Lenka a Richard: Dřevostavba nemá nevýhody, má pouze jiné vlastnosti

Jaké okolnosti vás přivedly k tomuto krásnému pozemku?

Stavět v satelitu, na poli jsme rozhodně nechtěli. Máme rádi hory, a proto jsme od začátku hledali místo ideálně ve svahu. Chtěli jsme pozemek, u kterého by to, co se nedá změnit, jako rozměry a poloha, mělo vyhovující parametry, a zbytek nemusel být ideální, ale schopný snést změny. Důležitá byla poloha v pěším dosahu vlaku, dobrý dojezd do Prahy autem, a hlavně příroda všude kolem. A jak sama vidíte, vyšlo nám to.

Pozemek měl sice ze sítí přivedenou jenom elektřinu, nevedla k němu zpevněná cesta ani tu nebylo veřejné osvětlení, ale to všechno už bylo řešitelné. Dnes tu bydlíme osmým rokem a poslední, co chybí, je asfalt. V celé ulici je jen deset rodinných domů a všichni se tu dobře známe. Na vlak to máme pět minut chůze a do Prahy čtyřicet minut vlakem nebo dvacet autem.

Svah jako výhoda: Výhled přes údolí majitelé s pýchou ukazují hostům. Jižní orientace pozemku skýtá i tepelné zisky prostřednictvím velkých oken, kterými lze vyjít přímo na terasu a do zahrady. V legraci majitelé říkají, že bydlí na sjezdovce. Foto: Martin Zeman

Nebyla poloha ve svahu spíš komplikací?

Vůbec ne. Architekt od nás dostal zadání, aby se svahem nebojoval, že bychom rádi promítli svažitost pozemku i do domu samotného. Část přízemí proto sklon pozemku kopíruje a je proti zbytku podlahové plochy o něco snížená. Vzniklo tím takové hnízdo, prostor pro útulné posezení s kamarády. Krom toho tím, že je dům umístěn na okraji obce a oddělený od původní zástavby zatáčkou příjezdové cesty, nekoukáme si se sousedy do oken, ale do zalesněného údolí s chatovou osadou v protějším svahu.

TIP NA ČLÁNEK: Dřevostavba ve svahu – problém, nebo unikát?

Proč jste si zvolili dřevostavbu?

Nejdřív jsme vůbec nevěděli, jaké jsou na trhu možnosti, ale když jsme se s nimi aspoň trochu seznámili, na dřevostavbě jsme se shodli jednoznačně. Hlavním důvodem, a možná trochu překvapivě, byla větší šetrnost k přírodě a dřevo, které nám bylo jako materiál sympatické. Máme rádi věci jednoduché, přirozené, čisté. Dřevostavba nám k tomu pocitově seděla mnohem víc než dům zděný. Druhým důvodem byla rychlost výstavby. Čtyři měsíce byly proti dvěma rokům pádným argumentem. Za dřevostavbu jsme rádi i přesto, že tehdy cena vycházela proti klasickým materiálům o něco hůře.

Jak jste architektovi svůj budoucí dům vypodobnili?

Měli jsme představu pouze o rozměrech a typech místností. Byla asi stejná jako má většina dnešních mladých rodin, tedy otevřený prostor spojující kuchyni, obývací prostor a jídelnu, k tomu jedna velká a jedna provozní koupelna, ložnice pro nás, dvě ložnice pro děti a pracovna-hostinský pokoj. Pak už snad jen, aby dům dobře padl do svažitého pozemku. Zbytek jsme nechali na architektech.

Volnost a přirozenost: Majitelé si nejvíce cení volnosti jak v názorech a v tom, jak se chovají lidé k sobě, tak i prostoru, který je obklopuje. Foto: Martin Zeman

Čím vás překvapili?

Využili jsme dvě architektonické kanceláře. První návrh, který jsme také vybrali, nás zaujal zajímavým tvarem; obdélníkový půdorys je ve středu jižní fasády vykousnutý v celé výšce stěny, tedy přes obě nadzemní podlaží, respektive prostřední třetina je zasunutá. Vznikl díky tomu větší a lépe chráněný prostor pro terasu. Až když jsme v domě bydleli, jsme si uvědomili drobnou nevýhodu tohoto řešení – okno z dětského pokoje je tak přímo naproti oknu naší, rodičovské ložnice. Máme tak sice děti večer pod dohledem, ale bohužel to platí i naopak. Museli jsme to vyřešit žaluziemi, které jsme původně neměli v plánu.

Vnitřní dispozice jsme si pak nechali u jiného architekta drobně upravit. Krb například přesunul od západní zdi doprostřed místnosti, takže dotváří atmosféru jak výše zmíněného „hnízda" obýváku, tak prostoru haly s jídelnou. Její strop byl původně jen úzkým ochozem, který spojoval místnosti v prakticky pohledově otevřeném podkroví. Dnes je nad ním něco jako zimní zahrada s knihovnou.

