Dřevostavba v lese dokonale splývá s okolní krajinou

Dana Jakoubková | Středa, 17. únor 2021 |

Divoký a svobodný; fráze z reklamy na motorku Harley-Davidson? Hřebec pádící prérií? Nebo jen veverka v lese za vsí? „Dejte mi divokost, jejíž pohled nevydrží žádná civilizace," píše filozof Henry David Thoreau. Takovou není těžké najít. Těžší je představit si divočinu, která by snesla pohled civilizace. A právě o to se pokusil v České Kanadě Martin.

Hledal jste od počátku lesní pozemek?

Tak bych to neřekl. Jsem ze Znojma a rád chodím s batohem po lesích. Až po Slavonice jsem znal každý kousek země, takže jsem hledal jen něco dál, co bude pro mě nové, ale zároveň aby to bylo do hodiny autem, protože dokud jsme s manželkou Leou pracovně produktivní, chtěli jsme dům užívat jen rekreačně.

Když jsem prozkoumával krajinu dál na západ, zastavil jsem se u lesa za jednou vsí. Věděl jsem, že pozemek je v územním plánu zamýšlen jako stavební, ale byl ve svahu a zarostlý nálety tak, že se nedalo projít. Tak jsem si sedl na velký kámen, které jsou typickým prvkem v krajině České Kanady, a bylo rozhodnuto.

To místo mělo tak silnou atmosféru, že nebyl důvod hledat dál. Vzrostlé borovice, paseka, dole potok, silný vzduch. Nešlo to nekoupit. Za pomoci křovinořezu a motorovky jsem z něj později vyklučil plac pro dům a od začátku bylo jasné, že si žádá dřevostavbu. Inspiraci jsem jako předplatitel čerpal z vašeho časopisu i zahraničních zdrojů.

Účelnost: Architekti se snažili, aby dům maximálně zapadl do krajiny, dotvořil trajektorii svahu a zároveň využil všechny benefity pozemku. Proto zvolili obytnou část oddělenou od technické části, která stojí samostatně kousek od domu a je prakticky umístěna blíže k silnici. Prvotně měl Martin v hlavě plán vybudovat jednoduchý pastevecký plot. Ale když viděl, kolik kamenů stavaři vybagrovali při terénních úpravách, raději z nich ručně vystavěl zídky. Foto: Martin Cozl

Když jsem projížděla vesnicí, všimla jsem si, že v ní nejsou žádné novostavby. Domy jsou tak stoleté, často podobě uzavřených dvorců. Jak se tvářil stavební úřad na moderní dřevěný dům severského typu?

Doufal jsem, že dům, který bude ladit s krajinou, je správnou volbou. Podle místních regulí však patří do jihočeské vesnice klasická omítka. Kdyby měl dům přijít do intravilánu obce, tak bych samo sebou na dřevu netrval. Náš dům však měl stát bokem, pár stovek metrů od vsi, nezapojený do zástavby, ale schovaný v lese.

Po diskusi s odborníky úřadu jsme se nakonec shodli, že záměr „lesního domu", splývajícího s přirozeným porostem, má své opodstatnění. Chtěl jsem zachovat co nejvíce stromů a doslova napasovat dům mezi ně. Pravda, není to česká vesnická klasika, domnívám se však, že tenhle dům má k lesnímu prostředí mnohem blíže než omítnuté „áčko".

Foto: Martin Cozl

Říkal jste, že dům je rekreační. V čem bydlíte trvale?

Máme zděný dvoupatrový dům na okraji města, se zahradou a lesíkem za plotem. Kolem jsou vinice a pole. Tato zatím volnočasová dřevostavba je usazena s malým odstupem od vesnice, přímo v lese, promíchaném s loukami. Je to takový terén, který si vybavuji z dětství v Jeseníkách, voní prázdninově.

Minimalismus: Nač plýtvat místem, když se do ložnic chodí jen spát... Foto: Martin Cozl

Jak vnímáte rozdíly mezi oběma domy?

