Na Pustevnách opět září Libušín

Michal Babor | Pátek, 23. duben 2021 |

Když na jaře roku 2014 tehdejší ministr kultury Daniel Herman slíbil, že vyhořelý Libušín na Pustevnách obnoví do tří let, pravděpodobně netušil, kolik práce bude třeba na této jedinečné památce odvést. Trvalo to však o tři roky a několik měsíců déle. Vlna solidarity, která se po požáru zvedla, vyvolala mimo jiné celonárodní sbírku, v níž se vybralo téměř jedenáct milionů korun. Celkové náklady vzrostly o dalších více než sto milionů. Nejen tak obrovská investice, ale také neuvěřitelně náročná, pečlivě naplánovaná a do detailu provedená práce památkářů a všech dodavatelů pomohly obnovit dřevěnou stavbu výjimečného charakteru.

Z dosud nevyjasněných příčin zachvátil v noci 3. března 2014 Libušín, historickou dřevostavbu na Pustevnách v Moravskoslezských Beskydech, jedno z nejvýznamnějších děl celoevropského významu od uznávaného architekta Dušana Jurkoviče, obrovský požár, po jehož uhašení zůstaly na místě někdejší národní kulturní památky jen ohořelé trámy a zachovalé artefakty. Vedlejší Maměnka plamenům těsně unikla, naopak beze zbytku v nich zmizela jedinečná hlavní místnost jídelny s malbami Mikoláše Alše.

Téměř o sto let zpátky

Na místo požáru ihned přijíždí vedení Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, keré je správcem objektu. Uvažuje se, zda bude vůbec co zachraňovat a jestli nebude jednodušší a výhodnější torzo Libušína strhnout a postavit jeho kopii.

„Byli jsme si vědomi, že objekt je nutné obnovit a zachovat pro další generace, navrátit do ní všechny prvky, které se dochovaly,“ vzpomíná Jindřich Ondruš, generální ředitel Národního muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Valašské muzeum začíná jednat.

Už druhý den se rozbíhá národní sbírka a startuje stavebněhistorický průzkum. Aby počasí nezničilo to, co nestihl schvátit požár, vyroste nad torzem Libušína mohutná zastřešená ocelová konstrukce, jejíž základové piloty sahají do hloubky několika metrů.

Dva měsíce po požáru je spáleniště vyklizeno a rozebráno na jednotlivé prvky – co je nenávratně ztraceno, končí v kontejneru, co půjde použít, je zdokumentováno a projde renovací. I když bude nakonec zachráněno jen asi osm procent původních prvků, každý kousek se počítá. Když je hotovo, připomíná někdejší historickou roubenku už jen zakonzervovaná zděná spodní stavba…

Mezitím už probíhá projektování na úrovni vědecké rekonstrukce, která je u nás věcí velmi výjimečnou. Její podstatou je nejen použití autentických materiálů, pracovních postupů a technologií, ale také strojů a nářadí, které se v době vzniku používaly. V té době se jen málokdo odvažuje přemýšlet o tom, jestli vůbec tesaři zvládnou práci s nástroji, které se používaly při opracování dřeva před sto lety...

Rozhodnuto je o tom, že nová podoba bude odpovídat vzhledu Libušína z roku 1925, kdy byl po postupné dostavbě zcela dokončen. Barevnost se vrátí do roku 1899. Protože se ale během uplynulých sta let několikrát rekonstruoval a zejména měnil svou barevnost, bude ještě třeba prozkoumat řadu archivních materiálů i ohořelých zbytků.

„Projektanti měli nelehký úkol, museli skloubit původní tradiční stavební postupy s požadavky současného stavebního zákona a s nároky na moderní provoz a bezpečnost. Bylo třeba přesně koordinovat všechny profese a vyřešit dokonalé skrytí nutných rozvodů v historickém objektu, aby je návštěvník nezpozoroval," komentuje Olga Holišová.

obr.: Dva měsíce po požáru bylo spáleniště vyklizeno a rozebráno na jednotlivé prvky – co bylo nenávratně ztraceno, skončilo v kontejneru, co šlo použít, bylo zdokumentováno a prošlo renovací. Foto: Valašské muzeum v přírodě

Dřevo po úplňku kácené...