Útulnost: I když je celý prostor přízemí propojený, hnízdo obýváku je malých rozměrů a velmi útulné. Dobře se tu sedí jak na velkém gauči, tak na třech schůdcích. Oheň oboustranného krbu pak zpříjemňuje atmosféru hnízda i jídelny. Foto: Martin Zeman

Vraťme se ještě na začátek, když jste vybírali stavební firmu. Jak to šlo?

Začali jsme stavět jako jedni z prvních z naší party kamarádů a neměli jsme možná ještě dost příležitostí nasbírat odstrašující historky. Když pak stavěli i ostatní, nestačili jsme se divit, co všechno se může stát. Nás to naštěstí minulo. Takže obavy jsme neměli, ale spíše neznalost. Oslovili jsme tehdy skoro dvacet firem, ale jen jedna, přestože patřila spíš k těm dražším, na nás působila zdaleka nejspolehlivějším dojmem.

U ostatních jsme narazili i na případy, kdy majitel firmy při prohlídce referenčního domu prohlašoval, že ho baví stavět, ale nesnáší klienty, protože ti mu svými požadavky všechno jen komplikují. Jiný zase, i když měl e-mailovou adresu, na každý náš e-mail odpovídal dopisem poslaným normální poštou... Od třetího cenová nabídka na celý dům měla čtyři řádky a nepodařilo se nám z něj dostat podrobnější rozklad.

Firma, kterou jsme nakonec vybrali, ale vždy zodpověděla detailně každý náš dotaz, cenovou nabídku měli pečlivě rozepsanou po položkách a každá dohoda platila. Nezměnilo se to ani po podpisu smlouvy a během celé realizace stavby.

Takže jste na realizační firmě nenašli ani jediný „chlup"?

Dneska mi to přijde skoro neuvěřitelné, ale skutečně serióznost a spolehlivost realizační firmy byla maximální. Dané slovo vždy platilo, vše dodali v dohodnutém termínu a kvalitě. Pokud se vyskytl nějaký problém, stačilo na něj upozornit a vše opravili. Ani po osmi letech užívání se v domě neobjevil větší problém než rosící se okna. Po jejich seřízení je vše v pořádku. Majitel firmy ostatně říkal, že tento přístup je v jejich vlastním zájmu. Pokud je dům postavený kvalitně, nemají pak moc potíží při servisu, který by byl při dojíždění z Moravy drahý. V případě našeho domu můžeme potvrdit, že tento přístup dodržel.

Podkroví: Prosklené plochy s výhledem stoupají z přízemí až po střechu, kde jsou umístěné ložnice a koupelna. Podlahu horní haly obestavěné knihovnami původně zastupoval jen úzký ochoz. Foto: Martin Zeman

Nemáte ani žádnou smutnou příhodu?

Mám jednu, ale s veselým koncem z doby, kdy jsme dům přebírali. Montérovi realizační firmy upadl nějaký těžký klíč na vaničku sprchového koutu a poškodil ji. Přestože byla hodně drahá a poškození bylo tak nenápadné, že bychom ho skoro určitě přehlédli, sám za námi přišel, upozornil nás na to, omluvil se a chtěl novou vaničku uhradit ze svého. Když jsem pak po čase slýchala od známých, jak naháněli nespolehlivé dodavatele a končili u soudů, myslím si, že jsme měli na dodavatele stavby veliké štěstí. Dodnes jej doporučujeme všem známým.

Byla to tedy kompletní dodávka domu na klíč?

Od začátku jsme chtěli jednoho dodavatele na celou stavbu, i když to vyšlo mnohem dráž, než kdybychom si některé části dodělali sami nebo pomocí dalších firem. Jelikož ale byla realizační firma z moravsko-slovenského pohraničí a s lokálními firmami v dosahu staveniště neměla prověřené zkušenosti, rozhodli jsme se najít sami dodavatele na základovou desku, topení a větrání.

Právě styčné plochy technické, lidské i smluvní mezi jednotlivými dodavateli byly jeden z největších problémů. Museli jsme dělat prostředníky a rozhodčí mezi stranami, protože zodpovědnost za to, co bylo „na hranici" mezi nimi, neměl nikdo. Dnes už bychom trvali na jednom dodavateli zodpovědném za celou stavbu od A do Z, respektive od prvního kopnutí do země, po převzetí klíčů.

Trable na vstupu: S příjezdovou cestou k domu majitelé trochu zápasili. Překonává hodně velké převýšení a stavební firmě, kterou si na tuto práci majitelé objednali po dokončení domu, se nepovedlo překonat převýšení rovnoměrně. Její nejnižší část je tak prudká, že auta s nižším podvozkem ji nevyjedou. Foto: Martin Zeman

Můžete konkretizovat nějaký problém se subdodavatelskými firmami?

