Dana Jakoubková | Středa, 04. březen 2020 |

Nárůst významu zdravotních požadavků ve stavebním průmyslu je v posledních letech zcela zřetelný. Příčinou akcelerace této problematiky je především snížení výměny vzduchu v interiéru v důsledku vyšší úrovně tepelné izolace budov, včetně těsnosti obálek. Kromě toho je bezpečnost výrobků významným marketingovým nástrojem při prodeji čehokoliv, domy a stavební materiály nevyjímaje. A značný podíl na tom, zda je výrobek zdravotně nezávadný, má přítomnost škodlivých chemických sloučenin. Jejich zdrojem v interiéru může být opravdu cokoliv. Tato skutečnost výrazně rozšiřuje pojem kvality bydlení i o rozměr medicínské prevence.

Účinky na zdraví

Schopnost škodlivých látek působit na zdraví se velmi liší. Rozsah a povaha zdravotního účinku závisí na mnoha faktorech, včetně úrovně expozice a délky expozice – kolik, jak dlouho a jak často je jí člověk vystaven. Je důležité si uvědomit, že toxicita se liší u každé chemické látky, a i když sama jediná nemusí způsobovat obtíže, spolu s dalšími, které do uzavřeného prostoru emitují škodliviny, má potenciál způsobovat na zdraví vážné škody, počínaje únavou, sníženou výkonností, bolestmi hlavy, přes sníženou sexuální aktivitu a start latentních nemocí, až závažnějším nemocem jako alergiím, rakovině a genetickým mutacím.

Většina studií souvisejících se zdravím byla provedena na jednotlivých chemických látkách. O zdravotních účincích kombinace chemikálií je známo výrazně méně. Jedinou právně závaznou formou, stanovující limity chemických, biologických a fyzikálních ukazatelů pro vnitřní prostředí obytných a pobytových místností staveb, je vyhláška MZ ČR č. 6/2003 Sb. Ta se však netýká staveb pro bydlení. Hodnocení zatížení vnitřního ovzduší těkavými organickými látkami v obytných prostorech se řídí normou ČSN EN ISO 16000–1. Nicméně především alarmující nárůst dětských onemocnění zavdal podnět pro intenzivní výzkumy za účelem stanovení limitních hodnot koncentrací škodlivých látek v interiérech domácností.

Zdroje toxicity v interiéru

Ve vnitřním ovzduší se vyskytují stovky látek, jejichž koncentrace se výrazně liší v závislosti na charakteru zdroje:

• Statický: stavební materiály, nátěrové hmoty, lepidla, ochranné prostředky na dřevo, barvy, odstraňovače nátěrů a jiná rozpouštědla, podlahoviny, tapety, koberce, nábytek...
• Podmíněný aktivitami obyvatel: metabolismus, kouření, topení, vaření, domácí chemie, kosmetika, aerosolové spreje, osvěžovače vzduchu, vonné svíčky, odpuzovače hmyzu ...
• Vnější vlivy (v důsledku větrání): silniční provoz, průmysl, skládka ...

CO₂ – indikátor vydýchaného vzduchu

Oxid uhličitý je přirozenou plynnou součástí atmosférického vzduchu a nejběžnější škodlivinou ovzduší obytných budov. Jeho zdrojem je především lidský metabolismus, dýchací a termoregulační pochody, a také spalování pevných paliv. Koncentrace v interiéru je vždy vyšší než venku. Člověk nemá k jeho rozpoznání ve vzduchu receptory, ale – oproti většině VOC (viz dále) docela dobře pozná, že vzduch v místnosti je „k nedýchání". Jednak po čichu, a pak i jeho organismus mu dává poměrně brzy – opět oproti VOC, kde je i dlouhodobá expozice škodlivinám přehlédnutelná – signály v podobě únavy, bolesti hlavy, nevolností.

Koncentrace CO₂ je tedy dobrým indikátorem kvality vzduchu, přičemž vyhláškou doporučené maximum je 1500 ppm (parts-per-million, počet jednotek na milion celkových jednotek). Podle koncentrace CO₂ se reguluje i řízené větrání, ale také ukazuje jeho správný či špatný výkon. Ve špatně nebo cirkulačně větraných kuchyních s neodvětranými plynovými sporáky vznikají i oxidy dusíku NOx, až 50 μm.m-3 s prokazatelně karcinogenními účinky.