Uplyne ještě několik dlouhých měsíců, než bude možné začít s kácením dřeva pro obnovu zničených konstrukcí, i když konkrétní stromy se vybíraly už od konce roku 2016. Stejně jako na sklonku 19. století, také nyní musí být použito dřevo z blízkých lesů. Za 990 kubíků jedlové a smrkové kulatiny vděčí Valašské muzeum v přírodě podniku Lesy ČR, který je poskytl bez nároku na odměnu.

Vojenské lesy a statky provedly zdarma těžbu a transfer dřeva do dílen. O dnu těžby rozhodl měsíc: když se z úplňku přehoupne do fáze ubývajícího měsíce, je prý dřevo nejkvalitnější a jako stavební materiál nejlépe použitelné. A ještě jedna malá tajemnost se skrývá ve vytěžených stromech: jsou prý staré kolem 130 let, tedy zhruba stejně jako Libušín v době, kdy vyhořel...

V létě 2017 začíná další fáze obnovy pomocí seker se ručně vytesávají trámy i jednotlivé spoje, a pokud je to možné, zabudovávají se do nové konstrukce zachráněné prvky. V areálu tesařské firmy rostou postupně jednotlivé části konstrukce, hotové se znovu rozebírají a převážejí na Pustevny.

Když se v dubnu 2018 objeví na věži hrubé stavby nového Libušína glajcha, jsou už v plné pohotovosti pokrývači a postupně na krovy položí všech 66 000 ručně štípaných dřevěných šindelů, které si přes zimu připravili.

Jídelna a sousední Maměnka před požárem a dnes. Jen málokdo by věřil, že levá stavba je o více než sto let mladší než její sousedka...

obr.: Jídelna a sousední Maměnka po renovaci.Foto: Valašské muzeum v přírodě

Stačí už „jen" vymalovat

Do slavnostního otevření nového Libušína zbývají více než dva roky. V již zastřešené a novými i repasovanými okny uzavřené stavbě naplno pracují tesaři na dokončovacích pracích, na lešení u stěn a pod stropy předvádějí titěrnou práci mistři restaurátoři na nástěnných malbách a výzdobě skleněného stropu, jímž se Libušín pyšnil jen velmi krátkou dobu ve své historii a který se do jídelny nyní vrací ve své původní podobě.

Na závěr se pokládá dřevěná podlaha a instaluje nábytek, vyrobený jako přesná kopie ručně hoblovaného, modrého mobiliáře s barevným zdobením.

Více než tři stovky řemeslníků, kteří se na rekonstrukci pod vedením Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a za významné pomoci dalších odborníků, mohly vydechnout poslední červencový den roku 2020, kdy se staronový Libušín slavnostně otevřel veřejnosti.

Úžasem vydechli určitě i první návštěvníci, ačkoli jen málokdo z nich si dokáže reálně představit, jak neskutečnou píli a řemeslný um museli projevit všichni, kdo se na obnově Libušína podíleli. Jim všem patří neskonalý obdiv a velké poděkování.

obr.: Původní temperové malby na stěnách nahradila v roce 1960 kolorovaná sgrafita. Rekonstrukce po požáru se vrátila k původní podobě nástěnných maleb. Kromě fotografií k tomu pomohla i sejmutá figura zbojníka Juráše, uložená v muzejním depozitáři. Malby byly provedeny trvanlivými kaseinovými barvami. Foto: Valašské muzeum v přírodě

obr.: Předlohou pro figuru boha Radegasta byl Alšův návrh na neprovedené sgrafito pro vsetínskou záložnu. Barevnost Štapferovy malby jsme z černobílých fotografií neznali, podobně jako u dalších výjevů se tedy vyšlo z barevnosti sgrafit z r. 1960, jen částečně upravené s ohledem na techniku a celkové vyznění. Foto: Valašské muzeum v přírodě

obr.: Kachle s květinovým vzorem ve stavu před požárem. Foto: Valašské muzeum v přírodě

obr.: Kachle s květinovým vzorem byly vyrobeny přesně podle střípku nalezeného při výkopových pracích a jejich vzhled dnes odpovídá původní podobě. Foto: Valašské muzeum v přírodě

Autor článku Mgr. Michal Babor

Z životní dráhy učitele, kterým jsem chtěl být snad už v peřince, jsem před drahnou řádkou let zběhl do sféry časopisů o bydlení. Ze zaměstnance jsem se před deseti lety stal zaměstnavatelem, ale redakční práci zůstávám věrný...

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 4 / 3
Líbil se Vám článek?12