Dřevostavba obložená cihlami

Redakce | Úterý, 26. listopad 2024 |

Že si zděný dům lidé obkládají dřevem, je vcelku běžný jev. Aby byla naopak dřevostavba obložená cihlami, už tak obvyklé není, a tak mě to při návštěvě nového rodinného domu v okrajové části Zlína okamžitě zaujalo. A co víc, takové domy mě na pozemku investorů čekaly hned dva – a brzy jsem se měla dozvědět, že za jejich vybudováním stojí silné rodinné pouto a láska k přírodě.

Dům a Martiny jsem navštívila ještě v době, kdy v něm nebydleli. O pouhé čtyři kilometry dál už ale ve svém komfortním bytě balili kufry. A nejen oni – spolu s nimi se svůj sousední byteček chystala opustit i Martinina maminka. Obě se těšily, že tak budou trvale nablízku společnému koníčku – zahrádkaření. „Je to jejich velké hobby, starat se o zahrádku a něco pěstovat. O předchozí zahradu jsme ale přišli, a tak bylo třeba sehnat nový pozemek," vysvětluje Aleš, kde se vůbec zrodil prvotní nápad koupit tuto více než třítisícimetrovou parcelu, která se přes bývalé pole svažuje až k lesu. Do svého bydliště to mají tak blízko, že se sem občas i v jedenáct večer v pyžamu otočili, když si vzpomněli, že nezamkli branku.

Bydlení jako vedlejší produkt

„Se stavbou domu jsme původně nepočítali. Mně by náš byt stačil, jsem kluk z paneláku." Jeho oči přitom prozrazují, že i pro něj už je to minulostí. Spolu se zahradou totiž časem přišla jednak idea o jejím lepším využití a jednak rozhodnutí investovat do něčeho v turbulentním covidovém období peníze. A tak vznikl plán nechat na ní kromě zeleniny vyrůst také nový dům.

Dvě dospělé děti sice aktuálně žijí v místě studií a domov jim funguje jen jako azyl, kam se mohou vracet, ale logicky se nabízel i předpoklad, že tam jednou může některé z nich chtít bydlet. To je ostatně stále ve hře, přestože Aleše jeho žena mezitím přesvědčila, že se sem teď nastěhují sami. „Mě neláká ani tak dům samotný, ale ten prostor. Že tu můžu mít garáž, kutit si kolem baráku. Mám veterána, vozík, spoustu takových těch chlapských hraček – a vždycky jsem musel hledat místo, kde je uložit. Tady jsem si na ně vymyslel přístřešek." I zastřešená stání pro auta tak jsou rozdělena – tady budou parkovat ženy, tamhle já, abychom si ráno při odjezdu do práce nepřekáželi.

Když my dřevostavbu, tak tchyně taky

Na dostatečně prostorném pozemku nechali rovnou postavit i druhý, podobný, ale menší domek. „Ten je pro babičku. Stavěl se v rámci jednoho povolení a je funkčně úplně samostatný. Elektrika a voda mají stejný přívod, ale lze ho obývat úplně nezávisle." Záměr byl jasný: oddělit starší a mladší generaci, aby měly své soukromí a vzájemně si nepřekážely, ale zároveň si byly nablízku. Jednou se třeba může stát, že ten větší bude obývat některé z dětí a rodiče půjdou do malého.

Podobně uvažovali i ohledně současného bytu – původní plán zahrnoval jeho prodej a zisk financí na dostavění, ale dnes se na to Aleš s Martinou dívají jinak. Na stavbu se jim podařilo sehnat dobrou hypotéku a děti koneckonců mají dvě. Teď je to sice finančně poněkud napjaté, ale v budoucnu jim zajištění obou potomků nepochybně zlepší spánek.

Dokonale vesnický vzhled

I přes rozhodnutí o stavbě se nijak nezměnila povaha zbytku pozemku. Ani teď, ani v budoucnu tak na něm nenajdete žádné chodníčky, bazénky, okrasná jezírka... Už třetím rokem tu vedle klasického ohniště roste cibule, česnek, zemáky, švestky, rajčata, papriky... a podél plotu rybízy, rakytníky či borůvky – prostě jako na správné vesnici. Kromě části, na níž dnes oba domy stojí, ani nevyrovnávali pozemek. U samotných budov svou roli sehrálo několik parametrů.

„Chtěli jsme, aby to vypadalo jako zemědělská stavba, bývalá stodola," vysvětluje Aleš podlouhlý tvar stavby. „V podstatě jsme obkreslili náš byt a malinko ho zvětšili – využili jsme toho, co nám vyhovovalo, třeba propojený prostor kuchyně s obývákem." Vzpomíná na to, jak po bytě běhali s metrem a představovali si, jaké to v novém domě bude. „Počet místností jsme jen navýšili o technickou a upravili jejich rozložení s ohledem na dospělost dětí. Chtěli jsme se od nich více oddělit, takže jejich pokoje už nebudou hned vedle ložnice." Posledním krokem bylo Martinino rozhodnutí o dřevostavbě, se kterým Aleš nepolemizoval. Ona má ráda přírodní věci, jeho lákala rychlost výstavby.

