Aleš si postavil tak trochu jinou dřevostavbu, dnes však lituje drobných detailů, který dům nemá

Redakce | Úterý, 30. červen 2020 |

Novostavba na okraji Plzně sice na první pohled působí jako „čistá dřevostavba“, dřevo zde však nebylo použito jako nosný materiál. Aleš, majitel domu a profesí architekt, má s dřevostavbami bohaté zkušenosti, a rozhodl se vyzkoušet něco nového. Ze stavebně technického hlediska tak dům sestává z kombinace ocelové nosné konstrukce, vodorovných železobetonových konstrukcí a sendvičového pláště s pomocnou dřevěnou konstrukcí.

Jednoduchá dřevostavba ve svahu

Pozemek v malém údolí se vzrostlou zelení a svahem na východní hranici byl omezen možností výstavby do 100 m² zastavěné plochy. Pro efektivní využití parcely je tedy objekt mírně zapuštěn do paty svahu a uvolňuje západní část pozemku.

Naším záměrem bylo postavit jednoduchý dům s dřevěnou fasádou, která by doplnila přirozený charakter pozemku. Zároveň jsme chtěli bílý „industriální" interiér bez dřevěných prvků. V návrhu konstrukce domu se tedy skrývá malý experiment – nosnou funkci plní ocelová rámová konstrukce doplněná v kontaktu se svahem železobetonovou monolitickou opěrnou stěnou.

Stropní a střešní desky jsou železobetonové, lité do trapézových plechů. Ty jsou v části domu pohledové. Nenosné části stěn využívají skladbu typickou pro dřevostavby.

"Máme rádi tento pozemek i měnící se obrazy různých částí zahrady, které jsou rámovány velkými otvory ve všech stranách domu."

"Majitelé se rozhodli obejít bez plotu – byla by škoda narušit zdejší ráz otevřených luk a nerušených výhledů do krajiny a sousedské vztahy to naštěstí nevyžadují."

Poprvé a naposledy architektem i stavebníkem

Největší problém kombinované konstrukce spočívá v přístupu řemeslníků. Práce vyžaduje velkou preciznost, kterou bohužel řemeslníci sami od sebe nemají. A jelikož realizaci neměla na starosti jedna firma, musel jsem stavební dozor nad všemi pracovníky držet sám.

Je tedy pochopitelné, že řadu věcí se mi uhlídat nepodařilo, což se dnes na domě projevuje menšími i většími nedostatky. Obecně se však dá říct, že jádro domu funguje tak, jak má, a to mne samozřejmě těší.

Osobně jsem získal cennou zkušenost, když jsem vedle své role architekta, majícího na zřeteli především úspěšnou realizaci projektu, musel fungovat také v roli stavebníka, jehož hlavním zájmem bylo minimalizovat potřebné finance.

Tyto role se často dostávaly do konfliktu a dnes bych si velmi rozmýšlel, zda se do tak nesnadného úkolu pouštět. Ačkoli se se stavbou začalo už v roce 2007 a kolaudace proběhla až v červnu 2009, čistého času netrvaly práce déle než půl roku.

Během stavby už se nic zásadního neměnilo, a kdybychom měli stavět znovu, změnili bychom pár detailů. Například bychom použili trojskla a kvalitnější vstupní dveře. Také bych uvažoval o sádrovláknitých deskách namísto sádrokartonu.

obr.: Trám: Specialitou dětského pokoje se stal netradičně ocelový trám, na který se dá zavěsit celá řada hravých i praktických doplňků. Foto: Martin Zeman

S příchutí industrialismu

Důležitým prvkem interiéru je nesporně bohaté prosklení. V dolní obytné části je orientováno na západ do zahrady, v místnostech v horním patře pak na západ i na východ, odkud ráno dopadají první sluneční paprsky. Přesah hmoty domu nad terasou slouží jako dostatečné stínění po většinu roku.

Na nejteplejší měsíce v roce instalujeme nad terasou slunečník, v zimě využíváme před prosklenou stěnou vnitřní závěsy. Na stropě v přízemí jsme nechali přiznaný trapézový plech bez podhledu, v patře pak ten samý s podhledem i bez podhledu.

Vnitřní povrchy stěn domu tvoří sádrokarton, částečně proskleny, betonová stěna na východní straně pak zůstala bez úpravy, což zvyšuje industriální ráz interiéru. Na většinu podlah jsme použili polyuretanovou stěrku, která se velmi osvědčila v kombinaci s podlahovým vytápěním a také z hlediska údržby. Výjimku tvoří dětské pokoje, kde jsme na podlahu využili bílé PVC.

obr.: Okna: Jedním z detailů, které by stavebníci udělali jinak, je zasklení – zvolili by lépe izolující trojskla. Foto: Martin Zeman

"Industriální charakter interiéru zvýrazňuje průmyslová polyuretanová stěrka na podlahách."

obr.: Obytná zóna: Obývací pokoj a kuchyně jsou prolnuty do jednoho obytného prostoru, který rodině umožňuje trávit čas společně v maximální míře. Foto: Martin Zeman

obr.: Propojení: Úzký kontakt s okolním prostředím a přírodou je jedna z věcí, kterých si majitelé velmi považují. Foto: Martin Zeman

Technické parametry domu

• Zastavěná plocha: 100 m²
• Užitná plocha: 145 m², terasa 10 m², kryté stání a vstup 20 m²
• Spodní stavba: základová deska + patky pod ocelovými sloupy + opěrná železobetonová stěna
• Konstrukční systém: rámová ocelová konstrukce kombinovaná s železobetonovou stěnou
• Tepelná izolace: minerální izolace ve stěnách, EPS ve střeše
• Fasáda: horizontální obklad z modřínových prken 20/100–120 mm, na větraném dřevěném roštu 40/60, prkna nehoblovaná bez povrchové úpravy, ošetřena proti houbám, plísním a hmyzu
• Střešní krytina: asfaltové pásy s kamenným vsypem, v plánu zelená extenzivní střecha
• Okna: dřevěné rámy (smrk, euro VI68), dvojsklo 4-18-4, U=1,1 W/m²K
• Podlahy: anhydrit na betonové desce, nášlapná vrstva polyuretanová stěrka, dětské pokoje – vinyl
• Teplo: plynový kotel; teplovodní podlahové vytápění, deskové radiátory, topné registry před skleněnými stěnami
• Skladba stěny (směrem zevnitř): sádrokarton 15 mm, sádrokartonová konstrukce 50 mm s minerální izolací, OSB (parozábrana) 18 mm, tepelná izolace 140 mm mezi dřevěnými sloupky 70/140 mm, tepelná izolace 40 mm mezi latěmi 40/60 mm, difuzní folie (pojistná hydroizolace, latě 40/60 mm = vzduch. Mezera 40 mm, dřevěný obklad z modřínových latí
• Součinitel prostupu tepla stěnou: 0,16 W/m²K
• Projekt: Ing. arch. Aleš Kubalík, SPORADICAL architektonická kancelář, www.sporadical.cz
• Realizace: bez generálního dodavatele; podstatná část dodávek a koordinace Ing. Josef Holý; realizace 2007–2009 (kolaudace)
• Autor textu: Ondřej Zaorálek
• Foto: Martin Zeman