---

"Každý nevětraný interiér je třeba zapsat na černou listinu pro člověka potenciálně nebezpečného prostředí."

---

Organické těkavé látky (VOC – Volatile Organic Compounds)

Těkavé organické sloučeniny se za běžných podmínek snadno vypařují a přecházejí tak do plynného stavu. Do vzduchu se uvolňují ze široké škály produktů a činností, které se vyskytují jak venku, tak v domě a v domácnosti. Patří mezi největší škodliviny vnitřního i vnějšího prostředí, přičemž zahrnují různé chemikálie, z nichž některé mohou mít krátkodobé a dlouhodobé nepříznivé účinky na zdraví.

Se zvyšující se teplotou v interiéru koncentrace mnoha VOC stoupá a trvale je až desetkrát vyšší než venku. Ve venkovním vzduchu je hlavním zdrojem emisí silniční provoz a průmysl. Ve vnitřních prostorech jsou za hlavní prameny emisí považovány stavební materiály, zařízení interiéru a metabolismus lidského těla. Pojem TVOC (total volatile organic compounds) je používán při měření vzduchu uvnitř prostoru, je indikátorem stavu vzduchu vnitřního a udává celkové množství organických komponentů.

Ve většině případů se lze použití toxických látek vyhnout. Na trhu existují bezpečnější alternativy materiálů a výrobků. Přehled výrobků bez toxických látek najdete například na webu neziskové organizace Arnika, která chrání přírodu a zdravé prostředí pro budoucí generace, prosazuje méně odpadů a nebezpečných látek, živé řeky, pestrou přírodu a právo občanů rozhodovat o životním prostředí. Na webu najdete i databázi chemických laboratoří, které mohou u vás doma prověřit koncentraci emisí. Dále uvádíme tři z těch nejsledovanějších VOC.

---

"Větrání venkovním vzduchem sice odvádí škodliviny vzniklé v budově, ale přináší s sebou do interiéru škodliviny z venkovního ovzduší."

---

Bromované zpomalovače hoření (BFRs)

Kde se vyskytují: elektrická a elektronická zařízení (sporáky, pračky, počítače, budíky, televize, fény, mobily ...), plasty, nábytek (dřevotřískové konstrukce, pěnové výplně, potahové látky), koberce, podlahoviny, žárovky, zářivky, barvy, izolační a další stavební materiál. Tyto materiály často obsahují 10–20 % hmotnosti výrobku

Množství retardéru hoření v jednom výrobku závisí na typu jeho aplikace, na potřebě požární ochrany a na výrobci. V polymerních materiálech (například v plastech) je jejich obsah mezi 5 % až 30 % hmotnosti výrobku. Nejpoužívanějšími bromovanými retardanty hoření jsou penta-BDE (polyuretanové pěny), deca-BDE (polyvinylchlorid – PVC, textil) a tetrabrombisfenol A (elektronika).

Významnou cestu expozice pro člověka představuje náhodné požití prachu v domácnostech. Expozice je významná zvláště pro malé děti, protože mají obecně větší tendenci strkat si ruce a předměty do úst.

Podrobnosti:

Prospěšnost těchto látek spočívá v tom, že přispívají k požární bezpečnosti. Na druhou stranu jsou pro člověka a životní prostředí toxické. Patří mezi odolné látky se schopností bioakumulace v živých organismech i sedimentech. Zdravotní riziko představuje zejména prach, na který se zpomalovače hoření dobře vážou. Při vdechování nebo požití prachu se toxiny postupně hromadí v tkáních, což může později vést ke zdravotním komplikacím, které již byly vědecky prokázané.

Nezisková organizace zabývající se veřejným zdravím Health and Environment Alliance (HEAL) upozorňuje, s odvoláním na závěry řady studií, na prokázanou souvislost mezi zpomalovači hoření a bioakumulací, toxicitou organismu, mutagenitou, narušením endokrinního systému a karcinogenezí.