Šlo například o nerezové interiérové zábradlí na schodech do patra. Navrhoval ho architekt z Prahy, realizovala ho firma z Ostravy. Jiná než výše zmiňovaný dodavatel stavby. Nedokážeme říct, jestli byl špatně návrh architekta nebo způsob, jak ho firma vyrobila, ale po namontování bylo tak ohebné, že když se o něj člověk jen zlehka opřel, vychýlilo se až o třicet centimetrů do volného prostoru.

Firma to neuměla opravit jinak než ho vyrobit celé znovu s jinou konstrukcí, a navíc to k nám měli z Ostravy daleko, takže jsme se několik měsíců ne úplně přátelsky dohadovali na nápravě. Kompromis, který pro vyřešení firma použila, je na zábradlí vidět dodnes a nepůsobí moc pěkně. Ale vleklo se to tak dlouho, že jsme to raději nechali být.

Prostor: V domě je minimum skříní a velkých úložných prostor. Místnosti nejsou zastavěné nábytkem, je zde pouze to nejnutnější. Zařízení kupovali majitelé buď hodně odolné, jako třeba jídelní židle a stůl z masivu, nebo naopak takové, u kterého nevadí, když se zničí. Foto: Martin Zeman

Všimla jsem si, že máte někde jen žárovky. Tam se taky něco nepovedlo, nebo čekají na nějaký extra kabát?

Ale kdepak, důvod je pragmatický. Rádi sportujeme i cestujeme. Když si máme vybrat, jestli jet na víkend na kola, nebo si koupit něco do domácnosti, většinou vyhraje kolo. Takže i po těch letech stále máme místo některých světel jen žárovky a místo šatní skříně jen provizorní poličky. I kuchyni jsme kupovali až po víc než půl roce bydlení v domě. Do té doby jsem vařila na dvouplotýnkovém vařiči, nádobí jsme měli v bednách od banánů a zvládli jsme tak uspořádat i silvestrovskou oslavu pro čtyřicet lidí. Dům tedy možná není tak vypiplaný, jak by už mohl být, ale zato máme hodně zážitků, historek a vzpomínek.

Očekávání: Lavice okolo oken jsou obvykle obsazené dětskými stavebnicemi. Až děti vyrostou, nahradí hračky polštáře a z herny se stane další posezení s krásným výhledem. Foto: Martin Zeman

Co vám tady dělá největší radost?

Především se tu cítíme doma. Jinak nás baví velkoplošná okna a dveře, vstup od stolu přímo do terénu. Když začne jaro, otevřeme je všechna dokořán, do domu vejde jarní vzduch, celý ho prosytí, vyžene zimu. Nám i našim sousedům tím začne třičtvrtěroční sezóna pobytu na zahradě. Vzájemně se potkáváme, chodíme spolu na pivo, pálíme čarodějnice, pečeme buřty nad ohněm.

Okolo pobíhá banda dětí, někdy o nich víme, někdy někam úplně zmizí. Nic není potřeba nějak extra domlouvat, stává se to spontánně podle toho, jak kdo koho potká nebo zahlédne, a kdo se k nim ještě přidá. Právě tenhle rozšířený, sdílený prostor je to, co by nám chybělo nejvíc při návratu zpátky do panelákového bytu, kde hned za prahem začíná oblast anonymity.

Vzdušnost: Prosklená stěna vnáší do interiéru nejen prostorový klam, ale i výrazný emocionální vjem. Foto: Martin Zeman

Bydlíte v dřevostavbě už dlouho. Kdybyste stavěli znovu, změnili byste něco?

Díky ne úplně šťastné volbě elektrického podlahového vytápění se nám nevyplatí alternativní zdroj energie, protože bychom jej mohli využít pouze na ohřev vody, nikoliv na vytápění. Takže bychom příště volili teplovodní podlahové vytápění s alternativním zdrojem tepla pro ohřev vody. Během první zimy jsme si nechali změřit tepelné ztráty domu a vyhledat tepelné mosty odbornou firmou s termokamerou. Výsledky ukázaly, že až na jedno malé místo v horní koupelně, kde chyběla část izolace, je dům postaven velmi kvalitně a ztráty jsou velmi malé.

Detail: Jak málo stačí, aby koupelna získala decentní glanc. Foto: Martin Zeman

Chtěli byste sdělit něco lidem, kteří dřevostavbu zvažují?

Z praktického pohledu snad jen to, že ani po tolika letech jsme nenašli nic, co by vadilo nebo bylo na překážku. Některé vlastnosti fungují jinak než u tradičních materiálů, například dům rychleji vychladne, ale na druhou stranu se i rychleji prohřeje. Člověk se v dřevěném domě chová trochu jinak, než by zacházel s domem z cihel či betonu, ale nevnímáme to jako nevýhodu, ale pouze jako jeho vlastnost.

Z lidského hlediska máme dojem, že i domy mají své povahy. Zatímco domy z tradičních materiálů na vás dýchnou jistotou a věčností, dřevostavby na nás osobně působí lehce, vzdušně, přátelsky a teple. Obojí má něco do sebe a každý člověk by si měl vybrat takový dům, který mu bude povahou nejbližší.