Projektil: Rodinný dům nedává vždycky smysl

Studio Projektil

Ondřej Hofmeister a Petr Lešek

• tvoří úspornou, vstřícnou a svěží architekturu znalou tradice, inovativní typologie a technologie
• jejich nízkoenergetické Centrum ekologických aktivit Sluňákov v Horce nad Moravou získalo Grand Prix architektů 2007
• za realizaci Národní technické knihovny v Praze (2009) obdrželi Národní cenu za architekturu 2010
• realizace Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové získala hlavní cenu v kategorii novostavba Grand Prix architektů 2009
• pasivní budova Poradenského centra NNO v Brně získala cenu MŽP ČR 2012 aktuálně pracují na novém plaveckém bazénu v Písku, na úpravách hřbitova v Českém Krumlově, na studii Masarykova náměstí v Solnici, na rekonstrukci dominikánského zámečku v Řevnicích pro základní uměleckou školu, na nové výstavbě bytových domů Smíchov City v Praze nebo na projektu nového autobusového terminálu ve Vodňanech

Ondřej Hofmeister

Petr Lešek

Máte pocit, že dřevěná konstrukce dává smysl v rodinném bydlení?

• OH: Dřevěná konstrukce je v dnešní ekonomické situaci zřejmě tím nejdražším, co si lze pořídit, jelikož cena dřeva stoupla na dvojnásobek. Finančně to tedy příliš smysl nedává, ale je zde mimo jiné silný environmentální aspekt, ve který všichni věříme.
• PL: Když se člověk zamyslí nad tím, co rodinný dům vyžaduje pro svůj vznik a fungování, musí být k individuálním rodinným domům kritický. Ale samozřejmě není možné, aby se teď hned všichni přestěhovali z předměstí do města do řadových a bytových domů. Spíše jde o poměr jednotlivých druhů bydlení.

Vy bydlíte v bytovce?

• OH: Bydlím v činžovní vile, což je velice dobrá varianta bydlení. V našem případě je v ní sedm bytů různých velikostí a malinká zahrada, takže nezabírá ve městě ani mnoho místa. Navíc mi cesta z domova do kanceláře trvá asi 10 až 15 minut na kole, což je velký luxus. Tento způsob stavění se mi zdá dobrým kompromisem mezi bytovým a rodinným domem. Nabízí pozitiva rodinného bydlení a blízkosti služeb. Problém s rodinnými domy je většinou v tom, že postrádáte blízkost obchodů, škol, zaměstnání a podobně, takže musíte všude dojíždět. Je to ale složitý celospolečenský problém, který nelze řešit tak, že škrtneme rodinné domy a budeme stavět nájemní vily. Když ale přijdou klienti a chtějí od nás nakreslit rodinný dům, snažíme se jim nalít čistého vína. Upozornit je na to, že proces projektování a stavby rodinného domu je velmi náročný. V našem portfoliu máme několik rodinných domů, které se nepodařilo postavit, ať už z finančních nebo jiných důvodů. Klienti, kteří se chystají stavět poprvé v životě, si poměrně často nedokážou představit, co takový proces obnáší. Pořizování rodinného bydlení není jako nakupování na internetu, kde si vyberu, co se mi líbí, a kliknu na ikonku nákupní košík. Navrhování a stavění domu pro konkrétní lidi a na konkrétní místo je proces na tři a více let.
• PL: Jde hodně o velikost. Lidé mají velké touhy, které jsou často nesmyslné. Je v tom zbytečně utopená spousta peněz.
• OH: Pohání nás naše sny. Jde o to, že když člověk plánuje rodinný dům, pracuje se s nějakými abstraktními čísly a lidé si je často neumí propojit s konkrétními místnostmi. Stává se nám, že klienti mají představu o konkrétní velikosti domu, kterou získali buď svou osobní zkušeností, nebo četbou komerčních časopisů o bydlení. Ale nakonec se jejich představa ukáže jako přemrštěná a většinou narazí na finanční nebo prostorové limity pozemku.

Co jsou tedy atributy smysluplného bydlení dnešní doby?