Některé zpomalovače hoření se už v důsledku prokázaného negativního vlivu na životní prostředí a zdraví člověka nesmějí používat. V Evropské unii jsou některé bromované zpomalovače hoření zakázány od roku 2006. Jejich přehled najdete na seznamu Stockholmské úmluvy, jejímž cílem je ochrana lidského zdraví a životního prostředí před škodlivými vlivy perzistentních organických polutantů, tedy toxických látek schopných dlouhodobě setrvávat v životním prostředí, přenášet se na velké vzdálenosti a kumulovat se v živých organismech, a který je neustále doplňován.

Řada výrobců se zpomalovačům už zcela vyhnula, jiní nahradili retardanty nehalogenovými alternativami. Nicméně, jejich použití je omezeno, protože k účinnému samozhášení je třeba k materiálu přidat až 70 procent anorganického retardantu. Spolu s předpisy však sílí tlak spotřebitelů proti halogenovaným sloučeninám obecně, včetně těch, u kterých prozatím důkazy o nepříznivých účincích nebyly prokázány (u jejich životního cyklu chybí ucelené informace o vlivu na zdraví). Není vyloučeno, že se časem také dostanou na seznam zakázaných látek, tak jako třeba až po tragické zkušenosti Československa s polychlorovanými bifenyly (PCB), které ve značné koncentraci zamořily potraviny živočišného původu, protože zvířata přišla do styku s nátěry ohradníků a jiného zemědělského vybavení. Průkazné studie totiž mohou trvat i desetiletí.

A i když k zákazu dojde, předpisy dávají výrobcům čas na přechod k dostupným alternativám i v řádu roků, jako například zpomalovač používaný do polystyrenu (HBCD) a zakázaný v roce 2013, se mohl vyrábět až do letošního roku včetně. Výrobce měl však povinnost jej od bezpečnější alternativy odlišit značkou.

Formaldehyd – roztěkaný král

Kde se vyskytuje: močovino formaldehydové pryskyřice, které se používají jako lepidla pro dřevotřískové desky, překližky, koberce, pěnové izolace; kamenná vlna, skelná vlna, plastová okna a dveře, obklady, lepidla, rozpouštědla, mořidla, laky, barvy..., konzervanty dřeva, laminovaný nábytek, laminátové podlahy, tapety, dětské hračky, plasty, PVC ubrusy a sprchové závěsy, textilie, kosmetika, plynové kotle, cigaretový kouř...

Formaldehyd to je, mimo jiné, onen zápach „novoty", který často cítíme ze zboží, které jsme si právě přinesli z obchodu. Téměř symbolickým příkladem může být vietnamská tržnice, potažmo zboží z Číny. Nemusíte k němu ani strkat nos. Typický zápach, a teď nemyslím ten (také častý) po myšině, se line celým prostorem. Stigma si ale nese i levný nábytek z Polska.

Podrobnosti:

Formaldehyd je produktem živých buněk, vyskytuje se třeba v malém množství i v ovoci, zelenině a mase. Tato všudypřítomná, přirozeně se vyskytující organická látka slouží průmyslu jako základní surovina pro výrobu řady chemických sloučenin, včetně konzervačních a desinfekčních prostředků (v některých zemích je používán jako konzervační látka v potravinách pod označením E240; v ČR je tento zakázán). Dříve se používal i do zubních plomb. Jeho významným zdrojem je spalování organického materiálu, problematické je pak odpařování formaldehydu ze stavebního materiálu a vybavení domácností. Působením slunečního záření oxiduje na CO₂.

Formaldehyd je vysoce toxický pro všechny živočichy. Jedná se o mutagenní a karcinogenní látku (1. kategorie IARC). Za normálních podmínek jde o bezbarvý plyn s pronikavým zápachem, jehož nejvýznamnější expozicí je inhalace. Státní zdravotní ústav (SZÚ) udává, že příjem inhalací z vnějšího prostředí činí 2 až 40 µg za den, ale z vnitřního prostředí je to 300 až 600 µg. Kuřák, který vykouří dvacet cigaret denně, přijme navíc 800 až 1000 µg za den (kontroverzní studie prestižního lékařského časopisu New England Journal of Medicine naznačuje, že v souvislosti s formaldehydem je horší kouřit elektronické cigarety).

