Elektrosmog: neviditelný, neslyšitelný a zákeřný spolubydlící

Dana Jakoubková | Úterý, 29. říjen 2019 |

S využitím elektrické energie a všemi jejími moderními projevy se naše přirozené prostředí vyvinulo v pevně tkanou síť mnoha zdrojů záření. V jednadvacátém století je už natolik hustá, že se pro většinu lidí stala nepřehlednou. Není divu. Intenzita jejího záření narůstá téměř denně a kumuluje se do podoby potenciální hrozby pro naše zdraví. Generuje totiž elektrosmog. Některé jeho zdroje nedokážeme ovlivnit, ale ty v naší bezprostřední blízkosti, v našem domě, v naší domácnosti, při troše porozumění ano.

Náš organismus je absolutní zázrak složený ze třiceti bilionů buněk, které reagují na ty nejjemnější elektromagnetické podněty. Každá molekula, každá atomová částice má elektromagnetické pole a vyzařuje energii, která má v závislosti na své energetické formě specifickou vlnovou délku nebo frekvenci; vyzařuje elektromagnetické záření. Některé nám za vhodné expozice dělá dobře, například některé léčebné terapie, světlo nebo sluneční záření. Jiné ale může být problematické až patologické. Co se „proudu" týká, zde neplatí, že kudy teče, tudy léčí.

Účinky elektromagnetického záření lze rozdělit do dvou skupin – tepelné a netepelné. Na rozdíl od vlivů tepelných, které ovlivňují osoby ve styku s vysokofrekvenčním polem o vysoké intenzitě, se netepelné účinky mohou týkat prakticky každého člověka, který má denně u ucha mobil, ruce na klávesnici a většinu času mu dělají společnost elektronická zařízení, a to i v době odpočinku či spánku. Na pováženou je pak zamoření elektrosmogem v dětských pokojích. Počítač, tablet, mobil, herní věž, televize, reproduktory, digitální budík, změť kabelů pod psacím stolem, vše pod proudem, všechny energie jsou v pohybu, relace kladných a záporných iontů ve vzduchu se dramaticky mění. Připočteme-li fakt, že podobně to vypadá i ve škole nebo v kanceláři, uvidíme nezdravé, technické, nepřirozeně střídavé elektromagnetické zatížení stejnosměrně naladěného organismu.

Ani ostatní místnosti nejsou tak „němé", jak by bylo vhodné. Zvláště v kuchyni máme spoustu elektrických spotřebičů, které přijímanou energie zpět vyzařují do místnosti, tvoří radiační sítě a díky magnetické složce projdou bez problémů i 45 centimetrů silnou zdí, o subtilních stěnách dřevostaveb nemluvě.

A pak jsou tu ještě kovové předměty a konstrukce, zvláště ty propojené, které sbírají patogenitu všude, kudy projdou.

Komplikace v biologické únosnosti nastávají i křížením radiačních sítí. Pokud se budíte s bolestí či jinými potížemi, možná potřebujete jen přestěhovat postel a ne navštívit doktora.

Obr.: Pokud vede kabel elektroinstalace s fází podél sádrokartonové desky upevněné do kovových lišt, indukuje se do celé konstrukce a stěna nebo strop celou plochou vyzařuje elektromagnetické záření. Řešením je dřevěný rám místo kovového. Foto: Dreamtime

Kde se bere elektrosmog

Elektromagnetické pole je fyzikální pole, tvořené elektricky nabitými částicemi a šířící se prostorem do nekonečna. Skládá se ze dvou fyzikálně propojených polí:

• elektrického (primárně vytvořeného stacionárním elektrickým nábojem; je přítomno všude tam, kde kabely a vodiče nesou elektřinu, i když nejsou zapnuty žádné spotřebiče) a
• magnetického (vytváří ho pohybující se elektrický náboj; je přítomno tam, kde proud protéká, takže tam, kde jsou zapnuty spotřebiče, respektive utváří se kolem vodiče, kterým prochází elektrický proud).

Pokud vodičem prochází časově proměnný elektrický proud, stává se vodič de facto anténou a vyzařuje postupné elektromagnetické vlnění, respektive záření (neionizující radiové vlny, mikrovlny, infračervené záření, viditelné světlo, UV záření a ionizující záření gama a rentgenové). Ionizující záření obecně působí na živé organismy destruktivně, zatímco vlivy neionizujícího záření nejsou jednoznačné.

Každé elektronické zařízení je zdrojem elektromagnetického záření, které ovšem samo o sobě většinou není dostatečně výkonově silné pro to, aby bylo jeho působení na člověka na první pohled zřejmé. Ovšem to, že do našeho těla zasahuje bez povšimnutí, neznamená, že lze jeho škodlivý vliv vyloučit. Záleží na mnoha proměnných v každé jednotlivé domácnosti.