Zvítězila příjemná a ochotná komunikace

Dodavatele pro obě stavby vybírala Martina. Oslovila asi tři nebo čtyři firmy a rychlá, příjemná a věcná reakce jedné z nich si ji okamžitě získala. Tohoto výrobce tedy zvolili a nemůžou si vynachválit, že podobně pozitivně jeho pracovníci komunikovali po celou dobu spolupráce. Manželé jim tedy předestřeli svůj návrh a jejich budoucí sendvičové domy se brzy začaly projektovat.

Některé věci z jejich představ se chvíli tvářily nereálně či jako technický problém, ale vždy se nakonec ochotně ze strany dodavatele vyřešily. „Řekli jsme si o sedlovou střechu a velká okna, aby byl dům otevřený do zahrady. To podlouhlé okno v kuchyni bych dneska udělal větší, ale v době projektování se některé věci špatně odhadovaly." Oceňovali, že dodavatel i projektant vždy řešili, jak požadavek zrealizovat, spíš než aby jim záměr vymlouvali. Jedinou výjimkou byl světlovod, který manželé zvažovali nad kuchyňský stůl. Ten jim realizační firma s ohledem na kondenzaci vlhkosti rozmluvila, ale nakonec se ukázalo, že světla je tu dostatek i tak.

INVESTORY PŘÍJEMNĚ PŘEKVAPILO KLIMA V DŘEVOSTAVBĚ. KDYŽ JSOU ZATAŽENÉ ŽALUZIE, JE TU OPRAVDU FAJN CHLÁDEK I V HORKÝCH DNECH.

Stavba přinesla trochu obav...

Na každé stavbě se dříve nebo později objeví nějaká komplikace. „Tady se z vrchu tlačí hodně vody. Základy svého domu pod ní vidět nechcete, ale byl to boj s větrnými mlýny – vyčerpáte ji a hned je zpátky." Z obavy z vlhkosti v budoucí dřevostavbě Aleš situaci průběžně fotografoval a posílal výrobci – spodní stavbu totiž stavebníci realizovali po své ose, s místní firmou. Přestože se na něj takto obracel s mnoha dotazy, jeho pracovníci stále komunikovali příjemně a ochotně mu radili a uklidňovali ho. Dodavatel spodní stavby si navíc s problémem věděl rady, a tak se na pozemku vytvořil drenážní systém a tekoucí voda se z uměle vytvořené retenční plochy přečerpávala dále od domu, do zahrady. „Udělal jsem si radost novou hračkou – koupil jsem v akci kalové čerpadlo. Byly dva stupně nad nulou a já jsem tady odčerpával vodu."

Tyto komplikace s realizací základů ve výsledku měly vliv i na posunutí termínu realizace. Dodavatel dřevostavby ale i v tuto chvíli prokázal flexibilitu a vyšel investorům vstříc. Investor se může cítit zaskočen tím, jak hodně připravený přijíždí dům z výrobního závodu a jak dopředu je třeba mít vybranou kuchyň či nábytek nebo rozhodnuté umístění zásuvek. I při samotné realizaci pak mohou řemeslníci překvapit, když mu dají na výběr.

„Například u lišty u podlahy chodby po mně chtěli rozhodnutí o počtu světýlek v rohu, podlahář pak zase namítal, že kvůli té liště bude hodně vidět nepořádek na podlaze, ale já už jsem to nechtěl měnit. Nebo když se kladly parkety a řešilo se, jak položit zbytky – jestli rovně, nebo je poskládat do stromečku. Vždycky jsem jim nějak odpověděl, ale popravdě jsem nečekal, že takové otázky budu dostávat."

... sem tam starosti...

Ačkoli původně chtěli oba domy na klíč, okna a spodní stavbu se nakonec rozhodli řešit sami s lokálním dodavatelem. „Zařizovali jsme i okolo domu spoustu věcí, které asi obvykle rozhoduje architekt. Na tu technickou nebo realizační stránku jsme samozřejmě měli projektanta dodavatele, ale sami jsme si vymýšleli třeba černé obrubníky, dlažbu jako imitaci dřeva, žulové kostky na vjezdu poskládané do vlaštovky, bílou monolitickou zeď... Možná by nás nějaký architekt vyškolil, že se to k sobě nedává, ale nám se to líbí."

