Dřevo je odolný materiál. Může vydržet staletí!
Redakce | Pondělí, 19. říjen 2015 |
Co by mohlo stavebníka přesvědčit o tom, že dřevo jako stavební materiál trumfne ve své odolnosti i ten nejtužší lidský kořínek, že dům postavený z živé hmoty pamatuje dobu, o níž čteme jenom v knížkách nebo na internetu? Může být dostatečným důkazem o opravdovém stáří dřeva a tedy jeho odolnosti a trvanlivosti důkaz z útrob našich starých památek, nebo normy, které dřevu nedovolí odolat požáru či dřevokaznému hmyzu?
Náš pohled na dřevo jako stavební materiál nejčastěji zkresluje mýtus o jeho nedostatečné trvanlivosti a odolnosti. Přitom máme konkrétní dochované nejstarší artefakty – dřevěná maska ze třetího století nalezená v Japonsku, nejstarší dřevěné sošky nalezené v Egyptě, nejstarší dřevěný dům ve střední Evropě, nejstarší dřevěný kostelík, zkrátka dostatek konkrétních důkazů o schopnosti dřeva odolávat času, klimatickým podmínkám, více či méně šetrným zásahům a činnostem člověka. Hmatatelnými důkazy jsou potom práce samotných odborníků, kteří se zabývají rekonstrukcí starých památkových objektů včetně domů pro bydlení, při jejichž konstrukci bylo z velké části použito dřevo.
Co použité dřevo pamatuje?
Odhad stáří dřeva použitého při stavbě objektů, ale i na výrobu nábytku, obrazových rámů a soch se provádí na základě dendrochronologického průzkumu – metoda odhadování stáří dřeva na základě měření šířek letokruhů. Průzkum se běžně provádí tak, že trámy jsou kolmo na směr růstu dřeva navrtány dutým vrtákem, kterým se pak vytahuje vyvrtaný váleček dřeva. Vzorek je pak porovnáván s údaji v tak zvané standardní dendrochronologii pro známé druhy dřev.
Metoda je zcela spolehlivá a přesná a odhalí, co všechno použité dřevo pamatuje. Metoda byla s úspěchem použita například při odhalování renesančních stropů z přelomu 17. a 18.století na zámku v Konici na Prostějovsku nebo stropních konstrukcích v Brně na ulici Mečové, kde dřevo prošlo nejen mlýnem času, ale rovněž dvěma požáry, radikálními stavebními zásahy… všemu odolalo.
Odolnosti dřeva historického
Někteří statici tvrdí, že dřevo staré přes sto let ztrácí pružnost a odolnost proti tahu. Restaurátor odborné společnosti OK PYRUS Luboš Rous však hovoří o dřevě použitém na historických objektech z roku 1800 jako o materiálu velice houževnatém, který klade vysoký odpor a je v téměř nezměněném stavu. Takové dřevo rostlo v lepších přírodních podmínkách a na jeho odolnosti a trvanlivosti se velkou měrou podílelo, respektive stále podílí rovněž způsob jeho zpracování – dřevo pocházelo ze zimní těžby, strom se pokácel z kopce korunou směrem nahoru, po osekání se nechalo pár větví v koruně, aby vytáhly z kmene zbytky mízy, kmeny pak zůstaly v lese ležet přes zimu a zjara se plavily.
Připravený materiál byl pak ve finále zpracováván tesáním, které jeho celkovou odolnost ještě zvýšilo; na rozdíl od katru totiž tesání minimalizuje narušení buněk rostlinných pletiv. Dřevo bylo díky tomuto postupu navíc odolnější vůči dřevokazným houbám a chorobám. Těchto poznatků je pro zvýšení odolnosti dřeva využíváno například při stavbě srubů – používá se dřevo ze zimní těžby a teprve potom se zpracovává.
Nároky na dřevo pro současné využití ve stavebnictví
Co vlastně odolnost dřeva pro realizaci staveb v dnešní praxi znamená? Při stavbě moderních domů na bázi dřeva je dodržována celá řada norem a postupů, které odolnost dřeva ve srovnání s historickými technologiemi několikanásobně navyšují a zároveň musí zohlednit kratší dobu mezi těžbou a zpracováním dřeva. Mezi významné ukazatele odolnosti můžeme uvést například odolnost dřeva proti biotickým činitelům, proti mechanickému přetížení, chemické korozi, protipožární odolnost a další.
První jmenovanou odolnost stanovuje ČSN 490600-1 z ledna 1998. Norma určuje základní zásady chemické ochrany proti znehodnocení dřeva a materiálů na jeho bázi biotickými činiteli v různých třídách ohrožení, které zároveň stanovuje. Tato norma je použitelná pro všechny ochranné prostředky na dřevo určené pro preventivní ošetření proti dřevokazným houbám a dřevokaznému hmyzu a pro prostředky, které mají zabránit napadení zpracovaného dřeva houbami způsobujícími modrání. Odolnost proti biotickým činitelům by měl deklarovat certifikát výrobce dřevěných prvků, dodavatele dřevostavby.
Obávanou odolnost proti požárům pak definuje evropská směrnice EN 13501-2, zejména pak kritérium K60 pro opláštění vnitřní a vnější nosné konstrukce, které musí v případě požáru zabránit vznícení dřevěné nosné konstrukce po dobu minimálně 60 minut. Kéž by tyto normy mohl naplňovat nábytek a vnitřní zařízení…
Společný nepřítel - voda
Stejně jako v případě zděných staveb je rovněž u dřevěných konstrukcí a prvků největším nepřítelem voda. Ani sebedokonalejší ošetření dřeva ať už u zpracovatele, byť dodržuje všechny jemu určené normy a předpisy na třídění dřeva, nebo výrobce dřevěných komponentů jej před působením vody neochrání a odolnost dřeva může značně snížit. Proto se na odolnosti z tohoto hlediska podílí dodavatel dřevostavby, jehož cílem je omezit prolínání mokrých a suchých procesů stavby, zajištění důkladného odvětrávání objektu, konstrukční ochrana a v neposlední řadě dodávka vysušeného dřeva. Na bedra samotného stavebníka pak ve finále spadne pravidelná údržba stavby včetně udržení objektu v suchu.
Více o srubech a roubenkách:
Roubenka na okraji civilizace
Obrazem: Jak se staví srub
Krov v interiéru - objevte krásu masivního dřeva
Vytvořeno v xart.cz