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 6/2003 Sb. stanovuje hygienický limit koncentrace pro vnitřní prostředí pobytových místností pro formaldehyd na 60 µg/m³. Podle Světové zdravotnické organizace je bezpečná koncentrace formaldehydu 100 µg/m³ prostoru, či jinak nižší než 0,1 mg/m³, jestliže jsme mu vystaveni po dobu delší než 30 minut. V interiérech budov s dřevotřískovými materiály ale často naměříme i koncentraci 1 000 µg/m³.

Podle normy musí být výrobek, do něhož jsou během výrobního procesu využité materiály obsahující formaldehyd, testován a klasifikován do jedné ze tří emisních tříd E0 (žádný formaldehyd), E1 nebo E2, přičemž třída E1 je třída s nejnižšími emisemi škodlivin (i když často označená jako "bez škodlivin"), která je zákonem požadována pro použití v interiéru.

Na úrovni EU neexistuje jednotná norma, která by emise těkavých organických látek z výrobků regulovala:

• Ekoznačka Ecolabel EU je značkou environmentální excelence, která se uděluje výrobkům a službám splňujícím vysoké standardy po celou dobu jejich životnosti.
• Indoor Air Comfort Certifikát IAC zastřešuje vyhlášky EU i všech členských států a vyžaduje dodržování těch nejpřísnějších limitů pro veškeré druhy škodlivin, nejen TVOC.
• Certifikát IAC G Indoor Air Comfort Gold splňuje vše co IAC a navíc zohledňuje limity dalších evropských certifikátů.
• Francouzský certifikát Émissions dans l'air intérieurI je povinné označování výrobků podle množství emisí těkavých organických látek. Označení se týká izolací, podlah, podlahových krytin, tapet, obkladových materiálů, ale i barev, laků, lepidel ... Třída A+ je nejlepší hodnocení.
• Certifikát Der Blaue Engel je jeden z nejpřísnějších certifikátů sledujících emise těkavých látek.
• Certifikát GREEN GUARD garantuje zdravou domácnost. GREENGUARD Gold je známý též jako „dětský certifikát".
• EMICODE podporuje ochranu spotřebitele, bezpečnosti, zdraví a životního prostředí v oblasti stavebních chemikálií a lepidel.
• GUT certifikát se zaměřuje na snižování emisí těkavých organických látek z některých výrobků, například koberců.
• The Indoor Climate Label sleduje celkové emise těkavých organických látek (TVOC) a přispívá k vývoji produktů šetrných ke kvalitě ovzduší a k pochopení vlivu výrobků a materiálů na kvalitu vnitřního vzduchu v budovách.
• Certifikát M1 sleduje celkové emise těkavých organických látek (TVOC), emise formaldehydu a amoniaku, karcinogenní látky a zápach ve stavebních materiálech.
• Pokud se chcete formaldehydu vyhnout úplně, pak volte výrobky s označením NA/HCHO.

Ftaláty

Používají se především jako změkčovadla do plastů, hlavně PVC. Je to ten trojúhelník s číslovkou 3, jehož přítomnost na výrobku indikuje obsah ftalátů. Pokud toto označení na výrobku chybí, neznamená to ale, že v něm ftaláty nejsou. Jediným vodítkem je informace o tom, že výrobek neobsahuje ftaláty. Ftaláty nejsou na jeho polymeru vázány chemicky a pozvolna se z výrobku uvolňují. Do krevního oběhu se pak dostávají vdechováním, sliznicemi a s potravou.

Ze čtyřiceti ftalátu je jen pár v EU zakázaných. Týkají se například dětských hraček, potravinových obalů, kosmetiky. Stavebních materiálů a vybavení domácnosti se však tyto zákazy netýkají a běžně v nich ftaláty najdete. Povinnost testovat například podlahové krytiny na ftaláty v Česku není. A aby to bylo složitější, ne každé změkčovadlo je ftalát, a ne všechna změkčovadla jsou škodlivá (mohou obsahovat třeba bioplastifikátory).

Lehké ionty

Z hlediska biologického působení jsou pro život člověka nepostradatelné lehké záporné ionty. Čím více je ovzduší znečištěno (kouření, nedostatečné větrání, provoz obrazovek, monitorů a elektrických spotřebičů ...), tím méně iontů v ovzduší je. Zároveň čím více iontů škodliviny obalí, tím čistší máme vzduch, protože lehké se nabalením změní v těžké, a ty rychleji sedimentují. Počet lehkých iontů je tedy ukazatelem čistoty vzduchu. Pro udržení nezbytné koncentrace iontů v interiéru je obzvlášť důležité větrání. Nejmenší vliv na celkovou koncentraci atmosférických iontů ve vnitřním prostředí mají objekty z přírodních materiálů (dřevo, cihelné zdivo).