• OH: Myslím si, že každý má s bydlením spojenou nějakou touhu. Většinová společnost v Čechách z nějakého důvodu touží po bydlení v rodinném domku. Myslím, že k tomu přispívá i fakt, že v komerčních médiích velmi často narážíte na typický obraz – rodiče, dvě děti, auto či dvě a rodinný dům, který se vám nenápadně vrývá do hlavy jako normál. To ale není možné a udržitelné pro společnost jak celek. Proto když přemýšlíme o alternativě takového snu, snažíme se s takovým obrazem pracovat. Přemýšlíme, proč všichni svorně toužíme žít v rodinném domě, co rodinný dům vlastně nabízí, a to se snažíme aplikovat na městské bydlení. Byt ve městě by měl nabízet maximum pozitivního z toho, co nabízí rodinný dům. Třeba dostatek užitečného prostoru a soukromí, ale i výhled alespoň na dvě strany, soukromý venkovní prostor (balkon, lodžie) a třeba kus nějaké zeleně. Ve své podstatě je to primitivní a nedocházíme k ničemu zásadně novému oproti klasickým bytovým domům, ale mírný posun zde je. Myslím, že právě lodžie a střešní terasy například nabízí skvělé dříve netušené možnosti. V kombinaci s péčí o kvalitní veřejné prostory ulic a náměstí pak vzniká prostředí, které může pro řadu lidí nabízet vhodnou alternativu k bydlení v „sídelní kaši" rodinných domů v okolí měst. Je to ale myslím do jisté míry generační záležitost. Věřím, že děti, které strávili podstatnou část svého života v autě na cestě do školy, nebo na kroužky, budou toužit po jiné formě života.

Je nějaká vlastnost, která dodává kvalitu a udržitelnost rodinnému bydlení?

• OH: Je to schopnost vyvíjet se a růst s člověkem a jeho potřebami. Už se nám stalo, že jsme navrhli dům pro konkrétní rodinu a za dobu, než se podařilo dům postavit, se jejich situace změnila. Takovou typickou změnou je dospívání dětí. Stavba domu může se vším všudy od prvotního záměru až ke kolaudaci trvat třeba i pět let. Když se rozhodnete, že si dům pořídíte, je dětem třeba 12, 13, za pět let jim ale 17, 18 a to už může být doba, kdy se začínají stavět na své nohy, odcházejí z domu, za studiem, nebo prostě už nechtějí sdílet místo u rodinného krbu. A rodiče zůstávají v poloprázdném domě, který nebyl levný a budou jej splácet ještě desítky let a vlastně tak trochu zbytečně. Zmiňovaná nájemní vila, se škálou různých velikostí bytů může naopak nabízet možnost přizpůsobit způsob bydlení aktuální životní situaci, aniž byste museli měnit místo, kde bydlíte. Proto klientům říkáme, přemýšlejte dopředu o tom, co se bude dít za deset, dvacet let až děti odejdou, nebo se budou potřebovat starat o své již nemohoucí rodiče. Kreslili jsme například dvougenerační dům, kde jsme vymýšleli různé varianty uspořádání právě s myšlenkou na budoucí vývoj a nakonec to skončilo u dvojdomu se dvěma samostatnými vchody, který umožňuje sdílet zahradu, ale také žít poměrně soukromý život, podle toho jak se rodinná situace vyvine. Ve Švýcarsku jdou až tak daleko, že nabízejí dokonce i v bytových domech soukromé propojení dvou sousedních bytů tak, aby vznikla možnost jakéhosi výměnku pro vícegenerační využívání.
• PL: V Čechách je v bydlení na výběr rodinný dům, nebo nějaký prostorově úsporný byt, kde se počítá každý metr čtvereční. To jsou dvě krajní polohy. Trh nic mezi bohužel nenabízí. Vyplňují se tabulky, počítají procenta zisku, ale není zájem o inovace, pouze jedeme prověřený standard. Chybí inovativnost v hromadném i v individuálním bydlení. Stát a samosprávy by měly jít příkladem, ale nejdou. Vše se ponechává na volném trhu. Ten ale vidí jen pět let dopředu. Jsou tak navrhovány domy, které reagují pouze na aktuální situaci, ale nejsou flexibilní. Je jedno, jestli jsou bytové nebo rodinné. Většina lidí nepočítá s tím, že je situace proměnlivá. Dnes zvlášť. Trh na to není schopen reagovat, dům se nepostaví „zítra", a nemá žádné alternativní modely, které by prozkoumaly cestu, a lidé by pak mohli říct: tady jsme to viděli, funguje to a chceme to taky. Developer ukazuje v reklamách stále to samé. Rodinný dům standard xy nebo bytovka standard xy.

