Do staré stodoly vestavěli dřevostavbu a získali moderní domov s neopakovatelnou atmosférou

Dana Jakoubková | Úterý, 12. listopad 2019 |

Stodola nemusí být vždy tím, čím se zdá být. Když odstraníte mlátičku, slámu a seno, stane se skořápkou z cihel a kamene, s vysoko posazenou střechou a – v tomto případě – s geometrickým komplexem uvnitř. Člověk je překvapen, hned jak otevře dveře. Musí dát očím několik minut, aby mozek pochopil. A pak se začnou dít věci. Je v moderním domě, ale cítí historii, špetku tajemství a kouzlo. A to nejde zkopírovat.

Není těžké pochopit, proč staré stodoly inspirují představivost. Dřevěné trámoví a mohutné sloupy připomínají gotické stavby. Jen hrubá elegance a pomalé účinky času člověka spojují s předky. Organický vzhled, který má strukturu s integritou. S úctou k těmto přirozeným podmínkám zde architekti dokázali přeměnit stodolu na jedinečný, moderní domov, aniž by vyčerpali její charakter a kouzlo.

Přestavba venkovského domu

Při pohledu zvenčí jsou známky transformace přízemního venkovského domu se stodolou skoro nepostřehnutelné. Na původním stavení byly pečlivě zrekonstruovány všechny dobové prvky fasády, interiér, kde majitelé bydleli po dobu přestavby stodoly a který nyní užívá jejich dvacetiletý syn, byl kompletně opraven.

Podél starého domu vede dlouhé zápraží, které končí u „vrat" do stodoly. Za nimi jeden tak trochu očekává moderní stodolovou klasiku – vysoký prostor, otevřený podlažní koncept, přiznané trámy. A investoři si to tak původně i představovali. Jenže... „Když přijeli architekti a viděli, jak je stodola velká a že je celá na pilířích, řekli nám, že pokud bychom chtěli rekonstrukci v celém objemu původní stavby, vyšlo by to strašně draho," pokračují manželé.

„Takže další otázkou bylo, jak jinak vytvořit energeticky úsporný domov při zachování původního charakteru stavby. Architekti nás překvapili návrhem přízemní dřevostavby vložené do obvodové konstrukce stodoly, která vlivem různě velkých pilířů bude hodně členitá a nepravidelná. Moc se nám ten nápad líbil, navíc skvěle zapadl do konceptu rozdělení na starý dům, pro který architekti vybrali světle šedou barvu a tradičně členěná okna, a na antracitově šedou vestavbu s industriální, heraklitem obloženou fasádou a moderně pojatými asymetrickými okny. Po dvou letech života v novém domě jsme moc rádi, že to nakonec dopadlo právě takhle."

Vrata: Zápraží jako klasický prvek starých venkovských staveb vede podél zrekonstruovaného původního zděného domu až k novým „vratům" do stodoly, tedy do nové dřevostavby. Foto: Robert Žákovič

Foto: Robert Žákovič

Návrh dispozice na míru

Novostavba nekopíruje historickou stodolu věrně. Namísto toho si jen půjčuje vybrané prvky k tomu, aby sama sebe zamaskovala. Konstrukce je jednoduchá a moderní, ale s detaily, které ji vizuálně spojují se starou budovou. Architekti nepracovali metodou budování velkorysého chladného prostoru odspoda nahoru, ale vytvořili přízemní koncepci, která jen v jedné části budí dojem, že existují úrovně dvě.

„Postupně, krok za krokem s námi konzultovali naše potřeby," pokračuje Lukáš. „Například když chcete mít doma multimediální místnost, stačí malý, pravidelný prostor s nízkým nečleněným stropem. Nebo máte třeba oblíbené křeslo a dozvíte se, že kolem něj potřebujete na pohodlný pohyb takový a makový prostor. Návrh dispozic, respektive plocha a výška místností se prostě naplňovala podle funkce, kde jsme co chtěli provozovat. Kromě toho nám poradili, abychom stavbu začali najmutím technického dozoru, který ohlídá jak stavebnětechnickou stránku, tak finanční. A můžeme potvrdit, že nám hned na počátku ušetřil jak peníze, tak i spoustu starostí."