Nestavím to na hranu, nechci srovnávat. Žiju dva rozdílné „životy" a tak jsem to plánoval. Mám to rád, potřebuju změnu. Jestli je dřevostavba úspornější nebo příjemnější k bytí, to nehodnotím. Každý z těch domů má své a oba využívám tak napůl, tři čtyři dny ve městě, tři čtyři dny tady.

Jednota: Nejzajímavějším prvkem stavby je jednoznačně její umístění v terénu. Krajina kolem je magická. Za zády máte les, z terasy se díváte do údolí meandrujícího potoka... Silný genius loci je pro tuto stavbu naprosto zásadní. Foto: Martin Cozl

Dobře, máte to rozdělené a oboje máte rád. Vezměme to tedy odjinud. Co vás na tomto domě nejvíce baví?

Je to hlavně spojení s venkem, s přírodou doslova na dotek. Stačí odsunout dveře a nadýchnout se. Od jara do podzimu, často i v zimě mám otevřeno na terasu. Sedím, ležím, vařím přímo pod stromy, s výhledem do divokého terénu. Schválně jsem zbytek pozemku nechal přirozeným procesům, jen občas posekám trávu ve svahu nad potokem. Vyjma vysekání křovin a vyrovnání terénu pro základovou desku jsem žádné umělé úpravy terénu neprovedl.

Chtěl jsem, aby se dům zapojil do porostu nenásilně, aby se hranice, tvary a barvy časem zcela integrovaly do krajiny. Aby do sebe všechno vrostlo. A snažím se sem vrůst i já. Mohu tak pozorovat třeba lišku, srnku nebo jezevce pár metrů ode mě.

I kdybych byl slepý, po čichu poznám, zda je ráno, nebo večer, cítím vlhko, které stoupá od potoka, i smůlu borovic, když usnu na terase. S tím, co tu bylo, tu chci žít, ne proti tomu bojovat. Mám pocit, jako byste říkal: Dům nemá hodnotu, kromě té účetní, dokud nestojí na správném místě...

Přesně. Pro mě je dům jen přístřeší. Které ovšem nabývá na významu v kontextu okolního prostředí. S tím ohledem je i navržen a dispozičně řešen. Když jsem se obrátil na architekty, měl jsem všechno už vlastně promyšleno. Potřeboval jsem tomu dát jen správné proporce.

Hlavní myšlenkou bylo neoddělovat se od světa za oknem a přání, aby byla celá rodina spolu a rozešla se jen na spaní. Proto jsou terasa a společenský prostor tak velké a soukromé pokoje tak malé. Vlastně jsou to jen takové kajutky, protože jakmile by moje dospělé děti měly svůj životní prostor, budou tam zalezlé. A protože jde zatím o rekreační dům, sjíždíme se sem společně jen na pár dní a je důležité, abychom trávili čas hlavně spolu.

Foto: Martin Cozl

Počítám, že řízené větrání pro zajištění čerstvého vzduchu by tedy u vás bylo nošením dříví do lesa?

To bezesporu. A i když nejsem na terase, mám prakticky pořád otevřeno, i v zimě.

Výjimečnost: Terasy u domů jsou obvykle jako přes kopírák. Ale tahle je nejen největší (60 m²), ale i nejpůsobivější, otočená do lesa a údolí potoka. Tak velký přesah střechy nebyl v původním plánu, stěna pokoje měla být blíže k lesu. Ale protože Martin tráví na terase tolik času a za každého počasí, posunuli pro něj architekti střechu tak, aby na něj nepršelo. Přesah také významně blokuje paprsky slunce, které i ve vrcholném létě dopadají maximálně na práh dveří. K příjemnému klimatu i stínu pak významně přispívají i vzrostlé borovice, těsně přimknuté k domu. Foto: Martin Cozl

Takže netopíte?

