Ve stínu ořechu

Redakce | Středa, 24. srpen 2016 |

Dům s cihlově červenou fasádou měl být původně z jiného materiálu, avšak majitelka postupem času přišla na nesporné výhody dřevostaveb. Dnes po šesti letech aktivního obývání je za své důležité rozhodnutí velmi ráda a s domem, který má na své zahradě vzrostlý ořech, je nadmíru spokojená.  

Asi se nebudu moc lišit od většiny stavebníků, ale i já jsem žila v klasickém paneláku a snila o vlastním rodinném domě – se zahradou, kde si budou moje děti moct hrát a já o ně nebudu mít strach. Když už jsem dospěla do fáze, ve které se mi naplno zachtělo nového domu, začala jsem konat. Dříve jsem o stavbách na bázi dřeva prakticky nic nevěděla, a tak měl být dům původně z litého betonu do bednění.

Tehdy jsem si sedla s tužkou ke čtverečkovanému papíru a vnesla na něj svoje základní myšlenky o podobě domu. Mám známého, který se projektováním staveb živí, a tak si vzal můj budoucí dům do své péče. Od té doby si razím názor, že by měl každý dělat to, co umí. V mém zadání totiž našel kamarád pár podstatných chyb. Projekt byl tedy vypracovaný na litou betonovou stavbu, avšak zanedlouho přišel nějaký zlom a začala jsem se aktivně zajímat o dřevostavby. Hlavním důvodem byla rychlost výstavby a také tepelně-izolační parametry. Dřevostavba v nízkoenergetickém standardu u mě nakonec zvítězila a naplno se roztočil pomyslný kolotoč příprav.

Kvůli klidu a stromům

Našla jsem si překrásný pozemek ve vesnici nedaleko města umístěný na konci úzké slepé ulice. Pozemek si mě získal především kvůli místnímu klidu a hlavně mnoha vzrostlým stromům. Většinu z nich se podařilo uchránit. Zbývalo najít dodavatele, dostat stavební povolení a „vyladit“ vzhled interiéru. Do té doby jsem vlastně ani nevěděla, že se dá dům vytápět vzduchotechnikou s rekuperací tepla. Hned při první návštěvě vzorového domu jsem se rozhodla, že tento systém budu v novém domě mít. Odjakživa jsem totiž nesnášela radiátory – drží se v nich prach a jsou limitujícím faktorem pro rozmístění nábytku. A právě na rozmístění nábytku a celkový vzhled interiéru dostala téměř volnou ruku moje kamarádka, pro kterou je design interiérů smyslem života.

Od jara do podzimu

Nechtěla jsem, aby můj dům stavěla společnost z velké dálky – je to neekonomické. Proto jsem se porozhlédla po lokálním trhu. Se stávající projektovou dokumentací jsem oslovila několik společností. Nabídky a možnosti byly různé, někdy až úsměvné. Jedna mě však zaujala především detailním zpracováním rozpočtu bez skrytých částek a stala se nakonec také vítězem. Pro vsetínskou společnost VS DOMY nebyl problém původní projekt nastavený na jiný stavební systém přepracovat, upravit statiku a znovu vypracovat projekt pro vytápění vzduchotechnikou. Když stavba od úřadů dostala požehnání, hned jsme začali se zemními pracemi. Dnes už přesně nevím, kolik dní uběhlo od vydání stavebního povolení do nastěhování, vím ale, že jarem to začalo a na podzim jsme se stěhovali.

Stavba je z panelového systému a byla výborně prefabrikovaná. K dokonalosti však scházela okna, na která se čekalo asi týden po montáži stavby. Vybrala jsem si totiž nakonec jiná, než která byla plánovaná. Při hloubení základové desky se vytěžená hlína nechávala na pozemku – byla jí pěkná hromada. A právě na ní jsme s dětmi seděli jako diváci při montáži panelů. Bylo to doslova úžasné divadlo a montážníci byli perfektně sladění herci. Jen jsem měla velký strach o stromy – to jsem montážníkům kladla na srdce celou dobu. Žádný nepřišel k úhoně a především si vážím velkého ořechu, který je pro nás příjemným útočištěm v horkých dnech.

Slunce v domě

Už od prvních myšlenek na stavbu domu jsem toužila po velkých oknech na jižní fasádě, která budou sahat nejlépe až na zem a budou tak vnášet do domu pro duševní pohodu tolik potřebné světlo. To se mi nakonec splnilo a přidruženým efektem velkých oken je opravdu markantní příspěvek slunce k vytápění domu.

Je opravdu s podivem fakt, že dům je vytápěn především teplým vzduchem, který vychází z otvorů v podlaze. Vzduchotechnika mně nezklamala – to, co jsem od ní očekávala, splnila. Vzduchotechnická jednotka je v provozu už šest let a v létě ji používáme na chlazení – vzduch se však nechladí v klimatizaci, ale v zemním registru. Tehdy nebyly vzduchotechnické jednotky vybaveny plnou automatikou, a tak se ovládá na řídicím panelu v obývací místnosti za pomoci klasického otočného knoflíku. Za toto ovládání jsem ráda, protože je velmi jednoduché. Pokud vím, že bude velké horko, spustím alespoň trojici předokenních rolet a zapnu větrání s využitím zmíněného registru a teplota v domě se sníží až o pět stupňů. Vlhkost vzduchu v interiéru jsem zatím ani nezjišťovala a prakticky jsem ani neměla důvod, protože se nám tu žije příjemně. Teplotu máme po celý rok nastavenou na pro nás komfortních 21°C ve dne a 18°C v noci.

V koupelně se nám o příjemnější teplotu stará klasický teplovodní žebřík a pod dlažbou máme instalováno elektrické podlahové topení. Tomu se však dodnes nedostalo využití, protože v domě je opravdu teplo a dlažba na bosé nohy nestudí.

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00