TIP: Chystáte se stavět dřevostavbu? A jaký budete mít dozor?

Světlo: Dnes se nosí velké prosklené plochy. Ale tady šli cestou opačnou. Vyřezáním velkých otvorů do kameno-cihlového zdiva došlo k optickému orámování oken dřevostavby. Patrný odstup nové fasády od původního půdorysu stodoly přinesl významnou ochranu před povětrnostními vlivy i částečné zastínění před sluncem. Dům tak sice není příliš prosvětlený, ale obyvatelům to vůbec nevadí. Jednak to k venkovské architektuře dobře pasuje, ale hlavně to v parném létě přispívá k příjemné teplotě uvnitř. Foto: Robert Žákovič

Foto: Robert Žákovič

Technický dozor se vyplatil

Technický dozor Martin Philipp pomohl stavebníkům i s výběrem firmy pro rekonstrukci i té, která zrealizovala dřevostavbu. Připravil slepý stavební plán, který rozeslal do šesti firem. Prosadil také, že se vše bude platit jen od práce, ne od hodiny, s přesnou evidencí víceprací. Tak vznikl požadavek na velice přísné účtování, na jehož základě dokonce jedna firma výběrové řízení opustila.

„Evidentně jim bylo proti srsti být takhle pod kontrolou," dodává Lukáš. „Jen u jedné firmy, vyhodnotil její návrh tak, že tihle opravdu vědí, o čem mluví a co nabízejí. A v praxi se to jen potvrdilo. Nejen že to provedli v dokonalé kvalitě, ale vícepráce seděly na jednotky korun a centimetry čtvereční. A ještě to byli milí lidé!"

Tradice: Prvotní představa architektů byla hodně pankáčská, chtěli odstranit až na cihly starou omítku stodolových stěn tam, kde už sama opadávala, a v místech, kde se udržela, ji chtěli naopak nechat a celé to zkombinovat s hrubým betonem v místech, kde bylo třeba stěny vyspravit. To se ale majitelům moc nelíbilo, a tak architekti přišli s kompromisem: jako finální vrstvu navrhli špric, což je tradiční, hrubý omítkový podklad. Ten se propisuje do všech ploch staré fasády až do štítu a plní zároveň konzervační funkci. Majitelé přijali i fakt, že stará stavba pracuje s vlhkostí – někdy ji natáhne a ztmavne, pak zase vyschne a zesvětlá. Na dřevěnou vestavbu to nemá vliv a obě konstrukce jsou spolu dobře spárované. Tím, že je dům vestavěný jako samostatné těleso do kamenocihlových stěn, je chráněný před slunečním žárem, a protože je přízemní a s místy velkými odstupy od původních zdí, celá stavba si udržuje příjemnou teplotu v letních horkých dnech. K výměně vzduchu postačuje křížové provětrávání okny a pěkně luftuje i terasa pod štítovou stěnou, na které má paní domácí hambalka (hambalek) – bidlo pro větrání peřin. Foto: Robert Žákovič

Zkušenost s dodavatelem dřevostavby

Podobné to bylo u výběru firmy pro dřevěnou vestavbu. „Měli jsme skvěle zpracovaný projekt, podle kterého by snad dům postavila i parta šikovných tesařů, ale chtěli jsme, aby se o dřevostavbu postarala zkušená firma, která by byla stejně spolehlivá." Vybraná společnost je nakonec oslovila svým profesionálním i lidským přístupem.