obr.: Skautská klubovna na Zbraslavi je řešena rekonstrukcí původního cihlového domu a přístavbou, jejíž nosná konstrukce je z masivního dřeva. Modřínová fasáda přístavby bude přirozeně stárnout a postupně se barevně scelí s šedivou barvou střechy. Foto: Archiv Ateliéru Projektil (se souhlasem)

Spousta lidí volí určitou zlatou střední cestu v podobě typového domu, kde ušetří energii a čas za návrh projektu. Je však otázkou, jaké stavby pak vznikají.

• PL: Jsou zvyklí, že si koupí auto a stejně tak si koupí i dům. Připadá jim to podobné, vyberou si jen trošku jiné funkce. Je to pro ně další produkt, zboží. Akorát dům zaparkujete pouze jednou. To mnohým dojde až po letech. Není to zlatá střední cesta, ale právě ten jeden z extrémů.
• OH: Přesně tak. Typový projekt není schopen vstřebat ani individuální potřeby člověka a ani jedinečnost místa, kam dům umisťuji. Nemluvě o té potřebné flexibilitě v čase, kterou jsem zmiňoval. Člověk pak je nucen přizpůsobit sebe, svůj život a pozemek typovému řešení. Nevidím pak už v tomto ohledu podstatný rozdíl mezi takovým typem bydlení a standardizovaným bytem například na panelovém sídlišti.

Jakou kvalitu podle vás přináší dřevo do architektury, do prostoru? Kde jej nejčastěji používáte?

• PL: Podle nás má každý materiál své výhody a nevýhody. Od dřeva čekáte intimnější, teplejší a příjemnější prostředí. Tvrdší materiály zase působí odolněji a trvanlivěji. Pracujete s těmito archetypálními představami, jak by měly věci vypadat. Tyto představy se ve společnosti mění velmi pomalu. I ve městech, kde mají na náměstí barokní dřevostavbu, nevěří, že dřevo vydrží déle než 10 let.
• OH: Každý materiál má své charisma. V případě dřeva je cesta z přírody do našeho domova velmi krátká a individuální. Každý strom vyrostl v nějakém prostředí, pojí se s ním nějaký příběh. To je při troše pozornosti možné ze dřeva začít číst, nebo alespoň cítit. Příroda do dřeva vtiskla jistou nedokonalost a tím i jedinečnou krásu. To je myslím na dřevě, ve srovnání s ostatními stavebními vesměs průmyslovými materiály, výjimečné. Myslím, že zde také hraje roli i to, že přeci jen stále jsme selský národ, který miluje chalupaření. Tím se náš vztah ke dřevu přenáší z generace na generaci. A nesmím zapomenout na možnosti téměř bezodpadové recyklace, které jsou prověřené doslova stoletími. Dřevo používám rád a mrzí mě, že ne vždy je možné jej používat takovým způsobem, který by nám umožnil si jej plnohodnotně užívat. Myslím, že dřevo je materiálem budoucnosti, jen se musíme znovu naučit jej používat. Ještě bychom si dovolili vyslovit jedno přání. Současná stavební požární legislativa nejde dřevu příliš naproti. Například školy a nemocnice zcela zakazuje stavět ze dřeva. Nedává to úplně smysl a doufám, že se i toto bude měnit, tak jak se pomalu proměňuje i náš vztah ke dřevu.

obr.: Nový pavilon základní školy v Líbeznicích s fasádou obloženou nehoblovanými modřínovými prkny. Foto: Archiv Ateliéru Projektil (se souhlasem)