Přirozené čističky

Rostliny mají přirozenou schopnost pohlcovat, uschovat, rozložit a odstranit toxické chemické látky, především formaldehyd (až 88 %). Jedna rostlina dokáže vyčistit zhruba 10 kubíků vzduchu za den. Nejlépe filtruje ledviník, zelenec copatý, chryzantéma a gerbera, hned za nimi palma datlová neboli datlovník laoský, fikus malolistý, dracena, monstera, břečťan a begónie, tchynin jazyk, voděnka.

---

"U toxických látek je nutné brát v potaz jejich kumulativní efekt, což znamená, že jeden výrobek má sice nízkou emisivitu, ale obklopuje-li nás jich vícero, riziko negativního vlivu na zdraví se zvětšuje."

---

RAPEX – databáze nebezpečných nepotravinářských výrobků

Ftaláty v podlahách, karcinogeny v plyšácích a dětských spacích pytlech, kosmetické výrobky obsahující škodlivé chemikálie, holicí strojky, nebezpečné rádio či dětské sandálky renomované značky s obsahem dráždivých látek. To je jen pár příkladů rizikových produktů, které eviduje veřejně dostupná databáze nebezpečných výrobků RAPEX – informační systém, který upozorňuje spotřebitele na výrobky, jež mohou ohrozit jeho bezpečnost a zdraví. V databázi můžete nejen hledat dle vámi zvolených kritérií, ale také výrobek přidat, případně si můžete nechat posílat týdenní aktualizaci databáze na e-mail. Databázi najdete na spotřebitelském portálu dTest, o.p.s. Pokud vládnete angličtinou, obdobnou službu nabízí pod názvem Safety Gate web Evropské komise – www.ec.europa.eu.

---

"Certifikovaná ekoznačka nemusí nutně znamenat, že je výrobek co do obsahu chemických látek neškodlivý. Certifikátem se může prokázat i výrobce, který se vyhnul alespoň těm nejškodlivějším (zakázaným) chemikáliím."

---

Obecná doporučení

• Zdraví a kvalitu ovzduší vašeho domu je třeba řešit už při jednání s architektem, projektantem, stavitelem nebo dodavatelem stavebního materiálu.
• Upřednostňujte přírodní materiály.
• Zajímejte se o složení spotřebního zboží, volte to, které neobsahuje škodlivé látky, nebo v maximálně přípustné míře.
• Vyhněte se výrobkům z PVC.
• Buďte obezřetní u výrobků z recyklovaných plastů, zejména pokud byly dovozeny z jihovýchodní Asie. Například stará elektronika, která se tam masivně dováží k recyklaci, může obsahovat dnes již zakázané nebezpečné chemikálie. Ty pocházejí ze starého elektroodpadu a recyklují se i do dětských hraček a dalšího spotřebního zboží prodávaného napříč Evropou včetně České republiky. Na vině jsou mezery v evropské legislativě, které umožňují, aby recyklované výrobky na evropském trhu nedosahovaly stejných bezpečnostních standardů jako zboží z nerecyklovaného plastu.
• Udržujte optimální tepelně-vlhkostní, odérové a elektroiontové mikroklima. Teplota vzduchu 22 °C ±2 °C, relativní vlhkost 30–65 %. Rozdíl teploty vzduchu mezi úrovní hlavy a kotníků by neměl být větší než 3 °C a teplota v interiéru by neměla poklesnout pod 16 °C, neboť pak se snižuje obranná schopnost organismu vůči respiračním onemocněním.
• Do blízkosti topných těles neumisťujte pokud možno žádné předměty, tím méně takové, které by mohly být při zvýšené teplotě zdrojem emisí VOC (lakované předměty, elektroniku a podobně).
• Omezte dlouhodobý pobytu v uzavřených prostorách, eliminujte prach a účinně větrejte.

---

Četli jste?

Vaše komentáře (1)