„Cenu domu nám propočetli na polovinu toho, co za něj jen tak od stolu chtěla první oslovená firma. Přitom ale na materiálech nešetřili. Například izolace se nám zdála zbytečně drahá, ale majitel firmy nám s takovým tím sympatickým inženýrským zápalem vysvětlil, že je tak drahá proto, že zkrátka skvěle funguje. A že by do stavby s jinou izolací nešli a že rozhodnutí je na nás. Nezdálo se nám, že to dělá proto, aby nějakému dodavateli izolace udělal kšeft. Věřili jsme mu, že chce, aby dům dobře fungoval. A ukázalo se, že jeho volba byla správná. Vnímáme to každý den, v zimě nemusíme nijak zvlášť topit a v létě je tu příjemný chládek. Asi po roce se objevila nepatrná technická závada, kterou ihned po zjištění přijeli z firmy opravit, za měsíc zkontrolovat a od té doby je vše naprosto v pořádku. A i když tu nejsme třeba týden a vše je zavřené, po návratu je uvnitř klima i vzduch fajn."

Materiál: Pro finální úpravu obvodových stěn architekti vybrali heraklit, desky z dřevité vlny pojené cementem. Jejich „režný" charakter skvěle pasuje k surovému vzhledu pilířů stodoly, tmavě šedý nátěr pak koresponduje s barvou vstupních dveří a oken v nové části domu. Foto: Robert Žákovič

Výběr oken pro dřevostavbu

Dřevěná okna stavebníci vybírali dlouho. Byla atypická a na míru. Obeslali několik firem, na nějaké výrobky se byli osobně podívat, ale nakonec dali na doporučení architektů. Vybraná firma měla okna sofistikovanější než ostatní, s hezčím kováním a hlavně tvarově velmi blízká klasickým oknům.

„Okna s trojsklem nebyla nejlevnější, ale že jsme vybrali dobře, se ukázalo na jedné věci," vypráví Lukáš. „Za domem je jen úzký pruh pozemku, který se ještě zužuje směrem k rohu domu, kde je umístěna ložnice. Z toho vyplynula nutnost mít okno protipožární, které ale dodavatel neměl v nabídce. Na toto jediné okno s balkonovými dveřmi jsme si proto museli vzít jinou firmu. Ta jej pak vyrobila ve špatném rozměru, takže dřevostavbaři museli už hotovou konstrukci rozebrat a snížit překlad, navíc se balkonovky už po dvou měsících začaly viklat. S okny od hlavního dodavatele nebyl jediný problém, je to precizní firma se smyslem pro detail, navíc s velmi vstřícným přístupem – a další šťastná volba."

Okna: Nízko posazené okno v kuchyni volili architekti záměrně kvůli kuchyňským skříňkám. Ukázalo se navíc, že v horku je okno přitlačené k zemi vlastě výhodou, neprojde jím tolik tepelného záření zvenčí. Podlahy byly v prvním návrhu z OSB desek. Když si ale investoři spočítali, kolik vrstev laku následovaných broušením by museli aplikovat, aby se dala udržovat, vyšlo to dráž než dub z výprodeje, který se jim k venkovskému stylu i víc líbil. Vedle kuchyně je pracovna paní domácí. Protože je plošně malá, zato vysoká, nechala v ní udělat patro na spaní pro vnoučata. Ač není místnost o moc větší než špajz, má výhodu dvou oken – jedno vede do zahrady, druhé na terasu. Foto: Robert Žákovič

Spokojenost s bydlením i duchem místa

Lukáš s Monikou bydlí v domě dva roky. Dost na to, aby měl člověk zkušenost, jak takový hybridní dům funguje. Podle jejich slov není nic, co by udělali jinak, není nic, na co by si mohli postěžovat. Dokonce i negativní energie, kterou byla nemovitost zatížena v důsledku vyostřených sporů původních majitelů, se rozplynula, nebo přesněji – Monika si s ní poradila za pomoci rituálního vyčištění prostoru bílou šalvějí. A pokud je duch místa živen přístupem a činy těch, kteří ho řídí, stavějí, spravují a užívají – jak napsal britský architekt a environmentalista Christopher Day –, pak není divu, že vyváženost chalupnické životnosti s moderním komfortem byla pro mě tak překvapivým osvěžením.

