Na odlehlém místě Alpám na dohled se mu podařilo postavit malebný srub

Redakce | Pondělí, 22. březen 2021 |

Na Šumavě stojí malebný srub. Na samotě, na jižním úbočí, vysoko nad pastvinami a na hraně lesa. O krásně položenou stavbu i o to, že tohle místo vlastně vstalo z mrtvých a po více než 60 let se zase obydlelo, se zasloužil majitel srubu i místní ekofarmy – cílevědomý muž, jehož soukromí jsme na chvíli narušili.

Místo pro srub, které uchvátí

Na tomhle odlehlém místě už dům kdysi stával – bylo to kamenné, napůl hrázděné stavení. Tady, ve výšce asi 910 metrů nad mořem a nejméně dva kilometry od nejbližších sousedů, se bydlelo odedávna. To už je ale dávná historie, dějiny původního domu skončily po válce.

Když jsem sem před pár lety přišel, našel jsem tady jen pusté, zarostlé rozvaliny domu. A zjistil jsem přitom, že právě odsud je snad ten nejkrásnější výhled na Třístoličník a vzdálené panoráma rakouských Alp. Bylo rozhodnuto – chtěl jsem se pokusit o nemožné. Obnovit bydlení v tomhle krásném koutu přírody. Byla to ale výzva jako hrom.

Foto: Martin Zeman

Srub vyrostl ve složitých podmínkách

Místo bylo ovšem bez elektřiny a bez vody, všechno bych musel vybudovat znovu. Pustil jsem se do toho. V lese nad ruinami jsem objevil původní studnu s dřevěnými trubkami. Bylo zapotřebí ji částečně znovu vykopat.

Vysilující práce se nakonec vyplatila – je tady ta nejskvělejší voda v celém širokém okolí. Celých pět let jsem pak čekal na vyřešení přívodu elektřiny. Potom už jsem mohl začít vybírat dodavatele srubu.

Stavební firma z Tábora měla dobré reference, zaujaly mě její domy i jejich množství. Volba padla proto na ně. Výstavba srubu nebyla nejjednodušší, komplikace nastávaly kvůli nepřístupnosti pozemku a těžké dosažitelnosti místa na dům.

Ale srub zdárně rostl. Bylo mi jasné, že na tohle místo uprostřed přírody patří dřevěná střecha. A tak tu taky je. Štípané dřevěné šindele krásně splývají s okolím a dokazují, že když jsou vyrobeny a položeny s fortelem, jsou krásnou a trvanlivou střešní krytinou. Dole na hraně střechy vidíte velké háky, ty ještě čekají na dlabané dřevěné okapy, k jejichž výrobě se právě chystám.

Ta nepřístupnost místa je dnes výhodou. Je tu úplný klid. Bydlí se tady skvěle i během drsných zim, kdy musíme sníh protahovat celé dva kilometry cesty. Přímo pod okny je velká obora s jeleny a daňky, která je součástí naší ekofarmy; patří k ní i pastviny kolem se stády žírného skotu.

Před pěti lety sem z Mnichova přijel majitel starého původního domu. Bylo mu 87 let a vyprávěl mi o tom, jak velmi těžký býval život na tomto místě. Měl tažné voly, ale ani ti si neporadili za zimy s nejméně dvěma metry sněhu, a tak zůstávali mnohdy zcela odříznuti od světa. Byl rád, že teď jeho rodné místo opět ožilo.

obr.: Rozvaliny bývalého stavení posloužily pro úpravu terénu v okolí srubu. Větší přesah střechy si majitel nemůže vynachválit, dobře se pod ním sedí v létě i za nepříznivého počasí. Foto: Martin Zeman

obr.: Dřevěný štípaný šindel na střeše ještě brzy doplní dřevěné dlabané okapové žlaby. Foto: Martin Zeman

Interiér plný tepla i krásného dřeva

Srub se vytápí centrálním krbem, teplo se pak rozvádí teplovodním systémem po domě a v přízemí dole do podlahy s velkou akumulační schopností. V zimě je v domě perfektní teplo, i když se několik dní netopí, v létě je zase ve srubu velmi příjemný chládek. Co je jinak v interiéru zajímavého? Všimli jste si baru v přízemí? Podařilo se mi najít krásně kroucený kmen, kterým jsem obložil vyzděný pult.

Dřevem, jak vidíte, se tady nikde nešetřilo, občas můžete vidět i prkna z docela statných stromů – jako je silná deska stolu na terase, ta má snad 20 centimetrů a říkají, že tenhle stůl nám nikdo neodnese. Stěny pokojů v patře nejsou z obvyklých palubek, ale ze strukturovanějších, tzv. sámovaných prken. Ta na rozdíl od palubek nemají rovné okraje, ale krásně zachovávají křivolaký přírodní růst kmene.

obr.: Malý ale účelný kuchyňský kout. Vaří se tady na podobných kamnech, jaká možná stála v původním stavení před více než sto lety. Foto: Martin Zeman

obr.: Schody do patra se obtáčejí kolem krbové vložky s výměníkem napojeným na rozvod do radiátorů. Foto: Martin Zeman

Foto: Martin Zeman

obr.: Ložnicová část v podkroví. Foto: Martin Zeman

V loveckém salonu a na terase

Srub je kromě místa k bydlení i centrem ekofarmy a také útočištěm lovců. Z terasy se širokými prosklenými dveřmi chodíme rovnou do hlavní místnosti. V ní moc nábytku není, je to totiž takový lovecký salon – krb, pohovka a těžký poctivý stůl pro větší početnou společnost. A samozřejmě trofeje. Ty jsou místní, z Ruska i celé Evropy.

Medvěd pochází například z Kamčatky. Kamzíka jsme umístili vysoko nad krb. Tady dole se konají u roztopeného krbu přátelská posezení lovců, i jejich setkání, když přijdou z lesů. To hlavně v zimě; v létě se všichni přesunují ven na velkou terasu s krásným výhledem na šumavské velikány.

Tady se ukázal jako velmi praktický dlouhý přesah střechy na obě strany. V severní části (na straně k lesu) slouží na zásoby dříví, na jižní straně s výhledem do údolí je pod střechou velká vyhlídková terasa s posezením.

obr.: Hlavní společenská místnost má charakter loveckého salónu – trofeje jsou nejen z tuzemska, ale z celé Evropy. Foto: Martin Zeman

Foto: Martin Zeman

Technické parametry

• Realizace: Kanadské sruby Tábor s.r.o.
• Spodní stavba: betonová základová deska
• Stavební systém: srub
• Krov: dřevěný
• Střešní krytina: dřevěný štípaný šindel
• Okna: eurookna
• Zasklení: dvojité
• Podlahy: dlažba a palubky
• Topení: centrální teplovodní krb
• Pozemek: obrovský
• Zastavěná plocha: 144 m²
• Užitná plocha: 170,3 m²

Hodnocení uživatelů: 4 / 14
Líbil se Vám článek?212