Elektrosmog je totiž výsledkem hromadění různých elektromagnetických vlivů v jedné oblasti, či jinak – kumulace vzájemného působení mezi elektrickými a magnetickými poli a exponovanou osobou, a to v míře, která sice nemusí překročit hygienické limity, ale přesahuje biologickou odolnost jednotlivce. Únava, oslabení, vyčerpanost, stres a další důsledky zatížení elektrosmogem se totiž těžko měří a vtěsnávají to tabulek. Neustálé oslabování bioenergie je pak jedním z průvodních jevů a příčin nemocí.

Obr.: Elektromagnetická pole by měla být rehabilitována především v oblastech odpočinku, protože zde působí expozice dlouhodobě. Fáze hlubokého spánku, ve které dochází k významným mechanismům regenerace, produkci hormonů a detoxikaci, může být elektrosmogem významně narušena. Foto: VELUX

I jediný zdroj záření, jakým je třeba lampička na nočním stolku nebo „dětská chůvička", vytváří elektromagnetické pole, které může být potenciálně škodlivé, ale ještě bychom to nenazvali elektrosmogem. Problematická už by ale mohla být kombinace více zdrojů záření v jedné místnosti, například počítač, mobil, herní věž, budík, televize a mnoho dalších, z nichž na některé byste ani nepomysleli, ale bez výjimky je každý máte doma – elektrická instalace. Nejhorší je oblast, kde se překrývá – interferuje více polí přes sebe. Zde dochází k narušování biomolekulárních vazeb, zvláště v kombinaci s výskytem geostatického pole (zvýšenou vlhkostí a vodivostí podloží).

Vliv nízkofrekvenčního záření však můžete minimalizovat například vhodnějším řešením či eliminovat příkladně vypnutím. Naproti tomu silnější zdroje záření (vysokofrekvenční), jakými jsou například směrovače telekomunikačních sítí nebo elektrická přenosová soustava, a které generují elektrosmog jednoznačně, nemůžete přímo ovlivnit, nemůžete je vypnout. Pronikají do vašeho domu jako nůž do másla.

Elektrosmog vzniká tedy při výrobě, přepravě a spotřebě technicky vyrobené energie. Je to termín a priori pejorativní a v profesionálním a vědeckém světě jde častěji o formulaci „elektromagnetická kompatibilita životního prostředí člověka" (EMVU). Nicméně běžnému čtenáři je onen smogový výraz jasnější a bližší, proto u něj zůstanu.

Měřicí technika stavební biologie je její nedílnou součástí. Je třeba usilovat o jakékoli snížení rizika.

Záření a jak se mu vyhnout

Střídavá elektrická pole nízké frekvence

Jde o střídavé napětí v elektrických kabelech, zařízeních a elektroinstalacích v domě, nadzemních vedeních v blízkosti domu, i bez účasti zapnutého spotřebiče. Elektrická pole nízké frekvence jsou vázána na bezprostřední blízkost svého zdroje, klesají se zvětšující se vzdáleností od něj a lidský organismus sama o sobě prakticky neprostupují, respektive působí na lidské tělo stejně jako na každou jinou látku, po jejímž povrchu se přemísťují elektrické náboje, směrem do země. Nicméně v případě potřeby mohou být dobře odstíněna. Například dřevo to dokáže do značné míry.

Střídavá magnetická pole nízké frekvence

Jedná se o průtok proudu v kabelech, zařízeních, transformátorech, domovních vedeních apod. v době, kdy je spotřebič zapnutý nebo v pohotovostním režimu. Intenzita magnetického pole je největší v bezprostřední blízkosti zařízení a klesá se zvětšující se vzdáleností od něj. Tato pole snadno prostupují běžnými stavebními materiály, ale také lidským tělem, kde mohou způsobit vznik vířivých (cirkulujících) proudů, které nad jistou prahovou hodnotou mohou stimulovat nervové a svalové buňky, popřípadě ovlivňovat další biologické procesy.

Odstínění magnetických polí je bez velké technické investice velmi obtížné. Je proto důležité, aby minimálně v době spánku, kdy probíhá regenerace organismu (například hormon melatonin, který je zodpovědný za úplnou relaxaci a posílení imunitního systému, produkuje epifýza pouze v noci), byla ze sítě odpojena každá elektrická šňůra vedoucí ke spotřebiči (i prodlužovačka). Používání elektrických deček pro zahřátí postele nebo elektricky nastavitelná lůžka jsou na pováženou.