Srdce domu: S architektem konzultovali majitelé i zařizovací předměty a nábytek, protože nechtěli charakter nového domu narušit. Teplý a příjemný styl s rustikálními prvky korunují všeobjímající kachlová kamna s pecí. Že budou kachle červené, věděla majitelka hned, jak vešla do stodoly poprvé; je to přece srdce domu. Kamna mají dvě topeniště – jedno s tály a troubou v části obrácené ke kuchyňskému koutu, druhé s krbovou vložkou, aby se dalo dívat do ohně ze strany jídelny. Kamna stavěl na míru Tomáš Jíra z Hrusic a byla nejdražší položkou ze zařizovacích předmětů. Majitele vyšla skoro na tři sta tisíc korun, ale dokonalé provedení, sálavé teplo a poležení na peci si rodina nemůže vynachválit. Navíc jsou kamna na spotřebu dřeva nenáročná – stačí polínko ráno, polínko večer a celý den je příjemně zavlaženo. Foto: Robert Žákovič

Kinosálek: Audio místnost, ve které je instalované domácí kino, má strop nízký, zejména kvůli akustice, ale i pro pocit útulna. Barva stěn a stropu je poplatná atmosféře kina, tedy tmavě šedá, stejná, jakou architekti vybrali pro celý exteriér dřevostavby, okna a vstupní dveře. Pro zrekonstruovaný původní obytný dům naopak zvolili světle šedou. „Kino" lze uzavřít posuvnými dveřmi. Foto: Robert Žákovič

Nepravidelnost: Tupý úhel v ložnici není zkreslením objektivu, nýbrž projekcí nepravidelnosti půdorysu stodoly, danou různě odsazenými pilíři původní stavby. Foto: Robert Žákovič

Koupelna: Majitelka domu si přála koupelnu s oknem. V novém domě ale pro ni nebylo dost místa, starý dům byl zase příliš úzký, navíc jej bylo třeba propojit s novou vestavbou. Architekti proto koupelnu umístili na hranu starého domu přiléhající k dřevostavbě a okno instalovali do vnitřní stěny chodby. Paní domácí tak získala okna dvě – jedno nové, přímo v koupelně, a hned za ním přes chodbu okno druhé, vedoucí do zahrady. Foto: Robert Žákovič

"Šikovné využití nových materiálů v kombinaci s dochovanými částmi staré budovy tento domov staví mezi historii a moderní funkčnost zcela přirozeně a bez zbytečného muzejního patosu."

Rafinovanost: Jedna část stropu obytné kuchyně koresponduje s podlahou půdy, ta druhá je otevřená do krovu, který je vidět i za horizontálním oknem, jenž bude po plánované výměně části krytiny za průhledné tašky fungovat jako světlík. Foto: Robert Žákovič

Technické parametry

• Typ domu: kombinovaný – kamenný + nízkoenergetická dřevostavba
• Zastavěná plocha: 242,29 m²
• Užitná plocha: 154,75 m² (bez teras)
• Konstrukční systém dřevostavby: sloupkový (lehký dřevěný skelet), tesařská ruční práce
• Teplo: plynový kotel + podlahové topení; kamna na dřevo jako doplňkový zdroj
• Větrání: přirozené
• Dodavatel otvorových výplní: Slavona s.r.o., www.slavona.cz
• Součinitel prostupu tepla stěnou U: 0,142 W/(m2K)
• Architektonický návrh a studie: Ing. arch. Ondřej Fiala a Ing. arch. Tomáš Henel / OTA atelier s. r. o., www.ota-atelier.cz
• Autor projektu: Ing. Jan Panoch
• Realizace: rekonstrukce Martin Tresa; dřevostavba – Chytrý dům s. r. o., www.chytry-dum.eu, 2017

Autor článku Dana Jakoubková

Publicistka s náklonností ke smysluplným činům a věcem. Obdivuje brilantně provázané duchovní gangsterky, ale neodvrhne ani lyrické, tajemné, lakonické a současně vtipné příběhy s tématem originální syntézy křehkosti úmrtnosti.

Nejnovější články autora