahrazoval stále hůře dostupné dřevo. Byly běžné podlouhlé stavby obdélného půdorysu spojující nezřídka obydlí a chlév pod jednou střechou (na Islandu, kde nebylo čím topit, měli ve středověku často lidé palandy těsně nad dobytkem). Z důvodů klimatu se nejčastěji jednalo o podúrovňová obydlí s drnovými střechami. Vnitřní dřevěné stěny byly zpravidla obestavěny silným vnějším pláštěm z kamene, hlíny a rašeliny. Průčelí bývala dřevěná, s vchodovými dveřmi i okny. Střechy se dělaly tak, že se na dřevěnou konstrukci pokládaly kůže a březová kůra, na to pak přišly drnové pláty. 
Postupem času začaly kamenná obydlí doplňovat i nahrazovat dřevostavby, Především proto, že běžné zdicí stavební materiály (cihly, cement apod.) jednoduše nebyly k dispozici, a s rozvojem lodní dopravy se začalo dříví dovážet – hlavně ze Skandinávie. U pobřeží bylo známo využívání tzv. „výronního“ dříví – kmenů, které vyplavilo moře (nejčastěji z Aljašky, Sibiře). S tím se lze setkat i dnes, například na severu Islandu, kde se jinak dřevo dováželo a dováží hlavně z Norska.
Dříví se ke stavbám osvědčovalo také svými vlastnostmi. Severské klima a krátká vegetační doba způsobují, že dřevo má užší letokruhy, a je tím stabilnější při extrémních výkyvech teplot. Vedle tepelně izolačních vlastností je tato tvarová stálost dřevostaveb velmi důležitá. Při konstrukci byly spoje prováděny dřevěnými kolíky – bez použití hřebíků.
Vedle obydlí nelze nezmínit také další stavby – zejména dřevěné kostely, dodnes funkční na venkově i ve městech.
Doc. Ing. Václav Kupčák, CSc.
Článek byl převzat z časopisu Lesnická práce.
Vytvořeno v xart.cz