Topím, samozřejmě. Ale třeba až večer v krbových kamnech, respektive tam, kde jsem. Nechal jsem proto udělat pět okruhů podlahového topení a teplo je jen v těch místnostech, které aktuálně využíváme.

"Silný genius loci je pro tuto stavbu naprosto zásadní."

Foto: Martin Cozl

Když je necháte vystydnout, trvá pak dlouho, než je v nich teplo?

Kdepak. Jak jsem uvedl, pokoje, respektive ložnice jsou miniaturní a zahřejí se rychle, a můj prostor na galerii těží z tepla, které stoupá vzhůru z přízemí. A protože trávím většinu času na terase, dost ušetřím (smích). Kromě toho je dům výborně izolován a stačí při naší nepřítomnosti temperovat na třináct stupňů. Nikdy nevymrzne. V létě naopak, když je venku pětatřicet stupňů, uvnitř je o deset méně, a to i přesto, že mám otevřeno ven. Za to vděčíme velkému přesahu střechy.

Otevřenost: Krbová kamna uprostřed hlavní místnosti jsou designovým prvkem interiéru. Pro ukotvení komínu vymysleli architekti elegantní řešení v podobě zavěšení jeho tělesa na systém nosných táhel. Otevření místnosti až do „krovu" byl Martinův nápad a opěrný bod celého domu. Do své zašívárny na galerii leze po žebříku. Foto: Martin Cozl

Výhoda: Dům má dvě koupelny, přičemž ta u ložnice rodičů pokračuje do prostorné sauny. Foto: Martin Cozl

Myslím, že ten přesah vašeho domu sahá mnohem dál než ke střeše. Nevybavuji si, že bych měla podobnou zkušenost s redakční návštěvou. Nicméně máte na závěr pro mě ještě nějaké překvapení?

Ovšem; hodně mě baví poslouchat, jak déšť bubnuje do plechové střechy nebo když se od ní borové šišky odrazí jak od tympánu. Řeknu vám, je to symfonie. "Páni! Tak to mi opravdu ještě žádný majitel domu neřekl. Díky."

Kouzla: Plášť domu ze sibiřského modřínu bez povrchové úpravy čeká časem vizuální změna podle toho, jak bude dřevo stárnout. Martin nerad vstává takzvaně na světlo, proto jsou okna a terasové portály opatřeny posuvnými panely, které mají funkci bezpečnostní, vytvářejí soukromí a zároveň pracují se sluncem a světlem v interiéru. Praktické je i to, že okna i dveře lze nechat otevřené, ale panely současně zatažené. Při celkovém uzavření panelů působí stavba celistvě a kompaktně. Foto: Martin Cozl

Technické parametry

• Typ domu: nízkoenergetický
• Zastavěná plocha: 164 m²
• Užitná plocha: 243 m²
• Dispozice: 4+kk
• Konstrukční systém: difuzně uzavřený lehký skelet / letmá montáž
• Zdroj energie / vytápění: elektrický kotel, teplovodní podlahové vytápění, otopné žebříky v koupelnách, doplňkově krbová kamna
• Větrání: přirozené okny (dřevěná, trojsklo)
• Součinitel prostupu tepla stěnou: U = 0,15 W/m²K
• Autoři architektonického návrhu: MgA. Albert Pražák a Ing. arch. Elena Seregina. Labor13, s.r.o., www.labor13.cz
• Autoři projektu: Ing. Jiří Bardoděj, Labor13, www.labor13.cz / Ing. Michal Šopík a Luděk Slovák

Další realizované dřevostavba od stejného autora projektu:

Autor článku Dana Jakoubková

Publicistka s náklonností ke smysluplným činům a věcem. Obdivuje brilantně provázané duchovní gangsterky, ale neodvrhne ani lyrické, tajemné, lakonické a současně vtipné příběhy s tématem originální syntézy křehkosti úmrtnosti.

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 5 / 2
Líbil se Vám článek?02