Není budka jako budka

Helena Petáková | Pátek, 06. leden 2017 |

Dříve patřil malý dřevěný domeček ukrývající suchý záchod ke každé chalupě. Stával nad hnojištěm většinou uprostřed dvora, kde své intimní chvilky trávili jeho uživatelé nanejvýš ve společnosti hrabajících slepic. Soukromí takové zařízení ale postrádalo, když hnojiště bylo umístěné vně chalupy, okolo které navíc vedla obecní cesta nebo sousedův plot. Do některých budek se vstupovalo přímo z domu a nejen na úrovni přízemí...

Jako houby po dešti vyrostly poeticky nazývané kadibudky na počátku minulého století se vznikem trampských osad a později také chatových a zahrádkářských kolonií. Tady kromě hlavního poslání opravdu sloužily, a dodnes slouží k udržování společenských vazeb, protože úzké cestičky vedou od chat často do jednoho místa v lese, kde jsou budky blízko sebe nasázeny. Podle situace stačí pozdravit, při zpáteční cestě se toho dá se sousedem ale hodně vyřešit. Kdo má štěstí a má výhled, dveře ani nezavírá. Ostatním přispívají ke kontaktu s okolím a s čerstvým vzduchem alespoň vyřezávaná srdíčka, zabavit mohou i originální nápisy a vnitřní výzdoba. Do jedné takové budky se už roky „chodí na operu", protože její majitel ji kdysi zavětroval kvalitními plakáty s programem nejlepších divadelních scén.

Různé druhy kadibudek - kadibudky za tisíce

Kromě klasické a na pořízení levné dřevěné budky jsou dnes na trhu suché kompostovací toalety se zásobníkem, kde se exkrementy rozkládají. Nádoba se dá jednoduše vyjmout a vynést na kompost. Variantou jsou separační záchody, které v míse oddělí tekutou a tuhou část tělesného odpadu. Tekutá část se odvádí do samostatného zásobníku, který může být napojený na zahradní hadici a v daném poměru s vodou se pak používá jako účinné hnojivo. V kompostovací nádobě se tuhé exkrementy vlivem teploty a přirozených rozkladných procesů mění na humus. Takové toalety jsou určeny jak pro občasné použití při rekreaci, tak i pro všednodenní provoz ve čtyřčlenné rodině. U některých typů je možné zásobník s humusem vynést jednou za rok, případně existují dostatečně velké zásobníky, které se nemusí vynášet roky.

Kadibudka "na piliny" 

Současný hit nejen mezi staviteli alternativních ekodomů je v principu velmi podobný lesní kadibudce, kam se po použití přihodila hrst hrabanky a z původně nevábného obsahu se po čase stal jakýsi kompost, který bylo možné po lese rozsypat. Pilinová toaleta tento princip dovedla k dokonalosti. Využívají ji hlavně lidé, kteří chtějí důsledně trvat na ekologických zásadách bydlení a nepoužívat ke splachování desítky litrů vody denně. Uplatnění najde samozřejmě i tam, kde je problém s přívodem vody a vybudováním kanalizace či septiku. Snížit spotřebu vody domácnosti dokáže taková toaleta až o pětatřicet procent a k funkčnímu provozu potřebuje jen piliny, které lze získat na pilách či v truhlárnách.

Naše babičky věděly své

K zásypu lze využít i jiné sypké materiály, kromě zmíněné hrabanky, také rašelinu, hobliny, slaměnou řezanku nebo plevy. Tekutý odpad se vsakuje do sypkých materiálů a podle zkušeností uživatelů není nutné obávat se zápachu ani v uzavřených místnostech domu. Zhruba po třech týdnech se obsah vysype na speciální kompost, určený pro delší dobu kompostování. Umisťuje se většinou v sousedství běžného kompostu. Doba kompostování by měla trvat alespoň dva roky a odborníci doporučují takový humus použít například pro přihnojení živého plotu, stromů a keřů, to je v oblasti „nejedlé" zahrady. Ke hnojení jahod by se používat neměl. Může totiž obsahovat rezidua některých léčiv, a také mikrobiální kontrolu, která se provádí při kompostování lidských exkrementů ve velkém, asi v případě zahradního kompostu dělat nebudeme. Neznamená to, že správně přehazovaný kompost, kde dochází k samovolnému prohřátí na teploty vyšší než 55 °C a tedy odborně řečeno k „hygienizaci" materiálu, si s odpadem z kadibudek neporadí. Jen tu prostě není kontrola a jistota. Naše babičky by o tom věděly své.

Autor článku PhDr. Helena Petáková

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 5 / 22
Líbil se Vám článek?022