Přece jen se vyskytl i zádrhel. Například neseděly sprchové kouty, dvakrát se předělávaly. Jako spoustu jiných věcí je manželé vybírali narychlo – už jenom třeba u kování na oknech je překvapila široká nabídka, a aby pak ladilo s ostatními, bylo třeba si vybrat určitý styl a ten se zkrátka snažit dodržovat. I když pak nejspíš vinou řemeslníků došlo k poškození dřevěných vstupních dveří, dodavatel se k tomu postavil čelem a šrám se podařilo opravit.

... odložení stěhování...

Původní představa o rychlosti výstavby postupně vzala zasvé nejen kvůli problémům se spodní vodou. Jak Aleš přiznává, se stavbou si hráli. Například okna si vysnili bezrámová a dvoubarevná, a protože trvali na místním dodavateli, přišla další prodleva. Podobně je pak zdržela i fasáda, skládající se ze samostatně lepených cihliček – ty se kvůli špatnému počasí nestihly aplikovat do zimy, a tak se čekalo na jaro. Navíc musela proběhnout složitá kontrola maximálního možného zatížení zateplení a celé dřevostavby. Aleše s Martinou naštěstí nic netlačilo, bydlelo se jim i tak dobře. „Do jisté míry je to zatěžkávací zkouška vztahu. Spousta lidí mi řekla, že postavili barák a rozešli se, údajně se to děje často. My jsme se taky trochu dohadovali, ale přešlo to."

... nějaké to překvapení...

Rekuperace v domě není, fotovoltaika zatím také ne, jen příprava na ni. „Teď se musíme v první řadě přestěhovat a pak se uvidí, je to otázka peněz," říká Aleš a vzpomíná, jak se zapotil i při montáži nábytku nebo poliček do sendvičových panelů. Dodavatel mu dodal podrobné rozkresy stěn, aby viděl, kam je možné vrtat a kam ne. „Chce to jiný systém, než jsem byl zvyklý, a já jsem se občas trefil špatně."

S dokončením stavby jsou ale všechny takové starosti zapomenuty a je třeba se soustředit na přítomnost a budoucnost. „Příjemně mě překvapilo klima v dřevostavbě. Když jsou zatažené žaluzie, je tu opravdu fajn chládek i v horkých dnech." Se zmíněnými žaluziemi s chytrými pohony a ovládáním přes aplikaci ale přece jen jsou jisté potíže.

„Přestože je v domě natažené vedení, ovládají se pouze bezdrátově. Občas nezareagují všechny a musím je spustit jednotlivě. Líbí se mi spojení hliníku s tou stavbou, ale jsou křehké, z jemného materiálu. Už jsou na nich při bližším pohledu vidět důlky po kroupách." Ačkoli by to šlo řešit s pojišťovnou, Aleš jedním dechem dodává, že si takovými detaily rozhodně nenechají zkazit radost.

... a občas i legraci

Kdykoli Aleš zmiňuje tchyni, mluví o ní jako o babičce. „Ona je fajn. Je jí skoro 81, ale je aktivní, chodí pořád do práce, řídí. Každodenní starosti jsou pro ni důležité pro uchování fyzického i duševního zdraví." Její domek je o poznání menší, ale naprosto dostatečný. „Pro ni je důležité to, že tady bude s námi a bude mít tu zahradu. Ani si moc nemluvila do toho, jaké to tam bude mít – jen nosila peníze z důchodu," žertuje Aleš s nadsázkou a vzpomíná, jak třeba řešil, z čeho zaplatí bránu. „Když přede mě položila peníze, řekl jsem jí: ‚Tak jo, tak dostaneš taky klíče."

Přestože od začátku trvali na oddělení obou objektů, dnes se ukazuje, že by bylo vhodnější je propojit. Tepelné čerpadlo vzduch-voda by totiž kapacitně pohodlně obsloužilo oba. Takhle mají vodní podlahové topení jen oni, sousední stavba elektrické. Jediná další věc, kterou by Aleš udělal jinak, je přímý vstup do technické místnosti.

Technické parametry

• Typ domu: nízkoenergetický
• Zastavěná plocha: velký dům 160 m², malý dům 59 m²
• Užitná plocha: velký dům 135 m², malý dům 47 m²
• Dispozice: velký dům 4+kk, malý dům 2+kk
• Konstrukční systém: celostěnové panely, dřevěná rámová konstrukce
• Zdroj energie / teplo: velký dům tepelné čerpadlo vzduch/voda, podlahové vytápění, malý dům elektrické podlahové
• Větrání: přirozené
• Součinitel prostupu tepla stěnou: U = 0,135 W/m2K
• Autor projektu: Kateřina Ryvolová
• Realizace: 2023, WOLF SYSTEM, spol. s r.o., www.wolfhaus.cz

AUTOR ČLÁNKU: DAGMAR DIGMA ČECHOVÁ pro časopis DŘEVO&stavby

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00