Magnetické nízkofrekvenční střídavé pole produkuje i vedení vysokého napětí nebo železnice. Vzdálenost jejich umístění vůči vašemu budoucímu domu by neměla být menší než stopadesát metrů.

Elektromagnetická pole vysoké frekvence

Elektromagnetická pole jsou vírové povahy a mají tedy určitou energii, hybnost a setrvačnost. Prostorem se šíří téměř rychlostí světla a generují je telekomunikační a rádiové vysílače, bezdrátová internetová komunikace (WLAN), zabezpečovací systémy, satelitní anténa, mikrovlnka, radar...).

Elektrická stejnosměrná pole (elektrostatika)

Statická pole jsou v čase neměnná. Stejnosměrný proud teče pouze jedním směrem a jeho tok vytváří statické elektrické pole, které generují například umělé materiály jako záclony, koberce, nábytek, květiny, barvy, nátěry, tapety, pěnová pryž, hračky, plasty, obrazovky, monitory... Elektrostatika má velký vliv na kvalitu ovzduší.

Magnetická stejnosměrná pole

Kovové součásti nábytku, kovová postel (anténa), kovové součásti matrace, kovové stavební konstrukce, kovové spotřebiče... Dlouhodobá expozice vede k tvorbě volných radikálů.

Nejednoznačnost zdravotních rizik

V roce 2011 klasifikovala Světová zdravotnická organizace (WHO) a Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) elektromagnetické pole jako „potenciálně karcinogenní" ve spojení s používáním mobilního telefonu. I když nebylo hodnoceno jako „jasný karcinogen", a i přesto, že výsledky pouze desetiletého výzkumu byly v následujících letech mnohokrát zpochybněny i opraveny se závěrem „je nutný další výzkum", je důležité si uvědomit, že taková klasifikace trvá často i několik desetiletí. Pro představu vezměme třeba výzkum vztahu mezi inhalací azbestu a rakovinou, který prokázal jednoznačnou souvislost už před sto lety, ale mezi klasifikované karcinogeny se azbest dostal až v roce 1980. Podobně byla v šedesátých letech pozorována korelace mezi rakovinou plic, emfyzémem a užíváním tabáku, ale oficiálně potvrzeno to bylo až v roce 2004.

Onu nejednoznačnost míry škodlivosti elektrosmogu je proto zřejmě třeba vnímat se zdviženým prstem. Nejde totiž jen o jednu konkrétní věc. Na stavební biologii je třeba nahlížet jako na celostní medicínu, která obvykle – a často i pozdě – přichází do úvahy ve chvíli, kdy je klasická medicína v koncích.

Všichni jsme součástí velkého biologického experimentu, ovšem bez našeho informovaného souhlasu. Co na to GDPR?

Míra škodlivosti

Nařízení vlády ČR č. 1/2008 Sb., stanovuje mezní hodnoty expozice elektromagnetickému poli, jež nesmí být nikdy překročeny a referenční hodnoty elektromagnetického pole. Zeptáte-li se však stavebního biologa na názor, téměř každý vám řekne, že hodnoty jsou nereálně vysoké. Například pro zdravé bydlení a zdravý spánek doporučují, aby hodnota hustoty vysokofrekvenčního EMP, vytvářená pro přenos signálu u různých bezdrátových informačních technologií, nepřekročila v ložnici 0,0001 mW/m². Stávající zákonné limity jsou však v řádech tisíců! Mnoho lidí i dnes věří pohádce, že naše normy jsou mnohonásobně tvrdší než v Evropské unii. Když zapátráte v archivu, možná se budete divit, co obsahovala vyhláška ministerstva zdravotnictví o ochraně zdraví před nepříznivými účinky elektromagnetického záření v devadesátých letech, a co obsahuje dnes nařízení vlády o ochraně zdraví před neionizujícím zářením. Co si o tom asi myslí lobbisté?

Elektrotechnika a elektronika posunuje pokrok lidstva mílovými kroky. Je to ale také leckdy neřízený experiment na lidech, jehož všechny důsledky lze nyní těžko dovodit.

Pomocí metod měření stavební biologie lze určit míru znečištění elektrosmogem. Pokud máte sebemenší pochybnosti o kvalitě domácího prostředí, jděte za stavebním biologem. Možnosti řešení jsou mnohdy překvapivě jednoduché.

---

Mohlo by vás zajímat:

Autor článku Dana Jakoubková

Publicistka s náklonností ke smysluplným činům a věcem. Obdivuje brilantně provázané duchovní gangsterky, ale neodvrhne ani lyrické, tajemné, lakonické a současně vtipné příběhy s tématem originální syntézy křehkosti úmrtnosti.

Nejnovější články autora