Mirka: Vesnici už nikdy neopustím

Redakce | Čtvrtek, 08. září 2016 |

Příběh tohoto domu začíná jako klasický útěk z pražského paneláku do pošumavské přírody. Na jeho konci je dnes pohodlné bydlení v rozkvetlém kanadském srubu v malé pošumavské vesničce u lesa. Majitelka se sem navíc přesunula i se svou prací – kancelář přestěhovala z panelového minipokojíčku do velkorysého prostoru srubu, zatímco její manžel za prací převážně dojíždí.

Srub na kopci pod lesem voní květinami a zve nás dál. Jeho velké zápraží hlídá skřítek vykukující na nás zpoza jednoho z masivních sloupů. Tak jsme tedy vešli... „Při práci mám teď daleko víc pohodlí a jde mi to nějak rychleji od ruky. Cítím, že to má na svědomí srub a lepší prostředí v něm. Motivuje mě k lepšímu výkonu – dříve pak mohu vyrazit relaxovat do lesa. Vyrazit po práci na procházku po sídlišti, to mě předtím zase až tak nelákalo,“ říká Mirka a vypráví o historii svého srubu.

„Když nám odrostly děti, najednou jsme se začali v panelovém bytě na pražském sídlišti s manželem cítit celí nesví. Začala nám nějak mnohem víc chybět příroda. Nejdřív jsme koketovali s nápadem koupit roubenku, ale ne starou; nechtěli jsme se pouštět do žádných velkých přestaveb a rekonstrukcí a raději jsme pokud možno chtěli rovnou bydlet a užívat si Šumavy. Nakonec jsme se proto rozhodli pro stavbu na klíč“.

Srub na klíč na velkorysé zahradě

Ještě se chvíli váhalo mezi klasickou roubenkou a kanadským srubem, po čase pak zvítězilo druhé řešení. S manželem se vydali navštívit několik dodavatelů, a hledali především zkušené stavitele. Volba nakonec padla na společnost Kanadské sruby Tábor. „Rozhodli jsme se pro podsklepený dům. Brzy jsme poznali, že tady, skoro na skále, to nebude nejjednodušší. Ale stavební firma z Vimperka zvládla spodní stavbu na jedničku. Při práci použili řemeslníci v maximální míře místní kámen, takže vznikla podezdívka hezky navazující na srub. Návaznost vypadá hodně přirozeně, kameny jsou drobnější a tak nějak opticky zjemňují masivnost dřevěných trámů nad nimi. Kameny mají různé odstíny, což se zase prolíná s barvou srubu.“

Samozřejmě tomu všemu ještě předcházelo pátrání po ideálním místě. To se ale vyřešilo celkem rychle. „Ve vesnici, kde žijí naši příbuzní, se naskytla ke koupi krásná a prostorná parcela pod lesem. Poštěstilo se nám dokonce přikoupit ještě pozemek vedlejší, takže vznikla velká zahrada, kam k nám z lesa na zavolání chodí srnky a nechávají se krmit skoro z ruky. Proti tomu našemu bývalému paneláku je to všechno opravdu jako nebe a dudy. Potom už nastoupila firma Kanadské sruby Tábor a náš nový domov nám začal vyrůstat před očima.“

Procházka interiérem

Jak to vypadá uvnitř srubu? Z dvojitého zádveří vcházíme do otevřeného prostoru kuchyně a obývacího pokoje. Masivní podlahy v přízemí jsou modřínové, v patře se chodí po smrkovém dřevu. V horních ložnicích a v kuchyni je nábytek na míru. Z masivního rohového krbu uprostřed obývacího pokoje stoupá komínem teplo na půdu, odkud se vrací o patro níž a proudí do ložnic průduchy (v místnostech jsou mřížky ve stropech). „Když zavládnou mrazy kolem – 20 °C, stačí pustit ventilátor, který rychle nafouká do místností teplo. Za chvíli se celý dům vyhřeje. Navíc tam, kde je dlažba, jsme nechali instalovat podlahové topení, které podle potřeby prostory temperuje.“

Ve znamení barev

Rozlehlé zápraží je vydlážděno štípaným kamenem a skýtá příjemné posezení s výhledem do údolí. Kousek dál přes trávník stojí ještě jedna menší srubová stavba – dílna a garáž. Zahrada i lodžie domu jsou plné květin. „Je to tady celé ve znamení kamene a kytek, kytkami je dům zvenku od jara do podzimu zaplavený, někdy se úplně ztrácí pod tou barevnou záplavou. Protože je tady kamenitý terén, samá skála, zatím jsme ani nezaložili třeba zeleninové záhony – nevím, kdy na ně dojde. Muselo by se navézt velké množství zeminy.

Zatím se chystáme ohradit pozemek – a čím jiným, než zase vybagrovanými kameny ze základů. Máme tady za domem vyskládané úplné mohyly, které čekají na uplatnění. Suchá zídka bude to pravé, osázím ji netřesky a otužilými skalničkami. A vzadu u lesa se počítá s tím, že časem zídku pokryje mech.“

Příjemný srub, krásné okolí a dobří sousedé

„Dům stojí pět let, rok jsme ho nechali sedat, čtyři roky bydlíme. Stavba v tomto terénu sedla dodnes o 22 centimetrů.“ Mirka s manželem nejvíce oceňují útulnost srubu. Vzduch v něm je, jak říkají, „tak akorát“ – ani suchý, ani vlhký, dobře se v něm dýchá. „Jinam bychom se už nikdy nestěhovali. Nedovedeme si už představit letní podvečer bez posezení před domem ve stínu, kdy pozorujeme údolí pod sebou. Okolí nám přirostlo k srdci, natrefili jsme na opravdu ideální vesnici, kde se žije pospolitě a zdravě. To dokazuje naše sousedka, která denně pracuje na zahrádce a chystá se tančit na vesnické zábavě, i když je jí přes 100 let“.

Připravila Alena Gembalová, foto Jana Lásková a archiv majitelky

Hodnocení uživatelů: 4 / 10
Líbil se Vám článek?28